Nerovnost, chudoba, nejistota

Abstract

The article discusses the economic connections of globalization, the roots of this phenomenon and its implications for presence. In the 70', the economic bases of developed countries started changing. Since then the economic power of transnational corporations has risen. The TNCs change the international division of labor and divide the production cycle in an unprecedented manner. The economic sovereignty of countries weakens. All these factors influence the position of labor and consequently phenomena like unemployment, poverty and uncertainty. Since the 70's the wage share, one of the most important macroeconomic indicators, has started sinking in developed contries. This means that a higher proportion of output goes to capital, i.e. to profits. Unemployment in developed countries has also changed its form since the 70's - it has become structural and long-term one. Forms of precarious labor increase significantly and in the developed countries (especially obviously in the US) the phenomenon of working poverty appears. Hand in hand with these phenomena goes the increase in inequality, of all developed countries again mostly in the US. The implications are not only social, such as the preservation of elite, i.e. the tendency towards oligarchization and decrease in social mobility. These implications are also connected with the debt phenomenon, which serves as a factor of discipline and system preservation, or respectively the postponement of weakened purchasing power of the lower and middle income classes. The rise in insecurity and the impossibility to identify oneself with the job has its political implications as well. In the context of reflecting the problem itself it takes form of various social protests (such as Occupy Wall Street), but also can be shown in the rise of various xenophobe and extreme right movements that destabilize the whole political system, including doubting the regime of democracy as such.

Headnote

Abstrakt: Clánek se zameruje na ekonomické souvislosti globalizace, koreny tohoto procesu a jejich projevy do dnesní doby. V 70. letech se mení ekonomické základy vyspelych zemí. Od té doby narustá síla nadnárodních spolecností, které mení mezinárodní systém delby práce, rozpojují vyrobní cyklus nevídanym zpusobem. Postupne se oslabuje ekonomická suverenita zemí.

Vsechny tyto faktory ovlivñují postavení práce a následne i fenomény jako jsou nezamestnanost, chudoba a nejistota. Od 70. let ve vyspëlych zemích klesá tzv. wage share, jeden z klícovych makroekonomickych ukazatelu. Znací to, ze stále více vytvorené hodnoty se rozdëluje pro kapitál, tj. ve prospëch zisku. Nezamestnanost ve vyspëlych zemích od 70. let mení svou podobu - stává se strukturální a dlouhodobou. Prudce narustají ruzné formy prekarizované práce a ve vyspëlych zemích (silnë napr. v USA) se objevuje fenomén tzv. pracující chudoby. Ruku v ruce s tëmito fenomény roste nerovnost v rade zemí, z vyspëlych zemí opët nejsilnëji v USA. Dopady nejsou jen sociální - zakonzervování elit, tj. tendence k oligarchizaci a k poklesu sociální mobility. Jsou samozrejme rovnez svázány s fenoménem dluhu jako nástroje disciplinace a udrzení systému, resp. odkladu oslabené kupní síly nizsích a stredních vrstev. Nárust nejistoty, nemoznost identifikovat se s prací se nutne odrází i v rovine politické. Jednak v kontextu upozornení na problém ve forme ruznych sociálních protestu (napr. hnutí Occupy Wall Street), ale také v nárustu ruznych pravicove extrémních stran a hnutí. Tyto tendence k posilování ruznych xenofobních az fasizoidních uskupení destabilizují cely politicky systém, vcetne zpochybñování rezimu demokracie jako takového.

Klícová slova: nerovnost, podíl mzdy, globalizace, financializace, sociální mobilita

Inequality, Poverty, Insecurity

Abstract: The article discusses the economic connections of globalization, the roots of this phenomenon and its implications for presence. In the 70', the economic bases of developed countries started changing. Since then the economic power of transnational corporations has risen. The TNCs change the international division of labor and divide the production cycle in an unprecedented manner. The economic sovereignty of countries weakens.

All these factors influence the position of labor and consequently phenomena like unemployment, poverty and uncertainty. Since the 70's the wage share, one of the most important macroeconomic indicators, has started sinking in developed contries. This means that a higher proportion of output goes to capital, i.e. to profits. Unemployment in developed countries has also changed its form since the 70's - it has become structural and long-term one. Forms of precarious labor increase significantly and in the developed countries (especially obviously in the US) the phenomenon of working poverty appears. Hand in hand with these phenomena goes the increase in inequality, of all developed countries again mostly in the US. The implications are not only social, such as the preservation of elite, i.e. the tendency towards oligarchization and decrease in social mobility. These implications are also connected with the debt phenomenon, which serves as a factor of discipline and system preservation, or respectively the postponement of weakened purchasing power of the lower and middle income classes. The rise in insecurity and the impossibility to identify oneself with the job has its political implications as well. In the context of reflecting the problem itself it takes form of various social protests (such as Occupy Wall Street), but also can be shown in the rise of various xenophobe and extreme right movements that destabilize the whole political system, including doubting the regime of democracy as such.

Keywords: inequality, wage share, globalization, financialization, social mobility

Globalizace jako zásadní ekonomicky fenomén

Globalizace patrí k pojmum, které se vyznacují sirokou skálou definicí a prístupu. Samotny termín "globalizace" se zacal hojnëji objevovat v 80. letech minulého století, a to predevsím v souvislosti se zmënami ve svëtové ekonomice. Ve zcela obecné rovinë se globalizací casto rozumí proces intenzivního propojování, smrst'ování casoprostoru. Podíváme-li se ovsem na jádro tohoto procesu, které spocívá v nové kvalitë ekonomickych vazeb, vyvolanych a podporenych rozvojem moderních informacních telekomunikacních technologií, muzeme podmínky jeho vzniku umístit do 70. let minulého století. 70. léta minulého století se stala dekádou nabitou prelomovymi ekonomickymi zmënami, které zmënily nejen ideová vychodiska (nástup neoliberálních politik), ale predevsím se objevily nové problémy a vyzvy v ekonomice západních zemí.

