HISTORICKÝ VÝVOJ TERORISMU

Abstract

The paper deals with a possible view of terrorism and a historical classification of its stages. Differences in the manifestation of terror and terrorism mainly on civilian population are considered to be the main factors classifying individual stages of terrorism. The main milestones are perceived to be the end of the 17th century, nationalistic stage ending by the outbreak of World War 1, and a period during the world wars. Cold War ending with the fall of Berlin wall and the current stage, so called the stage of Cold Peace, are the last two stages being studied. [PUBLICATION ABSTRACT]

Headnote

Anotace:

Pøíspìvek pojednává o moZném náhledu na historické èlenìní etap vývoje terorismu. Za hlavní faktory klasi.kující jednotlivé etapy jsou povaZovány odliSnosti projevù teroru a terorismu páchaného zejména na civilním obyvatelstvu. Za hlavní milníky jsou vnímány historická etapa konèící 17. stoletím, nacionalistická etapa konèící vypuknutím 1. svìtové války, následnì etapa období svìtových válek. Posledními dvìmi zkoumanými etapami jsou etapa studené války konèící obdobím pádu Berlínské zdi a právì probíhající etapa, nazvaná etapa studeného míru.

Motto:

"V dìjinách evropských stejnì jako mimoevropských zemí lze najít nejrùznìjSí fenomény krajního násilí s teroristickými aspekty. Mnoho spoleèností zaZilo své Sicilské neSpory, Bartolomìjské noci, náboZenské války, povstání chiliastických fanatikù, mimoøádnì kruté jacquerie, dynastické vraZdy, tyrannicidy a atentáty, pøevraty a spiknutí, spjaté s krvavými láznìmi, hrùzovlády a reZimy teroru v nejrùznìjSích podobách a formách".

M. Strmiska1

Úvodní vymezení

Obdobnì jako tomu je u de.nicí pojmù terorismus a teroristé, existují rùzné pohledy i na historické vymezení jednotlivých etap vývoje terorismu. Obecnì lze konstatovat, Ze zkoumání vývojových fází terorismu je pomìrnì sloZitou záleZitostí, která je zaloZena spíSe na subjektivním pohledu a zhodnocení dané situace. Tato subjektivita vSak není prvkem zkreslujícím skuteènost, ale pouze odráZí rozliSnosti stanovených kritérií, dle kterých byla daná klasi.kace provedena. Pro zachování ucelenosti pohledu je vZdy nezbytné jiZ na jeho poèátku zvolit spoleèný jmenovatel, který bude uplatòován po celou dobu analýzy.

Problematika historického vymezení vývoje terorismu jednoznaènì pøímo souvisí s historií vedení válek a terorem páchaným na civilním, v boji nezúèastnìném, obyvatelstvu. Toto historické vnímání vývoje terorismu se tedy pøímo odvíjí od èasového, geogra.ckého a ideového pùsobení. Pøi snaze o historické vymezení jednotlivých etap, resp. fází vývoje terorismu je hned v prvopoèátku nezbytné vymezit obsah pojmu terorismu oproti obdobným, resp. co do cílù a pouZitých prostøedkù èasto zamìòovaným pojmùm jako je partyzánský boj, pùsobení anarchistických skupin, pùsobení bojovníkù za svobodu èi mezinárodní organizovaný zloèin. Z hlediska prvotního vymezení pojmu terorismus je moZné se pøiklonit ke Carrovì pojetí, který pod pojmem terorismus vnímá zámìrné násilné pùsobení proti civilistùm, za úèelem znièení jejich vùle podporovat vùdce nebo politiku, jeZ vykonavatelùm takového násilí nevyhovují.2 Samozøejmì existuje celá øada dalSích spoleèných znakù, na základì kterých by mohla být do jisté míry vytvoøena i urèitá univerzální de.nice terorismu, ovSem pro potøeby zkoumání historického vývoje terorismu je moZno tento znak povaZovat z hlediska obsahového vyjádøení za nejvýstiZnìjSí.3

Pro vymezení jednotlivých historických etap klasi.kace vývoje terorismu je rovnìZ vhodné vyjít z jiZ publikovaných závìrù. VSeobecnì rozSíøeným pohledem na vývoj terorismu je uvádìná klasi.kace J. Sedivého4, který provedl èlenìní do tøí základních fází, pøièemZ spoleèným znakem pøi zkoumání bylo "pøesvìdèování prostøednictvím strachu". Jako první etapu vývoje uvádí prehistorickou fázi, do které øadí napø. jiZ vraZdy tyranù v antickém Øecku a Øímì, akce Zidovských zélótù v Palestinì na poèátku naSeho letopoètu èi islámských haSaSínù v období køiZáckých výprav. Tuto etapu povaZuje jako tzv. pøedetapu èi pøedfázi. Za druhou etapou terorismu povaZuje anarchistické, nacionalistické èi nihilistické násilí konce 19. století. Význam pojmu tak rozSiøuje i na terorismus individuální (nìkdy také nazývaný "ruský"), projevující se snahou jednotlivcù èi skupin zmìnit reZim politickými atentáty. Napø. v letech 1881 aZ 1901 zavraZdili atentátníci ruského cara, francouzského prezidenta, Spanìlského ministerského pøedsedu, rakouskou císaøovnu, italského krále a amerického prezidenta. Ne vSak kaZdý atentát vyhovuje prvotnímu vymezení terorismu. Z tohoto dùvodu nelze vSechny uvedené atentáty automaticky øadit do kategorie teroristických útokù. Tuto druhou etapu Sedivý zakonèuje atentátem na arcivévodu FrantiSka Ferdinanda d'Este v roce 1914. Do tøetí, studenováleèné fáze, vstupuje terorismus po druhé svìtové válce, a to pøedevSím v souvislosti s dekolonizací a národnìosvobozeneckým bojem na Støedním východì, v Africe a JiZní Americe. Za pøevaZující motiv povaZuje úsilí o marxistickou orientaci.

Díky souèasné pozornosti vìnované bezpeènostní hrozbì mezinárodního terorismu, je vSak moZné povaZovat toto èlenìní za neúplné nebo neposkytuje podrobnìjSí historický náhled na pøíèiny vzniku jednotlivých forem terorismu. Snahou o jeho doplnìní vzniklo pøedkládané èlenìní, které vychází z analýzy dostupných relevantních materiálù zahranièních i èeských autorù. Souèasnì je vSak nezbytné poznamenat, Ze bylo uskuteènìno na základì hlavního odliSujícího faktoru, kterým jsou reálné projevy terorismu, pøi souèasném respektování základních historických milníkù. Podnìtem pro predkládanou klasi kaci jednotlivých etap vývoje byly hluboké odliSnosti v motivech, cílech ci zpusobech realizace teroristických útoku, které se výrazne odliSovaly od predchozí zvaZované etapy. Z tohoto pohledu je moZné jednotlivé etapy vývoje terorismu podrobit následující klasi kaci:

1) historická etapa - trvající do konce 17. století;

2) nacionalistická etapa - probíhající od pocátku 18. století aZ do roku 1913;

3) etapa válek - probíhající v letech 1914 aZ 1945;

4) etapa studené války - probíhající od roku 1946 aZ do roku 1989;

5) etapa studeného míru - trvající od roku 1990 aZ po soucasnost.

