SEKURITOLOGIE - PAVEDA, NIKOLIV METAVEDA/SECURITOLOGY - PSEUDOSCIENCE, NO METASCIENCE

Abstract

Since the end of the Cold War, strategic and security studies have undergone a very important process of adaptation to new conditions. In the West, strategic studies are considered a field within security studies commonly viewed as a sub discipline of international relations that belong into the framework of political sciences. Establishment of security and strategic studies in the Czech Republic followed the developments that had previously occurred in the West. To constitute the discipline of "securitology" is therefore completely futile. The total irrelevance of the newly promoted "securitology" is also stressed by the non-existence of such a term in English. Also, the subject of the research of the new discipline, paradigmatic base and last but not least some added value going over the framework of already existing and well established disciplines remain unclear. If scholars in Central and Eastern Europe are trying to unite within a framework of one discipline the research of strengthening of security of businessmen, safety of a chemical plant or fire safety of buildings with the preservation and strengthening of security of social groups, states or international community, they are attempting to unite totally incompatible subjects. [PUBLICATION ABSTRACT]

Headnote

Abstrakt

Po skoncení studené války prosla strategická a bezpecnostní studia velmi dulezitým procesem adaptace na nové podmínky. Strategická studia jsou na Západe chápána jako soucást bezpecnostních studií, jez jsou vnímána jako soucást výzkumu mezinárodních vztahu, které samy nálezí do rámce politických ved. Etablování bezpecnostních a strategických studií probehlo i v Ceské republice, kde navázalo na procesy, jez se dríve odehrály na Západe. Konstituovat "sekuritologii" je proto zjevne zbytecné. Totální irelevanci nove prosazovaného oboru "sekuritologie" dokládá uz nulová orientace v lingvistických kritériích. Nejasnými jsou také predmet výzkumu nového oboru, paradigmatická základna a zejména hodnota pridaná nad rámec jiz etablovaných disciplín. Snazí-li se nekterí badatelé ve strední a východní Evrope napr. pod strískou jedné vedy ztotoznit výzkum zajistení osobní bezpecnosti podnikatele, bezpecnosti chemického provozu továrny nebo protipozární bezpecnosti budov se zajistením bezpecnosti spolecenských skupin, státu ci mezinárodního spolecenství, snazí se o spojení nespojitelného. Smysluplnosti takovýmto snahám nepridá ani "ukrojení" cásti poznatku a metod ruzných vedních oboru a slození techto "odkrojku" do jednoho údajne vedeckého celku. Pro kvalitu bezpecnostního výzkumu v Ceské republice by bylo zádoucí, aby byl prováden na bázi jiz etablovaných vedních oboru, spolecenskovedních, prírodovedných a technických, jak je ostatne ve svete obvyklé.

Abstract

Since the end of the Cold War, strategic and security studies have undergone a very important process of adaptation to new conditions. In the West, strategic studies are considered a field within security studies commonly viewed as a sub discipline of international relations that belong into the framework of political sciences. Establishment of security and strategic studies in the Czech Republic followed the developments that had previously occurred in the West. To constitute the discipline of "securitology" is therefore completely futile. The total irrelevance of the newly promoted "securitology" is also stressed by the non-existence of such a term in English. Also, the subject of the research of the new discipline, paradigmatic base and last but not least some added value going over the framework of already existing and well established disciplines remain unclear. If scholars in Central and Eastern Europe are trying to unite within a framework of one discipline the research of strengthening of security of businessmen, safety of a chemical plant or fire safety of buildings with the preservation and strengthening of security of social groups, states or international community, they are attempting to unite totally incompatible subjects.

Klícová slova

Bezpecnostní studia, mezinárodní vztahy, sekuritologie, strategická studia.

Keywords

Strategic studies, Security studies, International relations, Securitology.

