HODNOTY V PROSTREDÍ PUNKOVÉ SUBKULTURY/VALUES IN PUNK SUBCULTURE ENVIRONMENT

Abstract

This paper analyses values in punk subculture. It defines thepunk subculture as one of the natural environments of education and as such an important subject of Social Education. The use of the term 'subculture' in an age which is defined as 'post-subculture' is also discussed. The research is based on qualitative semi-structured interviews with seven young members of thepunk subculture. Creative values, social and environmental values, material values, and the value of fun. Finally, the study tries to uncover values which are partly hidden and ascribed to other subcultures. [PUBLICATION ABSTRACT]

Headnote

Abstrakt

Tato práce se %abjvá analj^ou hodnot v punkové subkulture. Punková subkultura je ukotvena na poli sociální pedagogiky jako jedno % priro^enych prostredi vychovy. Diskutováno je také u^ívání pojmu subkultura v ère, která byvá o^nacována jako postsubkulturní. Vfakum se %akládá na polostrukturovanjch ro^hovorech se sedmi cleny punkové subkultury. Hodnoty, kterépopisují, jsou ro^déleny na tvurcí, sociální a environmentální, materiální a hodnotu %ábavy. Vj^kum se sna$í nahlédnout i na hodnoty cástecné %amlcované a pripisovanéjiné cásti subkultury.

KlíCová slova

punk, kvalitativní vy^kum, socialise, subkultury mláde^e

Abstract

This paper analyses values in punk subculture. It defines thepunk subculture as one of the natural environments of education and as such an important subject of Social Education. The use of the term 'subculture' in an age which is defined as 'post-subculture' is also discussed. The research is based on qualitative semi-structured interviews with seven young members of thepunk subculture. Creative values, social and environmental values, material values, and the value of fun. Finally, the study tries to uncover values which are partly hidden and ascribed to other subcultures.

Keywords

punk, qualitative research, socialisation, youth subcultures

Úvod

Na první pohled jsou jiní, at' uz vystredním vzhledem, svymi názory nebo svym chováním. Píestoze se navzájem od sebe v mnohém lisí, vsichni se identifikují jako punkáci. Jedná se o mladé lidi, kterí se v urcité fázi své zivotní dráhy socializovali do punkové subkultury. Cil tohoto textu je zúzen na identifikaci hodnot, které informanti spojují s punkovou subkulturou. Nejprve text vymezuje koncept subkultury, sumarizuje kritiku, která je vuci tomuto konceptu vznásena, a legitimizuje jeho uzívání. Dále je píedstavena punková subkultura, a to v historickém pohledu - od pocátkú po soucasnou charakteristiku. Ve tretí kapitole je nahlédnuto na subkulturu perspektivou sociální pedagogiky, kde je akcentován procès socializace do subkultury a utvárení hodnotové orientace. Empirická cást zacíná popisem metodologie. Následuje prezentace vysledku vyzkumu, od vybranych faktoru socializace do subkultury près kategorizaci popisovanych hodnot spojovanych informanty s punkovou subkulturou az po hodnoty cástecné zamlcované, tedy ty, které informanti explicitné v souvislosti se subkulturou nezmiñují.

Subkultura v postsubkulturní éfe?

Subkultury muzeme die Pedagogického slovníku vymezit jako rozmanité kulturní celky, které jsou v urcité mire odlisné od majoritní spolecnosti, presto jsou vsak její soucástí (Prucha, Walterová, Mares, 2009). Uvedená definice naznacuje obtíznou ohranicitelnost konceptu. V Sociologickém slovníku je subkultura rovnéz chápána jako cást sirsí kultury, odlisnost je shledávána konkrétné vnormách, hodnotách a v zivotním stylu (Geist, 1992). Právé subkulturní hodnoty se stanou tézistém této práce, nebot' je muzeme povazovat za jádro, ze kterého se vyvozují subkulturní normy (Novotná, 2010). Subkulturní normy se dále promítají v zivotním stylu.

Historie uzívání pojmu subkultura sahá do první poloviny 20. století, kdy jej na pude Chicagské skoly uzívali vyzkumníci zejména k popisu delikventních gangu. S mládezí byl pojem subkultura spojen ve druhé poloviné 20. století, skrze Studie z íad autoru Birminghamského centra pro soucasná kulturní studia. Nejcastéji zmiñovanym píedstavitelem této vyzkumné instituce byvá Dick Hebdige s publikací z roku 1979 nazvanou Subculture: The meaning of style, která se zakládá na etnografickém vyzkumu Subkultur punks, mods, teds a rast as.

Je zíejmé, ze od prvopocátku zkoumání Subkultur se méní subkultury samotné i píístupy k nim. Píedevsím se objevují nové subkultury jako tíeba snowboardisté, kterí uz nejsou sjednoceni hodnotovym systémem ci trídním puvodem, jak tomu bylo v 70. a 80. letech u skinheads ci punks. Také se méní role médií, nékteré subkultury mohou totiz existovat pou2e virtuálné (napí. online hráci). V neposlední fade dochází také ke "globalizaci Subkultur", jejímz prostíedkem je zejména internet. To, co bylo v minulosti vysadním materiálem dostupnym jen clenûm socializovanym do Subkultur (zejména hudební nahrávky, ale i clánky publikované v tisténych zinech), je nyní na dosah ruky vsem. V souvislosti s témito proménami tedy nékteíí autoíi povazují pojem subkultura za v soucasnosti neadekvátní a snazí se hledat jeho alternativy. Na tomto misté strucné shrnu hlavní body tzv. postsubkulturní kritiky a legitimizuji uzívání tohoto pojmu v souvislosti s charakterem zkoumané subkultury.

Postsubkulturní kritika (vychází zejména z téchto autoru: Blackman, 2005; Cohen, Ainley, 2000; Hesmondhalgh, 2005; Greener, Hollands, 2006; Hodkinson, Deicke, 2007) se vztahuje pfedevsím ktëmto ctyfem bodúm:

a) interpretace Subkultur jak Chicagskou skolou, tak Birminghamskym centrem je píehnané kolektivistická. Oproti tomu je kladen duraz na jedince v subkulture;

b) pojem subkultura je determinován píístupem Birminghamského centra. Tento piístup byl charakteristicky vymezováním subkultury vuci rodicovské kulture a masové kultufe v britské spolecnosti 2. poloviny 20. stoleti. Tíídní aspekt a paradigma konfliktu v soucasnosti není pro teoretiky Subkultur aktuální. Soucasné subkultury nejsou pojeny trídné a ne vzdy se proti masové kultufe vymezuji, mohou byt její soucástí. Nelze je jiz definovat skrze prostou dichotomii hlavní proud - subkultura;

c) soucasné subkultury nemají pevné hranice; jednotnost norem, hodnot a trávení volného casu je velmi proménlivá;

d) v neposlední íadé se méní i role médií. Nékteré subkultury nevyuzívají média jen jako komunikacní nástroj, nybrz média jsou jedinou platformou, na které tyto subkultury existují (napf. online fankluby). V tradicnim uvazování existovaly subkultury pouze na pozadí vrstevnickych skupin.

Objevuje se i myslenka prekonání spojení Subkultur a negativních deviací, popí, sociálné patologickych jevu. Na subkulturu je nahlízeno jen jako na zpûsob zábavy, bez píílisné psychologizace a problematizace jedincu v subkulturách. Tento píístup vyjadíuje Smolík napííklad u fotbalového chuligánství, kdyz se ptá: "Ale není fotbalové chuligánství spíse svéráznou adrenalinovou zábavou?" (Smolík, 2010, s. 168)

Nabízeny jsou proto alternativní pojmy, které by lépe odpovídaly soucasné podobé Subkultur. Za nejblizsí subkulture povazuji pojem scéna, dále je diskutováno uzívání pojmu neotribes, zánr ci zivotní styl. I u téchto pojmu vsak autori shledávají limity.

Seena

Casto uzívanym alternativním pojmem je pojem scéna. Pátráme-li po jeho vzniku, vyjde najevo aspekt, se kterym je tentó pojem úzce spjat. Na konferenci Mezinárodní asociace pro Studium populární hudby v roce 1993 zaznélo, ze dominance sociologie ve zkoumání Subkultur skoncila. Koncept scéna se tedy vynoíuje v souvislosti se zkoumáním populární hudby. Jedna z définie scény pochází od Barryho Shanka, ktery zkoumal rock'n'rollovou scénu v Austinu, v Texasu (1994). Bere v potaz geograficky aspekt a podobu dañé scény v kontextu mezinárodní hudební kultury. "Scéna má vzdy dynamiku. Diváci se stávají fanousky, fanousci se stávají muzikanty a muzikanti jsou vzdy fanousky" (Hodkinson, Deicke, 2007).

V populární hudbé se koncept hojné vyskytuje. Najdeme ho i ve studiu Subkultur, kdy jej nékteíí autori uzívají synonymné s pojmem subkultura. Pojem scéna uzívají i informanti vyzkumu, spojují ho vsak s hudební scénou. Domnívám se, ze pojem subkultura je sirsí v tom smyslu, ze zahrnuje i jiné kategorie (hodnoty, normy, zpúsob trávení volného casu) a uzsí v tom smyslu, ze subkultura muze byt spojena jen s cástí scény (napí. punková scéna se muze délit na tradiení punk a neopunk, píicemz clenové subkultury se mohou vztahovat jen k jedné cásti této scény).

Neotribes

Cesky ekvivalent tohoto pojmu zatím neexistuje. Tribes odkazují ke klasické antropologii a vyzkumu sociálních skupin spojenych s primitivismem (Huq, 2006). V oblasti Subkultur si tentó pojem propujeuje Andy Bennett z publikace The time of the tribes francouzského teoretika Maffesoliho (1996). Bennett povazuje tento koncept za mnohem adekvátnéjsí k zachyceni vztahu mezi mládím, hudbou a stylem nez skrze koncept subkultury. Pojem neotribes odpovídá pomíjivosti identifikace se sociálními skupinami, které jsou podle néj typické pro konzumné orientované identity soucasnosti (Hodkinson, Deicke, 2007).

Podíváme-li se ale podrobnéji na vyzkum Andyho Bennetta, zjistíme, ze zkoumal méstskou taneení hudbu nebo taneení scénu. Flexibilita, jez je v pojmu neotribes akcentována, je píipisována právé hudbé, jez jedincûm muze píináset ruzné nálady. Se zménou hudby se méní i nálada. Toto tvrzení Andy Bennett interpetuje na hudebních setech DJu, které zahrnují ruzné hudební styly vcetné popu. Hesmondhalgh k tomuto vznásí námitku, ze to, ze lidé mají rádi ruzné hudební zánry, nestací na podporu teorie neotribalismu, nebot' hudební styl nepodmiñuje identitu clovéka (Hesmondhalgh, 2005).

