SEXUÁLNÍ VÝCHOVA V RODINE: CO VÍME Z VÝZKUMNÝCH STUDIÍ/SEXUAL EDUCATION IN THE FAMILY: WHAT IS KNOWN FROM RESEARCH STUDIES

Abstract

This theoretical study examines findings of foreign research studies on sexual education in the family. The study seeks to examine whether sexual education takes place in the family, what its content is, and what influences this content. It further explores the specific issues associated with sexual education in the family and the role of parents in the education process. The introduction of the study defines sexual education and other related terms such as sexual communication and sexual socialization.

Headnote

Abstrakt

Pr edlozený text je teoret ickou studií, která z prostredkovává poznatky o sexuální výchove v rodine, jez jsou známé ze zahranic ních výzkumu na toto téma . V pr ís pevku jsou hledány odpovedi na to, zda sexuální výchova v rodinách probíhá c i nikol iv. Pokud ano, tak co je jejím obsahem a cím je tento obsah ovlivnen. Zajímáme se rovnez o specifika sexuální výchovy v rodine a roli samotných rodicu pr i sexuální výchove v rodine. V úvodu textu je vymezen pojem sexuální v ýchova a pojmy souv isejíc í (sexuální komunikace, sexuální socializace).

k lícová slova

sexuální výchova, sexuální výchova v rodine, obsah sexuální výchovy, role rodicu pr i sexuální výchove v rodine

Abstract

This theoretical study examines findings of foreign research studies on sexual education in the family. The study seeks to examine whether sexual education takes place in the family, what its content is, and what influences this content. It further explores the specific issues associated with sexual education in the family and the role of parents in the education process. The introduction of the study defines sexual education and other related terms such as sexual communication and sexual socialization.

Keywords

sexual education, sexual education in the family, content of sexual education, role of parents in sexual education in the family

Úvod

Text se zabývá sexuální výchovou v rodine, tématem, kterému je u nás od roku 2010 venována v ýrazná pozornost jak ve verejném, tak soukromém sektoru, a to v souvislosti se vznikem publikace Sexuální výchova - Vybraná témata (Fif ková et al., 2009) a dokumentu Doporucení k realizaci sexuální výchovy v základních skolách (2010). oba výse uvedené texty byly v ydány Ministerstvem skolst ví, mládeze a telo-výchovy. V reakci na vznik techto dokumentu zacaly protest y Výboru na obranu rodicovských práv ( VorP) proti pouzívání techto textu. Díky temto protestum pak vznikla celospolecenská diskuse nad sexuální v ýchovou ve skole a úlohou rodiny v této oblasti výchov y.1

V tomto textu se zajímáme o to, jaké jsou poznatky soucasného (euroamerického) výzkumu zamereného na sexuální výchovu v rodine. Dílcí otázky, které si v tomto príspevku klademe, smer ují k zodpovezení následujícího: Probíhá v rodinách sexuální výchova? Co je jejím obsahem a cím je tento obsah ovlivnen? Cím je sexuální výchova v rodine specifická? Jakou roli mají rodice pr i sexuální výchove v rodine?

Text má podporit odbornou diskusi o tématu, kterému na ceském odborném pedagogickém poli nebý vá venována dostatecná pozornost. Uvedená zjistení vycházejí spíse ze zahranicních angloamerických zdroju, nebot u nás mnoho relevantních odborných studií neexistuje. nasím úkolem není soudit ani rozhodovat, zda sexuální v ýchova má být ve skole nebo v rodine, ale spíse predlozit dok lady o tom, co se o tomto tématu ví, respektive jak se o nem diskutuje v zahranicí. Predlozené výsledky výzkumu umozní lépe pochopit urcité procesy, jev y a fakta, které z kontextu sexuáln í výchovy vyplý vají.

Jakým zpusobem o sexuální v ýchove v tomto clánku premýsl íme? V úvaze nad sexuáln í výchovou muzeme s odkazem na koncept postmodernismu prijmout jako v ýchozí to stanovisko, které nacházíme u Foucaulta (1979) a pozdeji u Delamatera (in sprecher, Harris, & Meyers, 2008), tot iz ze sexuální výchova je nástrojem regulace spolecnosti. kazdá spolecnost reg uluje sexual itu sv ých clenu. sociologický pohled nám tedy v ysvetluje celospolecenské zaujetí tímto tématem a zejména prenesení této oblasti v ýchovy do úrovne verejné, konkrétne vzdelávací pol it iky. Delamater (in sprecher, Harris, & Meyers, 2008) tvrdí, ze spolecenské ovlivnování sexuality se odehrává na nekolika úrovních, jimiz jsou makroúroven, subkulturní úroven, interpersonální a individuální úroven. Makroúroven je nejvzdálenejsí, zahrnuje rozsáhlé historické zmeny. subkulturní úroven zahrnuje sociální t rídy a etnické skupiny, interpersonální je vztazena k interakcím s významnými druhými, jako jsou rodice a vrstevníci. Tyto tri úrovne pak ovlivnují úroven individuální - sexuální touhu, postoje a znalosti jednotlivce. V tomto textu je venována pozornost primárne individuální úrovni. Jde nám tedy o postihnutí oblasti sexuáln í výchov y na úrovni jedincu a jejich vzájemného pusobení.

Sexuální v ýchova jako pojem

Zájem o sexuální v ýchovu zapocal v 70. letech 20. století, pricemz byl sycen ze trí hlavních zdroju. Pr vním zdrojem byl nárust obav o zvetsující se pocet tehotných mladistvých. krit izována byla sexuální výchova a dostupnost antikoncepce u sexuálne aktivních teenageru. Druhým zdrojem byl nárust obav z rozsírení HI V a dalsích pohlavne prenosných chorob. Tretím zdrojem byl nárust detského týrání a sexuální ho zneuzívání. V 70. a 80. letech byla ve Velké Británii sexuální v ýchova z výse zmínených duvodu zavádena do skol. od té doby se k ladl mnohem vetsí duraz na poskytování znalostí o procesu reprodukce a prirozenost i sexual ity a vztahu, na emocní stránku sexuální akt ivity, na získání postoju a dovedností, které pomohou mladým lidem se efektivne ochránit a rídit jejich vztahy bezpecnou a odpovednou cestou. stejne jako ve Velké Británii muzeme konstatovat, ze se v ceské republice nyní klade vetsí duraz na sirsí obsahovou nápln sexuální výchov y nez jen na znalost i. Jakým zpusobem ale muzeme sexuální výchov u terminologicky vymezit?

Ve shode s Uzlem (2006) muzeme konstatovat, ze to, co je definováno jako sexuální v ýchova, se mení v prubehu casu.2 Dríve byl pojem sexuální v ýchova chápán v uzsím slova smyslu nez dnes. Prístup k sexuální v ýchove v ycházel spíse z prírodovedných discipl ín a po obsahové stránce smeroval zejména k pohlavnímu styku a poucení o nem, soucasný prístup k sexuální v ýchove je ovsem mnohem více vztahován k sociálním vedám jako psychologie a sociologie ( Measor, Miller, & Coralie, 2000).