Koncentrace problému zasáhla vyspëlé ekonomiky, i proto se globalizace povazuje za dílo zemí Západu, nëkdy zùzenëji Spojenych státu. Protoze jde o proces spojeny s moderními technologiemi, je logické, ze se pràvë vyspëlé zemë se svym technologickym náskokem staly hybateli této kvalitativní zmëny.

Podívejme se strucnë na dulezité zmëny 70. let v ekonomické oblasti, které nàslednë vytvorily podmínky pro nové struktury, které mají globální povahu a zároveñ také omezují ekonomickou suverenitu do té doby dominantního aktéra - národního státu.

Zpomalení v 70. letech se netyká jen ropnych soku let 73/74 a 78/79, ale také dovrsení poválecné obnovy. Ropné soky do této nepríjemné situace vnesly aspekt vyssí inflace a vytvorily tak stagnacnëinflacní prostredí (tzv. stagflaci), která vytvorila tlak na zmënu dosavadní politiky. K závaznym poruchám se zaradil i rozpad tzv. Bretton-woodského systému24, jehoz poválecnym úkolem bylo stabilizovat mënové podmínky vyspëlych zemí. Vazba mezi americkym dolarem a zlatem, se i vzhledem nízké disciplinovanosti politiky Spojenych státu (financování války ve Vietnamu) stala neudrzitelnou. Jednou z reakcí na tuto obtíznou dekádu se stal odklon od keynesiánské politiky a posilování prvku neoliberální politiky, která získala i své politické reprezentanty v tzv. Nové pravici. Ideovy odklon je tedy neodmyslitelne spjat s problémy tohoto desetiletí a se snahou hledat resení v urcitém návratu k intenzivnejsímu zapojení "trzního rozhodování.25"

Politicky podporovaná deregulace a liberalizace obchodních i kapitálovych toku, spolu s rozvojem kontejnerové prepravy a moderních komunikacních technologií vytvorila moznost nástup nadnárodních korporací. Tyto existovaly jiz pred érou globalizace, stací zmínit napr. ropny kartel Velké sedmicky. Byly nicménë spíse okrajovym jevem, nebot' vetsina ekonomického dení probíhala v rámci národního státu. Ekonomická suverenita státu, jeho schopnost aplikovat a vynucovat vlastní hospodárská rozhodnutí byla tedy v predglobalizacním období relativne silná. Rozsírení nového vskutku globálního aktéra jakym jsou práve nadnárodní korporace, tuto ekonomickou suverenitu státu vyznamne narusilo. A nejen to: nadnárodní korporace dnes ovládají zhruba 80% mezinárodního obchodu. Zásadním zpusobem determinují mezinárodní delbu práce. Roztrísteny vyrobní cyklus prohlubuje závislost mezi zememi, prispívá k nárustu specializace a zároveñ i k poklesu národohospodárské univerzality26. Je klícové, jak se daná zeme do síte nadnárodních firem (resp. síreji tzv. globálních hodnotovych retezcu) zapojí, jaká pridaná hodnota jí pripadne, nebot' to determinuje následné její pozici v mezinárodní dëlbë práce. Je treba rovnëz uvést, ze nadnárodní korporace disponují vysokou mírou mobility, která je charakteristickym rysem globalizace. Moznost odejít z urcitého prostoru a premístit se jinam patrí k nezanedbatelnym vyhodám podobne jako moznost vytváret si pravidla na míru. Práve moznost presunu vyrobních kapacit umozñuje nadnárodním korporacím vykonávat na státy efektivní tlak na zmenu hospodárskych politik jejich "zádoucím" smerem. Kritictí ekonomové, napr. Joseph Stiglitz, hovorí o tzv. závodu ke dnu. Jde o globální tlak na snizování standardu, at' jiz v oblasti sociální (premistování vyrob do zemí s nízkou úrovní mezd, bez vlivu odboru apod.), ci ekologické. Nelze ale zapomenout ani na tlak na snizování daní (dañovy dumping), doprovázeny zároveñ mozností získat pro investicní zámer radu vyhod vyjádrenych casto v balícku "investicní pobídky." Nelze zapomenout ani na to, ze i pro tyto aktéry je k dispozici infrastruktura dañovych ráju, ci pouzívání tzv. vnitropodnikovych cen. Ty pro zmenu umozñují tzv. dañovou optimalizaci, tj. moznost pomocí umelych cen v síti materské firmy a dcerinych pobocek presouvat zisky ci ztráty do míst, kde je to nejvyhodnejsí. Rada nadnárodních firem disponuje aktivy, která prevysují HDP stredne velkych ci malych zemí. Krome toho se ovsem jedná o aktéry, kterí jsou rízeni centrálne a predstavují tak obrovské plánované ekonomiky rízené velmi direktivními zpusoby. Jejich síla nespocívá v tom, ze na trhu vítezí, ale naopak v tom, ze jsou schopny se mu vyhnout, resp. si vytvorit pravidla presne pro svou potrebu. Typickym nástrojem "disciplinace" státu je tzv. dolozka investor - stát, neboli ISDS27. Jedná se o dolozku, která nadnárodním korporacím umozñuje jeste efektivneji omezovat návrhy hospodárské politiky, pokud by mely za následek moznost snízení zisku v budoucnu. Tato dolozka je silnou mocenskou pákou nadnárodních korporací, protoze pod hrozbou soukromé arbitráze vylucuje jinou hospodárskou politiku nez tu, která korporacím vyhovuje. Dosavadní zhodnocení pusobení, ucinené napr. UNCTAD28, vyznívá minimálne velmi kontroverzne a vzbuzuje celosvetové obavy z pouzívání této dolozky.

Moznost presouvat kapitál a tedy i vyrobní kapacity (technologie, doprava) de facto po celém svete vytvárí globální konkurenci nejen mezi jednotlivci, ale taktéz mezi regiony a státy. Ekonomická moc se presouvá od státu k soukromym aktérum, kterí ale nenesou za svá rozhodnutí zádnou politikou odpovednost, ani politickou legitimitu. K tomuto závaznému rozporu se jeste dále vrátíme.