Jak dále Hesmondhalgh (tamtéz) uvádí, tento termín byl vyuzíván v taneení hudbé k projekci premoderních symbolu do zdánlivé nového fenomé- nu, kterym je tanecní hudba. Prestoze tentó termin mûze mit i u punku své opodstatnéní, budeme-li se zabyvat napríklad tanecními rituály ci symboly, pro celostní uchopení subkultury jej nepovazuji za vhodny.

Zánr

Vyse uvedeny kritik pojmu neotribes - David Hesmondhalgh - je obhájcem pojmu "zánr". Ve svém clánku s názvem Subcultures, Scenes or Tribes? None of the Above (2005) odmítá vyse uvedené pojmy a pfedstavuje vyhody pojmu zánr, ktery podle néj zachycuje vztah mezi mládezí a hudbou, zatimco pojmy píedcházející tentó klícovy vztah nesledovaly.

Uzívání pojmu subkultura zejména v sociologii mládeze povazuje Hesmondhalgh (2005) za "doznívající". Nutno vsak podotknout, ze teoretickym vychodiskem tohoto autora je populární hudba a i tézisté jeho pojetí spocívá v této discipliné. Zánr je pouzíván v mediálnich studiích k porozuméní vztahu mezi producenty a konzumenty mediálnich sdélení. Prestoze tentó píístup autor prekracuje s pojetím zánru jako systému orientací, ocekávání a konvencí, pro punk se jeví opét jako svazující.

Zivotní styl

Zatímco pojem subkultura nezapíe strukturalistická vychodiska, pojem zivotní styl, ktery podle svych proponentu lépe odpovídá soucasnému paradigmatu konzumu, se bez nich obejde. Zivotní styl je interpretován jako svobodné zvolená hra a identita jedince je pak konstruovaná samotnym aktérem (Hodkinson, Deicke, 2007).

Opomenutí strukturálních podmínek v tomto konceptu kritizuje Hesmondhalgh (2005). Pojímáme-li zivotní styl jako svobodné zvolenou hru, opomínáme limitující faktory, jako jsou chudoba, závislosti, dusevní onemocnéní, sociální deprivace, marginalizace ve spolecnosti, nerovny píístup ke vzdélání, zdravotní péci atd.

Otázkou vsak zustává, zda zivotní styl nepíekracuje aspekty subkultury. Jedinec muze byt clenem ruznych Subkultur a také plnit radu sociálních rolí v majoritní kultuíe, jak je uvedeno níze. Shrnutím pod zivotní styl by se vsechny sociální role spojily v tomto konceptu a jedinecnost rolí vztahujících se k subkulture by pravdépodobné zustala opomenuta.

Zpátky k subkulture

Ne vsichni autoíi pojem subkultura zavrhli. Zálezí také na píedmétu zájmu jejich studia. Napríklad Paul Hodkinson, ktery se zabyvá studiem subkultury gotikû, jej povazuje stále za vhodny. Uvádí, ze se hodí zejména pro ty skupiny, které vykazují vysokou odlisnost od majority a sounálezitost s ostatními cleny skupiny (Hodkinson, Deicke, 2007).

Právé na Hodkinsonuv pohled navazuje pojetí Subkultur v této práci. Zkoumaná subkultura punks je jedna z "tradicnich Subkultur", jejíz pocátky sahají do 70. let. Vyhody uzívání pojmu tedy také shrnu do ctyí bodu reagujících na vyse popsanou kritiku:

a) Individualita v subkultuíe je vyjádíena ruznymi typy, které sytí skupiny informantu. Subkulturu tedy nemusíme nutné popsat jako jednolity celek, nybrz jako rámec nékolika sméru, které jsou teoreticky nasyceny informanty.

b) Pojem subkultura zdurazñuje jak odlisnost od majority, tak i zapojení do ni. Nejedná se tedy o dva protipóly jedné skály, jak nékdy uvádí kritika (viz vyse). Nékteré hodnoty subkultury jsou od majority odlisné, nékteré jen mírné a jiné se s majoritou shodují. Stejné tak jedinci v subkulturách se nenacházejí na jednom pólu skály - tedy mimo spolecnost. Vétsinou jsou socializovaní do dalsích rolí vmajoritní spolecnosti (student, zaméstnanec, píítel, syn atd.). Právé tentó aspekt dvojznacnosti, tedy odlisnosti od majority a zároveñ fungování jako její soucásti, se jeví jako funkcní rámec pro vysvétlení socializace do Subkultur a zivotní dráhy v nich.

c) Subkultura punks navazuje na puvodní odkaz ze 70. let. Píestoze se méní spolecenské podmínky i nékteré prvky subkultury, toto jádro zustává vychozí. Subkultura punks není jen zpusobem trávení volného casu (jako napí. skateboardisté) nebo nezávaznym setkáváním na síti (napí. online fankluby). Vykazuje hodnotovy a normativní rámec, ktery se promítá do zivotní reality informantu. Determinuje tedy nejen jejich trávení volného casu, ale i morální kodex, profesní ambice ci názory na rodinu a rodicovství.

d) Subkultura punks existuje na tradicním pozadí vrstevnickych skupin. Píestoze její clenové vyuzívají moderní komunikacní kanály (napí. Facebook), jedná se o doplñkovy nástroj, vétsinou slouzící k domluvé fyzického setkání. Stejné tak hudební produkty subkultury - nahrávky, merchandising kapel atd. nejsou dostupné v béznych komercních sítích. Nejcastéji se distribuai píímo na koncertech.

Píestoze se méní samotná podoba Subkultur, domnívám se, ze pojem subkultura je stále uzitecny, nebot' v sobé nese bohaty teoreticky i metodologicky potenciál a ménící se realitu Subkultur stále dokáze zachytit. Klícová je píedevsím konceptualizace pojmu. Právé píi zkoumání subkultury punks jej povazuji vzhledem k vyse uvedenym bodûm za nenahraditelny i v postsubkulturní éíe.

Punk zije, nebo jen pfezívá?

Punková subkultura se objevuje v letech 1976 a 1977 ve Velké Británii. Inspiracními zdroji byl anarchismus, anarchistictí básníci a rozervaní romantici, dekadenti, dadaisté, v hudbé pak Elvis Presley a Chuck Berry (Smolik, 2010). Klasické punkové období odeznélo zhruba v poloviné osmdesátych let. Presto vsak punk nevymizel, stal se soucástí zivotního stylu uzsí skupiny jedincu "mimo hlavní proud". Pomérné paradoxné také pronikl do masové kultury a komercní oblasti, kde jsou vyuzívány prvky punku (módní prumysl, hudební prumysl, grafika a design).

Punk muzeme spojit predevsím s hudbou, v níz byla obsazena nihilistická nespokojenost s osudem (Smolík, 2010). Punk má vsak také sociální vyznam. Je projevem naladéní urcité sociální skupiny, reflexí masové spolecnosti a vymezením se vuci ni. Jedná se o komplexní soubor vnitrních (normy, hodnoty) a vnéjsich (zpúsob chováni, vzhled) znaku. Erricker (2001) identifikuje punk jako opozici k institucionálnímu íádu a punkáce povazuje za outsidery.

Do byvalého Ceskoslovenska se punk zacal sírit asi dva roky po svém vzniku, tedy v roce 1978. Dozvídali se o ném hudební publicisté skrze zahranicní hudební magazíny (napí. Melody Maker). Fotografie punkácu se také objevovaly v némeckém magazínu Bravo, odkud se o punku dozvidala mládez. Zména probéhla velmi náhle, jak popisuje hudební publicista Turna: ,,Já jsem prosté nevéíil svym ocím. Skoro z tydne na tyden se v Melody Makeru vyménily titulní strany. Misto nasich oblíbencu Genesis se tarn objevila tahle sílená generace." A Lou Fanánek Hägen dodává, jak punk otevíel moznost hudební seberealizace: "Hudba téch let byla tak slozitá a tézká, ze bylo nepredstavitelny, abychom ji mohli hrát. S punkem najednou píisla jednoduchá muzika, kterou jsme po nasem prosté hrát mohli." (obojí in Hrabalík, nedat.)

Samozíejmé ze hudba není jedinym znakem punku. Z vnéjsich znaku mûzeme zmínit vzhled a symboly subkultury. Kosíková (in Kubátová, 2010) provedla vyzkum nékolika stylû odívání vyhranénych skupin mládeze. U punkeru uvádí, ze napríklad na rozdíl od skinheadu není oblecení uniformní. Hlavním rysem je usilování o autenticitu a píirozenost. Kazdy z punkeru si zachovává vlastní identitu. Jejich cílem je co nejvíce sokovat. Nosí kozené bundy, bombery, kíiváky, na nich mají kovovou vyzdobu a násivky, popíípadé nápisy vytvorené fixy. Oblíbenymi symboly jsou anarchisticky symbol A v kruhu, hesla NO FUTURE a PUNK IS NOT DEAD. Barevná tricka, nékdy roztrhaná a spojená spínacími spendlíky. Upnuté rifle se nosí zkrácené na vysku boty. Boty jsou tézké - kanady, "martensky" atd. Typickym znakem je i úces zvany círo, ktery se vytváíí s pomocí tuzidel z delsích vlasu ve stredu temene hlavy.

Je 2Íejmé, ze subkultura punks je diverzifikovaná kritérii, jako jsou charakteristiky související s vékem, radikalita vzhledu ci názoru, socializovanost do vétsinové spolecnosti atd. Zajímá nás vsak predevsím ideovy základ. Jaké hodnoty punk ve svych prvopocátcích u nás nesl? Mares (2004) uvádí, ze ideové se punk v osmdesátych letech zakládal na obecné protirezimní a generacní révolté, nihilismu. Postupné se v ceském punku zacaly objevovat i konsistentnéjsí anarchistické myslenky. Násilí punkeru nebylo casté a projevovalo se spíse vandalismem a rasismem. Die Marese (2004) se rasismus projevoval zíídka, die Bastía (2010) casto.

Bastí (2010) dále charakterizuje punkovou subkulturu a subkulturu skinheads na území CSSR pied rokem 1989 jako relativné integrovanou a sdílející znacnou cást ideové vybavy (napí. zmiñovany rasismus). Po roce 1989 se vyznamny proud skinheads vydéluje (vlastenectí skinheads, neofasisté atd.) a zacíná útocit i na byvalé spojence z punkové subkultury. Vznik antifasistickych skupin uvnití punku interpretuje Basti jako reakci na tyto strety a shledává v nich sebeobranny motiv. Dnes muzeme antifasistickou a apolitickou vétev punku povazovat za relativné oddélené a v mnohém i protichûdné subkultury.