ÚVOD

V poslední dobe se v cásti ceské bezpecnostní komunity a v cásti bezpecnostních komunit v postkomunistickém prostoru rozvinula debata o údajné potrebe konstituování nového vedního oboru "sekuritologie". Cílem autoru tohoto clánku je vysvetlit, ze zastánci "sekuritologie" vycházejí ze zcela chybných premis. Prícinou je nepochopení a neznalost historického vývoje oboru strategických a bezpecnostních studií, ignorování základních aspektu metodologie vedy a zrejme i úcelovost vázaná na problematické financování vysokoskolského vzdelávání, vedy a výzkumu v Ceské republice.

VÝVOJ BEZPECNOSTNÍCH A STRATEGICKÝCH STUDIÍ

Mezi strategickými a bezpecnostními studii a studenou válkou vzdy existoval zvlástní symbiotický vztah. Vznik konfliktu mezi USA a Sovetským svazem, z nej plynoucí bipolární rozdelení sveta a odraz techto fenoménu v bezpecnostních otázkách a v jejich výzkumu zásadním zpusobem ovlivnil etablování a sílící význam techto subdisciplín mezinárodních vztahu. Podobný podnet ovsem predstavovalo i zavrsení studené války, jez bylo pro strategická a bezpecnostní studia výzvou více nez významnou, a to z nekolika duvodu. Prvním impulzem byla debata o smyslu a roli techto disciplín ve zcela nových podmínkách zásadne promeneného bezpecnostního prostredí. Druhým se stalo etablování techto oboru v oblastech nacházejících se dríve za zeleznou oponou, kde v období studené války slo vojenské a strategické myslení ruku v ruce s uvazováním a marxisticko-leninskou dialektikou kremelských ideologu.

Zásadním výsledkem debat v rámci odborné komunity bylo prekonání jistého zpochybnování významu a role bezpecnostních a strategických studií v období po studené válce, Colinem Grayem oznacovaném jako "meziválecné desetiletí"1. Ukázalo se, ze obcas naznacovaný ci predpovídaný úpadek relevance disciplín neodpovídá skutecnosti. Naopak, práve tehdy strategická a bezpecnostní studia prosla velmi dulezitým procesem adaptace na nové podmínky. Zásadním výsledkem debat devadesátých let minulého století, periody nekterými autory oznacované za "éru dezorientace"2, bylo vyjasnení rozdílu mezi bezpecnostními a strategickými studii a vymezení jejich analytického rámce. Zatímco bezpecnostní studia jsou povazována za oblast výzkumu vícera druhu hrozeb a aspektu bezpecnosti, nikoli pouze vojenských, strategická studia jsou chápána jako silne vojensky zamerená poddisciplína bezpecnostních studií3.

Tento dosazený konsensus byl zásadne posílen také shodou v otázce prinálezení úzeji definovaných strategických studií i síreji vymezených bezpecnostních studií do rámce spolecenských ved. Asi nejvýstizneji tuto skutecnost dokládá text autoru Baylise, Wirtze, Cohena a Graye a jejich koncept vztahu mezi jednotlivými disciplínami. Strategická studia jsou tak chápána jako soucást bezpecnostních studií, jez jsou vnímána jako soucást výzkumu mezinárodních vztahu, které samy nálezí do rámce politických ved4.

BEZPECNOSTNÍ A STRATEGICKÁ STUDIA V CESKÉ REPUBLICE

Zánik bipolarity významne a pozitivne ovlivnil také etablování politických ved v postkomunistických zemích, Ceskou republiku nevyjímaje. Nejprve doslo k rozvoji politologie, paralelne ci následne mezinárodních vztahu, poté bezpecnostních a strategických studií. Vzniklo nekolik akademických a výzkumných institucí, které potvrzují, ze zánik ci úpadek strategických a bezpecnostních studií ci neexistence relevantních problému, na nez by zamerovaly svoji pozornost, není na poradu dne ani v postkomunistických zemích. Etablování bezpecnostních a strategických studií jednoznacne navázalo na procesy, jez se dríve odehrály na Západe. I zde proto existovala a stále existuje jednoznacná a silná shoda v otázce zahrnování techto disciplín do spolecenskovedního rámce, stejne jako prejímání na Západe dlouhodobe uzívané a vzité terminologie ci jejích ceských ekvivalentu.