Co máme na mysl i, pokud rekneme, ze mluvíme o sexuální výchove? Podíváme-li se na dnesní definice sexuální výchov y, zjistujeme, ze uz dnes nejde jen o znalost i ci úzké temat ické zamerení na pohlavní styk, jak tomu bylo dríve. V soucasných definicích nalézáme komplexnejsí cíle a obsahy, jak muzeme videt napr. u sauerteiga a Davidsona (2009), kterí pod sexuální v ýchovu3 zahrnují mnoho aspektu od formálního a informálního formování sexuálních znalostí a uvedomení mladých. Dnes je cílem studia lidské sexual ity nejen zjistit více o pohlavním styku, ale jít dále, více do hloubky. soucasná sexuální výchova se zameruje nejen na oblast znalostí, ale také dovedností, postoju, chování a kritické reflexe osobní zkusenosti. lze ríci, ze nejsou du lezité jen znalosti, ale je kladen duraz i na postoje, které jedinec k vlastní sexualite, pohlavnímu styku ci partnerovi má.

V západoevropské kulturní oblasti je sexuální výchova uzívána jako koncept, který terminologicky odkazuje k definici Mezinárodní federace pro plánované rodicovství (IPPF) a Mezinárodn í zdravotnické organizace ( WHo). Jejich definice vychází ze svédského a amerického modelu. Definice WHo nám ríká, ze "podstatu a cíle sexuální výchovy tvorí vse, co pr ispívá k výchove celistvé osobnosti, schopné poznávat a chápat sociální, mravní, psychologické a fyziologické zvlástnosti jedincu podle pohlaví a díky tomu z formovat optimální mezilidské vztahy s lidmi svého i opacného pohlaví" (srov. napr. sexuál ní výchova, 2010, nestr.). V tomto pojetí je sexuální výchova chápána jako príprava na sexuální zivot, ale jedná se také o výchovu k mezilidským a rodinným vztahum. k lade duraz na antikoncepci a prevenci pohlavne prenosných nemocí,4 ale resí i psychologické a psychosexuální problémy spojené s kazdým partnerským souzit ím. Muzeme tedy shrnout, ze v takovémto pojetí vede sexuální v ýchova k v ýchove trí sociálních rol í, a to k roli sexuální, partnerské a rodicovské. Toto pojetí je velmi komplexní a je tvoreno jak prípravou na sexuální zivot, tak i prípravou na zivot partnerský a rodinný.

Výse uvedené nás tedy vede ke konstatování, ze dnes je uzíván v rámci koncepce sexuální výchovy holistický prístup. Výchovné cíle pak souvisejí s ucením, ale také s porozumením sobe samému, vlastní sexualite a potrebám. Jedinec nezískává jen znalosti, ale tríbí si rovnez svoje postoje a hodnoty.

V rámci definic sexuální výchov y se objevuje u sprecherové, Harrisové a Meyersové (2008) také zmínka o jednosmernost i pusobení, nebot definují sexuální výchovu jako jednosmerný transfer informací smerem od více poucených k méne pouceným. Chápáno ve smyslu od rodicu smerem k detem. Tato definice je ponekud zavádející, nebot deti mohou být pouceny o tématech vztazených k sexuální v ýchove mnohem více nez rodice, a to díky moderním informacním technologiím, které deti ovládají velmi dobre a mohou se k pozadovaným informacím dostat. Je tedy mozné sledovat v rámci této tematiky i opacný mezigeneracní prenos v oblast i sexuální výchov y.

Jako hlavní cíl sexuální výchov y muzeme vnímat získání sexuální gramotnosti, v tom smyslu, jak o ní mluví shtarkshall, santel li a Hirsch (2007), kdy jde o orientování se v problémech spojených se sexuál ní v ýchovou. V souvislosti se ziskem sexuální gramotnosti je du lezité ovlivnit sexuální chování jedincu, a to prostrednict vím sexuální výchovy.

Sexuální socializace a sexuální komunikace

nyní se pojdme blíze podívat na pojmy, které souvisejí s termínem sexuální výchova. V rámci pojmosloví vztazeného k sexuální výchove se v zahranicí, oproti ceskému prostredí, objevují dalsí dva pojmy: sexuální komunikace5 (raffaelli, Bogenschneider, & Flood, 1998; k ing & lorusso, 1997) a sexuální socializace6 (lef kowicz & stoppa, 2006; shtarkshall, santelli, & Hirsch, 2007).

sexuální komunikace je specifická nerízenou a neplánovanou edukací. Je pro ni typický oboustranný prenos, jak od rodicu k detem, tak od det í k rodicum (sprecher, Harris, & Meyers, 2008). Jedná se tedy o spolecný dialog zamerený na sexuální tematiku. Jerman a Constantine (2010, s. 1164) chápou sexuální komunikaci jako "hlavní prostredek prenosu sexuálních hodnot, víry, ocekávání a znalostí mezi rodici a detmi. Jedná se o základní proces, díky kterému rodice prevádejí svoje ideje, hodnoty, víru, ocekávání, informace a znalosti." Ve své definici ovsem zduraznují spíse generaci rodicu. sexuální komunikace má podle nich slouzit rodicum k formování jejich detí, je prostredkem pro ovl ivnování sexuálního chování det í. Podle Jermana a Constantina (2010) muzeme chápat sexuální komunikaci jako jeden z aspekt u sexuální socializace. My si dovolíme tvrdit vzhledem k úvaze nad pojet ím sexuální výchov y, které je naznaceno výse, ze sexuální komunikace je v podstate jedním z prostredku sexuální výchov y.

V prípade sexuální socializace mluvíme o procesu, jenz smeruje k rustu zdravé sexuální osobnosti. nejpr ve se stáváme soucástí sexuální socializace, následne se pak úcastníme sexuální komunikace a sexuální v ýchovy. Tento proces se odehrává neprímo, a to díky verbálnímu i neverbálnímu jednání. Díky tomuto procesu jedinec v kontextu sexuality lépe porozumí hodnotám, myslenkám, sdíleným ku lturním symbolum a spolecenským normám. V rámci sexuální socializace pusobí na díte nejruznejsí jev y a procesy, napr. intimní kultura rodiny, rodicovské reakce na masturbaci, projev y fyzické lásky mezi rodici apod. Vzhledem k tomu dochází k pusobení na vlastní sexualitu detí. Výsledky sexuáln í social izace nejsou obecne povazovány za formální sexuální výchovu (lef kowitz & stoppa, 2006; shtarkshall, santelli, & Hirsch, 2007). Pro sexuální socializaci je typická nezámernost. nápodoba a pusobení vzoru pak fungují v sexuální socializaci velmi výrazne. neprímé a nezámerné pusobení t ypické pro sexuální socializaci muze mít v dusledku negativní v ýsledky, které pak rodice následne korigují zámerným pusobením - sexuální výchovou. Je zjevné, ze primárním prostredím pro tento druh socializace je rodina. Podle Jermana a Constantina (2010) rodice zahajují ovlivnování sexuálního vý voje svých det í práve skrze sexuální socializaci, a to mnohem dríve, nez zacínají cílene diskutovat sexuální témata. sexuá l n í social i zaci vn ímáme rovnez jako prost redek sexuá ln í výchov y, stejne jako sexuální komunikaci.

zdroje sexuální v ýchovy

Existují zdroje sexuální v ýchovy, které mají ruznorodou charakterist iku. Zdroji máme na mysli cinitele ci prostredí, ze kterých sexuální výchova vychází. na zák lade prostudovaných materiálu navrhujeme rozdelení zdroju sexuální výchov y dle dvou aspektu - aspektu prost redí a aspektu komunikace. Toto rozdelení priblizujeme v následujícím obrázku a textu viz níze.