Dalsí zajímavou zménou, která postupem casu nastala, je vázanost subkultury na urcitá mista. Pixová (2009) uvádí, ze píed rokem 1989 neexistovala vyznamná centra punku, zatímco dnes se píívrzenci sdruzují zejména kolem klubu. V téchto klubech neradi vidi osoby vyznacující se jinym stylem, hodnotami, chováním a zájmy, tedy osoby nepatíící do subkultury. Své území si obrazné íeceno "chrání". Pííkladem takového klubu je die Pixové prazsky Klub 007, ktery láká punkáce nejen z celé Prahy, ale i z celé republiky.

Z nastínénych koíenu punku vyplyvá, ze je tomu jiz vice nez 30 let, kdy první punkáci utváíeli tuto subkulturu. Píestoze soucasnost nelze oznacit za zlatou éru punku, nékteíí autoíi se zabyvají jeho rolí v souvislosti s postmodernismem. Moore (2004) popisuje punk jako odpovéd' na podmínky postmoderny spojené s komodifikací kazdodenniho zivota. Punk odpovídá dvéma zpûsoby, které autor nazyvá dekonstrukce a autenticita. Dekonstrukce znamená parodování, nihilismus, cynismus, nesmyslnost. Naopak autenticita je shledávána v síti undergroundovych médií jako vyjádrení uméní a nezávislosti na komerci (Moore, 2004). Soucasná punková subkultura je stejné jako rada dalsích Subkultur charakteristická rozvolñováním hranic a vstupem dalsích vlivu i z jinych Subkultur, nicméné si svoje píívrzence stále zachovává a nachází i nové. Urcit mnozství prívrzencú punku je velmi obtízné. Vétsina vyzkumu v subkulturách má kvalitativní charakter. Dotazníková setíení narázejí na nízkou návratnost. Vejvodová uvádí vysledky pruzkumu realizovaného v Némecku v roce 2006 (Vejvodová, 2008), podle kterého je mezi mládezí nejvíce oblíbená hip-hopová subkultura (ve vékovém rozmezí 18-30 let). K té se hlásí 25 % mládeze. Následuje ve velké mire punk (také téméí 25 %). Na tíetím misté je skate styl (12 %).

V neposlední íadé punk nevymizel ani u "první generace" punkácu. Jejich vyzkumem se zabyval v Anglii Andy Bennett, ktery realizoval rozhovory s "byvalymi" prívrzenci punku, kterym je dnes mezi 35 a 53 lety. I u této vékové kategorie nachází autor punk jako integrovanou soucást osobnosti. Sice doslo k proméné vzhledu, kdy informanti upustili od vystrední image zejména kvûli práci a rodiné, nicméné vék chápou jako vyhodu v subkultuíe. Povazují se za nositele védéní o subkultuíe a zkusenosti, címz legitimizují své postavení mezi teenagery (Bennett, 2006).

Socializace do Subkultur optikou sociální pedagogiky

Subkultury lze povazovat za vyznamné téma sociální pedagogiky. Píedmétem sociální pedagogiky je v podstaté "rust lidského potenciálu", ktery souvisí se zaclenéním clovéka do spolecnosti, ale i do konkrétních institucí ci komunit. Základní ideou je rozvíjet sociální zaclenéní, sociální fungování, sociální identitu a sociální kompetence clenu ruznych spolecenství (Hämäläinen, 2003). S tímto praktickym zámérem jde ruku v ruce i zámér teoreticky. Píedmétem sociální pedagogiky jako védní disciplíny se tak stává teoretická analyza a empiricky vyzkum faktoru ovlivñujících zaclenéní do sociálních prostredí, ale i téchto sociálních prostíedí samotnych.

Subkultury casto vznikají na pozadí prostredí vrstevnickych skupin, které je v sociální pedagogice íazeno mezi píirozená prostredí vychovy (Píadka, Knotová, Faltysková, 2004). Zatímco pro vrstevnické skupiny je stézejním pojítkem podobny vék aktéru, v subkulturách to jsou upíednostñované hodnoty a zpusoby chování. Presto je podobny vék jednou z hlavních Charakteristik clenu Subkultur. Kraus a Polácková (2001) uvádéjí, ze prostredí vrstevnickych skupin hraje v rámci formování osobnosti cím dál vyraznéjsí roli.

Mládez tvoíí tedy jeden z dalsích prusecíku sociální pedagogiky a Subkultur. Mládez lze z hlediska psychosociálního spojit s obdobím dospívání a mládí. Díté zacíná dospívat v období pubescence, tedy mezi 12. a 15. rokem. V ucebnicích vyvojové psychologie je adolescence datována vétsinou od 15. do 20., nékdy az 22. roku zivota (Vágnerová, 2005). Kvalitativné lze období mládeze vymezit píechodem mezi détskou závislostí a relativní nezávislostí a svébytností dospélého (Smolík, 2010). Kvantitativní ani kvalitativní vymezení véku se nemusí píesné píekryvat s vékem clenu Subkultur. Nékterí zacali k subkulturám inklinovat jiz v období prepubescence, jiní zustávají aktivními cleny i v období dospélosti. Mládez lze povazovat za stézejní vékovou skupinu v mnoha subkulturách. A právé mládez je jednou z hlavních cílovych skupin pusobení sociální pedagogiky. V uzsím smyslu se jedná o mládez ohrozenou, v sirsím smyslu má sociální pedagogika púsobit obecné na utváíení rovnováhy a rozvíjení vztahu jedince a prostíedí.

Zaobírá-li se sociální pedagogika zacleñováním jedincu do ruznych sociálních prostíedí, pak je jejím dalsím ústíedním konceptem socializace, tedy mechanismus, ktery jedince do prostíedí uvádí a stabilizuje ho v téchto prostíedích. V subkultuíe probíhá socializacní procès prostíednictvím skupinovych vlivu a pozadavkû na cleny. "Patíí k nim vytváíení povédomí o cílech skupiny, jez jsou hodnoceny jako zádoucí, hodnocení a vybér prostíedkú, které jsou píípustné k dosazení téchto cílu, schvalování vybranych norem jednání a poskytování motivace jedincûm k dosazení uznávanych cílú, vytvoíení jistého vzoru chování a srovnávání konkrétních projevu s tímto vzorem, vytvoíení souboru sankcí a odmén, jimiz je chování jedincu postihováno" (Klapilová, 1996).

Píedmétem sociální pedagogiky jsou také produkty socializace. V tomto píípadé zúzíme produkty socializace pouze na hodnoty, ke kterym se jedinci v punkové subkultuíe socializují. Podle filozofického slovníku je hodnota "zalozena na vztahu mezi clovékem a jevy, vécmi, skutecnostmi. Hodnota není vlastností jevu nebo statku, nybrz vysledkem vztahování se; hodnota je vyjádíením míry vyznamu jakéhokoliv objektu pro clovéka" (Blecha a kol., 1998).

Subkultury, jako jiné sociální skupiny, jsou mí stem, kde si "jedinec vytváíí obraz toho, jakym má byt, kontroluje, aby tentó obraz nebyl narusen, a tím jsou u ného vyvolávány hodnoticí procesy, vytváíeny hodnoticí vztahy" (Nakonecny, 1995). Hodnoty lze tíídit a hierarchizovat. U jedincu ci skupin pak muzeme analyzovat uspoíádání hodnot, tzv. hodnotové zebíícky, a také píevazující hodnoty, tzv. hodnotové orientace. Ucelem tohoto textu není hierarchizovat hodnoty v punkové subkultuíe, nybrz je utíídit do konzistentních kategorií. Inspirací pro tvorbu kategorií se stal zejména psychologicky píístup Nakonecného (Nakonecny, 1995), filozoficko-terapeuticky píístup Frankla (1996) a vystup faktorové analyzy Saka (2000), píinásející sedm obecnéjsích hodnotovych orientací.

Die Nakonecného (1995) se obvykle hodnoty délí na materiální hodnoty (jídlo, bydlení, majetek, pohodlí), sociální hodnoty (láska, píátelství, spolupráce) a duchovní hodnoty (intelektuální, jako je pravda, morální, jako je nadosobní dobro, a estetické, jako je krása). Frankl (1996) délí hodnoty na tvurcí, zázitkové a postojové. Sak popisuje tyto obecnéjsí hodnotové orientace: egoisticko-materialistická, profesné-rozvojová, reprodukcní, globální, liberální, sociální, hédonistická (Sak, 2000).

V této práci jsou hodnoty utíídény do ctyí kategorií vzeslych z analyzy dat. V následující cásti je píedstavena metodologie vyzkumu a první vysledky, které vyzkum o hodnotách v punkové subkultuíe píinesl.

Metodologie vyzkumu

K naplnéní eile byla zvolena kvalitativní vyzkumná Strategie, pricemz na pocátku stála vyzkumná otázka: K jakym hodnotám se hlásí clenové punkové subkultury?

Vzorek byl konstruován skrze techniku snéhové koule a skrze dalsí komunikacní kanály. V jednom píípadé se informant píihlásil na inzerát. Vzorek tvoíí sedm informantu, kteíí se sami k punku hlásí nebo se k nému hlásili v minulosti. Píehled informantu prinásí tabulka c. 1. Informanti se vzájemné neznají, kromé téch, které doporucila známá osoba. To lze povazovat za vyhodu, nebot' kdyby vzorek tvoíila uzavrená skupina, mohly by vysledky vypovídat pouze o specifikách této skupiny.

Nástrojem sbéru dat se stal polostrukturovany rozhovor, ktery trval 1,5 az 2 hodiny. V první fázi jsem vysvétlila cíle vyzkumu a podmínky anonymity Po informovaném souhlasu mi bylo umoznéno rozhovory nahrávat. Specifikem byl rozhovor s Jurou, ktery probéhl online près ICQ.

Vsech sest dalsích rozhovoru bylo píepsáno, analyzováno technikou otevreného kódování a jednotlivé kódy byly kategorizovány. Pro úcely tohoto textu byla vyuzita ve vétsí mire data od prvních péti jmenovanych informantu. Vítek po krátké punkové éíe píesel k apolitickym skinheadûm. Pavel se hlásí k ANTIFA1. Subkulturní kariéra téchto dvou informantu je specifická a zde slouzí tito informanti spíse jako kontrastní píípady.