POSUNY V POJETÍ BEZPECNOSTI

Jak uz bylo zmíneno výse, v posledních letech doslo v rámci bezpecnostních studií k výraznému posunu z hlediska pojetí bezpecnosti. Tento jev je dobre zretelný i v ceském akademickém prostredí5. Dochází k prohlubování konceptu bezpecnosti ve smyslu durazu na jiné aktéry, nez jsou státy (smerem k lidské a individuální bezpecnosti), a k rozsirování konceptu bezpecnosti smerem od tradicní vojenské, prípadne vnitrní bezpecnosti k jiným formám bezpecnosti (societální, ekologické apod.)6. Nekdy se hovorí o presunu od "tvrdé bezpecnosti" k "mekké bezpecnosti". Jevem relativne typickým pro novou éru je i komplexní výzkum vnitrostátní a mezinárodní bezpecnosti. Uvedené procesy se vsak odehrávají v rámci puvodního oboru bezpecnostních studií a pri zachování jeho prístupu a metodologie. Nedochází k vytvárení "nové vedy", ale k rozvoji stávajícího oboru.

Z teoretického hlediska jsou i nadále pri výzkumu bezpecnosti uvnitr tohoto oboru dominantní prístupy mezinárodních vztahu, nicméne prosazují se i puvodne politologické prístupy. V Evrope podle klasiku tzv. Kodanské skoly Ole Waevera a Barryho Buzana v soucasnosti pod vlivem interakce ruzných skol dochází ke vzniku "New European Security Theories", zatímco v USA prevazují tradicní teorie mezinárodních vztahu.7

Politologické prístupy pritom nezacaly být vyuzívány jen s ohledem na to, ze dochází k prolínání mechanismu fungování bezpecnostní politiky na vnitrostátní a mezinárodní úrovni. Alan Collins hovorí v kontextu globalizace o soubezném procesu externalizace vnitrních problému a internalizace vnejsích problému.8

V souvislosti s globální úrovní analýzy9 je pro nekteré výzkumníky dulezitá skutecnost, ze se soustredí na vytvárení struktur vládnutí na globální úrovni. V soucasnosti jde spíse o koncept "global governance" (zapojení ruzných aktéru, hlavne nevládních organizací, státu a jimi vytvárených mezinárodních organizací do vytvárení globální politiky) nez o utopický koncept "global government" (vytvorení ekvivalentu politického systému národního státu na globální úrovni). V takto pojatých konceptech je vyuzíváno prístupu pro výzkum vnitrostátních systému na úkor tradicního výzkumu systému mezinárodních vztahu.

Naopak s oslabením role státu a s nárustem vlivu nekterých nestátních aktéru v mezinárodním merítku i uvnitr státu (vcetne teroristických skupin a skupin organizovaného zlocinu), prípadne v souvislosti se zhroucením moci nekterých státu je tradicní politologický výzkum i výzkum mezinárodních vztahu v oblasti vnitrní bezpecnosti postaven pred nové výzvy inovace koncepcního a metodologického aparátu (napr. práve ve "zhroucených státech"). V Evrope je v tomto smeru novým nosným konceptem "europeizace", která se pochopitelne projevuje i v jiných oblastech nez pouze bezpecnostní.

HUMAN SECURITY NENÍ INDIVIDUAL SECURITY

Jedním z dominantních témat soudobých bezpecnostních studií je konceptualizace a výzkum lidské bezpecnosti (human security). Tento koncept nelze ztotoznovat s individuální bezpecností (individual security) lidského jedince. V prvním prípade jde o urcitý abstraktneji pojatý souhrn zajistení bezpecnosti individuí jakozto aktéru sociálního dení, zatímco v druhém prípade o bezpecnost konkrétního individuálního organismu pred ruznými hrozbami, které jej mohou narusit ci znicit.