V rámci aspektu prostredí s oporou o sprecherovou, Harrisovou a Meyersovou (2008) rozlisujeme formální a informální zdroje sexuální v ýchovy. Formální zdroje jsou uzívány ve formálním prostredí. Výchova je formálne ukot vena predepsanými pravidly ci vládními narízeními a zákony. Výchova je tedy formalizována do urcitých pravidel. Mezi formální zdroje patrí skola, lékar, dalsí odborné sluzby, nábozenské instituce, komunitní organizace a rovnez knihy. V informálním prostredí je výchova realizována bez predepsaných pravidel a zákonu, rídí se spíse nepsanými spolecenskými pravidly. Mezi informální zdroje sexuální v ýchovy radíme rodinu, vrstevníky, média a internet. Uzívaná pravidla nejsou formalizována ani formálne platná.

Pri premýslení nad tématem sexuální výchov y je dulezité si uvedomit, jakým zpusobem probíhá kontakt pri sexuální výchove, podle toho potom odvozujeme zdroje prímé a zdroje neprímé. Pro zdroje prímé je typické, ze je kontakt prímý. komunikace o tématech probíhá z ocí do ocí. Muze probíhat vzájemné reagování a vzájemný prenos. Mezi zdroje prímé radíme rodinu, vrstevníky, skolu, lékare a dalsí odborníky. Pro zdroje neprímé je typická nekontaktní komunikace, tedy neverbální. Príjemce nemá moznost vést se zdrojem prímou komunikaci. Mezi zdroje neprímé zarazujeme média, internet a knihy.

Výzkumy z oblasti sexuální v ýchovy se zamerují v rámci zdroju spíse na rodinu (srov. napr. k ing & lorusso, 1997; M il ler, Benson, & Galbraith, 2001; Weaver, Byers, sears, Cohen, & randall, 2002; Dilorio, Pluhar, & Belcher, 2003; Fogart y & Wyatt, 2011). V rámci rodiny jako zdroje pak bý vá nejcasteji resena míra sexuální v ýchovy v rodine a její vl iv na sexuální chování det í. V prípade skoly jako zdroje sexuální v ýchovy se pak resí zejména vliv sexuální výchovy ve skole na sexuální chování (srov. napr. Macdowall, Wellings, Mercer, nanchahal, Copas ... Johnson, 2006; Wellings, Wadsworth, Johnson, Field, & Macdowall, 1999; k irby, laris, & rolleri, 2007).

Vzhledem k tomu, ze vrstevníci jsou casto uvádeni jako primární zdroj sexuální výchovy, by bylo dobré se hloubeji výzkumne venovat i tomuto zdroji sexuální v ýchovy. Ve výzkumu Silerové7 (2003) dokonce 81 % respondent u tvrdí, ze vrstevníci jsou pro ne zdrojem sexuální výchov y. Partneri, které lze rovnez povazovat za vrstevníky, byl i uvádeni ve 40 % prípadu. Vrstevníci jsou uvádeni jako nejcastejsí zdroj sexuální v ýchovy rovnez u výzkumu Weisse a Zveriny (2001)8; sprecherové, Harrisové a Meyersové (2008)9; Turnera, sievinga, Eisenberga a skaye (2011).

rodina jako zdroj sexuální výchov y

Z výzkumu z 80. a z první poloviny 90. let v yplý vá, ze v rodine se objev uje neprílis rozvinutá sexuální výchova prímo smerovaná k detem (k isker, 198510; Fischer, 198711). Dnes rovnez nepatrí rodina mezi nejcasteji uvádené zdroje sexuální v ýchovy ( Weiss & Zverina, 2001; Si lerová, 2003; Macdowall, Wellings, Mercer, nanchahal, Copas ... Johnson, 2006; Boyce, Doherty-Poirier, Mack innon, Fortin, saab, k ing, & Galluper, 2006; Turner, sieving, Eisenberg, & skay, 2011), i kdyz oproti 80. a 90. letum kazdopádne sexuální v ýchova v rodine vzrostla (sprecher, Harris, & Meyers, 2008).

U Weisse a Zveriny (2001) jsou rodice jako hlavní rodinní cinitelé tretím nejcastejsím zdrojem sexuální výchov y. Z v ýsledku Silerové (2003) plyne, ze matka je tretím nejcastejsím zdrojem, otce vsak mnoho záku neuvádelo. Zajímav ým zjistením je fakt, ze zeny mnohem casteji uvádejí rodice jako primární zdroj sexuální v ýchov y oprot i muzu m ( Macdowa l l, Wel l i ngs, Mercer, nanchahal, Copas ... Johnson, 2006; Weiss & Zverina, 2001; sprecher, Harris, & Meyers, 2008). To koresponduje s dalsími zjisteními ohledne role rodicu v rámci sexuální v ýchovy v rodine, kdy na zák lade v ýzkumu bylo zjisteno, ze rodice smerují sexuální v ýchovu více k dcerám nez synum.

Pokud se zameríme na vekové období, kdy rodice zahajují sexuální výchovu, dozvídáme se z výzkumu k inga a lorussa (1997), ze deti nejcasteji zacínají se svými rodici diskusi nad sexuální tematikou rok ci tesne pred 13. rokem zivota, 40 % respondentu pak uvedlo mezi 13.-15. rokem. cím je pak díte starsí, tím roste pocet témat, která se s detmi probírají ( Jerman & Constantine, 2010). Tento fakt souvisí i s partnerskou a rodicovskou rolí, nebot v momente, kdy jedinec prijímá v ýse zmínený t yp rolí, se zacíná otevírat prostor pro dalsí edukacní akt ivitu rodicu.

Jedním z hlavních cílu sexuální výchov y je ovlivnit sexuální chování detí. Vzhledem k tomuto cíli se i znacná cást výzkumu venuje práve dopadum sexuální výchov y na sexuální chování jedincu. I nás tedy zajímá odpoved na otázku : Jaký má sexuální výchova v rodine vliv na sexuální chování detí? ovsem z prostudovaných textu i s oporou koncepce Mil lera, Fasuly, Dittuse, Wieganda, Wyckoffa a Mcnaira (2007) lze konstatovat, ze kvant itativní výzkumy zabý vající se úlohou rod iny pri sexuální v ýchove mají nesourodé výsledky. na jedné strane ríkají, ze deti, v jejichz rodinách probíhá sexuální výchova, pravdepodobne v mnohem mensí míre zahájí svuj sexuální zivot v brzkém veku ( Miller, kotchick, Dorsey, Forehand, & Ham, 1998; Wellings, Wadsworth, Johnson, Field, & Macdowall, 1999; Whitaker & Miller, 2000; M iller, Benson, & Galbraith, 2001; stone & Ingham, 2002; Dilorio, Pluhar, & Belcher, 2003). Z toho tedy plyne, ze v rodinách, kde probíhá sexuální výchova, zahajují deti svuj sexuální zivot pozdeji nez v rodinách, kde není realizována zádná sexuální výchova. Ve výzkumech muzeme také objevit dalsí pozitiva sexuální v ýchovy v rodine, a to príznivé pusobení na nízký pocet sexuálních partneru a konzistentní uzívání ant ikoncepce ( Miller, Benson, & Galbraith, 2001; Dilorio, Pluhar, & Belcher, 2003). shrneme-l i výse uvedené, muzeme konstatovat, ze sexuální v ýchova v rodine pozitivne pusobí na chování detí.

