Content area
Full Text
Řady brněnských historiků nedávno navždy opustila další výrazná osobnost, jež se v polistopadovém období významně spolupodílela na odborném směrování historiografie ve druhém největším českém městě. Po Jaroslavu Mezníkoví, Jaroslavu Markovi a Josefu Válkovi se brněnská historická obec 27. prosince 2017 rozloučila s prof. PhDr. Ctiborem Nečasem, DrSc., jenž byl po několik desetiletí odborně svázán s Filozofickou fakultou Masarykovy univerzity, kde působil jako profesor obecných dějin.
Ctibor Nečas nebyl pouze historikem brněnským či moravským. Vysokou odbornou úrovní a tematickou originalitou svých prací si vydobyl uznávané postavení v rámci celé širší národní historiografie a některými svými knihami se významně prosadil i na mezinárodním poli. V badatelské činnosti C. Nečase dominovala dvě ústřední témata: Na počátku své vědecké kariéry se soustřeďoval zejména na studium vztahů mezi českými zeměmi a Balkánem; nejvíce ho zaujala problematika expanze českého bankovního kapitálu do jihovýchodní Evropy v období před vznikem první světové války. Od sedmdesátých let 20. století se zároveň stále intenzivněji věnoval výzkumu dějin romského etnika u nás, v prvé řadě historii holocaustu českých Romů za druhé světové války. V oblasti studia dějin Romů vnímá česká historiografie Ctibora Nečase jako průkopníka této tematické specializace.1
Ctibor Nečas byl jako člověk i jako historik neobyčejně pracovitý a houževnatý. Tyto vlastnosti plynuly z jeho ne vždy jednoduchých a snadných životních podmínek. Narodil se v roce 1933 na jižní Moravě, v obci Rakvice, v nepříliš majetné rodině strojvůdce. Otec však záhy zahynul při železničním neštěstí. Matce se přesto podařilo zajistit synovi kvalitní vzdělání. Nečas nejprve vystudoval v Brně klasické gymnázium a v letech 1952-1957 na brněnské filozofické fakultě český jazyk a dějepis. Ve svém curriculu vitae později s hrdostí uváděl jako své nejvýznamnější učitele na filozofické fakultě slavistu Josefa Macůrka a balkanistu Josefa Kabrdu. Byť Nečasova studia probíhala v 50. letech, profesoři Macůrek s Kabrdou, kteří se v Brně nadále snažili navazovat na kvalitní prvorepublikové tradice historické vědy, podnítili v mladém studentovi zájem o slovanský Balkán a studium kontaktů českého prostředí s balkánským regionem. Ctibor Nečas převzal od svých učitelů i osvědčená pravidla historického řemesla - nezbytnost široké heuristické přípravy a následné poctivé, trpělivé práce s historickými, v prvé řadě archivními prameny. Macůrkovu zásadu „ad fontes" uplatňoval a propagoval po celý svůj profesní život. Za téma diplomové práce si zvolil problematiku angažovanosti moravských hospodářských korporací na...