Tato individuální bezpecnost je samozrejme determinována i príslusností k urcité sociální skupine a v tomto smeru existuje i její vazba na lidskou a státní bezpecnost. Tyto dve bezpecnosti se mohou dostat do kontrastu, pokud stát sice zabezpecí svoji vnejsí obranu, ale není schopen zajistit lidskou bezpecnost své populace.10

O hranicích zájmu bezpecnostních studií ve vztahu k lidské ci individuální bezpecnosti se vedou debaty, které jsou odvislé i od reálných procesu politizace a sekuritizace urcitých problému ze strany státu ci mezinárodních organizací. Urcitou hranici je mozno hledat v rozdílu mezi zajistením základních zivotních funkcí skupin populace a mezi jejím sociálním zajistením (které jiz do spektra zájmu BSS nespadá, není-li v nekterých zemích prícinou rozsáhlejsích konfliktu)11. Lidská bezpecnost i v pomerne sirokém pojetí je vsak zkoumána metodologickým aparátem bezpecnostních studií.

Rozsírení konceptu bezpecnosti do nevojenských ci nepolicejních oblastí (societální, ekonomická, energetická, surovinová, energetická, ekologická) predstavuje významnou zmenu oboru, neznamená to ale, ze by doslo k potrebe metodologické obmeny. Lze to demonstrovat na následujícím príkladu: bezpecnostní studia zohlednují ekologické hrozby a zabývají se jejich resením na politické úrovni (aktéri, koncepce, reflexe sporu), nemají a nepotrebují vsak mít metodologický aparát napr. na resení vycistení more od ropné havárie. To je zálezitostí ekologie jako specifické vedy, eventuálne v jeste konkrétnejsí rovine zálezitostí chemie, fyziky apod.

LINGVISTICKÁ NESMYSLNOST TERMÍNU "SEKURITOLOGIE"

Totální irelevanci nove prosazovaného oboru "sekuritologie" nedokládá pouze objevování jiz dávno objeveného, ale téz zjevná nepuvodnost metodologická i eklekticismus usilující o absorbování atraktivních prvku ruzných, nikoliv pouze spolecenskovedních disciplín. Nesmyslnost pocínání proponentu zdánlive nové vedy dokládá také nulová orientace v lingvistických kritériích protezovaného termínu "sekuritologie". Níze uvedený expertní posudek vypracovaný Jeffrey Vanderzielem, vedoucím katedry anglistiky a amerikanistiky, a docentkou Ludmilou Urbanovou, pusobící na stejném pracovisti, vyhodnocující termín "securitology" jako zcela neadekvátní je dostatecne výmluvný.

"First and most importantly, from the point of view of usage, it seems to us that this neologism is completely unnecessary. There is a perfectly acceptable and widely used term 'Security Studies' - that already exists in English and that has been used for more than fifty years. Furthermore, an examination of the largest English-language corpora, which include both written and spoken materials, British and American English and academic usage reveals no (zero) occurrences of the term 'securitology' in the English language. Confirming this fact, a search of Google revealed 1.47 milion web pages using the term 'security studies' and only 14 with the term 'securitology' - none of which are pages on sites located in an English speaking country or associated with an Englishspeaking institution. Therefore, from the point of view of usage, the term 'securitology' is neither an English word nor a word used in the English language."

Secondly, since the middle of the twentieth century it has been standard practice in English when creating new academic disciplines to collocate the adjective describing the field of study with the noun studies (e.g. Strategic Studies, Medieval Studies, Maritime Studies, Gender Studies, etc. - hence Security Studies). While prior to mid-nineteenth century the suffix -(o)logy in English was used to name scholarly disciplines )e.g. physiology (first used in 1597), zoology (1669), biology (1813), ethnology (ca. 1828), etc.), this is not modern practice. In a limited number of fields, the adjective has been collocated with the noun science, but these are relatively infrequent (e.g., political science, which was first used in the 1860s), and once again do not reflect modern practice. Therefore the creation of the neologism 'securitology' appears from this perspective not to reflect modern English usage.

Thirdly, in the formation of the neologism 'securitology' a standard practice in English word formation has been violated. This neologism affixes the English word security to the Greek suffix - (o)logy. Standard practice in English is that root words and suffixes/prefixes added to them should have the same root language. Security is based on the root secure plus the suffix -ity, with the root word coming into English from the Latin se- meaning without and -cura meaning care. While examples of mixing Latin root words with the Greek suffix -(o)logy do exist, given that Latin root of the word security is secure, if - and we do stress if - such a neologism were to be formed, it should not split the English suffix -ity but should rather rely on the original Latin root, creating the term 'securology' instead of 'securitology'. We must add that the former is no more an English word than the latter.