Financializace je dalsí vyznamnym trendem, ktery je spjat s globalizací. Prvotním popudem byl rozpad Bretton-woodského systému, ktery zrusil dominanci fixních kurzu a umoznil centrálním bankám vetsí manévrovací prostor. Procès deregulace zasáhl silne práve oblast financnictví. Za urcity vrchol tohoto procesu muzeme povazovat rok 1999, kdy ve Spojenych státech doslo ke zrusení tzv. Glass-Steagallova zákona, ktery byl prijat v reakci na Velkou Depresi29. Neprekvapí, ze práve zrusení této vyznamné regulace oddelující komercní a investicní bankovnictví umoznilo opakování negativních financních jevu, které vyvrcholily v bubline na trhu nemovitostí a nakonec prerostly v tzv. Velkou recesi v roce 2008. Financializace je charakteristická posilováním tzv. sektoru FIRE30 na ekonomice, at' jiz z hlediska tvorby HDP, ci zamestnanosti. Znamená také, ze se stále vice statku komodifikuje financním a privátním zpusobem, uvedme napr. privatizace penzijního systému, které byly experimentálne zapocaty v Chile pod Pinochetovou diktaturou. Proces financializace byl podporen i globálním tlakem na uvolñování pohybu kapitálu napr. Mezinárodním menovym fondem. Moderní informacní technologie umoznily bleskurychlé presuny kapitálu po celém svete. Objevili se i noví aktéri silne spekulativní povahy, kterí zacali pouzívat vysokou páku zdúrazñující riziko v jejich "podnikání." Hedgeové ci private equity fondy31 se staly nejen mocnou soucásti mezinárodního financního systému, ale také destabilizujícím faktorem.32 Není prekvapivé, ze od 90. let minulého století ve financním systému narustá frekvence poruch. Ty mají napr. podobu ruznych bublin (japonská na konci 80. let, bubliny dot.com ve Spojenych státech, bublina na trhu nemovitostí, ropná bublina v roce 2008...). Bubliny vlastne vyjadrují enormní mnozství likvidity33, které celosvetove hledá vhodné zhodnocení. Protoze ho stále méne nachází v klasické produkcní cinnosti, smeruje do spekulace na komoditní indexy, kurzy men (tzv. carry trade) atd. Krome bublin se objevují financní krize, nejprve na semiperiferii systému, které az práve v roce 2008 z bubliny na trhu nemovitostí kvuli pouzívání financních nástroju zasáhly nejen Spojené státy. Financní krize, ukazující zranitelnost a nestabilitu systému, se objevily od roku 1994 od Mexika po jihovychodní Asii, Rusko, Turecko, Brazílii a Argentinu.

Takovéto zásadní zmeny od poválecné éry, kdy se kladl duraz na spolecná pravidla a na moznost státu mít ekonomicky vliv na svém území, nemluve o rozvoji konceptu rozvoje tzv. sociálního státu ve vetsine vyspelych zemí, musely byt podporeny také institucionálne.

Temito institucemi se staly predevsím Mezinárodní menovy fond (MMF) a Svetová banka. V 80. letech MMF prejal roli tzv. veritele poslední instance. Vzhledem k systému hlasování hájil a nadále hájí zájmy veritelu, coz byly a jsou predevsím západní financní skupiny. První "zkouska" byla v podobe vyporádání se s dluhovou krizí v Latinské Americe na pocátku 80. let. MMF v posílené pozici veritele poslední instance zacal poskytovat tzv. podmínené pujcky, resp. pouzívat dolozku podmínenosti (conditionality). Podmínenost poskytnutí záchranné pujcky v dluhové krizi spocívala v zavedení neoliberálních reforem. Ty se tykaly skrtu v sociální oblasti, flexibilizace trhu práce, ci zvysování neprímych daní. Práve tento prístup se stal dalsím kanálem, jak neoliberální smerování rozsírit po celém svete jako "standard", svého druhu manuál, jak provádet hospodárskou politiku prospesnou pro kapitál, nikoliv pro práci. Manuál byl zavrsen vytvorením tzv. Washingtonského konsenzu, symbolicky v roce 1989, ktery shrnuje pravidla pro aplikaci té "jediné správné" hospodárské politiky, která plne vnímá globalizaci a její aktéry a je v naprostém rozporu s politikou keynesiánskou. Strucnë receno zahmuje nejen víru v trzní mechanismus34, ale i konkrétní doporucení, která je mozno shrnout pod trojici: deregulace, liberalizace, privatizace. I vzhledem k nacasování Washingtonského konsenzu se stal jedním z hlavních vodítek pro transformacní proces zemí byvalého vychodního bloku s katastrofickymi vysledky predevsím v Rusku a na Ukrajinë.

Cílem tohoto clánku není podrobnë rozebírat mix hospodárskych politik, ale zamërit se na dopady v oblasti sociální, v prohlubování nerovnosti a rozsirování chudoby. Globalizace posunula kapitalisticky systém do nové ùrovnë. Silná propojenost znamená vyssí citlivost vuci hospodárskému vyvoji v systémovë dulezitych zemích, rychlé prelévání soku a krizí, ale bohuzel ukazuje i chybéjící ochotu k hlubsí koordinaci hospodárskych politik. Silná kapitálová mobilita umoznënà rozvojem moderních technologií a podporená ideovë kapitálovou liberalizací a deregulací ve financním sektoru vytvorila prostredí, které kapitálu nabízí silné vyhody nad faktorem práce. Nejde ale "jen" o mobilitu kapitálu, protoze pràvë stagnacní fáze ekonomik vyspëlych zemí v 70. letech vytvorila dostatecnou motivaci pro nástup pracovnë-ùspornych technologií, které je dále umoznëno presouváním cásti vyrobního procesu po celém svëtë. Práce se pod kombinací takovychto jevu a tendencí nevyhnutelnë dostává do marginalizované pozice. Jejím novym úkolem je prizpusobit se ekonomickému vyvoji, ktery je ale sit na míru kapitálu, konkrétnë novym aktérum, které predstavují nadnárodní korporace a financní skupiny. Tlak na prizpusobení se (které muzeme mít sirokou skálu podob) má i oporu v tvurcích hospodárské politiky, nebot' je spojeno i s pusobením nadnárodních organizací jako je právë uvedeny MMF.