V odborné oblast i ale najdeme i jiné kvantitativní studie, které zaujímají opacné stanovisko, a to ze sexuální aktivita je práve vetsí u tech adolescentu, u nichz probíhala sexuální výchova v rodine ( Widmer, 1997; somers & Paulson, 2000; sneed, 2008).

Výse naznacené rozpory ohledne výsledku výzkumu sexuální v ýchovy v rodine mohou být zarázející. rozdílné efekty si muzeme vysvetlit rozdílnou podobou sexuální v ýchov y v rodinách, nebot raffael l i, Bogenschneider a Flood (1998) upresnují, ze mezi faktory, které významne pusobí na sexuální v ýchovu v rodine, patrí vek detí, vek rodicu, slození domácnosti, úroven vzdelání rodicu ci zamestnanecký status matky. Bylo by totiz s podivem si myslet, ze jakákoliv matka i otec neovlivnují sv ými charakteristikami práve sexuální výchov u, potazmo sexuální chování sv ých det í.

obsah sexuální výchov y v rodine

obsah sexuální v ýchovy je i jedním ze sporných momentu verejných a pol l diskusí. Pr íznivci sexuální výchovy ve skole, obhajující ji k v u l i nedostatecné míre sexuální v ýchov y v rod ine, t vrdí, ze pokud probí há sexuální výchova v rodinách, je její obsah jen velmi redukovaný, zúzený jen na nekteré zásadní polozky, jako je ochrana pred nechteným otehotnením, prenos pohlavních chorob apod. Pojdme se tedy nyní blíze podívat na mozný obraz toho, jaký je v rodinách obsah sexuální výchovy.

Pokud chceme obsah sexuální výchov y kategorizovat a systemat izovat, inspiraci muzeme najít u britského kolektivu autor u (Macdowall, Wellings, Mercer, nanchahal, Copas, Mcmanus ... Johnson, 2006)12, jiz hovorí o trech hlavních kategoriích obsahu sexuální výchov y: biologická, redukce riskantn n ho chování a psychosociá l n í.13 Tato kategor i zace je tedy temat ick ým rozdelením obsahu sexuální výchov y. Z tohoto rozdelení v ycházel i ve svém v ýzkumu, kdy zjist il, ze u úcast n í k u ve veku 16 -29 let, kterí v období pr vních sexuálních zkuseností cítili, ze nemají dostatek znalostí, se objevuje zejména potreba dalsích znalost í v psychosociální oblast i, dále potreba více informací o zdravotních rizicích sexuálního chování a ochrane proti nemu. V prípade psychosociální kategorie máme na mysli témata vztazená k homosexualite, masturbaci, k potesení z pohlavního styku a k emocím apod.

Je patrné, ze témata ze psychosociální kategorie jsou v rodinách potlacována (srov. Mil ler, kotchick, Dorsey, Forehand, & Ham, 1998). To je ale spojeno s tím, ze tato témata v yzadují dobré rodinné klima a velkou otevrenost, protoze jsou to témata velmi citlivá. Témata z biologické kategorie a kategorie vztazené k redukci sexuálního chování jsou prece jenom spíse technického rázu a jsou spíse obecná, nemusí být tol ik zkonkrétnována. Zatímco napr. téma masturbace muze být velmi cit livým a osobním tématem, coz ale souvisí také se spolecenským vnímáním. není vzácné se bavit s práteli ci koleg y o pohlavním st yku, ale kdo s nimi mluví o masturbaci ci o potesení, které muze jedinec zazít pri pohlavním styku? Téma masturbace, potesen í z pohlavního st yku, ale i homosexual ita jsou prece jen témata spolecensky tabuizovaná.

Pozitivní stránky pohlavního st yku bývají málo zminovány ve spolecnosti smerem k detem. Duvod je jasný, a to oddálit pohlavní styk. Práve vzhledem k mozným rizikum, které z nej mohou plynout, smeruje obsah sexuální v ýchov y v rod ine casto k riziku m spojeným s pohlavním stykem apod. Fogarty a Wyatt (2011) mluví o tématech jako antikoncepce, sexuální chování, pohlavne prenosné nemoci, coz zminují i dalsí (Fischer, 1987; k ing & lorusso, 1997; M iller, kotchick, Dorsey, Forehand, & Ham, 1998; Jerman & Constantine, 2010). Dále zminují jako nejdiskutovanejsí témata: pohlavní styk, reprodukce, plánované rodicovství, homosexualita a sexuální zneuzívání.

co muze pusobit na obsah sexuální v ýchovy

V rámci rodiny se muzeme setkat s ruznorodými obsahy sexuální v ýchovy. Premýslejme tedy nad tím, cím je to zpusobeno. Podíváme-li se na zahranicní výzkumy, objevujeme tri oblast i, které mohou pusobit na obsah sexuáln í výchov y v rodine, a to jsou sexuální zkusenost i detí, potreby det í spojené s pohlavím a rovnez pohlaví samotných rodicu.

Z nastudovaných v ýzkumu lze konstatovat, ze vzhledem k sexuálním zkusenostem det í se promenuje obsah sexuá l n í v ýchov y. raffael l i, Bogenschneider a Flood (1998) zjisti li, ze fakt, zda si rodice myslí, nebo zda ví, ze jejich deti mely pohlavní styk, ovlivnuje obsah sexuální výchovy v rodine. Jestlize to matky vedí, obsah sexuální v ýchovy smerují k tomu, ze se baví o pohlavním styku, o tom, jaké to je apod. U otcu tato informace zpusobí to, ze svoji výchovnou aktivitu smerují k tématu nebezpecí AIDs a dalsích prenosných pohlavních chorob a rovnez k plánování rodicovst ví. k podobnému záver u o ovl ivnování obsahu sexuální výchovy v dusledku pohlavn í akt ivity detí dosl i i Inazu a Fox (1980). Ve svém v ýzkumu se soustredili na sexuální výchovu mezi matkou a dcerou pred a po prvním pohlavním st yku. Uvádejí, ze pred sexuální akt ivitou dcer se v ýchovné pusobení matky vztahovalo spíse k prevenci sexuální ho experimentování moralizováním a posky tován ím obecných informací o sexu. V momente, kdy matky vedí ci predpok ládají, ze jsou jejich dcery sexuálne aktivní, jejich role ve výchovném procesu se posunuje smerem k pruvodcovské roli, dávají dcerám spíse praktické rady a orientují se na téma plánovaného rodicovství (Inazu & Fox, 1980). se zahájením pohlavního zivota detí narustá u rodicu pocit, ze jejich detem se priblízily rodicovské povinnosti, tudíz zapojují i toto téma. To je reseno také v kontextu správného v ýberu partnera, nebot ten bý vá práve vztahován k prípadnému budoucímu otci detí.