1. Historická etapa (do konce 17. století)

Pojem terorismus je pomerne nový, a proto není divu, Ze jiZ dlouhou dobu pred tím, neZ zámerné vojenské útoky na civilisty, jako metoda ovlivnování politického chování státu, zacaly být terorismem nazývány, mela tato taktika celou radu jiných názvu. JiZ 500 let pr. n. l. cínStí vojevudci Sun-c' a jeho potomek Sun Pin ve svých pracech a i v prubehu reálných taZení vyuZívali postupy vyhovující kategorii pusobení teroru formou terorismu. Sám Sun-c' ve svém díle Umení války hovoril o taktikách obvyklých a neobvyklých.5 K obvyklým radil konvencní, tzv. "ucebnicové" zpusoby, které vSak povaZoval za lehce predvídatelné. Oproti nim rovneZ kladl duraz na taktiku neobvyklou, která vycházela z pruZných a pohyblivých sil pouZitých vynalézavým, netypickým a teZko predvídatelným zpusobem. Analogicky japonský bojovník a stratég Mijamoto MusaSi ve své práci Kniha peti kruhu, vydané v roce 1643, hovorí o strategii "telo místo mece", kterou lze rovneZ ohodnotit jako teroristickou formu boje.6

Obdobne od dob rímské ríSe aZ do konce 17. století bylo zvaZováno neobvyklé pouZití vojenských jednotek v rámci tzv. nicivých válek. Rímané casto pouZívali také pojem trestná válka, i kdyZ ve své podstate trestné války byly jen soucástí nicivé války. Zatímco mnohá rímská vojenská taZení byla podnikána jako trest za vzpouru nebo zradu, jiné nicivé akce vycházely z prosté snahy vzbudit u nove podmanených národu strach z moci Ríma a tím, dle mínení Rímanu, odebrat domorodým vudcum jakoukoli podporu. Navíc zde byla jistá potreba umoZnovat slavným rímským legiím, které dostávaly pomerne nízký Zold, drancovat, znásilnovat a poskytovat jim tak odmenu za jejich témer nelidskou stálost v Záru bitev.

Jako reakce na takovéto jednání Ríma se v prvním století naSeho letopoctu objevila v Rímany okupovaném Jeruzaléme vlastenecky smýSlející skupina zélótu7, kterí vysílali proti okupantum, ale také proti domácí Slechte, která pristoupila na kompromis s Rímem, útocníky (militantní bojovníky), jeZ vraZdili jejich predstavitele. Jednalo se o extremistické Zidovské hnutí, které bylo vytvoreno v dobe kolem Kristova narození. Oporu nacházelo predevSím mezi remeslníky a drobnými rolníky. Rozhodující úlohu hrálo v první Zidovské válce v letech 1966-1970 naSeho letopoctu a zaniklo pri pádu pevnosti Massada v roce 1972.

Vedle útocných akcí zélótu lze za ranný terorismus povaZovat také v dobe kriZáckých výprav (11. století) cinnost islámské sekty HaS-ISím, která vyvíjela cinnost v oblasti Perského zálivu. Jednalo se o skupinu stredovekých Síitských muslimu, kterí nejprve zaloZili sektu známou jako ismá'ílíje, od níZ se pak pod vedení PerSana Hassani as-Sabbaha (puvodní stoupenec sekty nizarských ismaelitu) odStepila fanatická vraZedná sekta muslimu, známá jako kult asasínu.8 Tato sekta zamestnávala zabijáky, jeZ casto pod vlivem drog vraZdili pro dosaZení svých politických cílu. VetSinou vyslala jednoho nebo malou skupinu bojovníku, kterí obvykle dýkou zavraZdili vudce protivníka. PovaZovali sami sebe za boZí vyslance a vykonání svého poslání za akt boZí. Jako prostredek k dosaZení stavu náboZenské extáze pouZívali haSiS a následne vraZdili krestany, ale i muslimy, které pokládali za neprátele své víry a své sekty.

Podle M. MareSe9 byla urcitou transnacionální vlnou speci ckého násilí s teroristickými prvky také inkvizice. Jednalo se v podstate o první instituci katolické církve ci Spanelských a portugalských panovníku, která se mela vyporádávat s herezí (kacírstvím). Stredoveká inkvizice byla zpocátku odpovedí církve na rostoucí vliv masových heretických hnutí, zvláSte kataru (od 40. let 12. století) a valdenských (od 70. let 12. století). Církev videla v techto hnutích ohroZení krestanského ucení a autority církve. Pozdeji vSak zacala svého postavení zneuZívat za úcelem získávání majetku a bohatství, které po odsouzení obZalovaného propadlo v její prospech. Inkvizice uZívala k temto úcelum velmi tvrdých praktik, jenZ sestávaly z psychického nátlaku, fyzické bolesti a v nemálo prípadech i následného trestu smrti obeSením nebo upálením.

2. Nacionalistická etapa (pocátek 18. století aZ do roku 1913)

V prubehu nacionalistické etapy, zejména v její druhé polovine, dochází k výrazným zmenám v motivech páchání násilí s teroristickými prvky. Jak jiZ napovídá samotný název etapy, hlavní motivem bylo zejména nacionalistické cítení aktéru. Podle M. Strmisky10 se soucasne v perspektive 18. a první poloviny 19. století výrazne rozrustá seznam predchudcu moderního terorismu, který zahrnuje velmi pestrou, ruznorodou spolecnost, jenZ je prostoupena radou tajných skupin a sekt nejruznejSí provenience (od indických "Skrticu bohyne Kálí" po italské karbonáre), avSak téZ osamelými fanatiky, mstiteli ci politizovanými bandity apod.

Mezi násilí s teroristickými aspekty v období nacionalistické etapy je moZno, dle C. Carra11, radit rozsáhlé násilné útoky zamerené proti civilnímu obyvatelstvu, které byly pocátkem 18. století jako dusledky rusko-turecké války vedené na Balkáne. V roce 1716, kdy rakouská armáda porazila pocetné turecké síly v bitve, která byla predzvestí rakouského dobytí Uher, ruská armáda jiZ dobyla krymský chanát a následne vpochodovala do BukureSti, címZ výrazne zmenSila území, které drZeli Turci v Evrope. Pri neustálém ustupování se vSak Turci zamerili více na terorizování obyvatel svých zbývajících evropských provincií (Balkán) neZ na boj s neprítelem. To vSak vedlo k formování místního odporu a tureckým vojákùm se zaèalo dostávat odplat, èímZ doSlo ke zvìènìní cyklu masových vraZd a odvet, jenZ charakterizuje chování køes anù a muslimù v této oblasti dodnes.