Dûlezitym aspektem je V2tah vyzkumníka ke zkoumané realité a zpûsob vstupu do terénu. Svaíícek, Sed'ová a kol. (2007) povazují vstup do terénu za urcity zlom v celém procesu vyzkumu. Právé zpûsob vstoupení do zkoumaného prostredí muze ovlivnit píístup k datûm. Dûlezité je také definovat roli vyzkumníka, protoze v kvalitativnim vyzkumu je vyzkumník casto povazován za "vyzkumny nástroj" (napí. Hendl, 1997). Do vyzkumného prostredí jsem byla ve tíech pripadech uvedena près prostrédníka, tedy osobu, která znala jak vyzkumníka, tak i informanta. V dalsích tíech pripadech jsem pouzila techniku snéhové koule, kdy mi informanti doporucili své známé. Domnívám se, ze takto vzniká jeden z píedpokladu navázání duvéry. Auerbach a Silverstein (2003) povazují techniku snéhové koule za základní ve studiu kulturní diverzity a primo i ve studiu Subkultur. Písí, ze vyzkumník musí zacít kontaktováním clenu subkultury, získáním jejich duvéry a navazováním dalsích kontaktu na tyto osoby. Zmiñují také úskalí náhodného vybéru ve vyzkumu Subkultur: "Clenové Subkultur nejsou jako hrásky v misce, které mají stejné vlastnosti a které mûzeme vybrat náhodnym vybérem. Takto by vyzkumník potíeboval kontakty na vsechny cleny subkultury. Subkultura je spíse sociální sít', do které bychom neméli vstupovat náhodné" (Auerbach a Silverstein, 2003, s. 18). Technika snéhové koule je tedy cestou íetézení, kterou vyzkumník prochází.

V nékterych pripadech se informanti ptali na muj vztah ke zkoumanému jevu. Nékdy po rozhovoru následovala volná diskuse nejen o punku. Osvétlit vztah vyzkumníka ke zkoumanému jevu je tíeba nejen ve vztahu k informantûm, ale i ke ctenáíum odborného textu. Nejsem clenem punkové subkultury a jako osoba zvencí jsem se prezentovala i informantûm. Nicméné o subkultury se zajímám a cástecné jsou pro mé volnocasovym prostíedím. To se tyká zejména punkovych a metalovych koncertu.

V neposlední íadé je tíeba zvázit kritéria kvality realizovaného vyzkumu. Knaplnéní kritérií kvality vyzkumu byly vyuzity tyto postupy (volné die Hendl, 1997; Flick, 2007; Strauss, Corbinová, 1999; Svaíícek, Sed'ová a kol., 2007):

1. rozhovory se konaly v píirozeném prostíedí informantu, nejcastéji v restauracích, které navstévují nebo znají;

2. probéhl doslovny píepis nahrávek vcetné intonace;

3. byly shromázdény terénní poznámky, a to jak píi rozhovoru, tak i s krátkym casovym odstupem;

4. v textu jsou uvedeny píímé citace, které ukazují specificky jazyk informantu;

5. konzistence píi kódování - vyzkum kódovala jedna osoba, s casovym odstupem byla provedena revize kódování;

6. zahrnutí deviantních píípadu - osoby se specifickou subkulturní kariérou;

7. teoretická citlivost vyzkumníka vycházející z dííve realizovanych vyzkumu v subkultuíe skinheads;

8. védomí limitu vlastní práce.

Vyzkum nevypovídá o punkové subkultuíe jako celku, pouze nahlízí na hodnoty, které se u jednotlivcu objevují a jsou jimi dávány do souvislosti s punkem. Vzhledem k probíhajícímu vyzkumu a neukoncenému vzorku nelze vyzkum povazovat za plné teoreticky nasyceny. Nicméné rada kategorií se postupné sytí, jak ukází nékteré citace, které zmiñují ruzní informanti.

Interpretace vysledkù vyzkumu

Následující kapitola píinásí vysledky vyzkumu. Je treba si uvédomit, ze se jedná o hodnoty v takové podobé, jak je popisují samotní informanti. Tyto hodnoty tedy píedstavují soucást konstrukce punkové ideologie zpohledu nékolika informantu. Vytváíí "ideál", ktery se ne vzdy musí píesné shodovat s zitou realitou. Nez píedstavíme hodnoty, popíseme nékteré faktory socializace do subkultury.

Socialise do subkultury

Nejprve nastíníme vstup jedincu do subkultury, cili vybrané aspekty procesu socializace. Vstup do punkové subkultury je pro vétsinu informantu spojeny s obdobím pubescence, tedy kolem patnáctého roku. Je zíejmé, ze je toto období charakteristické vzdorem a revoltou. Punk je jedním ze zpusobú, jak revoltu vyhranéné vyjádíit: Rekla bych, asi taková ta révolta - to, %e clovék chce dèlat nèco jinak. Prosté mné v tëch 12 letech prislo, %e spolecnostprosté nefunguje tak,jak by mêla. Vytácelo me, jak se chovají moji rodice, jak se ke mnê chovaji lidi ve s ko le - prosté takovej ten autoritárskejprístup. A to, jak vsichni delajproste vsechno stejné. Nosí stejny hadry, dé laj stejny véci, myslí si vsecko stejnyho, a to, tçe ve skole lijou clovéku do hlavy prosté néjakj ná^ory, kterjpak vsichni jakoby méli u^návat a kteryjsou svatj, to mé hro^né vy tácelo. (Jarka)

Jura zdurazñuje punk jako cestu revolty velmi podobné: V^dycky slo o to se néjak vyhranit od toho méñtkovskjho (pozn. prumérného) sty lu pivota... Nosís néjakj oblecení, kterj se odlisuje od ostatních, chodis do hospod, kam by normálni clovék nesel, tancujes v rytmu, v kterjm by %'enská v lodickách chcípla.

Ve vstupu do vrstevnického prostíedí popisují informanti osobu vyznamného druhého2, tedy nékoho, kdo je do subkultury uvedl. Nemusí to byt jen spoluzák nebo kamarád. Ve vypovédích informantu se objevovala i starsí blízká osoba. Pro Juru touto osobou byl o osm let starsí stryc. Jarku k punku nasméroval nejprve spoluzák pújcováním kazet skupiny Visací %ámek, hloubëji ale do subkultury pronikla skrze starsí kamarádku, která pracovala na SVP3. Pro Jaromíra to byl o ctyíi roky starsí vedoucí modelárského krouzku: Njpadalprostê jinak a rnel mikiny Sex Pistols a Exploited a kolem ruky fete£ a v^dycky % nèj smrdèly cigarety. Pak jsme byli na tábofe a on tam byl, a pak jsme tak nêjak, no, on popíjel, pak násjako pri^yal, af popíjíme taky s ním. A tam mi dal nèjakj tenkrát samo%rejmé ka^ety jestè, jo. Adam shledává ve svém vyvoji vyznamnou roli starsích bratru, ktefi ho naucili poslouchat od sedmi let heavy metal. Ve vstupu do subkultury se tak objevuje alternativa pedagogického vztahu - starsí osoba, byt' vékové blízká, vzbuzuje zájem o subkulturu a nëkdy i jedince do subkultury uvádí. Muzeme tak zaznamenat procès identifikace s touto osobou. Identifikace je vsakpouze prvním stavebním kamenem subkulturní kariéry. Jakmile se jedinec do prostíedí socializuje, tato osoba ztrácí na vyznamu a dominantní zacínají byt vrstevnické vztahy. Typickym pííkladem je Jura, pro kterého po vzbuzení zájmu o subkulturu tvorí hlavní okruh sociálních kontaktu v subkulture kapela slozená z vrstevníku.

Pfijetí vrstevnickym prostfedím je dulezitym faktorem stabilizace jedince v subkulture. Vítek se o punk zajímal pouze individuâlnë, nikdy se nesocializoval do punkové subkultury a záhy ji také opustil, kdyz si ñas el kamarády mezi skinheady tradicionalisty4. Samotny vztah k ideologii nelze vsak opomíjet. Pavel zil anarchoautonomním píesvédcením pomérné dlouho sám, navazovat kontakty se mu darilo az pozdéji.

Jakymsi symbolickym nosicem obsahu subkultury, ktery lze píedávat, jsou hudební kazety. Informanti své zacátky v subkulture vztahují k néjaké kazeté a k nékomu, kdo ji jim predal. Doba, kterou informanti popisují, je vsak charakteristická absencí masového vyuzívání internetu5, proto má píedávání hudebních nosicu vyznamné postavení.

Zajímavym faktorem socializace je i vliv rozpoznání pfíslusnosti k subkultufe oficiálními agenty sociální kontroly. O agentech sociální kontroly hovoíí napííklad Hrcka (Hrcka, 2001). Agenti sociální kontroly rozpoznají a oznackují deviantní chování (pozn. deviaci zde vnímáme jako pojem hodnotové neutrální), mají tak potenciálné vliv na dalsí vyvoj deviantní kariéry jedince, resp. na vznik sekundární deviace (zalozené na základé prvotního oznackování). Mohou jimi byt policisté, soudci, lékari (zejména psychiatíi), ale i sociální pracovníci ci ucitelé. Informanti se nejcastéji setkali s rozpoznáním pííslusnosti k subkultuíe od policie. Jaromír popisuje, jak legitimování pííslusníku subkultury policisty mûze pûsobit jako posilující faktor: Tak to jsme se pak jako cítilijako ty nejdrsnejsí £ nejdrsnejsích, (pousmêje se) %epo náspolicajti chcou takhle obcanky, ani% bysme cokolivprovedli. Tato perzekuce paradoxné v pocátcích prinásí jedincûm pocit uspokojení, nebot' potvrzuje rebelsky úspéch. Odlisnost byla rozeznána a vyvolává u vétsinové spolecnosti obavy. Z tohoto úhlu pohledu tak bylo dosazeno rebelského cíle.

Nicméné ve zpétném pohledu tuto prvotní revoltu vidi informanti vétsinou jako "telecí léta". Velmi záhy zacínají informanti bádat nad tím, co se za punkem skryvá. Právé zde zacínají pojmenovávat hodnoty v punku, které se stávají soucástí jejich hodnotového zebíícku.

Tvorit, neubli^ovat, nehromadit a bavit se

Hodnoty zde jsou prezentovány ve ctyíech skupinách. První tvorí kreativní hodnoty, které jsou spojeny jak s tvurcími pociny hmotného i nehmotné kultury, tak i s kritikou spolecnosti a sebe sama. Ta je zde pojata jako soucást kreativní mentální aktivity. Druhou skupinu tvorí sociální a environmentální hodnoty. Ty casto vycházejí z kritiky spolecnosti. Tíetí skupinu tvorí materiální hodnoty, které vypovídají o roli práce a penéz pro pííslusníky subkultury, ale také o torn, zda je mozné aktivity v subkultuíe zpenézit. Ctvrtou skupinu tvorí hodnota zábavy.

a) Kreativní hodnoty

Kreativní hodnoty zde zahrnují siroké Spektrum aktivit od umélecké tvorby près reflexi spolecnosti az po vlastní spolecenskou angazovanost. Jedná se tedy o kreativitu materiální i intelektuální, uméleckou, spolecenskou ci politickou. Kreativní hodnotou tak mûze byt booklet CD, dobíe odehrany koncert, vlastnorucné vyrobená skííñka, ale i aktuální spolecenské povédomí a snaha reagovat na né v individuální zivotní dráze.