Jak bylo uvedeno výse, na obsah sexuální výchov y v rodine pusobí i potreby detí spojené s jejich pohlavím. Zajímavé zjistení v kontextu pohlaví nalézáme u jiz zmíneného kolekt ivu autoru ( Macdowall, Wel lings, Mercer, nanchahal, Copas ... Johnson, 2006), a to ze u zen (19 %), mnohem více nez u muzu (9 %), se objevila potreba hovorit o tématu, jak umet odmítnout zádost ci nabídku o pohlavní styk. Zatímco muzi (21 %), mnohem více nez zeny (15 %), chteli vedet více o tom, jak muze být sex více uspokojivý. To je spojeno s tím, ze práve témata z psychosociální kategorie jsou poddimenzována. Je mozné, ze muzi i zeny mají ve zmínených oblastech málo informací, ze v tomto smeru není jejich sexuální výchova v rodine dostatecná. Tezko muzeme ríct, ze zeny dostávají dostatek informací o tom, jak muze být sex uspokojivý, nebo ze jsou pouceny o tomto tématu. Také nemuzeme ríct, ze u muzu je sexuální výchova v rodine mnohem více vedena k tématu, jak umet ríct ne, nez jak muze být sex uspokojivý. rozdíl je dán potrebami príjemcu sexuální v ýchovy. Z tohoto výzkumu dále v yplynulo, ze otcové i matky diskutují mnohem casteji téma v yhýbání se pohlavnímu styku a riziko prenosu poh lavn ích nemocí a HI V s d ívkam i nez ve stejném vekovém období s chlapci. Zatímco uzívání ochrany je mnohem více diskutováno, jak ze strany matky, tak otce, s chlapci nez s dívkami. sexuální v ýchova u dcer je tedy smerována spíse na oddálení pohlavního zivota, u chlapcu pak k opatrnosti pri sexuálním styku. Pozadovaná zdrzenlivost u dívek má vést k zabránení tehotenství a nemocí. V rámci obsahové náplne sexuální v ýchovy tedy muzeme rozlisit dva typy ochrany: ochranu pred a ochranu pri. ochrana pred, mysleno pred pohlavním st ykem, je smerována spíse k dívkám. Cílem je zabránit pohlavnímu st yku ci jej oddál it. ochrana pri, mysleno pri pohlavním styku, je urcena spíse synum. Cílem je naucit syny chránit se pri pohlavním st yku. Chlapec si muze uzít, ale nesmí dopustit následky. Ackoli v prípade následku z riskantního pohlavního styku je zena tou, která je ohrozena více. A nejen zena, ale celá její rodina. Tyto jevy nás vedou k zamyslení nad tradicním stereotypn ím uvazováním o zenské a muzské roli. Muz muze zabránit nestestí uzíváním kondomu, ale u zeny je jistejsí vést ji k tomu, aby radeji pohlavne nezila, nebot se jedná o chování, které rodice nemají pod kontrolou. Je zjevné, ze na muze je prenásena odpovednost za sebe i za partnerku. V dusledku jsou tedy synové vedeni k jejich odpovedné úloze mnohem více nez zeny, u nichz je v ýchova smerována spíse k oddálení pohlavního st yku z duvodu hrozby mozného materst ví. rodice tedy vkládají do rukou syna dulezitou roli.

Je bez pochyby, ze obsahove se lisí sexuální výchova v rodine dle pohlaví rodicu. Z výzkumu vyplý vá, ze matky mnohem více se sv ými detmi komunikují o negativních následcích pohlavního styku nez otcové (Byers, sears, & Weaver, 2008; Eisenberg, sieving, Bearinger, swain, & resnick, 2006). Jak lze tento fakt v ysvetlit? Je mozné, ze matka si umí mnohem reálneji nez otec predstavit, co by se odehrávalo, kdyby napríklad doslo k nechtenému tehotenst ví ci pohlavne prenosné nemoci. Pravda také je, ze tento následek by postihl mnohem více zenu-matku nez muze-otce. Mozným v ysvetlením je také fakt, ze otcové si nechtejí, mnohem víc nez matky, pripustit, ze by mely jejich deti pohlavní styk, zejména u dívek, na coz poukazují nálezy Jermana a Constantina (2010).

Dívkám a chlapcum jsou v rámci sexuální v ýchovy nabízeny rozdílné obsahy. obsah sexuální výchov y v rodine se odvíjí od pohlaví rodice, který o ní s detmi hovorí. Zálezí také na tom, zda díte melo ci nemelo pohlavní st yk. rodicovské predstav y o sexuálním chování ovlivnují podobu sexuální výchovy.

rodice a jejich role pri sexuální v ýchove v rodine

Ze studie sauerteiga a Davidsona (2009) víme, ze ve vsech evropských zemích se zavádení sexuální výchovy setkalo s diskusí ohledne úlohy rodiny. Tento fakt nás také vede k tomu, jakým zpusobem rodice vnímají svoji úlohu v rámci sexuální výchovy svých detí.

Ze zahranicního výzkumu ( Weaver, Byers, sears, Cohen, & randall, 2002) se dozvídáme, ze 95 % rodicu (studie zahrnovala 4000 rodicu detí ve skolním veku) souhlasí s t ím, ze sexuální v ýchova by se mela odehrávat v obou prostredích, tedy ve skole i v rodine. Tato data nám tedy ukazují, ze rodice vn ímají rod inu jako prostred í, kde by sexuáln í v ýchova mela probí hat. ovsem je fakt, ze v mnoha rodinách rodice vubec sexuální v ýchovu nerea- lizují; k ing a lorusso (1997 )14 hovorí dokonce o 60 % záku, kterí nikdy neprosli smysluplnou diskusí o sexuální tematice. k podobným zjistením jako k ing a lorusso (1997) dosli i Fogarty a Wyatt (2011)15, kterí zkoumali sexuální výchovu v rodine v UsA. V jejich výzkumu jen velmi málo respondent u potvrdilo, ze mluví se svými rodici otevrene o sexu. ovsem fakt je, ze deti mohou mít jinou predstavu o otevrenost i nez rodice, a tudíz v ýsledky od det í automat icky v ycházejí spíse negativne, cili ze rodice nejsou otevrení (srov. Hyde, Carney, Drennan, & Butler, 2010)16. I dalsí v ýzkumníci (k irkman, rosenthal, & Feldman, 2005) vidí jako problematické téma otevrenosti. V jejich výzkumu vetsina respondentu tvrdila, ze v rámci sexuálních témat je u nich v rodine otevrená komunikace, ovsem z kvalitativní analýzy zjistili, ze úcastníci meli velmi odlisnou predstavu o tom, co pro ne otevrenost znamená. Podle predchozích autoru (Hyde, Carney, Drennan, & Butler, 2010) chabé znalost i rodicu z problematiky sexuální výchov y a jejich obavy mohou vést k tomu, ze nadhodnocují otevrenost komunikace v sexuálních tématech ve své rodine oproti tomu, jak to vnímají samotní príjemci, tedy deti.

rodice se se sv ými detmi neshodují v míneních ohledne dostatecnost i sexuální v ýchovy v rodine. rodice mají tendenci podcenovat síri faktických informací, které se jejich deti prejí dozvedet ( Fischer, 1987; k ing & lorusso, 1997). rodice mají zároven tendenci precenovat a nadhodnocovat míru sexuální v ýchovy v rodine ( Fustenberg, Moore, & Peterson, 1985; sneed, 2008) oproti svým detem. rodice pozitivneji hodnot í své pocínání, nebot oni jsou aktéry, na kterých míra sexuální výchov y zálezí. To je prirozené, nebot máme tendenci svoje jednání videt pozitivneji, nez tomu ve skutecnost i je.