Prvky teroristického chování je rovnìZ moZné pozorovat v období kolonizace Ameriky, kdy v prùbìhu nìkolika staletí podnìcovaly akty krutosti jedné strany odvetný teror ze strany druhé. Vztahy mezi stále novými pøíchozími osadníky a indiány èasem degenerovaly na úroveò vzájemného terorizování. Bitvy nekonèily normální poráZkou nepøítele, ale jeho rozsáhlým masakrováním. OvSem po celou dobu válek hnutí odporu amerických indiánù vìtSinou opìt trpìli nevinní lidé. Napøíklad v roce 1782 zmasakrovali osadnické milice u mìsta Gnadehutten v Ohiu na 90 indiánù kmene Delaware, kteøí konvertovali na èeskobratrskou víru.12 Odveta ze strany indiánù pøiSla jeStì týZ rok, kdy pobili u Sandusky v Ohiu pensylvánské milice a zajatého velitele plukovníka Crawforda upálili.

OvSem ne vZdy jsou projevy povahy teroristických èinù vnímány stejnì. Napø. podle B. Hoffmanna13, se první znaky terorismu objevují teprve v souvislosti s jakobínskou diktaturou, v období Velké francouzské revoluce v letech 1793 aZ 1794. V tehdejSí dobì byl systém vedoucí k prosazení poøádku po pøedchozím anarchistickém období nepokojù a povstání oznaèován jako "régime de la terreur". Podle mínìní jeho vykonavatelù, vèetnì Maxmiliána Robespierra (vrcholného pøedstavitele Výboru veøejné bezpeènosti), byl tento pojem paradoxnì spojován s ideály ctnosti a demokracie. Jednalo se v podstatì o nástroj panství státu. Koncem 19. století se vSak jeho vnímání pøiblíZilo spíSe protistátním aktivitám sociálních revolucionáøù, pøedevSím anarchistù.

Nacionalismus jako politická velièina ovSem zaèal nabírat síly aZ v prùbìhu 19. století (napø. MareS14 toto období povaZuje za koøeny moderního terorismu), kdy si nìkteøí lidé Zijící v mnohonárodních státech uvìdomili pøísluSnost k urèité komunitì, oprávnìné vybírat si své vùdce a tvoøit své vlastní zákony. Postupem èasu tak doSlo k výbuchu roztrouSeného mezinárodního politického násilí, které dnes mnozí historici interpretují jako precedent, z nìhoZ by mohl být vyvozen dneSní pøístup k terorismu. Pachatelé tohoto násilí, bìZnì hromadnì nazýváni "anarchisty", otevøenì vyuZívali individuální vraZdy, stejnì jako bombové atentáty na vojenské jednotky, policisty a soukromé bezpeènostní síly v prùmyslu jako metody, jak k upoutání pozornosti, tak k boji proti zvySujícím se rozdílùm v bohatství a zpùsobu Zivota mezi ekonomickými tøídami, které vznikly v dùsledku prùmyslové revoluce. Koneèným cílem anarchistù bylo vyvolat vSeobecné mezinárodní povstání dìlníkù a znièit vládní útlak zruSením samotných vlád. Anarchisté Síøili strach nejen mezi bohatými lidmi v Evropì a Americe, ale rovnìZ mezi prùmìrnými obèany, kteøí bývali náhodnými obì mi ve váSnivé a dlouholeté bitvì, probíhající po celém západním svìtì.15 Je ovSem jistì ironií, Ze teprve souèasným teroristùm se podaøilo naplnit sen anarchistù stát se mezinárodní armádou s nesmírnì nièivým potenciálem. Tato mySlenka je souèasnì základním klíèem pøi rozhodování jak nejlépe reagovat na hrozbu terorismu.

3. Etapa válek (v letech 1914 aZ 1945)

Vyhledávat a hodnotit prvky terorismu v období, kdy byl svet zmítán dvemi po sobe následujícími svetovými válkami je pomerne problematické. Významnou skutecností pri zkoumání historie terorismu totiZ je, Ze aZ do konce druhé svetové války byla preváZná vetSina násilných incidentu proti civilistum páchána ve vyhláSených otevrených kon-iktech, zatímco terorismus neobsahuje Zádná otevrená vyhláSená neprátelství. Z tohoto duvodu je také moZno v souvislosti s etapou válek chápat terorismus jako krajní projevy aktu násilí s cílem donutit protivníka, aby se podrídil naSí vuli.16 Budeme- li se ale i nadále drZet spolecného znaku, který byl pro vymezení teroristického chování stanoven, lze konstatovat, Ze násilí bylo na civilním obyvatelstvu pácháno témer na kaZdém kroku, címZ samozrejme docházelo k poruSování "pravidel války" stanovených Zenevskými dohodami. Nepopiratelným dukazem byly napr. rozsáhlé etnické cistky za 2. svetové války. V prubehu holocaustu vyvraZdili Nemci ve svých vyhlazovacích táborech na 6 milionu Zidu, miliony sovetských zajatcu, nejméne 500 000 Rómu, homosexuálu, mentálne a fyzicky hendikepovaných lidí.17

Vedle techto zjevných teroristických praktik byly behem obou svetových válek voleny i urcité vojenské taktické postupy, které nebyly namíreny prímo proti civilnímu obyvatelstvu, avSak jejich realizace daný negativní vliv nakonec mela. Totální válka de facto vyloucila rozliSování mezi vojenskými a civilními cíli. VSe bylo povaZováno za legitimní cíle, od skladu zbraní, obydlí delníku aZ po tiskárny.18 Príkladem muZe být napr. blokáda Nemecka britskou admiralitou v prubehu 1. svetové války, která zámerne vedla k vyhladovení nemeckých ozbrojených sil. V dusledku toho se ovSem blokáda velmi citlive dotkla i veSkerého nemeckého obyvatelstva. Nemecká armáda na tuto situaci zareagovala jediným úcinným prostredkem, který mela, a to ponorkovou válkou proti civilním obchodním lodím. Výsledkem tohoto jednání je, Ze jak britská blokáda Nemecka, tak nemecká ponorková kontrastrategie dokonale spadají do kategorie mezinárodního terorismu, tzn. zámerné války proti civilistum, vedené s cílem odvrátit je od podpory politiky jejich vlád.