In addition there are several other issues that argue against the use of the term 'securitology'. These include negative connotations in English - documented in corpora since the late 1980s - of adding the suffix -(o)logy to a variety of root words in an effort to make the subject in question appear 'more scientific' and therefore valid (a concept known as negative semantic prosody), concerns regarding the terms pronounceability by both native and non-native speakers of English and the difficulty in accessing its meaning, especially when contrasted with the forthright meaning of the term 'Security Studies'.

Therefore, we conclude that in our considered opinions the neologism 'securitology' should not be used in English under any circumstances. We instead recommend the usage of the widely accepted and clearly understood term 'Security Studies'."12

METODOLOGICKÁ NEUJASNENOST KONCEPTU "SEKURITOLOGIE"

"Sekuritologie", pokud pracovne a pouze pro potreby nasí polemiky pripustíme tento lingvisticky zcela nesmyslný termín, má ale dosud mnohem závaznejsí nedostatky nez pouze mylný název. Její hlavní slabiny dle naseho soudu spocívají v nejasném vymezení z hlediska metodologie vedy. Dnesní vetsinový diskurz mezi metodology vedy predpokládá pluralitu paradigmatických prístupu k vede jako fenoménu. Proto není ani vhodné a priori odmítat pokusy o koncipování nové vední disciplíny, aniz by byly dríve podrobeny zkoumání. To platí i pro disciplínu, pro kterou v ceském prostredí napríklad Josef Janosec13, ve slovenském Ladislav Hofreiter14 a v polském Leszek Korzeniowski15 uzívají termín "sekuritologie", respektive jeho zdánlivý anglický ekvivalent "securitology". Obdobne pojatou disciplínu Antonín Rasek nebo Rudolf Urban definují jako "bezpecnostní vedu" nebo "vedu o bezpecnosti"16. Na strane druhé se není mozné ani v dnesní postmoderní dobe vyhnout (pro metodologii vedy) klasickým otázkám.

Zásadní otázka, na kterou musí proponenti této nové vední disciplíny srozumitelne a logicky konzistentne odpovedet, se týká predmetu výzkumu. Jinými slovy, co je vlastne predmetem výzkumu "sekuritologie"? Jejich prvoplánová odpoved zní, ze predmetem výzkumu "sekuritologie" je bezpecnost. Je to pochopitelná, avsak dle naseho soudu nedostatecná odpoved. Není totiz jasný referencní objekt jejich uvazování. Nebo je predmetem výzkumu "obecná bezpecnost" a cílem výzkumu vypracování "obecné teorie bezpecnosti"? A pokud ano, tak jaká definice "obecné bezpecnosti"? A jaký má být netriviální prínos "obecné teorie bezpecnosti" nad rámec základního modelu referencní objekt-zájem-hrozba - riziko? V této souvislosti je nutné upozornit na skutecnost, ze dnesní multidisciplinární výzkum bezpecnosti, který se proponenti "sekuritologie" snazí nahradit jednou novou vední disciplínou, je zaprícinen také rozdíly v referencních objektech, které stojí v centru zájmu bezpecnostního výzkumu etablovaných vedních disciplín.

Napríklad informacní systémy jsou referencním objektem diametrálne odlisným od státu v systému mezinárodních vztahu. Zatímco pro výzkum bezpecnosti informacních systému jsou vhodná paradigmata a metody informatiky, matematiky a logiky, pro druhou oblast je potrebná teorie mezinárodních vztahu. Referencní objekty, výzkumná paradigmata, a tudíz i pouzité metody výzkumu jsou ve výse uvedených príkladech znacne odlisné. Podobne tomu muze být i v jiných prípadech. Dovedeno ad absurdum, proc do "sekuritologie" nezahrnout prístupy lékarské a veterinární vedy, kdyz i jim jde o bezpecnost organismu, to znamená specifických referencních objektu.