Zejména u aktivních muzikantu v kapele se vyskytuje potíeba tvorit. Marek hovoíí o hodnotë tvofivosti skrze psaní textu pro svoji kapelu: Snaha vytvorit si ñeco vlastního, to je pro me takovj ten kreativní náboj. (Marek)

Undergroundová produkce je celkové typická principem "udélej si vsechno sám", a tak se napííklad tvorba CD stává komplexním úkolem: My nejsmepropagovaní vlastnê skoro %ádnjma nahrávacíma spolecnostma nebo necím takovjm, tak^e co se tyce... booklety a cokoliv, co patrí jako na CD, tak si ty lidi musí udèlat sami. Vcetnégrafické úpravy a vseho. (Adam)

Adam se angazuje umélecky nejen skrze hudbu: Skládám básnicky, maluju obra^j. Na otázku, zda jsou jeho obrazy spojené s punkem, odpovídá, ze jsou punkové tím, ze je maloval punker. Punkové vytvarné a slovesné uméní je spojováno se svobodou uméleckého projevu a vyuzívání nekomercních kanálú, stejné jako je tomu u hudby. Poíádání koncertu je opíeno o hodnotu neziskovosti, která je níze popsána v subkapitole vénované materiálním hodnotám. V neposlední rade je s tvoíivostí spojena i úprava zivotního prostoru: Mü%ujet do IKEA, koupit si vsechno, co mají vsichni ostatní, ale taky mu^u udélat, %e si to vyrobim, nalakuju, udélám podle svjho. (Jarka)

Kreativita je také popisována ve zpusobu myslení a v pohledu na spolecnost. V této cásti je zmiñována hodnota nekonformního myslení spíse nez néjaky konkrétní myslenkovy postup ci obsah. Jedná se tedy o svobodné a inovativní myslení mimo zabéhnuté stereotypy. Jaromír popisuje "jinakost" u pohledu na svét skrze punk, moznost vidét nové véci a píemyslet o známych vécech novym zpusobem: Vie a víc jsem se o to %acal ^ajímat, u% to nebyla jenom ta hudba, u% to byly aji ty ná^ory... %acal jsem v tom vidét tu filo^ofictejsí stránku ty véci. Jsou kapely, kteryjsoupunkovy v tom, sçe vypadajjak vagusáci, umí tri akordy, %arvou ctyñkrát anarchie, %a%pívají vo pivu... a pak jsou kapely, kterjm jde o néco víc, kterj na néco pouka^ujou. Jo, %e to berou hloubéji a vübec to nejsou blbosti. To, co ty lidi ríkaj, aspoñ si clovék utribi myslenky a prijde na néjaky novy souvislosti, ktery by be% toho treba nevidél.

Právé rigidní myslení mnohé informanty popuzuj t: Je to o téch stereotypech... není mo^ny, abychom v byté méli tri psy, jak to tady bude vypadat, jak to, %e nemáme prosté normálnipostel a takovj, prosté, nad kerejma clovék a% %asne, to nékoho %ará%í. (Jarka)

V tomto smyslu muze byt punk prokreativním faktorem, ktery umozñuje prekrocit stereotyp vidéní a zití svéta. Jedná se ovsem o píekrocení spíse v dílcích aspektech, jako je napííklad neobvyklé zaíízení domácnosti ci prosazení se na hudebním poli bez financního zázemí.

Na to, ze véci mohou byt jinak, nez je béznym zvykem, informanti poukazují i svym vzhledem. Ten podle informantu slouzí jako nástroj jakési osvéty, ve smyslu: i clovék s rü^ovou hlavou muye byt normálni (Jarka). Samozíejmé vzhled plní také provokativní funkci a je symbolem punkové rebelie.6

Nekonformní myslení se zakládá na kritické reflexi spolecnosti. U íady informantu souvisí vstup do subkultury s nespokojeností se svétem. Tuto reflexi spolecnosti lze chápat jako tvurcí mentální aktivitu, která znací zájem o spolecenské déni a u nékterych potíebu "ménit svét". Zacala jsem se \ajímat 0 rû^nj vëci, jako jsou ty prava %vírat a tak. A %acala me stvdt spousta vecí. Premjslela jsem nad tím, jak to udèlat jakoby jinak. (Jarka)

U nékterych informantu se návazné na tentó procès rozvinula kritická sebereflexe. Jarka posun od kritické reflexe spolecnosti ke kritické sebereflexi dále popisuje následovné: Tak^e ne^akrsnout v nèjakjm svjm stereotypu, kdy clovëk nadává na spolecnost, ale taky pro to nëco udèlat. Jo, to ^namená ZIT TAK. A ne prostë jenom jakoby chodit na koncerty, mît nëjakj hadry a naddvat tarn u piva jd nevim na co. Jako to jsou takovj drobnosti, na kterj treba nard^i clovëk dnes a dennë... at' u%je to to, %e treba nejí maso... jd nevim... clovëk se %ajimd o ty prdva %yírat, kterj jsou s tím spjaty... Stejnë tak jako ta ekologie a nëjakj chovdni se k sjvotnimuprostredi... Je to prostë o torn jakoby nepodrídit se té vétsinë, mît pordd svuj nd^or.. .kriticky jakoby uva^ovat nad tím, co ti.. .jakoby cpou ti lidi do hlavy... a neprijimat takovj ty jednoduchj reseni, kterjprijimd vëtsina, ale nejsouprostë vporddku. Tak^e je to celjprostë o torn jakoby neustdle premjslet a konfrontovat to, co k tobëprichd^í, a dëlat si na to svüj nd%or a %it si prostëpo svjm. (Jarka)

Stejny posun lze shledat i u Marka: Jako takhle, on je kritickj pohled, %e prostë clovëk yisti, %e jo, punk unamend nesndsime ndcky, blablabla, ale pak jakoby kritickj pohled mysleno v torn smyslu, %e se divdm i kriticky na sebe. Tak to si myslim, %e jakoby hodnë vëci mnë takhle otevrelo oci, jestli to tak teda ne^ní blbë

Marek dále pokracuje a popisuje punk v podstaté jako zivotní morálku: Vadi ti ndcci, vadi rasismus, tak se prostë sna^it ho nepëstovat v sobë, jo, sna^it se nepodporovat, neprijimat ty sracky £ médit, kterj jsou tim prostë nasdklj implicitnë. Nebo prostë vadi ti testovdni na \yiratech, tak prostë nekupovat Gillette, jo apodobnë Je to takovd implementace jako mordlky do toho sna^eni. (Marek)

Právé píijetí nové morálky vztahuje hodnoty v punku do individuálního hodnotového zebíícku. Z kritické reflexe spolecnosti a sebereflexe, kterou informanti prosli, vyplyvá hodnota vlastního názoru a angazovanosti. Diky tomu jsem se s tal vlastnë veganem, diky tomu jsem... vlastné mam nd^ory na politiku nebo na ten svét, jakj mam. (Jaromír)

Angazovanost je vsak vnímána píedevsím v roviné individuální. To znamená zít vlastní zivot podle punkovych hodnot. Informanti nemají primární zájem hromadné pusobit a ovlivñovat druhé. Tentó zájem projevil vyrazné pouze Pavel, ktery se hlásí k ANTIFA.

At' uz se jedná o hmotnou nebo nehmotnou kulturu, zde rozsírenou 1 o kritické myslení, tvoíivost je vysoce cenéna: Clovëk by mël vynikat tim, co udëlaljinak a vyslo to, co objevil. (Jura) Punk se pak vymezuje oproti hlavnimu proudu také tím, ze v ném jde o neprebirdni nëjakjch hodnot a myslenek nëkde £ venku, ale snaha vytvorit si nëco vlastního. (Marek)

Punková tvoíivost zde byla pojata velice siroce. Je zíejmé, ze tvoíivost se vyskytuje i mimo punk. V punku je typická kritikou, vystíedností, nekomercností, improvizací a implementací do kazdodenního zivota.

b) Sociální a environmentální hodnoty

Dalsí hodnoty se V2tahují ke spolecnosti, od makrosociální po mikrosociální úroveñ. Vyznamné misto také zaujímají hodnoty ve vztahu k zivé a nezivé prirodë. Ty jsou zde oznaceny jako environmentální hodnoty.

Punk, to byla ciste myslenka svobody. (Vítek) Co si ale lze pod takto obecnym tvrzením píedstavit? Svoboda jako stézejní koncept punkové subkultury prolíná vyse zmínénym uméleckym projevem, ktery je nezávisly na velkych nahrávacích spolecnostech i aktuálních spolecenskych trendech. Svoboda je ale také sociální hodnotou. Informanti shledávají zivot v dnesní spolecnosti jako nesvobodny, coz pripisují zivotu ve stereotypech, konzumu, ale i politickému systému. Vsechny ty kroky, kterj delà vláda, to má nèjakej smyslv rámci manipulace s lidma. Myslim si, %e je to o torn, aby ty lidi mélijakoby podpalcem, néjak organi^ovanj. (Jarka)

Prolínají tedy punkem myslenky anarchismu? K anarchismu se primo hlásí pouze Petr, píedstavitel ANTIFY: Já budu mluvit %a sebe, ale vpodstatéjakoby ten %áklad, kterj bráni plné emancipad lidi, hlavné spocívá v té hierarchii, která je urnele udr^ovaná. Hierarchii prostê politické moci a pené% Takfy ro^mélñování té hierarchie maximálné. My se o to sna^ime budováním nasi organise, ve kteréprosté tyhle principy funguji. Funguje tam princip solidarity, princip kolektivniho ro^hodování a jsme schopni be% néjaké m%dy a be% toho, ani^ bychompotrebovali mit jeden druhyho na povelfungovat a délat nejrü^néjsí véci. (Petr)

Ostatní se snazí skloubit svobodu se svym zivotem ve spolecnosti, kterou povazují za vice ci mène demokratickou: Opravdovej anarchista je málokdo. Proto^e abych pretil, tak se musím 3aclenit do toho demokratickyho svéta. (Jura)

Jarka hovoíí o otrocích manipulace a konzumu: Nemusis byt %ávislej na torn, kdo ti co navykládá. A nejses tím otrokem, proto^e spousta lidiprijímá takovj ty jednoduchy resení, kon^umuje vsechno, co k clovéku prichá^í. Nicméné absolutní svoboda je nejen podle Jarky utopií: Pokud bych opravdu chtéla byt úplné svobodná, tak bych se musela odstéhovat, támhle jít nékam do lesa a %acít %ít úplnéjinak. Ale stejné, ta spolecnost \-asahuje do vseho, tak^e aspoñ néjakj kompromisy tam byt musí, tak%e clovék v této spolecnosti stejné nikdy svobodnej úplné nebude. (Jarka)

Svoboda v punku je tedy vztazena spíse k individuálním zivotním drahám nez k velkym sociálním projektûm. Potrebu ménit svét? To jsem nepocifoval, ííká Marek. Svoboda tedy znamená vymanéní se z konzumu, uméleckou tvorbu a experimentování s vlastním vzhledem.