Globalizace: dopady na trh práce

Hlavním makroekonomickym trendem od 70. let do dnesní doby je pokles tzv. wage share, neboli podílu mezd na produktu ve vyspëlych zemích. Nez objasníme tyto tendence a vlozíme je do souvislosti s narustající nerovností a nejistotou, dodejme, ze ani Ceské republice se tyto tendence samozrejmë nevyhybají, nebot' je soucástí prostoru zemí Západu a vclenëna dominantnë pres nadnárodní korporace zemí EU do mezinárodní dëlby práce. Dlouhodobé tendence v oblasti trhu práce, vyvoje mezd i nerovnosti sleduje ILO - Mezinárodní organizace práce, proto je v této cásti znacnë cerpáno prâvë z analyz a databází této instituce.

Prâvë ILO ve Wage Report 2012/2013 uvádí znacné mnozství analyz a studií, které se zabyvají vysvëtlením klesajícího wage share od 70. let. ILO se zamërilo na ctyri faktory, jejichz relevanci zkoumalo: technologicky pokrok35, globalizaci obchodu, rozvoj financializace a pokles síly odboru. Dochází ve svych modelech k závëru, ze nejvëtsím problémem je financializace. Podle modelu ILO je financializace zodpovëdná témër z poloviny za pokles wage share. Pozoruhodná jsou zjistëm tykající se technologií. Zatímco ve vyspëlych zemích mají vliv na pokles wage share (jsou tedy pracovnë-ùsporné), v zemích rozvíjejících se tomu tak není. Zde technologie pusobí pozitivnë, mají vliv na rust wage share. Jasnë se tedy ukazuje, ze jsou v jiné fázi cyklu36, rozvojové a rozvíjející zemë jsou opozdëny za vyspëlymi.

Rovnëz studie OECD Employment Outlook 2012 dosla k závëru, ze hlavnim faktorem poklesu wage share ve vyspëlych zemí v období 1990-2007 je technologická zmëna a kapitálová akumulace. Podle OECD tyto faktory zodpovídají az za 80 % poklesu wage share uvnitr odvëtv!.37

Prestoze u nás "wage share" nepatrí k prílis známym a analyzovanym indikátorúm, jeho vyznam je pro pochopení situace na trhu práce naprosto klícovy. Pokles wage share tvárí v tvár rústu produktivity ukazuje, ze z koláce produktu jde faktoru práce stále mensí cást. Klesající podíl vyjadruje nejjasnëji marginalizaci faktoru práce. Souvisí s poklesem efektivní poptávky, která je pak CásteCnë kompenzována nárústem soukromého dluhu.

Druhou stranou mince je samozrejmë nárúst podílu ziskú na produktu. Kapitál si bere na úkor práce, konstatuje lapidámë americky ekonom Paul Krugman.38 Kapitál tedy disponuje dostatecnou silou nad prací, aby si byl schopen brát vëtsi cást ze spolecnë vytvoreného produktu navzdory tomu, ze produktivita práce roste. Tento jev nevyhnutelnë vede i k tomu, ze se rozpojuje vazba mezi rústem mezd a produktivitou práce.

Roste tedy disproporce mezi vyvojem produktivity práce a prûmërnymi mzdami. ILO ve Wage Report 2012/2013 konstatuje, ze v letech 1999-2011 rostía produktivita práce dvakrát rychleji nez mzdy. Uvedme príklady Spojenych státú a Nëmecka. Od roku 1980 se produktivita práce v USA zvysila o 85 %, ale mzdy jen o 35 %. V Nëmecku se pak produktivita zvysila o 25 %, ale mzdy za poslední dvë dekády stagnovaly.39

Tyto trendy se odrázejí také v tom, ze mira nezamëstnanosti prestává dostatecnë vërnë odrázet sociální problémy na trhu práce.40 Vypovídající schopnost tohoto klasického indikátoru klesá. Ve vyspëlÿch zemích rychle roste tzv. pracující chudoba, která je jen dalsím vyjádrením prekarizovaného postavení faktoru práce. Pracující chudoba je spojena napr. s kombinací rady neuspokojivÿch cástecnych úvazku, které neposkytují dost zdroju k obzivë. Nárust pracující chudoby ve Spojenÿch státech vystihuje rostoucí pocet tëch, kterí jsou závislí na potravinovÿch poukázkách. Nejde ale zdaleka jen o Spojené státy, zvetsující se pracující chudobu najdeme také napr. v Nëmecku.

Situace se stává dost dramatickou na to, aby i ekonom MMF, O. Blanchard, uvedl, ze procento propoustënÿch zamëstnancu na dlouhá období stoupá v kazdé recesi uz po desetiletí.41 Rovnëz údaje ILO uvádejí, ze situace se zhorsuje predevsím ve vyspëlych zemích, kde je vysoká nezamëstnanost, ve spojení s razantním zmensováním se segmentu strední trídy. Rostou pocty jak dlouhodobë nezamëstnanÿch, tak tzv. odrazenÿch pracovníku (discouraged), kterí pak uz nejsou ani zahrnuti ve statistice. Zhorsuje se rovnëz kvalita pracovních míst. ILO zde uvádí Nëmecko jako zemi, kterou sice netrápí "oficiâlnë" vysoká císla nezamëstnanosti, ale trpí vysokou mërou nedobrovolnÿch zkrácenych úvazku. Od roku 2010 se znovu ve vyspëlych zemích obnovil trend nárustu nerovnosti, pricemz polarizace mezd a destrukce strední trídy pokracuje jiz více nez dvacet let.42