Pokud se podíváme na téma preferencí zdroju sexuální výchov y, povazujeme za zajímavé zjistení, ze rodice nejsou pro svoje deti ve skutecnosti temi hlavními social izacními agenty v oblasti sexual ity, i kdyz by se to dalo predpokládat vzhledem k tomu, ze rodina je primární prostredí, kde se deti se sexuální výchovou setkávají a má na zivot jedince dlouhodobý vliv oproti skole. rodice bý vají ve výzkumech uvádeni jako preferovaný zdroj sexuální v ýchovy, ale pritom nejsou respondenty zm inováni jako nejcastejsí zdroj sexuální v ýchovy (Alexander, 1984; Wellings, Wadsworth, Johnson, Field, & Macdowall, 1999; somers & surmann, 2004; Macdowall, Wellings, Mercer, nanchahal, Copas ... Johnson, 2006). Duvodem muze být fakt, ze sex je v rámci mnoha kultur vn ímán jako tabu izované téma k domácí diskusi ( Jaccard, Dittus, & Gordon, 2000; Yu, 2010), nebo neochota rodicu o tématu mluvit. Co tedy zpusobuje fakt, ze deti uvádejí rodice jako preferovaný zdroj sexuální v ýchovy, ale ve skutecnosti tomu tak není?

Z provedených eu roamerick ých v ýzkumu v y plý vá, ze matka zaují má aktivnejsí roli v rámci sexuální výchovy nez otec ( k ing & lorusso, 1997; nollin & Petersen, 1992; raffaelli, Bogenschneider, & Flood, 1998; lef kowitz, sigman, & Au, 2000; sprecher, Harris, & Meyers, 2008; Dilorio, Pluhar, & Belcher, 2003; swain, Ackerman, & Ackerman, 2006; Jerman & Constant ine, 2010). Dalsím zajímavým podnetem k diskusi je smer, kterým je sexuální v ýchova cílena. Z v ýzkumu se totiz ukazuje, ze matky casteji smerují sexuální v ýchovu k dcerám ( Moore, Peterson, & Furstenber, 1986; Fischer, 1987; Fischer, 1990; k ing & lorusso, 1997; Di lorio, Pluhar, & Belcher, 2003; swain, Ackerman, & Ackerman, 2006; Jerman & Constantine, 2010) nez k synum. Matka je taky detmi v rámci této tematiky více zádaná nez otec, coz vyplý vá z výsledku Diloria, Pluhara a Belchera (2003), kterí zároven zjistili, ze deti se cítí v diskusi nad sexuálními tématy mnohem lépe s matkou nez s otcem. Pokud otcové realizují sexuální výchovu, pak spíse smerem k synum ( Fischer, 1987; Dilorio, Pluhara, & Belcher, 2003; swain, Ackerman, & Ackerman, 2006; sneed, 2008; Jerman & Constantine, 2010). Tento jev lze vysvetl it biologickým v ý vojem a sexuálním zráním. Vzhledem k tomu, ze dívkám hrozí riziko nechteného tehotenství, které se fakt icky dotýká více zeny nez muze, je uprena výchovná akt ivita spíse k nim. Mozné vysvetlení lze nalézt i ve stereoty pním vnímání zeny jako k rehké bytosti, která musí být ochranována. Fakt, ze sexuální výchova v rodine je smerována spíse k dcerám, se odrází rovnez v míre znalostí, jez si det i odnásejí, jak muzeme videt z výzkumu kontuly (2010), který zjistil, ze chlapci mají z rodiny mnohem méne znalostí nez dívky.

V textu odkazujeme na euroamerické výzkumy, ale bylo by zajímavé se tomuto tématu venovat i v ceské republ ice, nebot charakter ceských rodin se cástecne lisí oproti západoevropské a americké situaci. Je jen otázkou, zda a jak se dnesní promeny rodiny smerující k nesezdanému souzití, mingles, k rustu kohabitací apod. odrazí i v této oblast i. Prihlédneme-li k faktu, ze pri rozpadu rodicovského páru det i pripadají do péce vetsinou matce, bude zajímavé sledovat, jak se neprítomnost otce muze projevovat v oblastech souvisejících se sexuální výchovou.

záver

sexuální v ýchova v rodine je tématem, kterému v ceském pedagogickém v ýzkumu nebý vá venována dostatecná pozornost, výzkumná zjisten í muzeme tedy cerpat spíse ze zahranicních zdroju, ve kterých toto téma bývá reseno, jak na rovine teoretické, praktické, tak také v ýzkumné. Výsledky výzkumu pak pomáhají na lokál ní, regionální i národní úrovni pri rozhodovacích procesech v oblast i skolství a také pr i koncipován í jednak vzdelávacích programu z oblasti sexuální v ýchovy, jednak pri výberu strategií, které pomáhají regulovat sexuální chování clenu spolecnost i jakozto dulezitého cíle sexuální výchov y.

Pro realizaci sexuální výchovy v rodine je dulezité dobré rodinné klima a reálná predstava rodicu o míre a obsahu sexuální v ýchovy v rodine. s tím souvisejí reálné a pravdivé informace a predstavy o sexuálním chování detí.

Mnoho negat ivních stránek spojených se sexuální v ýchovou v rodine v yplý vá z nedostatecné ci spatné predstavy rodicu o znalostech detí, jejich potrebách a jejich sexuálním zivote. Pro rodice by tedy bylo dobré lépe poznat míru sexuální aktivity sv ých detí, jejich potreby a znalosti. Pri dodrzení techto predpok ladu by mela mít v dusledku sexuální v ýchova v rodine lepsí dopad na sexuální chování detí.

Pokud bychom se chteli venovat tomuto tématu výzkumne, bylo by vhodné realizovat spíse kvalitativní výzkumný prístup, nebot vetsina realizovaných studií v zahranicí vychází z kvantitativního výzkumného prístupu. Duvodem je fakt, ze se výzkumy orientují spíse na preferenci zdroju sexuální výchovy, na obsahy sexuální výchovy v rodine a na její vlivy na sexuální chování detí. Díky tomu ovsem zustává upozadena cást reality, kterou lze zkoumat lépe prostrednictvím kvalitativního výzkumu, jaké jsou názory, subjektivní pocity, zkusenosti apod. Jako uzitecný v této problematice vnímáme smísený design, díky kterému by doslo k zádoucí kombinaci obou výzkumných prístupu. Toto muzeme videt napr. u v ýzkumu k irkmana, rosenthala a Feldmana (2005), kterí díky uzití smíseného designu mohli lépe pochopit procesy sexuální výchovy v rodine. Meli bychom vetsí sanci zjistit, proc deti uvádejí rodice jako preferovaný zdroj sexuální výchovy, ale nepatrí mezi zdroj uzívaný nejcasteji. Díky smísenému designu bychom také mohli lépe pochopit, proc jsou matky castejsím zdrojem sexuální výchov y nez otcové a proc se deti cítí pri diskusi o sexuálních tématech mnohem lépe s matkami nez s otci.

Mezi výzkumy zamerujícími se na sexuální výchovu v rodine není jednoznacne ident ifikován vliv sourozencu, nebot ti ve v ýzkumech spadají do kategorie vrstevníku. Tato skupi na by si zaslouzila vetsí pozornost. obohacující by bylo tematické post ihnutí sourozeneckého vlivu a míry komunikace se sourozenci, nebot to je rovnez v ýrazný zdroj sexuální v ýchovy vedle rodicu. nezanedbatelný se v tomto jeví také vliv sestrenic a bratrancu ci jiných rodinných príslusn íku, kterí jsou soucást í stejné generace jako príjemce sexuální v ýchovy. Zejména v kontextu ceské republ iky, kde jsou rodinné kontakt y pomerne intenzivní a cetné, se jeví tato v ýzkumná tematická oblast jako zajímavá.