V období 2. svetové války byl nejvetSím aktérem teroru bezesporu nacistický vudce Adolf Hitler, kterému se naskytla první príleZitost k zámernému vedení války nikoli jen proti armáde, ale i proti civilnímu obyvatelstvu, v letech 1940 aZ 1941 v letecké válce proti Británii. Druhou mu poskytl plán vyzkouSený jiZ v Polsku, ale zdokonalený aZ v roce 1941 pri útoku na Rusko, a sice zabíjet vSechny obcany na dobytém území.

V tomto období se ale k útokum proti civilnímu obyvatelstvu zámerne uchylovaly i spojenecké armády. Napr. tzv. "strategické bombardování", které bylo o ciálne zamerené na znicení nemecké prumyslové výroby a infrastruktury, bylo provádeno bombardováním otevrených mest z velkých výSek a tím zpusobovalo vysoké ztráty na Zivotech civilistu. Pro umocnení techto ztrát byly navíc rovneZ v masovém merítku pouZívány zápalné bomby. Príkladem muZe být svrZení zápalných bomb na nemecké DráZdany v roce 1945, kdy zahynulo více neZ sto tisíc lidí. Príznivcem této taktiky byl mimo jiné také pøedseda vlády Winston Churchill, jehoZ citlivost ke ztrátám mezi civilisty se po 1. svìtové válce jeStì zmenSila. Prohlásil, Ze úèelem pokraèujících vln náletù je "zpùsobit nepøíteli co nejvíce popálenin a krvácení".19

OvSem ani Spojené státy nemìly pøi útocích proti civilnímu obyvatelstvu pøíliS velké zábrany. Dùkazem tohoto jednání byla napø. odveta proti Japonsku za napadení námoøního vojenského zaøízení na Pearl Harboru, kde se nacházelo minimum civilistù. Napø. pøi jednom z mnoha útokù na Tokio 9. bøezna 1945, bylo nasazeno 334 bombardérù B-29, které bìhem jednoho náletu znièily 267 171 budov a znièilo celou infrastrukturu na 41,5 km2 mìsta.20 Úèelem tohoto a obdobných tokijských náletù bylo od samého poèátku sníZení podpory civilního obyvatelstva japonskému váleènému úsilí. Z tohoto dùvodu je moZné i tyto operace svým stupnìm brutality zaøadit do kategorie terorismu. ZavrSením tìchto útokù v období svìtových válek bylo svrZení dvou atomových bomb na Japonsko. V tìchto souvislostech je moZné konstatovat, Ze i stát, de facto i de jure, mùZe být i protagonistou váleèných podob terorismu.21

4. Etapa studené války (v letech 1946 aZ 1989)

V posledních Sedesáti letech doSlo v oblasti terorismu k jeho nebývalému rozmachu. Objevila se nejen øada nových forem terorismu (napø. ZHN terorismus), ale i zpùsobù jeho realizace (napø. únosy èi sebevraZedné bombové útoky). V následujících dvou etapách budou chronologicky nastínìny jednotlivé nejvýznamnìjSí projevy terorismu, a to od konce 2. svìtové války aZ po souèasnost.

Pojem "studená válka" zaèali pouZívat nìkteøí ameriètí politici a komentátoøi jiZ od roku 1946 a na o.ciální úrovni jej poprvé vyslovil dne 16. dubna 1947 Bernard Baruch. Nìkteøí autoøi vSak poèátek studené války posouvají jeStì pøed rok 1946. Napøíklad francouzský analytik F. Clairmonte jej datuje od shození amerických jaderných bomb na HiroSimu a Nagasaki v srpnu 1945. Vidí v nìm "první krok na cestì ke strategii globální studené války, jeZ se tím právì zrodila. Tajemství této zbranì a její pouZití mìly umoZnit plnou zmìnu diplomatické rovnováhy sil z druhé svìtové války. Mìly dát rovnìZ moZnost diktovat Stalinovi."22

Etapa studené války se od ostatních etap vývoje odliSuje masivním nárùstem projevù mezinárodního terorismu. Za hlavní poèáteèní podnìt tohoto nárùstu je moZné povaZovat dohasínání obou svìtových válek a souèasné oèekávání vzniku tøetího celosvìtového kon.iktu. Toto oèekávání pøímé vojenské konfrontace pøetrvávalo aZ do událostí spojených s pádem Berlínské zdi, rozpadem Sovìtského svazu a rozpuStìním VarSavské smlouvy. PøestoZe po tuto dobu nedoSlo k pøímé konfrontaci dvou proti sobì stojících táborù, docházelo ke støetùm lokálním/regionálním, mimo území èlenských státù jednotlivých blokù. Tyto regiony jsou oznaèovány jako bojiStì studené války.23 A právì skuteènost nevyhláSeného kon.iktu umocnila skuteèný nárùst projevù terorismu, takového, který byl podporován jednotlivými bloky. Tento nárùst spoèíval pøedevSím v míøe angaZovanosti jednotlivých aktérù studené války v lokálních kon.iktech24 a v poctu realizovaných teroristických útoku, poctu osob pri nich zabitých a zranených. Trend nárustu v období let 1968 aZ 1988 dokumentuje následující tabulka c. 1.

V období let 1968 aZ 1988 doSlo rovneZ k nárustu mnoZství jednotlivých forem teroristických útoku. Nove se objevily Zhárské útoky ci braní rukojmích. K nárustu doSlo predevSím u ozbrojených útoku, bombových útoku a únosu, viz tabulka c. 2.

Jednotlivé teroristické útoky v prubehu celého období studené války svojí rozmanitostí, povahou, rozsahem zpusobených ztrát a Skod predstavují jiZ prvky vojenské taktiky. V této etape byly predevSím teroristické skupiny podporovány státy, resp. skupinami podporované jednotlivými vládami. DalSím významným prvkem této etapy byl významný rozmach revolucního terorismu a partyzánských boju (geurrilla warfare). V této dobe se zacal nove objevovat i partyzánský boj vedený v zastavených oblastech (urban guerilla warfare).

Konec 60. a pocátek 70. let byl ve znamení vraZd policistu nebo soudcu zabývajících se vySetrováním terorismu a v menSine byly zaznamenány první atentáty v obchodních domech. Pozdeji se mezi cíle teroristu dostali i politici a zahranicní diplomaté. V polovine sedmdesátých let se útocníci preorientovali na velké prumyslové rmy a jejich predstavitele a koncem sedmdesátých let se hlavním tercem teroristu stala dopravní letadla, vlaky, letiSte a nádraZí. K atentátum se témer vZdy prihlásila nekterá z mezinárodních teroristických organizací.