Co nového muze "sekuritologie" ve srovnání s etablovanými vedními disciplínami prinést? Obecnou teorii bezpecnosti, která by zobecnila poznatky získané v rámci bezpecnostního výzkumu ostatních vedních disciplín? Dobre, necht ji tedy proponenti "sekuritologie" vypracují a na její bázi se pokusí konstituovat novou vední disciplínu. Takový postup by byl legitimní, v historii mnohokrát opakovaný a prínosný pro obohacení vedení lidstva. Pro etablování nové vedy je ale nutné nejprve vypracovat teorii, nikoli sledovat opacný postup, tedy etablovat "vedu" a potom hledat teorii tak, jak to ciní proponenti "sekuritologie".

Z dosavadních statí stoupencu "sekuritologie"17, prípadne "bezpecnostní vedy"18 je nejasné, zda jde o disciplínu reziduální nebo integrativní (slozenou). Má "sekuritologie" zkoumat jevy, které jsou etablovanými vedními disciplínami prehlízeny a vytvorit napríklad jiz výse zmínenou obecnou teorii bezpecnosti? Nebo má "sekuritologie" integrovat jiz existující poznatky tradicních ved? Existující stati19 spíse naznacují, ze "sekuritologie" je chápána jako veda integrativní, tedy jako disciplína, která má integrovat jiz existující poznatky (ostatne, proc ne) a dokonce paradigmatické prístupy celé skály etablovaných ved, spolecenskými vedami pocínaje, pres vedy prírodní, az po vedy technické.

Slozený charakter vedy není sám o sobe prekázkou pro její existenci. Najdeme celou radu zcela legitimních prípadu. Jedním z nich je napríklad kinantropologie, která se zabývá studiem pohybových aktivit20. Dulezité ale je, v cem spocívá pridaná hodnota, kterou "sekuritologie" obohatí dosavadní poznání bezpecnostní problematiky. Práve pridaná hodnota by totiz mohla legitimovat vznik nové vední disciplíny, pokud tato "disciplína" nemá reziduální (se zcela zrejmou pridanou hodnotou), nýbrz integrativní (slozený) charakter. Bez pridané hodnoty, kterou ale badatelé musejí zcela nepochybne, to jest badatelskými výstupy, prokázat jeste pred tím, nez konstituují novou vedu, nejde o nic jiného nez o variaci na téma výstavby "Potemkinovy vesnice".

V neposlední rade vyvstává otázka, jaká paradigmata nová veda hodlá uzívat. Tuto odpoved od "sekuritologu", s výjimkou z hlediska soudobé metodologie západní vedy pochybného paradigmatu "jin a jang" - kdy "jin" chápeme jako "sílu odstredivou s zenským principem" a "jang" jako "sílu dostredivou s muzským principem", které údajne "stvorily pet zivlu" 21 - zatím nemáme k dispozici.

Souhrnne lze konstatovat, ze i v "nových oblastech" bezpecnosti prebírají bezpecnostní studia od prírodních ci technických ved fakta, nikoliv metodologické prístupy. Pokud se nekdo snazí vytvorit komplexní pojetí bezpecnosti na bázi nové vedy "sekuritologie", cástecne "objevuje Ameriku" (protoze debaty o smysluplném komplexním pojetí bezpecnosti jiz po nekolik let urcují na Západe agendu bezpecnostních studií jakozto specifického suboboru mezinárodních vztahu/politologie). Snazí-li se nekterí badatelé ve strední a východní Evrope napr. pod strískou jedné vedy ztotoznit výzkum zajistení osobní bezpecnosti podnikatele, bezpecnosti chemického provozu továrny nebo protipozární bezpecnosti budov se zajistením bezpecnosti spolecenských skupin, státu ci mezinárodního spolecenství, chtejí spojit nespojitelné. Smysluplnosti takovýmto snahám nepridá ani "ukrojení" cásti poznatku a metod ruzných vedních oboru a slození techto "odkrojku" do jednoho údajne vedeckého celku.