Footnote

1 Blíze se v ýse uvedené situaci venují Jarkovská a lisková (2013).

2 Viz napr. Jarkovská a lisková (2013), Uzel (2006), Janis (2008), Janis (2011).

3 V zahranicní l iterature se muzeme setkat s pojmem sex education ci sexual education.

4 Vzh ledem k v ysokému procent u tehotných náct i let ých zen a z v ysující mu se procent u osob, které se naka zi ly poh l avne prenosnou chorobou, je v zemích EU sexuál n í v ýchova ve skole smerována zejména k temto oblastem.

5 V an gl ick ých zd rojích je uváde n pojem sexual communication. U Jermana a Const ant i na (2 010) v tomtéz v ýzna mu nacház í me pojem communicat ion about sexual issues. Pro úcely text u uz ívám doslovný prek lad, nebot to pova zuji za nejv ýst iznejsí a st r ucné. Pojem sexuá l n í komun ikace je u zívá n v kontext u komun i k ace o sex uá l n ích tématech, ne - jedná se o dr u h ci t y p komun ikace, a le jde o obsahovou rov i nu komu n i k ace.

6 V an gl ick ých zd rojích je uváden pojem sexual soc ialization.

7 Silerová realizovala v ýzkum, který byl zameren na vekovou skupinu 17-18 let, doh h se zúcast n i lo 8 0 0 zá k u.

8 Výzk u m pod veden í m Weisse a Zver i ny byl zame ren na reprezentat ivn í v zorek populace starsí 15 let, doh romady se jed na lo o 2 0 0 0 respondent u.

9 Celkem 6527 studentu (2379 muzu a 4148 zen). Prumerný vek 20 let. 86 % belochu, 9 % cernochu , 2 % H ispá nci.

10 Výzk u m real izovaný v UsA.

11 Výzk u m real izovaný v UsA.

12 Macdowall s kolekt ivem pracoval na velkém národním výzkumu nATsAl, který byl real izován v roce 2000 ve Velké Británii. respondenty byli lidé ve veku 16 - 44 let, doh romady jich bylo 11 161.

13 V rámc i biolog ické k ategorie se jedná o témat a spojená s mechan ick ým i a biolog ick ým m aspekt y l idské reprodu kce, obsa hem je v ý voj zenského a muzského tel a, jak se rod í det i a rov nez poh l avn í st yk. U dr u hé kategor ie , vzt azené k redu kci risk ant n í ho cho - ván í, se obsa h dot ýk á následku, které mu ze m ít risk ant n í sexu á l n í chován í. objev ují se témata vztazená k poh lavne prenosný m chorobá m a prevent iv n í m st rateg i í m - antikoncepce a plánované rodicovst ví. V rámci psychosociální kategorie se jedná o témata vztazená k homosexualite, masturbaci, k potesen í z pohlavního st yku, k odmítnut í pohlavního styku v prípade nezájmu, k emocím a vztahum.

14 Výzkumu se zúcastnilo celkem 580 v ysokoskolských studentu, kterí se narodili a vyr r al i v UsA a kter í navst ev ují u n iverzit u v ne w or leans.

15 Provádeli hloubkové rozhovory se skupinou dospívajících mezi 13 -18 lety.

16 Hyde s kolekt ivem rea l izoval kva l it at ivní v ýzkum v Ir sk u, cel kem vedl rozhovor y se 43 rod ici o tom, jak komun ikují se sv ým i det m i o sexu a l ite. Ind iv iduál n í h loubkové rozhovor y probí haly s matkam i i s otci, vet si nou v prost red í domova respondent u. kritériem v ýberu vzorku byl fakt, ze rodice musí mít nejméne jedno díte ve veku 10 -19 let . Mel i nekol i k cest k v ýber u respondent u , tedy r u znorodý sociodemog rafick ý st at us. Pro analýzu dat uz i l i ana lyt ickou i ndu kc i.

References

Literatura

Alexander, s. J. (1984). Improv ing sex educat ion prog rams for young adolescents: Parents'views. Family R elations, 33(2), 251-257.

Boyce, W., Doherty-Poirier, M., Mackinnon, D., Fortin, C., saab, H., king, M., & Galluper, o. (20 06). sexu al hea lth of Canad ia n youth: Find i ngs from t he Canad ia n yout h , sexua l healt h and HI V/AIDs study. The Canadian Journal of Human Sexuality, 15(2), 59- 68.

Byers, E. s., sears, H. A ., & Weaver, A. D. (2008). Parent 's reports of sex ual com mu n icat ion with children in k indergarten to Grade 8. Journal of Marriage and Family, 70(1), 80 -96.

Di lorio, C ., Plu ha r, E ., & Belcher, l . (20 03). Pa rent-ch i ld com mu n icat ion about sex ual it y : A review of the l iterature from 1980-2002. Journal of HIV/AIDS Prevention & Education for Adolescents & Children, 5(3/4), 7-32.

Doporucení k realizaci sexuální výchovy v základních skolách. (2010). Dostupné z: htt p://htt p://www.msmt. cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/doporuceni-msmt-k-realizaci-sexualni-vychovy-v-zakladnich

Eisenberg, M. E., sieving, r. E., Bearinger, l. H., swain, C., & resnick, M. D. (2006). Parents' com mu n icat ion w ith adolescents about sexua l behav ior: A m issed opport u n it y for prevention? Journal of Youth and Adolescence, 35(6), 893 -902.

Fifková, H., Hricz, M., Jarkovská, l., kubrichotvá, l., Machuta, J., neklapilová, V. ... Veselá, M. (2 0 09). Sexuální výchova - Vybraná témata. Dost upné z: http://w w w.msmt.cz/file/8304_1_1

Fischer, T. D. (1987 ). Fam i ly com mu n icat ion and t he sex ua l behav ior and att it udes of col lege student. Journal of Youth and Adolescence, 16(5), 481- 495.

Fogar t y, k., & Wyat t, C . H. (2011). Communicat ing w ith Teens about Sex: Facts, Find ings, and Suggestions. Un iversit y of F lorida.

Foucau lt , M . (1979). The Histor y of Sexualit y Volume 1: An Int roduction. l ondon: A l len lane.

Fustenberg, F. F., Moore, k . A ., & Peterson, J. l . (1985). sex educat ion and sexua l exper iences a mong adolescents. Jour nal of Publ ic Health, 75(11), 1331-1332 .

Hyde, A ., Carney, M ., Drennan, J., & But ler, M. (2010). T he si lent t reat ment : pa rents' na r rat t of sexu a l it y educat ion w it h you ng people. Culture, Health & Sexuality, 12(4), 359 -371.

Ina zu , J. k., & Fox, G. l . (1980). M ater na l in fluence on t he sex ua l behav iors of teena ge daut hters. Journal of Family Issues, 1(1), 81-99.

Jaccard, J., Ditt us, P., & Gordon, V. V. (20 0 0). Pa rent-adolescent cong r uency i n repor t s of adolescent sexual behavior a nd in commu n icat ions about sexual behavior. Child Development, 69(1), 247-261.

Jan is, k. (20 08). sexuáln í v ýchova - vcera, dnes a zítra. Dostupné z: htt p://w w w.planovanirodiny.cz/storage/brod08/02sv_vcera_dnes_zitra.pdf

Janis, k . (2 011). H istorie cílené poh l avn í v ýchov y na nasem ú zem í. In l . Su lová, T. Fa it , & P. Weiss, Výchova k sexuálne reprodukcnímu zdraví (s. 378 -385). Praha: Maxdorf.

Jarkovská, l ., & lisková, k. (2013). Tradice, její rozpad a záchrana skrze sex: Diskurzivní strategie odpurcu sexuální výchovy. Sociologický casopis / Czech Sociological Review, 76(3), 269 -290.