Za významný kon-ikt v tomto období lze povaZovat válku ve Vietnamu (1964 aZ 1975), ve které se objevují jisté aspekty teroristického chování. Spojené státy americké se totiZ po skoncení druhé svetové války v tomto kon-iktu jeSte jednou uchýlily k roz sáhlým útokum proti civilnímu obyvatelstvu. At se jiZ podíváme na americké úsilí z kterékoli stránky (na mimorádnou statecnost amerických vojáku ci cisté úmysly, s nimiZ mnozí muZi a Zeny vstupovali do vojenské sluZby), rozkazy vydávané mnoha vySSími americkými dustojníky a chování operacních amerických výzvedných sluZeb (predevSím CIA) vedly k válce proti civilistum z politických duvodu. Kobercové bombardování Severního Vietnamu a soustavné pouZívání napalmu v celé oblasti, tajné bombardování a vpády do KambodZi, záchvaty uraZenosti ovlivnené plány Henryho Kissingera a Richarda Nixona, známý program vraZd CIA Phoeni, jehoZ skutecný úcel, cíl a pocet obetí pravdepodobne nebude nikdy znám, ale který byl nechvalne proslulý jak v Severním, tak JiZním Vietnamu, vSechno toto a mnohé dalSí patrilo k taktice urcené ke zlomení vule Vietnamcu k boji.25 RovneZ i v tomto kon-iktu zvaZovaly Spojené státy pouZití jaderných zbraní. Odradila je vSak angaZovanost ruských jednotek v daném regionu a z tohoto duvodu obavy pred prípadným spuStením odvetných akcí ze strany Sovetského svazu.

Zacátkem 70. let se mnoZily útoky proti diplomatum, obvykle diplomatickým zástupcum tretích státu. Teroristické skupiny napadaly velvyslanectví v zahranicí, mnohdy jen proto, aby si opatrily publicitu. Atentáty mely za cíl zastraSit tvurce a vykonavatele politiky státu, a tím delSí dobu pusobit na výkon jeho vnitrní, ale predevSím zahranicní politiky. Proto se stávali diplomaté tercem vraZedných útoku v mnohem vetSí míre neZ jiné osoby.26 Koncem 70. let a pocátkem 80. let se vedle levicových skupin objevily i skupiny pravicové (JiZní Amerika, Spanelsko, Itálie). V techto letech se terorismus významnou merou internacionalizoval, rada skupin zacala operovat mimo území státu, na kterém vznikly a jejich cíle a sloZení nabylo mezinárodní podoby. Jednalo se napr. o útok provedený skupinou prísluSející k Japonské rudé armáde (Japanese Red Army), která zaútocila na pasaZéry na letiSti Lod v Izraeli.27 DalSím významným incidentem mezinárodního terorismu bylo zajetí izraelských atletu na Olympijských hrách v Mnichove, kde clenové palestinské teroristické skupiny Cerné zárí (Black September) v mnichovské olympijské vesnici dne 5. zárí 1972 zajali 11 izraelských sportovcu. PoZadovali propuStení svých 234 kolegu a bezpecný odlet do Káhiry, avSak po nepríliS Stastném spolecném zásahu policejních a vojenských jednotek bylo zabito pet teroristu a tri zajati. Z rukojmích zásah nepreZil nikdo.28 Tento incident Sokoval celou západní spolecnost. V reakci na tento incident zacaly vznikat národní speciální jednotky pro boj se terorismem, ale rovneZ mezinárodní organizace, agentury a výbory. Spojené státy americké na popud prezidenta Nixona vytvorily Výbor pro boj s terorismem (Cabinet Committee to Combat Terrorism). V tomto roce se formálne také zacala zabývat otázkami terorismu a únosu rukojmích Agentura RAND ze Spojených státu amerických.29

Pocátek 80. let je rovneZ moZné povaZovat za období masivního nárustu nové formy teroristického boje, za kterou lze povaZovat sebevraZedné útoky. Tato forma se vyznacuje predevSím vysokými cíli a ochotou k sebeobetování, snahou dosáhnout hromadného nicivého úcinku a speci ckou organizací. Nejcasteji bývají realizovány skupinami, jejichZ území je jiZ delSí dobu okupováno (napr. Palestina) a ony mají silný pocit krivdy a bezpráví. Cílem takovýchto akcí je mimo jiné prenést válku na území okupantu (v prípade Palestiny do Izraele).

Prvotní teroristické sebevraZedné útoky se objevují po Izraelském vpádu do Libanonu roku 1982. Byly realizovány nárazy nákladních aut naloZených silnými výbuSninami na vojenské objekty neprítele. První útoky byly vedeny na izraelské velvyslanectví v jiholibanonském Súru. Stála za nimi zejména Síitská organizace Hizballáh, ustavená a vyzbrojená za íránské pomoci.30 V roce 1983 následoval sebevraZedný útok proti kasárnám mírových sil v Bejrútu, pri nemZ zahynulo pres 300 amerických a francouzských vojáku. Z 283 sebevraZedných útoku zaznamenaných v letech 1983 aZ 2000 jich mají 171 na svedomí TamilStí tygri, 91 islámStí fundamentalisté a 21 kurdStí separatisté. 31

5. Etapa studeného míru (od roku 1990 aZ po soucasnost)

Poslední etapou historického vývoje terorismu, jenZ nastupuje po skoncení studené války a pretrvává aZ do soucasnosti, je etapa, kterou lze ze soudobého pohledu na mezinárodní bezpecnostní prostredí oznacit jako tzv. "etapu studeného míru". Pojem "studený mír" je volen zámerne, nebot i presto, Ze byla ukoncena studená válka, navazující období je provázeno neustálým bezpecnostním napetím a to s prvky prorustového trendu. V závislosti na této situaci pak dochází i k rade vojenských kon-iktu, které jsou vedeny v rámci mezinárodní koalice boje proti terorismu.

Tvár terorismu se po roce 1990 ovSem mení celkove, a to pomerne zásadním zpusobem. Napr. M. Brzybohatý32 zastává názor, Ze ke zmenám doSlo zejména v motivaci terorismu. Ideologicky motivovaný terorismus ustoupil do pozadí a jeho místo postupne zaujímá terorismus náboZenský a nacionalistický, coZ následne vedlo i ke zmenám teroristických cílu, metod a vyuZívaných prostredku. Pozornost zacala být venována predevSím projevum náboZensko politického terorismu, ultrapravicového terorismu a v neposlední rade ZHN terorismu33, který zahrnuje hrozbu ci prípadné pouZití zbraní hromadného nicení. V tomto smeru roli mezní ci symbolické události sehrál sarinový útok spáchaný sektou Óm Sinrikjó. Ta 20. brezna 1995 v preplneném tokijském metru vypustila nervový plyn sarin. Na úcinky plynu zahynulo 12 osob a pribliZne 5 500 jich bylo paralyzováno. Sekta budovala nová zarízení z penez, které získávala z vlastních obchodu a verejné politické cinnosti. Dle odhadu mel kult v roce 1995 více neZ 12 000 prívrZencu v Japonsku a pribliZne dalSích 10 000 v Rusku. Na území USA, Nemecka a Austrálie se jednalo o rádove stovky clenu.34