Punkovou "ideologií" prolíná hodnota rovnosti a tolerance. Jak je na tuto hodnotu nahlízeno samotnymi informanty, bylo zjist'ováno skrze otázky k mensinám, jako jsou Romové ci zeny (zeny skutecné tvoíí v subkultuíe mensinu), ale i smérem mimo subkulturu, tedy k majoritní spolecnosti.

Ukázka c. 1:

Tazatelka: Mu%e bytpunkácem cikán?

Jaromír: No dokonce tady v Brné i dva %nám. To je asijak s tema %'enskjma. Proste je to clovék jako ka^dejjinej. Tady %as v tornpunku, nebo v tom... me^i tema lidma, me%i kterjma se pohybuju já, na tom je vynikající to, %e tady mü^es bjt, jakej chces. A vsichni té berou úplné stejné. Jo, mù^es mit jednu ruku, nikdo na to nebude pouka^ovat, nebude té kvüli tomu ani jakoby uprednostñovat.

Tyto hodnoty se tykají subkultury jako takové. Toleranci ale vyjadíují informanti k tém, kteíí stejné hodnoty neuznávají. Pííkladem muze byt Jaromírovo veganství: Já si ro^hodné nedám na svedomí to, %e já treba, ac su vegan, tak bych %aká%al je^eni masa, tak si nedám na svedomí to, %eprostê musís nêkomu ñeco vnucovat. (Jaromír)

Jedinou skupinou, vuci které je vyjadrována netolerance, jsou extrémné pravicoví skinheadi. Nastínili jsme zde samozíejmé rovinu proklamovanou. Rada dalsích vyrokû ukazuje, ze realita subkultury je mnohdy ponékud odlisná. Nékterí informanti píiznávají zást' vuci Romúm, rasismus nebo diskriminaci ve smyslu jakéhokoliv rozlisování vsak v rétorické roviné zcela odmítají. Zajímavá je také situace dívek v subkulture, kdy informanti oznacují subkulturu jako maskulinní. Muze to byt nezájmem dívek o tuto subkulturu, ale také nedostatecnou otevreností subkultury vuci dívkám v reálném zivoté. Rétorická rovina punku se tak ne vzdy píekryvá s zitou realitou spojenou s individualitami v subkulture.

Hodnota pfátelství je soucástí punkového kodexu. Kodex punku popisuje Jura jako "pfátelství, cest, hudba a holky". První dvé hodnoty mûzeme chápat jako sociální, druhé dvé by spadly do poslední kategorie - zábava. Adam dokonce ve svém zebrícku hodnot staví píatele nad punkovou subkulturu: Podle meje dû lenity obklopit se hlavnè kamarádama a práteli, a jako^e ten punk mü^e byt podle me druhoradej. (Adam)

Pfátelství se udrzuje na bázi spolecnych aktivit, zájmú a kulturních akcí. Já mám kámose, se kterejma jsem se pet let nevidêl, proto^e me nebaví ty jejich kulturní akce, grilovacky. (Marek) Prestoze se punkáci nevyhybají kontaktûm mimo subkulturu, vétsinou tato pfátelství utlumují: Kdy% se v té komunitépohybujes dejme tomu 16, 17 let, tak stejnépak prijdes na to, %e vpodstatêjinj lidi ne^nás. (Adam)

Zmiñována je také hodnota smysluplnosti a pomoci. Smysluplnost nikoliv individuální, ale ve vztahu k druhym lidem, proto je spojena s pomoci a fazena mezi sociální hodnoty. Pro Marka jsou soucástí punku projekty, které oznacuje jako smysluplné: Jednu dobu jsem mél projekt "Close to" to je projekt, ktery spocívá v tom, %e mladí lidé, co méli autohavárii, chodí po skolách a vykládají, co pro^ili, jakoby je tam néjakj to pusobení na ty mladj fidice, néjaky psychologickj presah a tak. (Marek)

Jarka hodnotu smysluplnosti a pomoci spojuje se svym púsobením v sociální práci, které je popsáno v materiálních hodnotách. Smysluplnost a pomoc se V2tahují nejen k lidem, ale i k zivé a nezivé prírodé. Punkovou subkulturou vyrazné prolínají environmentální hodnoty: Jájsem treba neaktivni cien Svobody %vírat. To %warnend, %eplatimprispèvky, ale bjch se nèjak anga^oval, to ne. (Marek) já treba chodím jednou rocne na demonstrad, aby auta neprojí^dely Brnem, aby by lo víc parkü, dètskjch hrisf a podobnê. (Adam)

Celkové je zmiñována potíeba setrnosti k prírodé, nesouhlas vuci vykorist'ování píírody clovékem a nehumánnímu zacházení se zvííaty, zejména na jatkách. Konkrétné se tato hodnota projevuje v zivoté informantu zejména vegetariánstvím: Od têch patnácti jsem préstala jíst maso a %acala se %ajímat 0 rü^ny vèci, jako jsou tj prava %yírat. (Jarka)

Marek a Jarda jsou dokonce vegany: V têch osmnácti jsem bjval vegetariánem ciste % etickjch düvodü. A pak jsem presel k tomu veganstvi. Veganství je teprv, jakobj kdy% chces ne ty ¿(pirata %abíjet, ale jakoby i neterori^ovat a ne^ít sjejich utrpení. (Jaromír) Punková subkultura je pro nékteré také spojena s pécí o psy. Z informantu o tomto casto hovoíila Jarka: V^dycky máme víc têchpsü. Bereme si vêtsinou tyranj nebo £ útulku. (Jarka)

Sociální a environmentální hodnoty se nacházejí jak v roviné ideologické, tak i v roviné zité. Hodnoty svobody, tolerance a pomoci jsou vztahovány nejen k lidem, ale i ke zvifatûm. V zité realité se projevují u nékterych vegetariánstvím nebo veganstvím, nekupováním vyrobku testovanych na zvííatech, pécí o psy z útulku ci píihlásením se k veíejnym akcím ekologického charakteru.

c) Materiální hodnoty

Tvorba i jiné aktivity v subkultuíe jsou svázány s hodnotou neziskovosti. Jaromír poíádal dlouhá léta koncerty punkovych kapel, o kterych se vyjadíuje takto: Deláme to jenom tak... tam neniapriornè, %e by clovèk chtêl vydêlatpet litrù, my jsme to teda spís dèlali tak jako pro sebe ne^pro penile. Takfy jsme byvali vod péti tisíc v minusu. Nejvícjsme vydélali asi ka^dej osm kil. (Jaromír)

Neziskovost zdurazñují i dalsí informanti zejména v solidarité kapel, které se bez vétsího financního zázemí vydávají na turné na základé pozvání jiné kapely, v poíádání festivalu bez reklamy, kde kapely hrají zdarma, ale 1 v hudebních nahrávkách, které jsou volné dostupné na internetu. Toto je právé vymezením se vuci mainstreamové kulture a die slov informantu ukázkou toho, ze kulturu lze tvoíit i bez velkého financního zázemí a intervence velkych organizací.

Samotná komercionalizace punku je kontroverzní otázkou. Na jednu stranu je zdurazñována neziskovost v poíádání koncertu a v hudební tvorbé. Na druhou stranu jsou uznávány nékteré komercní punkové kapely a nékterymi je schvalováno punkové podnikání, tedy vydélávání si punkem: U ne- kterjch lidí se setkás s tim, %e je tojakoby v ro^poru, %eproc by na tornpunku vydélávali. Já si myslim, %e kdysye nékdo chytrej natolik, %e na tom vydélá, tak af si na torn vydélává. Co je spatnjho na tom, %e si treba koupím tricko s néjakou kapelou? (Adam)

Práce je pro informanty dûlezitou hodnotou, spíse nez zisk a kariérní rust je ale zmiñována její smysluplnost. Napííklad Jarka se snazí vyznávat svoje hodnoty primo v rámci profese: Já nevim, jájsem si rekla, %e... kdysi... %e kdy% u^prosté musím chodit do tépráce, musím si vydélávat ty penile, abych vübecprecia, tak %eprostê budu délat tu sociálnípráci. Buduprostepomáhat tém lidem, budu délat sice %a úplné minimální m^du, ale budu délat to, co mé baví.

Jura naopak ííká, ze vydelávat peníze není v rozporu s punkem: Proc bych mél mit málopené^j kdy^ hodnépracuju? Pro Juru je práce spíse oddélenou oblastí nezávislou na punkové subkulture. V oblasti materiálních hodnot se tedy nejedná o odmítnutí práce a penéz, ale spíse o duraz na nemateriální hodnoty: Mü%e to byt o celjmprístupu, jo.. .Ze tady nebudou si kupovatprostédrahy véci, ktery nemaj smysl, ale budou radsiprostépomáhat a premyslet... já nevim... v rámci... cehokoliv dalsiho. ..Jo? (Jarka)

Jako nemateriální hodnoty mûzeme chápat i vyse uvedené kreativní, sociální a environmentální hodnoty. Práce je tedy dûlezitym aspektem v zivoté informantu, bez které si nedokází píedstavit fungování ve spolecnosti. Nékteíí se snazí vyznávat svoje hodnoty primo v práci (Jarka), pro jiné je vyznávání téchto hodnot spojeno píedevsím s aktivitami v subkulture, jako je poíádání koncertu ci jiná tvorba.

d) Hodnota %ábavy

Z vyse uvedeného se muze jevit punk jako slozity hodnotovy systém. V této kapitole nabízíme jesté jeden pohled na punk - mnohem jednodussí, avsak neméné dûlezity. Punk lze také chápat jako zábavu, jako volnocasovou aktivitu, v jazyce hodnotovych orientací die Saka (2000) jako hédonistickou hodnotovou orientaci.