Jer ma n, P., & Constant i ne, n. A. (2010). Demograph ic a nd Psychologica l Predictors of ParentAdolescent Communicat ion About sex: A represent at ive statew ide A na lysis. Journal of Youth and Adolescence, 39(10), 1164 -1174.

k ing, B. M., & lorusso, J. (1997). Discussions in the Home About sex: Different recollections by Parents and Children. Journal of Sex & Marital Therapy, 23(1), 52 - 60.

k irby, D. B., laris, B. A., & rolleri, l. A. (2007 ). sex and HIV education programs: Their impact on sex ua l behav iors of you ng people t hroughout t he world. Jour nal of Adolescent Health, 40(3), 206-217.

k irkman, M. D., rosenthal, A., & Feldman, s. s. (2005). Being open with your mouth shut: t he mean in g of "openness" i n fa m i ly com mu n icat ion about sex ual it y. Sex Education, 5(1), 49-66.

k isker, E. E. (1985). Teenagers talk about sex, pregnancy, and contraception. Family Planning Pers pectives, 17(2), 83 -90.

kont u l a, o. (2010). T he evolut ion of sex educat ion and st udents' sexua l k nowledge in Fin land in the 2000s. Sex Education, 10(4), 373 -386.

lef kowitz, E. s., & stoppa, T. M. (2006). Positive sexual communication and socialization in t he parent-adolescent context. New Direct ions for Child and Adolescent Development, 2006(112), 39-55.

lef kowitz, E. s., sigman, M. D., & Au, T. k. (2000). Helping mothers discuss sexuality and AIDs with adolescents. Child Development, 71(5), 1383 -1394.

Macdowall, W., Wellings, k., Mercer, C. H., nanchahal, k., Copas, A. J., Mcmanus, s., Fenton , k . A., E rens, B., & Joh nson , A. M. (2 0 06). l ear n in g About sex: resu lts From natsal 2000. Health Education & Behavior, 33(6), 802 - 811.

Measor, l ., M i l ler, k ., & Cora l ie, T. (20 0 0). Young people's v iew on sex education: Educat ion, at t itudes and behaviour. l ondon: rout ledge.

Miller, k. s., kotchick, B. A., Dorsey, s., Forehand, r., & Ham, A. Y. (1998). Family Communication About sex: W hat Are Parents saying and Are Their Adolescents listening? Family Planning Pers pectives, 30(5), 218 -223.

Miller, B. C., Benson, B., & Galbraith, k. A. (2001). Family relationships and adolescent preg nanc y r isk. A research synthesis. Developmental R ev iew, 21(1), 1-38.

Miller, k. s., Fasula, A. M., Dittus, P., Wiegand, r. W., Wyckoff, s. C., & Mcnair, l. (2009). Barr iers and faci litators to maternal commu n icat ion w it h preadolescents about age-relevant sexual topics. AIDS and Behavior, 13(2), 365 -374.

Moore, k. A., Peterson, J. l., & Furstenberg, F. E. (1986). Parental attit udes and the occurence of early sexu a l act iv it y. Journal of Mar r iage and the Family, 48(4), 777-782 .

noll i n, M. J., & Petersen, k . (1992). Gender d ifferences in parent-chi ld com mun icat ion about sexua l it y: an explorator y st udy. Journal of Adolescent R esearch, 7(1), 59 -79.

raffaelli, M., Bogenschneider, k., & Flood, F. M. (1998). Parent-Teen Communication About sexual Topics. Journal of Family Issues, 19(3), 315 -333.

sauerteiga, l ., & Dav idson, r . (2 0 09). Shaping Sexual K nowledge. A Cultural Histor y of Sex Education in Twentieth Centur y Europe. l ondon: rout ledge.

Sexuální výchova (2010). Dostupné z: http://w ww.vychovakezdravi.cz/clanky/sexualni-v ychova.html

shtarkshall, r. A., santelli, J. s., & Hirsch, J. s. (2007 ). sex education and sexual socializat t roles for educators and parent s. Pers pect ive on Sexual and R e produc tive Health, 39(2), 116-119.

sneed , C . D. (2008). Pa rent-Adolescent Com mu n icat ion About sex: T he Impact of Content and Comfor t on Adolescent sex ual Behav ior. Jour nal of H I V/A IDS Prevent ion in Children & Youth, 9(1), 71-83.

somer s, C . l ., & Pau lson, s. E . (20 0 0). students' percept ions of parent-adolescent c loseness and commu n icat ions about sex ual it y: relat ions w it h sexua l k nowled ge, at t it udes , and behaviors. Journal of Adolescence, 23(5), 629- 644.

somers, C. l ., & surma nn, A . T. (20 04). Adolescents' preferences for sou rce of sex educat ion. Child Study Journal, 34(1), s. 47-59.

sprecher, s ., Ha r r is, G., & Meyers, A. (2008). Percept ions of sources of sex Educat ion a nd Targets of sex Commun ication: sociodemographic and Cohort Effects. Journal of Sex R esearch, 45(1), 17-26.

stone, n., & I ngha m, r . (2 002). Factors affect i ng Brit ish teena g ers' contracept ive use at fi rst i ntercou rse: T he i mpor tance of par tner commun icat ion. Pers pectives on Sexual and R eproductive Health, 34(4), 191-197.

swain, C. r., Ackerman, l . k., & Ackerman, M. A. (2006). The influence of individual character ist ics a nd cont racept ive bel iefs on parent-teen sex ual com mu n icat ions: A st r uctural mode. Journal of Adolescent Health, 38(6), 753 -953.

?i lerov?, l . (20 03). Sexu?ln? v?chova: Jak a pro? mluvit s d?tmi o sexualit?. Pra ha : Grad a.

Tu r ner, s. M ., siev ing, r . E ., Eisenberg, M . E ., & skay, C . (2 011). Associat ions bet ween sex ual ly exper ienced adolescents' sou rces of i nformat ion about sex and sexua l r isk outcomes. Sex Education, 11(4), 4 89 -50 0.

Uzel, r. (2006). Sexu?ln? v?chova. Dostupn? z: http://w ww.viod.cz/editor/assets/download/ publikace/sex%20vy.pdf

Weaver, A. D., Byers, E . s., sears, H. A., Cohen, J. n., & r anda l l, H. E . s. (2002). sexu a l hea lth educat ion at school a nd at home: At t it udes a nd exper iences of new Brunsw ick parents. Canadian Jour nal of Human Sexuality, 11(1), 19 -31.

Weiss, P., & Zv? ? i na, J. (20 01). Sexu?ln? chov?n? v ? R - situace a trendy. Praha: Por t?l.

Wellings, k. J., Wadsworth, A., Johnson, A., Field, J., & Macdowall, W. (1999). Teeneage fertility and life chances. Reviews of Reproduction, 4(3), 184 -190.

W hitaker, D. J., & M i l ler, k. s. (200 0). Parent-adolescent d iscussions about sex a nd condoms: Impact on peer i n fluences of sex ual r isk behav iou r. Journal of Adolescent R esearch, 15(2), 251-273.

W idmer, E . D. (1997 ). I nfluence of older sibl i ngs on i n it iat ion of sexua l i ntercourse. Journal of Marriage & Family, 59(4), 928 -938.

Yu , J. (2 010). sex educat ion beyond school : impl icat ions for pract ice a nd research. Sex Education, 10(2), 187-199.