Za jeden z dalSích význacných rysu zmeny povahy mezinárodního terorismu koncem 20. století je moZné povaZovat jeho zapojení v rámci separatistických kon-iktu, jejichZ ohne v tomto období zaplály napríc kontinenty. Evropa tento Zár nejvíce pocítila na svém jihu, kdyZ doSlo k rozpadu bývalé Jugoslávie. Doprovodným projevem techto kon-iktu se stal separatistický terorismus, a to i z duvodu ne príliS úspeSného reSení techto kon-iktu ze strany OSN ci jiných angaZovaných organizací. Úsilí techto nadnárodních aktéru zpravidla dosáhlo pouze zakonzervování puvodních prícin kon-iktu. Toto období bylo rovneZ v nekterých regionech charakterizováno obráceným úsilím, tzn. vynakládáním velkého úsilí na sjednocení dríve rozdelených národních celku, napr. Nemecka, Vietnamu ci Korey. Rozmanitost této doby rovneZ dokumentují tri vzájemne odliSné prípady: Východní Slavonie se za extenzivního mezinárodního monitorování vrátila do Chorvatska, v Severním Irsku bylo dosaZeno prulomu v podobe mírové dohody a v Kosovu vypukla otevrená separatistická válka.

Evropské kon-ikty konce 20. století byly rovneZ zaloZeny na intenzivnejSím vnímání nárustu etnických rozdílu a nacionalismu. Pouze hnutí Lega Nord (Liga Severu) vyhlaSovala za svuj cíl nezávislou Severní Itálii bez ohledu na etnické sloZení. Ve vetSine ostatních prípadu byly etnické neshody dále rozdmýchávány i náboZenskými problémy (krome Podnesterska a JiZní Osetie). Tento vývoj dal podnet ke vzniku nacionalistického a náboZenského terorismu,35 které lze povaZovat za charakteristický rys mezinárodního terorismu v období po skoncení studené války. Celkový nárust bezpecnostního napetí v dusledku nárustu poctu teroristických incidentu dokumentuje graf c. 1.

Prezentovaný graf dokumentuje rostoucí trend v poctu teroristických incidentu spáchaných ve svete, kdy napr. pocet incidentu za prvních pet mesícu roku 2006 pribliZne odpovídá souctu útoku spáchaných za roky 1999 a 2000. DalSím charakteristickým rysem je rostoucí trend co do poctu osob zranených pri teroristickém útoku.

Od prelomu 20. a 21. století je moZné mezinárodní terorismus jiZ povaZovat za ozbrojený boj, tedy jistou formu vedení ozbrojeného kon-iktu, resp. taktiku vedení bojové cinnosti, a to i presto, Ze nejsou naplneny veSkeré atributy mezinárodního práva. Díky tomuto "nezapadnutí do kategorie", je ve vojenské odborné literature terorismus jako takový razen do skupiny tzv. asymetrických hrozeb. Tyto hrozby jsou charakterizovány predevSím výraznou odliSností proti sobe stojících aktéru kon-iktu, predevSím v dimenzi kvantitativní, technologické, organizacní a dimenzi spolecenské.36 Jeden z úcastníku je natolik silný, Ze nemá protivníka srovnatelného významu.37 To vede slabSího protivníka k tomu, aby zacal pouZívat nestandardní postupy, míneno v klasickém západním pojetí. Tyto nestandardní postupy jsou predstavovány predevSím snahou slabSího protivníka vyhnout se prímé konfrontaci se silnejSím protivníkem a soucasne prevést sumu svých nevýhod ve významnou výhodu.38 V rámci hledání potenciálních výhod dochází rovneZ k urcité forme specializace teroristických organizací. Jejich trendem je smerování ke spolupráci, resp. k prímému vyuZívání mezinárodního organizovaného zlocinu, a to takovým zpusobem, aby se jejich pusobení stalo regionálne co nejSirSím.

Obdobné úsilí o pozvolnou specializaci je rovneZ moZné spatrovat u jednotlivých státu (clenu NATO, EU, PfP apod.) spolupracujících v oblasti mezinárodní bezpecnosti. Jejich úsilí je dále umocnováno vSeobecným nedostatkem nancních prostredku vynakládaných jednotlivými státy na svoji obranu, a to predevSím u státu strední a menSí velikosti, jejichZ individuální obranné rozpocty nedisponují potrebnou silou, aby dovolovaly vybudovat a následne udrZovat vSestranné ozbrojené síly.39 Toto "specializacní úsilí" bylo patrné i na PraZském summitu (21. aZ 22. listopadu 2002), kde byly formulovány závazky zamerené na neodkladné budování obranných kapacit, s jejichZ pomocí by mela NATO být schopná -exibilne reagovat na zmeny mezinárodní politické a bezpecnostní situace, vcetne asymetrických bezpecnostní hrozeb 21. století.

Tato etapa vývoje terorismu je rovneZ charakteristická nárustem míry vyuZívání moderních so stikovaných technologií, predevSím komunikacních, napr. mobilní telefon ci internet. Tento vývoj zrcadlí skutecnost, Ze v období po ukoncení studené války se poznání co do duleZitosti stává souperem zbraní a taktiky. I teroristé se v tom, jak celí moderním so stikovaným technologiím, stávají ra novanejSí. Jako by vycházeli z premisy, Ze stejne jako ve výrobe i v nicení sniZuje poznání poZadavky na dalSí vstupy.40

Sírení techto "globalizacních" technologií umoZnilo vzniknout i soucasné podobe mezinárodního terorismu, který jiZ dosáhl skutecné globální povahy. Za soucasného nejznámejSího zástupce globálního terorismu41 je moZné uvést jednu z nejaktivnejSích teroristických organizací, radikální teroristickou skupinu sunnitských muslimu Al- Káida, vedenou Usámou bin Ládinem. Tato organizace byla zaloZena ke konci 80. let a v soucasné dobe je odhadováno, Ze její clenská základna predstavuje pribliZne 50 000 prísluSníku. Její pusobení dosáhlo rozmachu v prubehu 90. let a v soucasné dobe predstavuje jednu z nejvetSích mezinárodních teroristických organizací. Za hlavní oduvodnení své existence samotná organizace povaZuje Sírení hodnot islámu a boj proti ostatním vírám, predevSím krestanské a Zidovské. Mimo své hlavní pusobiSte, Afghánistán a Pákistán, bojuje v tzv. svaté válce, dZihádu.42 Jejím hlavním nancním zdrojem jsou obchodní aktivity jejího vudce, nezrídka doplnované príspevky jejích sympati- zantu. Dle o ciálních dokumentu se její známé základny nacházejí v 65 zemí sveta, z tohoto duvodu je jednoznacným reprezentantem globálního terorismu. Za dobu svého pusobení zpusobila celkem 29 teroristických incidentu, pri kterých zranila 8 863 osob a 3 460 jich zabila.43 Za hlavní smerování jejích útoku je moZné povaZovat obchodní, vládní, diplomatické a náboZenské cíle. V menSí míre se mezi jejími cíli objevují vojenské a privátní cíle, turismus a infrastruktura. Charakteristickým rysem jejích útoku je synchronizace, tj. snaha o zasaZení více cílu soucasne.44 Jednalo se napr. o soubeZné útoky 7. srpna 1998 na americká velvyslanectví v Tanzánii (11 mrtvých, 77 ranených) a Keni (213 mrtvých, pribliZne 5 000 ranených), útoky 11. zárí 2001, kdy 2 unesené letouny zasáhly budovu Svetového obchodního centra v New Yorku a témer soucasne jeden letoun zasáhl budovu Pentagonu ve Virginii ci synchronizovaný útok 10 bomb umístnených ve vlacích, které soucasne explodovaly na ctyrech ruzných místech Madridu, presne po 30 mesících od New Yorských útocích, 11. brezna 2004.