Ti, kteíí punk nevyznávají jako zivotní styl, ale vstupují do néj treba jen pro pobavení o víkendech, nejsou povazováni za plnohodnotné cleny subkultury: Spousta mladejch tam chodi, proto^e se mü\oujít Vorrat, vypadat troskujinak, myslí si, %e je to frajerina, moc v tom nehledaj. Néjakej ten víkend'spunk mé ne^ajímá, neoslovuje, nemám si s nima co riet. (Adam)

Nicméné i pro informanty, kteíí sami sebe povazují za punkáce, nikoliv jen "návstévníky" v subkulture, je punk v mnohém píedevsím zábavou, prostíedkem relaxace, zpúsobem trávení volného casu a navazování kontaktu. Zejména kapely neaspirují na profesionální hudební dráhu. Délají to casto proto, ze je to "baví". Také texty nemusí byt vzdy spolecensky angazované: jsou to texty o %ábavé, o rù^njch vécech, co máme rádi (song Pipo, ri^ky, rock'n'roll) nebo treba song o pornoherecce, nebo treba o tom, jak se Strihorukej Edward vrátil mrtvej a vsechny \wasakroval. (Jura)

Na první pohled se múze tato hodnota jevit jako kontrastní vuci vyse popsanym hodnotám. V jiné perspektivé je vsak hodnotou doplñující mnohoúcelnost subkultury.

Druhá strana minee

Z vyse uvedeného se muée jevit punkové prostredí jako 2cela optimální prostíedí pro vyvoj jedince i pro spolecnost. Je to dáno zejména tím, ze informanti popisují ty aspekty subkultury, kterymi legitimizují její vyznam. V punkové subkulture se vyskytují i hodnoty, které bychom mohli oznacit jako odchylné od normy, které mohou byt patologické pro jedince i spolecnost. V poslední kapitole tedy naznacíme dvé kategorie hodnot - hodnoty cásteenë zamlcované a hodnoty pfipisované "tëm druhym". Nékteré z téchto hodnot mûzeme chápat také jako extrémní pól hodnoty zábavy.

Zejména hodnoty cástecné zamlcované je obtízné odkryt skrze verbalizovaná data získaná z rozhovoru. Vyzkumník muze vycítit, ze se zamlcovaná hodnota vyskytuje, avsak není-li pojmenována, nemuze ji uchopit a analyzovat. V této kategorii by napomohl sbér dat skrze pozorování, ktery se pro me v budouenu pravdépodobné stane nástrojem triangulace metod. Hodnoty zamlcované jsou v tomto smyslu nenasycenou kategorii. Mnohem vice píipisují informanti negativní jevy "druhé cásti" subkultury, kterou nazyvají "spinavípunkáci, socky, punkáci od Tesca". Tyto punkáce spojují s konzumací návykovych látek, vyloucením z trhu práce a s celkovym sociálním vyloucením. Tito "dru^ipunkáci" jsou informanty negativné hodnoceni, nebot' die jejich názoru zhorsují pohled vétsiny na celou punkovu subkulturu a také samotné subkulture die jejich slov nijak nepíispívají.

Mezi zamlcované hodnoty lze íadit hodnotu bojovnosti. Informanti deklarují subkulturu punk v souhrnu jako neagresivní. Z mnohych historek je vsak zíejmé, ze se agresivita v subkulture vyskytuje. Nejcastéji ve spojení s ultrapravicovymi skinheady, kterí jsou popisováni jako útocníci. Jura ríká: Nebyly to nèjak agresivní útoky, v^dycky proti mnè sli tri (pozn. "náckové") a mèli po^námky typu - to je fesák, nebo koukej na toho... obeas nêjaky streeni. Zase jsem si to nenechal libit vsechno. Nicméné do bitek se vétsina informantu zapojila. Ro%~ daljsem tech ran spoustu, spoustu jsem jich schytal, to k tomu prostèpatrí. (Jaromír) Nejcastéji hovoíí o brnénském Hlavním nádrazí jako o bitevní aréné 90. let. Kdy^jsem se k tomu dostával, tak v Brnë to neonacistickj hnuti bylo hodnè silnj a treba velmi teyko se dalo je^dit roye^dem près Hlavni nádrazí, ani^ by clovèk nedostal, tak%e jsem se bal. (Petr)

V souvislosti s agresivitou se vyskytuje hodnota obëti. Cekaljsem na ro%je%d a najednou vybêhla jakási banda, hafo lidi, %arvalijedna, dva, tri. No a a^jsem se probral trosku, tak jsem se dobelhal na úra^ovki/ a tam si me rovnou nechali. Prej otres mo^ku. (Adam)

Informanti popisují sebe nebo s vé píatele jako obéti útokú. Tentó popis mûze dodávat vyznam clenství v subkultuíe, at' uz obétováním se, vymezením nepíítele ci silnymi zázitky vztahujícími se k subkulturní pííslusnosti. Bojovnost je hodnotou ve smyslu nabyvání vyznamu. Zatím nabízíme jen konstatování, ze se vyskytuje, ze má néjaky vyznam. Jejímu popisu je vsak tíeba dát sirsí prostor v dalsích bádáních.

Cástecné lze mezi zamlcované hodnoty íadit hodnotu volného uzívání návykovych látek. Píestoze se vétsina informantu od drog distancuje, jejich píítomnost v punkové subkultuíe informanti shodné potvrzují.

Jarka sama píiznává, ze tvrdé drogy vyzkousela, ale vztahuje tuto zkusenost k období pied svoji "punkovou éru". Marek zmiñuje píítomnost dalsích drog v subkultuíe: Nëjaké prostê huleni, to je fakt taky jenom úplné obcas. Mjslím si, %e nékterí, nékterí treba, nékterí mí kámosi se dostali ke kokainujako jo, ale to je asi tak jakoby drahá a nedostupná droga, %e, nèjak se k tomu nevrací, ale nèkteriprostè... %rali nèjaké houbj... (Marek)

Za nutnou soucást punku vsak Marek drogy nepovazuje. Vesmés se informanti shodnou pouze na píijatelnosti marihuany. Odlisnym píípadem je Adam, ktery hovoíí o torn, ze uzívání návykovych látek není kategorií zamlcovanou, nybrz naopak otevíené deklarovanou: Me^ipunkácema se o torn, je o torn jako vètsina lidí schopna diskutovat, a ríctjako jo, braljsem drogy, tam jsem si dal treba cáru heroinu, tam jsem si dál cáruperniku nebo sñupl jsem si kokain. Tak mo£náproto sepouka^uje na typunkáce, %ejsme fefáci. Ale jenomproto, %ejsme o torn ochotni otevrenè mluvit. (Adam)

Samozíejmé vysadní postavení má legální droga - alkohol. Ale rikám: alkohol, cigarety k tomupatri v hodnè velké mire, prostê nedoká^u sipredstavit koncert be% alkoholu. Ne^namena to, %e se vsichni o^erou jak dobytci, ale prostê vsude se pije... Je to taky...jedno £ têchpojítek krom ty hudbyje ten alkohol... (Jaromír)

Hodnota volného uzívání návykovych látek je píipisována casto ,,tém druhym" punkácúm: Ale jinak si myslím - v rámci toho punku, %e ty drogy tam jsou, to je pravda. Ale spís jakoby v takové té cástipráve takovjch têch poulicních pankácü, jestli se jim tak vübec dá ríkat- takovym têm lidem u Tesca, co prostê se %a to spís schovávají, jo schovávají %a to, %e se mu^ou válet nêkde na ulici a já nevím, berou jako punk to, %e jsou svobodní tím, nie nemají a %ivíje ulice, jo, co% si myslím, %e je naprosto scestny... (Jarka)

Informanti tuto skupinu oznacují za pseudopunkáce, kteíí punku obstarávají negativní nálepky: To jsou lidi, kteríjsou té scéné na obtí%, si myslím, %e to jsou ti, kterí délajíty prüsery, kterjjsou vidét, kdy^jsou nêkde televi^ní kamery. (Jaromír) Negativné pocit'ují informanti i záménu nezainteresovanym publikem s touto druhou skupinou: A ty lidi vidi, %e vypadám jako^e stejnè (pozn. na základé oble cení: maskáce, metalovy triko, kíivák). Oni nevidi ten ro^dil, tçe já su úplne nëkde jinde, %e su cistej, voholenej a nepatrim k nim. Tak to mi vadi, pohledy têch lidi, prodavacka na vsechny milá, usmevavá, pak tam prijdu já a ona mnè ani dobrj den nerekne. (Jaromír)

"Tém druhym" punkácúm je tedy píipisována drogová závislost, nedbalost o zevnéjsek, vyclenéní se z trhu práce, svoboda bez zodpovédnosti a celková sebedestrukce. Objevuje se tedy clenéní punkové subkultury na punkáce socializované a punkáce nesocializované do majoritní spolecnosti.

Shrnutí vysledkù a zàvër

Jak uvádí Hodkinson (2002), subkultury ovlivñují kazdodenní zivot jejich clenu, píicemz tentó vliv bude spíse nez nékolik mésícu trvat nékolik let. Utvárí se v nich hodnotová orientace, která se muze stát trvalou charakteristikou hodnotovych zebrickû téchto jedincu. Z toho vyplyvá zájem sociální pedagogiky o toto vyznacné prostíedí a snaha zachytit hodnoty, ke kterym se mladí lidé v subkulturách socializují.

Clenové punkové subkultury se hlásí ke kreativním hodnotám, mezi které je íazena tvoíivost a nekonformní myslení. Z toho vyplyvá i hodnota vlastního názoru a angazovanosti. Dále k sociálním hodnotám, kde hodnotu svobody chápou jako individuální, kterou mohou realizovat ve svojí zivotní dráze, nikoliv jako sociální projekt, kterym by mohli ménit kritizovanou spolecnost. K sociálním hodnotám patíí hodnota rovnosti a tolerance, hodnota píátelství a také smysluplnosti spojované s pomocí druhym. Neméné vyznamné jsou environmentální hodnoty, zaméíené na zivou i nezivou píírodu a nékterymi vztazené do zivotního stylu skrze vegetariánství nebo veganství. Tíetí skupinou jsou materiální hodnoty, v jejichz rámci informanti neodmítají práci ani peníze, i kdyz tyto hodnoty nepovazují za stézejní. Zdurazñován je i princip neziskovosti. Ctvrtou skupinou je hodnota zábavy.

Vyzkum také hieda hodnoty skryté. Ty jsou rozdéleny na hodnoty cástecné zamlcované a hodnoty píipisované "tém druhym". Pro jejich obtíznou odhalitelnost se jedná spíse o naznacení pole pro dalsí bádání v subkulture.