Vrátíme- li se k pracující chudobë, tak je na potravinovych poukázkách závislych 48 milionu Americanu. Pro srovnání, v roce 2000 to bylo jen 17 milionu Americanu. I toto císlo tedy dokumentuje hluboké zmëny v americké spolecnosti, mizení americké strední trídy.43

Nëmeckÿ tzv. mzkovÿdëlecnÿ sektor zahrnuje podle ne^vë^i's^h dat 22,2 % pracujících, coz odpovídá osmi milionum nëmeckÿch pracujících. V rámci EU je signifikantní, ze Nëmecko v rozsírení mzkovÿdëlecného sektoru predstihují pobaltské zemë, Rumunsko ci Polsko. Naopak na druhém konci zebrícku se nachází Skandinávie.44 Jestë pred rokem byl podíl mzkovÿdëlecného sektoru 20,6 %, takze se jedná o rychlÿ nárust. Nízké vÿdëlky se koncentrují na "atypické úvazky", vÿjimkou ale nejsou ani u ^nÿch pracovních smluv.45

Dalsím rysem nové podoby trhu práce je rostoucí nerovnost. I zde jsou "predvojem" Spojené státy, jejichz míra nerovnosti se vymyká kontextu vyspëlÿch zemí. Prekracuje rovnëz vysoce úroveñ 0,42 Giniho koeficientu46, která bÿvá povazována za zlomovou hranici, za níz je ohrozena sociální stabilita spolecnosti.47 I ne^vë.^ studie provedené americkÿm FEDem ukazují, ze nerovnost stále roste, nebot' jen nejbohatsí zaznamenali nárust svych príjmú v pokrizovém období, zatímco mzdy stredních a nizsích tríd stagnovaly, resp. klesaly.48

ILO ve World of work 2013 uvádí velmi znepokojující císla tykající se nerovnosti. Vrcholovy manazer ve Spojenych státech nyní vydelává 508x vice nez prumemy zamëstnanec. Pokud vezmeme jen prumëmého manazera (tedy nikoliv CEO49), pak je to 167x, ve Velké Británii 113x vice a v Nëmecku 81x. Jistë není treba zdurazñovat, ze tato císla nemají s produktivitou nic do cinëni. Je na první pohled nepredstavitelné, ze by produktivita vrcholného manazera byla 508x(!) vyssí nez produktivita prûmërného zamëstnance. Ukazuje se nicménë, ze príjmy vrcholovych manazeru zkreslují wage share. Jejich príjmy uz mají spíse charakter renty, a pokud by byly z ukazatele wage share odstranëny, jeho pokles by byl jestë dramatictëjsL

Nárust nerovnosti ale není "pouze" otázkou vnímané spravedlnosti a legitimity systému. Má nepopiratelné ekonomické implikace. Velmi nerovná spolecnost je nutnë také ekonomicky deformovaná. Nizsí a strední trída má omezenou kupní sílu, kterou muze kompenzovat rostoucím zadluzením. Kromë dluhu se zde objevuje i dalsí soucást procesu financializace, tzv. efekt bohatství50. Pokud nerostou dlouhodobë mzdy, mohou nëkteré domácnosti tëzit z nárustu cen urcitych aktiv (pokud taková mají, napr. nemovitosti). Efekt bohatství je ovsem casto spojen prâvë s bublinami, jak ukázal i vyvoj na trhu nemovitostí ve Spojenych státech v letech 2006-2008. Naopak 1% nejbohatsích kumuluje stále vëtsí bohatství a vytvárí si tomu na míru odpovídající struktury s dominancí renty. Zatímco stále vëtsí cásti spolecnosti se ocitají v situaci silné nejistoty, ono 1% nejbohatsích se prâvë pomocí renty dokázalo odpojit od reálné ekonomiky a jeho vazba na HDP oslabuje.51

Sociální a politické konsekvence

Vyse popsaná podoba trhu práce má ovsem na clovëka i spolecnost hluboké dopady, nejen ekonomické. Flexibilizace se stává vlastnë institucionalizovanou nejistotou. Sociolog Z. Bauman dosti presnë o flexibilitë zamëstnance rekl: "Jeho svobodu volit, prijímat, nebo odmítat, natoz zavádët svá vlastní pravidla hry, je treba oklestit na co nejmensí minimum."52

Kapitalisticky systém byl vzdy spjat s nerovností a nejistotou. Jako urcité poucení II. svëtové války byl nicménë v poválecnych letech budován tzv. sociální stát, i kdyz mël v ruznych zemích ruznou podobu. Právë sociální stát se stal stabilizující faktorem mezi kapitálem a prací. Se sociálním státem je spjata kombinace vysokého ekonomického rustu spjatého s poválecnou obnovou a nízké nezamëstnanosti, které se spolu s pracovnë-tvornymi technologiemi postaraly o bezprecedentní nárust zivotní ùrovnë a zmensení nerovnosti. Kromë této specifické situace, tj. casového kontextu po Velké depresi a II. svëtové válce, poválecné obnovy, nízkych cen ropy, je treba také uvést konkurencní vychodní blok, ktery existenci sociálního státu CásteCnë politicky motivoval a zduvodñoval.

Ve chvíli, kdy se kapitál stává nadnárodním a kdy "hrozba" vychodního bloku padá, se situace mëm. Od 80. let se proto objevují tendence sociální stát "zmodernizovat". Nejde jen o politické rozhodnutí, jak bylo naznaceno v první cásti, národní stát disponuje omezenëjSím manévrovacím prostorem pro tvorbu hospodárské politiky. Omezení jsou predevsím na stranë príjmu, nebot' jak korporace, tak bohatí jedinci disponují radou mozností, jak se vyhnout placení daní. Jak uvádí také Eurostat (Taxation trends), od 90. let v EU prudce klesá sazba danë z príjmu korporací a naopak se zvysuje dulezitost neprímych daní, napr. DPH. Neprímé danë ovsem mají degresivní charakter a intenzivnëji dopadají na slabsí skupiny.53

Tlak na skrty verejnych vydaju jestë vzrostl po sérii dluhovych krizí v Eurozônë, prestoze ve vëtsinë prípadu byl jejich prícinou dluh soukromého sektoru (bankovního), nikoliv nadmërnë vysoké dlouhodobé deficity verejnych financí. Politika podmmëné záchrany MMF (v pnpadë Eurozóny tzv. Troiky) se ovsem orientuje pràvë na skrty v oblasti sociální.