Záver

Historie lidstva je do jisté míry tvorena i historií ozbrojených kon-iktu. Pres jakákoliv úvodní prohláSení a deklarované snahy se vZdy prímo dotýkaly i neangaZovaného civilního obyvatelstva. Teror na nich páchaný byl soucástí jak otevrených kon-iktu panovníku, tak pozdeji státu ci celých civilizací (napr. kríZové války). Zásadní zlom nastal v momente, kdy toto terorizování zacalo být vyuZíváno jako prostredek propagandy a úsilí o dosaZení cílu jednotlivých skupin. Od tohoto okamZiku za tuto taktiku byly jiZ zodpovedné teroristické skupiny, v soucasné podobe mezinárodní, resp. globální.

Z historického hlediska vývoje jednotlivých etap terorismu je moZné spatrovat urcité momenty, které se opakují, ci které zpusobují obdobná rizika, resp. bezpecnostní hrozby. Nezrídka v pracích starých stovky let muZeme nalézt prvotní náznak odpovedi, kde mají tato rizika a hrozby své puvodní príciny. A práve hledání puvodní podstaty vzniku terorismu, muZe vést, resp. naznacit zpusob jak mu celit v soucasné dobe. Pokud napr. Sun-c' a Sun Pin pred více neZ dva a pul tisíci lety jiZ charakterizovali soucasnou taktiku teroristu, je moZné, Ze po aplikaci jejich názoru na soucasné podmínky (tj. zahrnutí technologického vlivu) nám umoZní nalézt ocekávanou adekvátní formu reakce. Pochopení prvotních motivu a strategie teroristu umoZní protiteroristickým skupinám a organizacím být spíSe o krok napred, neZ pouze ocekávat a následne se zapojit do odstranování následku. Je nezbytné mít rovneZ na mysli, Ze v prípade zbraní hromadného nicení tyto následky mohou nabývat katastrofálních dopadu.

Cílem príspevku bylo poukázat na jednotlivé promeny vývoje terorismu v prubehu historickém náhledu. Autori si zde nekladli za cíl vymezit a následne formulovat celé spektrum moZných pohledu na etapy vývoje terorismu ani uvedení veSkerých ovlivnujících momentu. Cílem bylo pouhé poukázání na hlavní historické mezníky a jejich charakteristické rysy.

Sidebar

TERRORISM - HISTORICAL DEVELOPMENT

Pavel FOLTIN

David REHÁK

The paper deals with a possible view of terrorism and a historical classi cation of its stages. Differences in the manifestation of terror and terrorism mainly on civilian population are considered to be the main factors classifying individual stages of terrorism. The main milestones are perceived to be the end of the 17th century, nationalistic stage ending by the outbreak of World War 1, and a period during the world wars. Cold War ending with the fall of Berlin wall and the current stage, so called the stage of Cold Peace, are the last two stages being studied.

References

Poznámky

1 STRMISKA, M. Politický terorismus. Úvod do studia politického terorismu v demokratických systémech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996, s. 11. ISBN 80-210-1360-5. 104 s.

2 CARR, C. Dejiny terorismu - Koreny války proti civilistum. Praha: Práh, 2002, s. 10. ISBN 80-7252- 063-6. 183 s.

3 Toto vymezení ponechává stranou estachologickou formu terorismu, nebot pusobení duSevne naruSených jedincu, za cílem vyvolání teroru na civilním obyvatelstvu je spojeno pouze s daným jedincem, jeho lokalitou a individuálním pomatením smyslu. Z tohoto duvodu v dalSím hledání jednotlivých hranicních momentu pro vlastní vymezení etap vývoje není zahrnuto, nebot se prolíná celou historií.

4 SEDIVÝ, J. Nové paradigma terorismu. Mezinárodní politika. Praha, 2003, roc. 4, c. 1, s. 4-7. ISSN 0543-7962.

5 SUN-C', SUN PIN. Umení války. Gliwice, Polsko: HELION S.A., 2005, s. 50. ISBN 83-7361-821-X. 296 s.

6 MUSASI, M. Kniha peti kruhu a Kniha rodinných tradic válecného umení od Jagjú Munenoriho. 1. vyd. Praha: Talpress, 1997, s. 48. ISBN 80-7197-026-3. 140 s.

7 Z reckého slova zélótés - horlivý.

8 Anglické slovo "assassin" znamenající "úkladný vrah" je odvozeno práve od slova asasín. Zdroj: CARR, C. Dejiny terorismu - Koreny války proti civilistum. Praha: Práh, 2002, s. 42. ISBN 80-7252-063-6. 183 s.

9 KOLEKTIV AUTORU. Mezinárodní terorismus - nový nebo starý fenomén? 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2004, s. 91. ISBN 80-86547-33-7.

10 STRMISKA, M. Politický terorismus. Úvod do studia politického terorismu v demokratických systémech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996, s. 12. ISBN 80-210-1360-5. 104 s.

11 CARR, C. Dejiny terorismu. Koreny války proti civilistum. 1. vyd. Práh. Praha, 2002, s. 76. ISBN 80-7252-063-6. 183 s.

12 KOLEKTIV AUTORU. Encyklopedie: Svetový terorismus. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2001, s. 42-43. ISBN 80-7237-340-4. 536 s.

13 HOFFMANN, B. Terrorismus - Der unerklärte Krieg. Frankfurt am Main: Fischer Taschenbuch Verlag, 2001, s. 15-17. ISBN 3-596-15614-9. 351 s.

14 KOLEKTIV AUTORU. Mezinárodní terorismus - nový nebo starý fenomén? 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2004, s. 91. ISBN 80-86547-33-7.