ZÁVER

Pro kvalitu bezpecnostního výzkumu v Ceské republice by bylo zádoucí, aby byl prováden na bázi jiz etablovaných vedních oboru, spolecenskovedních, prírodovedných a technických, nikoliv na bázi prístupu z pohádky "Jak si pejsek s kocickou delali k svátku dort"22.

Footnote

POZNÁMKY

1 GRAY, Colin S. War, Peace and International Relations. An Introduction to Strategic History, s. 219.

2 BUZAN, Barry, WAEVER, Ole, de WILDE, Jaap. Security: A New Framework for Analysis, s. 3.

3 SUCHÝ, Petr. Pozice bezpecnostních a strategických studií v rámci studia mezinárodních vztahu, s. 11-12.

4 BAYLIS, John, WIRTZ, James, COHEN, Eliot, GRAY, Colin S. Strategy in the Contemporary World. An Introduction to Strategic Studies, s. 9.

5 EICHLER, Jan. Mezinárodní bezpecnost na pocátku 21. století, s. 16-34.

6 TARRY, Sarrah. 'Deepening ' and 'Widening': An Analysis of Security Definitions in the 1990s.

7 WAEVER, Ole, BUZAN, Barry. After the Return to Theory: The Past, Present, and Future of Security Studies, s. 399.

8 COLLINS, Alan. Introduction: What is Security Studies?, s. 1-2.

9 KEGLEY, Charles W., WITTKOPF, Eugene R. World Politics. Trends and Transformation, s. 15.

10 WAISOVÁ, Sárka. Per Asper ad Astra - lidská bezpecnost v agende mezinárodní politiky, s 205.

11 ZEMAN, Petr. Kapitoly o bezpecnosti - jaké by mely být, s. 13-16.

12 VANDERZIEL, Jeffrey A.; URBANOVÁ, Ludmila. Evaluation of term "securitology".

13 JANOSEC, Josef: Sekuritologie - nauka o bezpecnosti a nebezpecnosti, s. 3-14.

14 HOFREITER, Ladislav. Prístupy k formovaniu bezpecnostnej vedy a bezpecnostnému vzdelávaniu.

15 KORZENIOWSKI, Leszek. Securitology as a scientific discipline. The koncept of safety.

16 RASEK, Antonín a kol. Tvorba základu bezpecnostní vedy; URBAN, Rudolf. Integrace výzkumu a vzdelávání pro podporu bezpecnostního systému státu.

17 JANOSEC, Josef. Sekuritologie - nauka o bezpecnosti a nebezpecnosti.

18 RASEK, Antonín a kol. Tvorba základu bezpecnostní vedy.

19 HOFREITER, Ladislav. Prístupy k formovaniu bezpecnostnej vedy a bezpecnostnému vzdelávaniu, JANOSEC, Josef: Sekuritologie - nauka o bezpecnosti a nebezpecnosti; RASEK, Antonín a kol.: Tvorba základu bezpecnostní vedy; URBAN, Rudolf. Integrace výzkumu a vzdelávání pro podporu bezpecnostního systému státu.

20 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace, s. 29-30.

21 JANOSEC, Josef. Sekuritologie - nauka o bezpecnosti a nebezpecnosti, s. 5.

22 CAPEK, Josef. Povídání o pejskovi a kocicce. Jak spolu hospodarili a jeste o vselijakých jiných vecech, s. 79-89.

References

LITERATURA

[1] BAYLIS, John, WIRTZ, James, COHEN, Eliot, GRAY, Colin S.. Strategy in the Contemporary World. An Introduction to Strategic Studies. Oxford: Oxford University Press 2002. 376 s. ISBN: 978-0-19-928978-3.

[2] BUZAN, Barry, WAEVER, Ole, de WILDE, Jaap. Security: A New Framework for Analysis. Lynne Rienner Publishers 1998. 239 s. ISBN: 978-1555877842.

[3] COLLINS, Alan. Introduction: What is Security Studies? In COLLINS, A. (ed.): Contemporary Security Studies. Oxford: Oxford University Press, 2007, s. 1-9. ISBN: 978- 0-19-928469-6.