Systematické oslabování sociální státu samozrejmë vede k narustajícímu sociálnímu napëtf, které muze mít podobu protestu, stávek, demonstrací a dalsích. Nezustává ale "jen" u nich. Posilují také (v pnpadë EU) euroskeptické strany, které vyznamnë uspëly pri nedávnych volbách do Evropského parlamentu. Rozrustají se extremistické tendence, protesty proti pristëhovalcûm (napr. britská UKIP, Zlaty úsvit v Recku). Objevují se i separatistické tendence, které kromë neuspokojenych národních ambicí signalizují rozchod urcitého regionu s politikou centra.54

Objevují se ale i nová hnutí, která pràvë problematiku nerovnosti, nejistoty a rostoucí chudoby akcentují a snazí se hledat resení mimo soucasny rámec hospodárskych politik. Znacny dopad na Spojené státy mëlo hnutí Occupy Wall Street, které se inspirovalo dnes clánkem Josepha Stiglitze "Vláda jednoho procenta, jedním procentem, pro jedno procento" a nàslednë vytvorilo slogan "My jsme 99%." Hnutí Occupy Wall Street se ve Spojenych státech pokusilo akcentovat problém nerovnosti, která je ovsem v americké spolecnosti do znacné míry stále vnímána individualizovanë, nikoliv jako v kontinentální Evropë coby soucást systémovych problému.

Uved'me dále napr. reckou koalici Syriza, ci spanëlské hnutí Podemos. Hledání jinych cest pokracuje i v radë odbornëji zamërenych skupin, napr. ve Spojenych státech je to New Economy Movement, v Evropë intenzivnë pusobí New Economic Foundation.

Nerovnost, vytvárející si rentiérské struktury, narusuje sociální mobilitu. To je vyznamné téma i ve Spojenych státech, které jsou se sociální mobilitou (resp. s její iluzí) vyjádreném v mytu self made-mana nerozlucnë spjaty. Tzv. americky sen se ovsem míjí se socio-ekonomickou realitou. Jak ukazují nejnovëjSí studie, sociální mobilita ve Spojenych státech je ve srovnání s ostatními vyspëlymi zemëmi nízká.

V clánku v NY Times,55 ktery nëkolik studií k sociální mobilitë shrnuje, se lapidárnë konstatuje, ze americky sen "vypracovat se" je americké civilní nábozenství. To koneckoncu vystihl dobre jiz americky sociolog Martin Lipset. Problém je v tom, ze p^vë Spojené státy mají mensí sociální mobilitu nez Kanada a nez západoevropské zemë. V nejnizsí tndë zustane 42 % jejich príslusníku, kdezto v Dánsku je to jen 25 %. Zajímavé je, ze rovnëz podíl tëch, kterí se ze strední trídy propadnou dolu, je vëts^ nez tëch, kterí se "vypracují" nahoru. Slabá sociální sít', vysoká míra uvëznëm, pretrvávající rasismus a spatny prístup chudych dëtí ke vzdë^m, to vse jsou príciny, proc americky sen zustává patrny jen v hollywoodské produkci.

O nëco starsí studie OECD ukazuje totéz. Mytus self-made mana na USA neplatí a je rozhodnë více doma p^vë ve Skandinávii nez v USA ci Velké Británii.56

Dlouhodobou nerovnost a její politické konsekvence potvrzuje i aktuální studie Princetonské univerzity, která dochází k záveru, ze Spojené státy se podobají spíse oligarchii nez demokracii. Odcitujme cást: "Hlavní bod, ktery vyplyvá z naseho vyzkumu, ukazuje, ze ekonomické elity a organizované skupiny zastupující byznys mají znacny nezávisly dopad na vládní politiky USA, zatímco masove zalozená hnutí a prúmerní obcané57 mají maly, nebo zádny nezávisly vliv.58" Jiz Robert Dahl ve své klasické knize Demokracie a její kritici upozorñoval na to, ze vysoká ekonomická nerovnost s demokracií není slucitelná.

Globalizace prohlubuje asymetrie mezi ekonomickou mocí, která je nadnárodní, a mezi politickou legitimitou, stále slabsí, ale navázanou na národní stát. Zatímco ocekávání obcanu jsou spjata se státem, je tento ve své hospodárské politice více a více omezen. Nejistota je tak prohlubována hned z nekolika stran. Jsou to v prvé rade samotné ekonomické podmínky, kdy predevsím pracovne-úsporné technologie a presun vyrobních kapacit nadnárodními korporacemi naprosto mení povahu pracovního trhu. Vysledky jiz byly strucne predstaveny: jsou jimi z makroekonomického pohledu klesající wage share, rozpojení vztahu mezi produktivitou práce a mzdou, nárust nerovnosti. Druhym faktorem je dlouhodobé oslabování jednoho ze stabilizátorú kapitalistického systému - sociálního státu. Omezování sociálního státu nejenze zvysuje nejistotu, ale prohlubuje také sociální problémy a má i své politické konsekvence. Pracující celí nejen konkurenci levnejsích "lidskych zdrojû" napr. z oblastí jihovychodní Asie, ale stále více i rozsirováním moderních technologií, které se bez lidské práce obejdou zcela. Milos Pick, ktery rûzné podoby sociálního státu bedlive analyzoval, dosel k následujícímu záveru: "Jeste nikdy lidstvo tolik nepotrebovalo posílit sociální stát. A jeste nikdy jej tolik neoslabovalo."59

Není divu, ze rostoucí míra nejistoty se odrází i na zmenách v politické sfére: posilování ruznych extrémních a xenofobiích hnutí, na úrovni evropské nárust popularity euroskeptickych stran, ale i novych participacne zalozenych subjektu.