15 CARR, C. Dejiny terorismu. Koreny války proti civilistum. 1. vyd. Práh. Praha, 2002, s. 104-106. ISBN 80-7252-063-6. 183 s.

16 CLAUSEWITZ, C. O válce. Brno: Bonus A, s.r.o., 1996, s. 23. ISBN 80-85914-27-1. 749 s.

17 KOLEKTIV AUTORU. Encyklopedie: Svetový terorismus. 1. vyd. Praha: Svojtka&Co., 2001, s. 93. ISBN 80-7237-340-4. 536 s.

18 TOFFLER, A., TOFFLEROVÁ, H. Válka a antiválka. Praha: Nakladatelství Dokorán a Argo, 2002, s. 53. ISBN 80-86569-16-0. 303 s.

19 CARR, C. Dejiny terorismu. Koreny války proti civilistum. 1. vyd. Práh. Praha, 2002, s. 123. ISBN 80-7252-063-6. 183 s.

20 TOFFLER, A., TOFFLEROVÁ, H. Válka a antiválka. Praha: Nakladatelství Dokorán a Argo, 2002, s. 52. ISBN 80-86569-16-0. 303 s.

21 BONANATE, L. Mezinárodní terorismus. 1. vyd. Praha: Columbus, 1997, s. 17. ISBN 80-85928-45-0. 190 s.

22 EICHLER, J. Mezinárodní bezpecnost na pocátku 21. století. 1. vyd. Praha: AVIS, 2006, s. 51. ISBN 80-7278-326-2. 303 s.

23 Jako nejvýznamnejSí príklad lze prezentovat mocenský kon-ikt mezi SSSR a USA pri okupaci Afghánistánu v letech 1979 aZ 1988, jehoZ následkem byl mimo jiné i vznik teroristické organizace Al-Káida.

24 V období let 1945 aZ 1990 probehlo, dle rozdílných klasi kací, 150 aZ 160 válek a obcanských válek, ve kterých zahynulo 7 200 000 vojáku. Po zahrnutí ztrát civilního obyvatelstva pocet padlých v tomto období dosáhne úrovne 33 aZ 40 mil. Tento údaj vSak nezahrnuje ranené, ztracené v boji ani pocty osob, které zemrely v dusledku vedlejSích dopadu ozbrojeného kon-iktu. V tomto období let 1945 aZ 1990, tj. celkem 2 340 týdnech, panoval skutecný klid zbraní pouze 3 týdny. Zdroj: TOFFLER, A., TOFFLEROVÁ, H. Válka a antiválka. Praha: Nakladatelství Dokorán a Argo, 2002, s. 27. ISBN 80-86569-16-0. 303 s.

25 CARR, C. Dejiny terorismu. Koreny války proti civilistum. 1. vyd. Práh. Praha, 2002, s. 134. ISBN 80-7252-063-6. 183 s.

26 DAVID, V. a MALACKA, M. Fenomén mezinárodního terorismu. 1. vyd. Praha: Linde, 2005, s. 93. ISBN 80-7201-524-9. 143 s.

27 LESSER J. O., et al. Countering the New Terrorism. RAND, 1999, s. iii. ISBN 0-8330-2667-4. 153 s.

28 CRAWFORD. S. SAS encyklopedie. Praha: Svojtka&Co., 2002, s. 154. ISBN 80-7237-069-3. 288 s.

29 LESSER J. O., et al. Countering the New Terrorism. RAND, RAND, 1999, s. iii. ISBN 0-8330-2667-4. 153 s.

30 KROPÁCEK, L. Islám a Západ - Historická pamet a soucasná krize. 1. vyd. Praha: VySehrad, 2002, s. 105. ISBN 80-7021-540-2. 200 s.

31 SEDIVÝ, J. Nové paradigma terorismu. In Bezpecnostní témata. [on-line]. Centrum bezpecnostních analýz. Praha, 2001, s. 1-2. Dostupné 20.6.2006 z: [http://www.iir.cz/upload/bezptemata12001.pdf].

32 BRZYBOHATÝ, M. Soucasný terorismus. Vojenské rozhledy. Praha, 2002, roc. 11 (43), c. 2, s. 46-62. ISSN 1210-3292.

33 Nekdy také oznacován jako superterorismus, ultraterorismus, ABC terorismus, WMD terorismus atd.

34 BRACKETT, D.,W. Svatý teror. Praha: Mladá fronta, 1998, s. 57. ISBN 80-204-0669-7. 207 s.

35 Formy terorismu, blíZe viz: FOLTIN, P., REHÁK, D. Duvody realizace a formy terorismu. Obrana a strategie. Brno: Univerzita obrany, 2005, roc. 5, c. 1, s. 33-41. ISSN 1214-6463.

36 HUNTINGTON, S.P. Stret civilizací - Boj kultur a promena svetového rádu. 1 ed. Praha: Rybka Publisher, 2001, s. 83-96. ISBN 80-86182-49-5. 448 s.

37 EICHLER J. Asymetrické války. Vojenské rozhledy, Praha, 2004, roc. 14 (46), c. 2. s 17-26. ISSN 1210-3292.

38 Kruh jako by se uzavíral a opet se dostáváme k mySlenkám Sun-c'a Sun Pin.

39 VÁNA J. Rozpracování reformy ACR ve zmeneném zdrojovém rámci.Vojenské rozhledy, Praha, 2003, roc. 13(45), c. 4. s 5. ISSN 1210-3292.

40 TOFFLER, A., TOFFLEROVÁ, H. Válka a antiválka. Praha: Nakladatelství Dokorán a Argo, 2002, s. 76. ISBN 80-86569-16-0. 303 s.

41 Globální terorismus, blíZe viz. EICHLER, J. Mezinárodní bezpecnost na pocátku 21. století. 1. vyd. Praha: AVIS, 2006, s. 159-161. ISBN 80-7278-326-2. 303 s.

42 Islámská teologie rozliSuje dZihád velký (dZihád akbar) a dZihád malý (dZihád asghar). Velkému dZihádu se prikládá veroucná váha, nebot se jedná o vnitrní zápas kaZdého muslima s vlastními nebohulibými skony a poklesky a je to chvályhodný boj za záchranu lidských duSí. Oproti tomu malý dZihád je obranou islámu, pokud jsou muslimové napadení zvnejSku. Zdroj: MÜLLER, Z. Svaté války a civilizacní tolerance. Praha: Academia, 2005, s. 36. ISBN 80-200-1355-5. 131 s.

43 Group Pro le - Analytical Tools. [cit. 25.6.2006]. MIPT Terrorism Knowledge BaseSM. [on-line]. Dostupné na WWW: [http://www.tkb/Group.jsp?groupID=6].

44 CLARKE, R. A. Strategie války proti terorismu. Praha: Alfa Publishing, s.r.o., 2005, s. 21. ISBN 80-86851-14-1. 269 s.