[4] CAPEK, Josef. Povídání o pejskovi a kocicce. Jak spolu hospodarili a jeste o vselijakých jiných vecech. 1929, citováno podle Praha: Albatros 1975. 120 s. ISBN: 13-187-KMC- 7514/45.

[5] EICHLER, Jan. Mezinárodní bezpecnost na pocátku 21. století. Praha: AVIS. 2006. ISBN: 70-7278-326-2.

[6] GRAY, Colin S.. War, Peace and International Relations. An Introduction to Strategic History. London: Routledge 2007. 306 s. ISBN: 978-0415386395.

[7] HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Portál: Praha. 2005. 408 s. ISBN: 80-7367-040-2.

[8] HOFREITER, Ladislav. Prístupy k formovaniu bezpecnostnej vedy a bezpecnostnému vzdelávaniu. In HAMAJ, Pavol. (ed.): Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie "Bezpecnostná veda a bezpecnostné vzdelávanie". Liptovský Mikulás 12. -13. 10. 2006. Liptovský Mikulás: Akadémia ozbrojených síl gen. M. R. Stefánika v Liptovskom Mikulás, ISBN: 80-8040, CD-ROM.

[9] JANOSEC, Josef. Sekuritologie - nauka o bezpecnosti a nebezpecnosti. Vojenské rozhledy, 2007, roc. 16, c. 3, s. 3-14.

[10] KEGLEY, Charles W., WITTKOPF, Eugene R. World Politics. Trends and Transformation. Belmont: Thomson Learnig 2006 672 p. ISBN: 978-0534602208.

[11] KORZENIOWSKI, Leszek. Securitology as a scientific discipline. The concept of safety. Vystoupení na mezinárodním kongresu "Interoperabilita v krizovém rízení", Brno, 7-8. brezna 2007.

[12] RASEK, Antonín a kol. Tvorba základu bezpecnostní vedy. Vojenské rozhledy, 2007, c. 1, roc. 16, s. 21-31.

[13] SUCHÝ, Petr. Pozice bezpecnostních a strategických studií v rámci studia mezinárodních vztahu. Obrana a strategie. 2003, roc. 2, c. 2, s. 7-16.

[14] TARRY, Sarrah. 'Deepening ' and 'Widening': An Analysis of Security Definitions in the 1990s. Journal of Military and Strategic Studies, Fall 1999, [cit. 19. 9. 2007], Dostupné z WWW: (http://jmss.org/1999/article3.html).

[15] TERRIF, Terry, CROFT, Stuart, JAMES, Lucy, MORGAN, Patrick M. Security studies Today. Cambridge: Polity Press 1999. 234 s. ISBN 978-0745617732.

[16] URBAN, Rudolf. Integrace výzkumu a vzdelávání pro podporu bezpecnostního systému státu. In HAMAJ, Pavol. (ed.): Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie "Bezpecnostná veda a bezpecnostné vzdelávanie". Liptovský Mikulás 12.-13. 10. 2006. Liptovský Mikulás: Akadémia ozbrojených síl gen. M. R. Stefánika v Liptovskom Mikulás, ISBN: 80-8040, CD-ROM.

[17] VANDERZIEL, Jeffrey A., URBANOVÁ, Ludmila. Evaluation of term "securitology". 27 September 2007. C.j. 493/VAN/KAA/07.

[18] WAEVER, Ole, BUZAN, Barry. After the Return to Theory: The Past, Present, and Future of Security Studies. In COLLINS, Alan (ed.): Contemporary Security Studies. Oxford: Oxford University Press 2007, s. 383-402. ISBN: 978-0-19-928469-6.

[19] WAISOVÁ, Sárka. Per Asper ad Astra - lidská bezpecnost v agende mezinárodní politiky. In WAISOVÁ, Sárka a kol. Ve stínu modernity. Perspektivy a problémy rozvoje. Plzen: Ales Cenek, 2005. s. 194-206. ISBN 80-86898-54-7.

[20] ZEMAN, Petr. Kapitoly o bezpecnosti - jaké by mely být. Nepublikovaný materiál pro CESES FSV UK. Brno 2005. 22 s.