Nejistota ovsem nesílí pouze u jednotlivcu, ale je pruvodním znakem celého systému, ktery se ocitá na krizovatce dalsího budoucího vyvoje.

Footnote

24Bretton - Woodsky systém byl zalozen za úcelem stabilizace mënového systému. Jeho hlavními prvky byla propojenost amerického dolaru a zlata, pricemz ostatní mëny v systému byly navázány na dolar. Jednalo se tedy o systém fixních kurzü. Bretton-woodsky systém byl dohodnut jiz v roce 1944 a fungoval az do pocátku 70. let. Jeho rozpad patril mezi nejdülez^jsí ekonomické události minulého století.

25 V uvozovkách proto, jelikoz trh je samozrejme sociální konstrukt, ktery nelze oddelit od doby a "okolí", od povahy aktérü, jejich zájmü apod.

26 Národohospodárská univerzalita reflektuje sirokou produkcní základnu ekonomiku, provázanost odvetví a s tím související nizsí míru specializace a závislosti. Mezinárodní obchod má v takovychto podmínkách roli spíse doplñkovou, príp. i funkci udání prebytkü z domácího trhu.

27 Doslova: Investor state dispute settlement neboli resení sporü mezi investorem a státem.

28 UNCTAD: World Investment Report 2013

29 Velká Deprese, která vypukla v roce 1929, byla nejvetsí systémovou krizí minulého století. Jedním z jejich prícin byla spekulace ve financním sektoru. Následne, jako poucení z této krize, byl ve Spojenych státech, navzdory odporu bankovního sektoru, prijat tzv. Glass-Steagallüv zákon, jehoz úkolem bylo oddelit komercní (stradatelské) a investicní bankovnictví.

30 Anglická zkratka "finance, insurance, real estate", neboli financnictví, pojist'ovnictví, nemovitosti.

31 Hedgeové a private equity fondy patrí mezi prominentní spekulativní aktéry. Pouzívají vysokou páku, tj. znacny pomer cizího kapitálu vüci vlastnímu a vytvárí tak ve financním systému znacné riziko. Tyto fondy podstupují znacné riziko a pouzívají agresivní spekulativní strategie.

32 Pripojme jeste tzv. supí fondy (vulture funds), které si své zivobytí zalozily na obchodování s dluhem casto velmi chudych zemí. Pri dluhové krizi koupí dluhopisy zeme doslova "za babku" a následne zacnou vymáhat plnou vysi dluhu. Poslední obetí takovéhoto jednání supího fondu je Argentina.

33 Bubliny müzeme chápat jako nadmerny nárüst ceny urcitého aktiva (napr. ropa, nemovitosti), které je vyvoláno prílivem likvidity na tento trh v ocekávání nadprûmërnych zisku. Nárüst ceny ale nemá oporu v reálné poptávce a nabídce. Bublina je navíc casto spjata se znacnym optimismem vyjádrenym zhruba slovy tento trh /aktivum jiz nikdy nepujde dolu, cena bude jiz jen stoupat.

34 Joseph Stiglitz pozdëji bude hovorit o trzním fundamentalismu, nebo o primitivní ucebnicové ekonomii. Tento prístup je silnë matematicky, povazuje clovëka za "homo oeconomicus" a jeho rozhodování za plnë racionální. Sociální, historicky, hodnotovy kontext zcela absentuje. Politika je vhodná pro kohokoliv, kdykoliv, nastavení trzního systému se stává cílem samo o sobë.

35 Technologicky pokrok je nejcastëjsí vysvëtlem pouzívané MMF a OECD. Pozoruhodné ovsem je, ze toto zjistëní nejsou schopny aplikovat v doporuceních hospodárské politiky. Logicky by totiz mël minimálnë padnout návrh na snízení pracovního tydne ve vyspëlych zemích. Místo toho se vyse zmínëné instituce vënují flexibilizaci, rusení minimální mzdy apod. Je ovsem pravdou, ze predevsím v MMF v posledních letech dochází k revizi rady tradicních prístupü.

36 Rozvojové a rozvíjející se zemë jsou tzv. ve fázi dohánëní, mají velky prostor pro nárüst produktivity extenzivní i intenzivní cestou. Naproti tomu zemë vyspëlé mají jiz stabilizovanou ekonomickou strukturu, prostor pro rúst je mensí a logicky tak dosahují pomalejsích temp rústu. Proto nelze rústová tempa tëchto dvou kategorií zcela srovnávat.

37 Wage Report 2012/2013 (ILO, s. 50).

38 Krugman, P. (2012). Robots and Robber Barons. NY Times. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2012/12/10/opinion/krugman-robots-and-robber-barons.html?_r=0

39 Vidíme, ze pracovní faktor je marginalizován, pridaná hodnota jde smërem ke kapitálu. Wage Report 2012/2013 (ILO, s. xiv).

40 Vykazování míry nezamëstnanosti trpí radou problémü. Ze statistik mohou vypadnout tzv. odrazení pracovníci, ti, kterí se vzdali nadëje, ze nëkdy najdou práci. Nárüst pekarizace práce jak v podobë mzkÿch mezd, tak i cástecnÿch úvazkü i jinÿch nestandardních smluv jako je zero-hour contract vedou k tomu, ze mít práci jiz absolutnë neznamená nemít sociální problém. Proto je potreba intenzivnë brát do úvahy pracující chudobu.