Zmínéné hodnoty jsou typické pro zkoumanou subkulturu, do znacné míry jsou také soucástí majoritní spolecnosti. Subkultura tak odpovídá v tomto aspektu jednomu z definicních znaku, ze je tedy odlisná od majoritní spolecnosti (vybérem hodnot a jejich uspoíádáním), zároveñ je vsak soucástí majoritní spolecnosti (nejedná se o hodnoty primo konfliktní). Vysledky analyzy hodnot jsou také v souladu s Hodkinsonovym tvrzením, ze ani nejvíce zapálení clenové Subkultur nejsou izolováni od ostatních priorit a zájmu (Hodkinson, 2002). Píedchozí íádky ukázaly cleny subkultury jako osoby integrované do majoritní spolecnosti skrze trh práce, vzdélávání ci sociální vazby. Presto je pro né typicky sdíleny uzsí soubor hodnot, které se pak promítají do jejich zivotního stylu.

Kraus a Polácková (2001, s. 25) jako úkol sociální pedagogiky stanovují "teoretickou analyzu téch oblastí vyvoje, kde dominujícím faktorem pusobení na rozvoj osobnosti je samo prostredí". Cílem tohoto textu bylo provést analyzu jednoho z téchto prostredí - prostredí punkové subkultury, za úcelem identifikace hodnot, které se v ném nacházejí. V teoretické cásti bylo diskutováno téma Subkultur a také podoba punku. Do zorného úhlu sociální pedagogiky bylo téma punkové subkultury nasmérováno skrze analyzu socializace do tohoto prostredí a také produktû této socializace - konkrétné hodnot. S tímto úkolem se pokusil vypoíádat realizovany kvalitativní vyzkum. Identifikoval nékteré faktory socializace do prostredí punkové subkultury a pokusil se kategorizovat hodnoty, ke kterym se clenové punkové subkultury vztahují.

Píínosem práce je novy pohled na jedince, kterí se snazí zít nekonvencné, a také vyzva pro sociální pedagogiku, která v prostredí Subkultur muze identifikovat íadu faktoru utváíení osobnosti mládeze. Prostredí Subkultur je mozné chápat jako píirozené prostredí vychovy a je treba analyzovat aspekty jeho púsobení nejen na mládez. Vysledky tak vypovídají o dílcích aspektech punkové subkultury, nikoliv komplexné o této subkultuíe. Za prezentovanymi daty se skryvá rada dalsích souvislostí, které se v této fázi nepodaíilo zachytit a které píedstavují vyzvu pro dalsí vyzkumné snazení.

Podëkovâni

Tentó clánek vznikl v rámci projektu Skola: vyzkum vnitrních procesu a vnéjsích podmínek jejího fungování (GD406/09/H040). Autorka dékuje za poskytnutou podporu.

Footnote

1 Organizace zabyvající se propagacními, informacními a praktickymi formami boje s neonacismem a ultrapravicí (www.antifa.cz).

Footnote

2 Ackoliv Berger a Luckmann tentó pojem uzívají pro vysvétlení primární socializace, v urcité modifikaci jej lze pouzít i píi interpretad socializace do subkultury. I zde se totiz setkáváme s nëkym, kdo jedinci novy svét subkultury "zprostíedkovává a v prûbëhu tohoto zprostredkovávání jej pozmënuje" (Berger, Luckmann, 1999, s. 130). Zásadní rozdíl oproti procesu primární socializace je v nabytych zkusenostech, díky kterym muze jedinec to, co je mu píedáváno, konfrontovat, a také ve vztahu obou aktérû. Zatímco pro díte je vyznamny druhy autoritou, kterou nemûze samo volit, v procesu vstupu do subkultury je vyznamny druhy vybranou osobou a vztah mezi nimi je partnersky.

Footnote

3 Stíedisko vychovné péce. Jarka byla klientkou SVP.

4 Pozn. apolitictí skinheadi.

5 Nejcastéji se jedná o druhou polovinu 90. let.

Footnote

6 Mira radikality vzhledu se lisí u jednotlivych informantu, mnozí spojují tentó vystrední vzhled zejména se zacátky v subkultuíe. Nekterí od radikálního vzhledu zcela upustili. Razí v oblasti vzhledu minimalistické pravidlo "alespoñ jeden prvek subkultury", tedy neoblékají se celkové vystíedne, ale pouzívají alespoñ placku ci okovany pásek, ktery je se subkulturou spojuje. V rozporu s vyzkumem Kosíkové (in Kubátová, 2010) je tvrzení, ze oblecení má byt co nejvíce spinavé. Informanti se vymezují vûci tzv. spinavym punkácúm.

References

Literatura

AUERBACH, C. F., SILVERSTEIN, L. B. Qualitative data: An introduction to coding and analysis. New York: New York University Press, 2003. ISBN 0-8147-0695-9.

BASTL,M. Antifasistická akce: od subverze k vigilantismu? Rexter, 2010, roc. 8, c. 2, s. 1-41. ISSN 1214-7737.

BENNETT, A. Generation of Fans Punk's Not Dead: The Continuing Significance of Punk Rock for an Older. Sociology, 2006, roc. 40, c. 2, s. 219-245. ISSN 1469-8684.

BERGER, P., LUCKMANN, T. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii védéní. Brno: Centrum pro Studium demokracie a kultury, 1999. ISBN 80-85850-18-4.

BLACKMAN, S. Youth Subcultural Theory: A critical Engagement with the Concept, its Origins and Politics, from the Chicago School to Postmodernism. Journal of Youth Studies, 2005, roc. 8, c. 1, s. 1-20. ISSN 1367-6261.

BLECHA, I. a kol. Filosoficky slovnik. Olomouc: Nakladatelstvi Olomouc, 1998. ISBN 807182-064-4.

COHEN, P., AINLEY, P. In the Country of the Blind? Youth Studies and Cultural Studies in Britain .Journal ofYouth Studies, 2000, roc. 3, c. 1, s. 79-95. ISSN 1367-6261.

ERRICKER, C. Living in a Post-Punk Papacy: Religion and education in a modernist world. Journal of Beliefs & Values, 2001, roc. 22, c. 1, s. 73-85. ISSN 1469-9362.

FLICK, U. Managing quality in qualitative research. Los Angeles: Sage, 2007. ISBN 978-0-76194982-4.

FRANKL, V. E. Lekarskápéce o dusi. Základy logoterapie a existenciální analj^j. Brno: Cesta, 1996. ISBN 80-85319-50-0.

GEIST, B. Sociologickj slovnik. Praha: Victoria Publishing, 1992. ISBN 80-85605-28-7.

GREENER, T., HOLLANDS, R. Beyond Subculture and Post-subculture? The Case of Virtual Psytranc a. Journal ofYouth Studies, 2006, roc. 9, c. 4, s. 393-418. ISSN 1367-6261.

HÄMÄLÄINEN,J. The Concept of Social Pedagogy in the Field of Social Work. Journal of Social Work, 2003, roc. 3, c. 9, s. 69-80. ISSN 1741-296X.

HEBDIGE, D. Subculture: the Meaning of Style. London: Routledge, 1979. ISBN 04-16708-609.

HENDL,J. Úvoddo kvalitativniho vy^kumu. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-549-3.

HESMONDHALGH, D. Subcultures, Scenes or Tribes? None of the Above. Journal of Youth Studies, 2005, roc. 8, c. 1, s. 21-40. ISSN 1367-6261.

HODKINSON, P. Goth: identity, style and subculture. Oxford: Berg, 2002. ISBN 1-85973-605-X.

HODKINSON, P., DEICKE, W. Youth Cultures: Scenes, Subcultures and Tribes. New York: Routledge, 2007. ISBN 978-0-415-37612-9.

HRABALÍK, P. Prvnípunkové v Ceskoslovensku (prvnípolovina 80. let) [online]. Ceská televize: nedatováno. [cit. 2011-06-01]. Dostupné z: <http://master.ceskatelevize.cz/specialy/ bigbit/ceskoslovensko/80-leta/punk-hardcore/clanky/157-prvni-punkove-v-ceskoslovensku-prvni-polovina8 8

HRCKA, M. Sociálnídeviace. Praha: Sociologické nakladatelstvi, 2001. ISBN 80-85850-68-0.

HUQ, R. Beyond Subculture: Pop, Youth and Identity in a Postcolonial World. London: Routledge, 2006. ISBN 0-415-27815-5.

KLAPILOVÁ, S. Kapitoly %e sociálnípedagogiky. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1996. ISBN 80-7067-669-8.

KRAUS, B., POLÁCKOVÁ, V. Clovêk -prostredí- vychova: k otá^kám sociálnípedagogiky. Brno: Paido, 2001. ISBN 807315-004-2.

KUBÁTOVÁ, H. Sociologie fyvotního spüsobu. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2456-0.

MAFFESOLI, M. The Time of the Tribes: the Decline of Individualism in Mass Society. London: Sage, 1996. ISBN 08-0398-473-1.

MARES, M. Anarchisticky terorismus v Ceské republice po roce 1989. Rexter, 2004, roc. 2, c. 2, s. 1-26. ISSN 1214-7737.

MOORE, R. Postmodernism and Punk Subculture: Cultures of Authenticity and Deconstruction. The Communication Review, 2004, roc. 7, c. 3, s. 305-327. ISSN 1547-7487.

NAKONECNY, M. Psychologie osobnosti. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0525-0.

NOVOTNÁ, E. Sociologie sociálních skupin. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2957-2.

PIXOVÁ, M. Geografie Subkultur: punks a skinheads v Praze. Geografické roçhledy, 2009, roc. 18, c. 5, s. 30-31. ISSN 1210-3004.

PRÚCHA, J., WALTEROVÁ, E., MARES, J. Pedagogicky slovnik. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-647-6.

PRADKA, M., KNOTOVÁ, D., FA LT YS KOVÁ, J. Kapitoly ?e sociální pedagogiky. Brno: Masarykova univerzita v Brné, 2004. ISBN 80-210-1946-8.

SAK, P. Promény ceské mládeie (ceská mládei v pohledu sociologickych vjvkumü). Praha: Petrklíc, 2000. ISBN 80-7229-042-8.

SHANK, B. Dissonant identities: the rock'n'roll scene in Austin, Texas. Middletown, Connecticut: Wesleyan University Press, 1994. ISBN0-8195-5272-0.

SMOLÍK,J. Subkultury mládefy: uvedenídoproblematiky. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-2472907-7.

STRAUSS, A, CORBINOVÁJ. Základy kvalitativního vy^kumu:postupy a techniky metody %akotvenéteorie. Boskovice: Albert, 1999. ISBN 80-85834-60-X.

SVARÍCEK, R., SEDOVÁ, K. a kol. Kvalitativni vy^kum vpedagogickych védách. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-313-0.

VÁGNEROVÁ, M. Vyvojovápsychologie. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0956-8.

VEJVODOVÁ, P. Autonomni nacionalismus [online]. Rexter, 2008, roc. 6, c. 2, nestr. ISSN 1214-7737. [cit. 2011-05-11]. Dostupné z: <http://www.rexter.cz/autonomni-nacionalismus/ 2008/ll/01/>.