41 MMF varuje: Evropa a Amerika celí "sociální explozi. Britské listy (2010). Dostupné z: http://blisty.cz/art/54517.html. Püvodní zdroj (i s grafem) dostupnÿ na: http://www.telegraph.co.uk/finance/financialcrisis/8000561/IMF-fears-social-explosion-from-world-jobscrisis.html

42 ILO: World of work, 2013.

43 Feeding America's Poor: why food stamps won't go away. Channel Four News (2013). Dostupné z: http://www.channel4.com/news/usa-food-stamps-poor-hunger-poverty-politics

44 Gewaltiger Niedrig-lohn Sektor in Deutschland. Focus (2013). Dostupné z: http://www.focus.de/finanzen/news/deutschland-im-oberen-drittel-jeder-fuenfte-arbeitnehmer-bekommtniedrigloehne_aid_1010272.html

45 Grafy a rozlození z roku 2010, viz Immer mehr Deutsche verdienen immer weniger. Die Welt (2012). Dostupné z: http://www.welt.de/wirtschaft/article109132916/Immer-mehr-Deutsche-verdienen-immer-weniger.html

46 Gini koeficient mën príjmovou nerovnost. Jeho hodnoty se pohybují od 0 (zcela rovná spolecnost) do 1 (zcela nerovná spolecnost). Hodnota 0,42 se povazuje za zlomovou z hlediska sociálního smíru a stability spolecnosti, její prekrocení indikuje pravdëpodobnost sociálních konfliktû, nepokojü atd.

47 ILO pro Spojené státy uvádí hodnoty 0,477

48 Svihlíková, I. (2014). Nüzky mezi bohatymi a chudymi se rozevírají dál. E15. Dostupné z: http://nazory.euro.e15.cz/komentare/ilona-svihlikova-nuzky-mezi-bohatymi-a-chudymi-se-rozeviraji-dal1126369

49 Chief executive officer - mohli bychom prelozit jako generální reditel.

50 Efekt bohatství souvisí s apreciací urcitého aktiva, která poskytne (obvykle na limitovanou dobu) zdání navysení príjmü. Napr. ve Spojenych státü masivní efekt bohatství, ktery byl ovsem vyvolán bublinou na trhu nemovitostí, vedl ke kumulaci dalsích vydajü, leasingu apod. Po prasknutí bubliny se efekt bohatství obrací.

51 Trade and development report, II. Kapitola. UNCTAD (2014). Dostupné z http://unctad.org/en/PublicationsLibrary/tdr2014overview_en.pdf

52 Bauman, Z. (1999). Globalizace. Dusledky pro clovëka. Praha: MF, s. 125.

53 Taxation trends in the EU. Eurostat (2013). Dostupné z http://ec.europa.eu/taxation_customs/resources/documents/taxation/gen_info/economic_analysis/tax_str uctures/2013/report.pdf, s. 30-37.

54 Typickym príkladem je Skotsko, jehoz obyvatelé preferují sociální stát a odmítají politiku Londyna, která je neoliberální a podporuje financní skupiny London City.

55 Harder for Americans to rise from lower rungs. NY Times (2012). Dostupné z http://www.nytimes.com/2012/01/05/us/harder-for-americans-to-rise-from-lowerrungs.html?pagewanted=all&_r=1&

56 Intergenerational social mobility in the OECD countries. OECD (2010). Dostupné z http://www.oecd.org/eco/growth/49849281.pdf

57 Prûmërny vidëno príjmové, tj. 50. percentil príjmü. (nacházející se v polovinë príjmového rozdélení)

58 Boren, Z. (2014). The US is an oligarchy, study concludes. The Telegraph. Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/northamerica/usa/10769041/The-US-is-an-oligarchy-studyconcludes.html.

59 Pick, M. (2009). Stát blahobytu, nebo kapitalismus? My a svët v ére neoliberalismu 1989-2009. Vseñ: Grimmus, s. 113.

References

Literatura

Bauman, Z. (1999). Globalizace. Dusledky pro clovëka. Praha: MF.

Boren, Z. (2014). The US is an oligarchy, study concludes. The Telegraph. Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/northamerica/usa/10769041/The-US-is-anoligarchy-study-concludes.html.

Immer mehr Deutsche verdienen immer weniger. Die Welt (2012). Dostupné z http://www.welt.de/wirtschaft/article109132916/Immer-mehr-Deutsche-verdienen-immerweniger.html

Taxation trends in the EU. Eurostat (2013). Dostupné z http://ec.europa.eu/taxation_customs/resources/documents/taxation/gen_info/economic_an alysis/tax_structures/2013/report.pdf

Harder for Americans to rise from lower rungs. NY Times (2012). Dostupné z http://www.nytimes.com/2012/01/05/us/harder-for-americans-to-rise-from-lowerrungs.html?pagewanted=all&_r=1&

Wage Report 2012/2013. ILO. Dostupné z http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/-dgreports/- dcomm/-publ/documents/publication/wcms_194843.pdf

Krugman, P. (2012). Robots and Robber Barons. NY Times. Dostupné z http://www.nytimes.com/2012/12/10/opinion/krugman-robots-and-robber-barons.html?_r=0

Intergenerational social mobility in the OECD countries. OECD (2010). Dostupné z http://www.oecd.org/eco/growth/49849281.pdf

Pick, M. (2009). Stát blahobytu, nebo kapitalismus? My a svët v ére neoliberalismu 1989-2009. Vseñ: Grimmus.

Svihlíková, I. (2010). Globalizace a krize. Souvislosti a scénáre. Vseñ: Grimmus, 2010

Svihlíková, I (2014). Nuzky mezi bohatymi a chudymi se rozevírají dál. E15. Dostupné z http://nazory.euro.e15.cz/komentare/ilona-svihlikova-nuzky-mezi-bohatymi-a-chudymi-serozeviraji-dal-1126369

Trade and development report. UNCTAD (2014). Dostupné z http://unctad.org/en/PublicationsLibrary/tdr2014overview_en.pdf

World Investment Report. UNCTAD (2013) Dostupné z h ttp://un ctad.org/en/Publica tionsLibrary/wir2013_ en.pdf