Content area
Full Text
Marie RYANTOVÁ a kol. Českoslovenští prezidenti Praha - Litomyšl, Paseka 2016, 339 s., ISBN 978-80-7432-500-7.
Soustavný přehled politických biografií čelných reprezentantů Československa, který vyšel díky vytrvalosti a péči Marie Ryantové osm let po obdobné publikaci, věnované českým králům,1 má v principu populárně vědný charakter, obdobně jako úspěšná předchozí kniha. Opět za touto publikací stojí ambice Sdružení historiků ČR (Historického klubu 1872) oslovit veřejnost hlasy předních odborníků, kteří shrnou a srozumitelně jí předloží plody svého dlouholetého odborného bádání o těchto, pro tu kterou dobu klíčově významných mužích. Kniha navazuje na přednáškový cyklus, uspořádaný s tímto cílem a zprostředkovává biografie devíti prezidentů, kteří se v této funkci vystřídali v létech 1918-1992. Pro dobu okupace jsou sem moudře zahrnuti jak exilový prezident Edvard Beneš, tak prezident druhé republiky a poté státní prezident protektorátu Emil Hácha. Dílo má v zásadě volně popularizační charakter, je však vybaveno - přiznejme, že převážně symbolickým - poznámkovým aparátem, seznamem literatury ajmenným rejstříkem.
Publikace vychází svojí strukturou z konceptu a výsledků přednáškového cyklu, doplněného o další autory, přizvané k „neodpřednášeným" prezidentům nebo jako náhradníky k neodevzdaným textům. Důsledkem tohoto nepravidelného přednáškového základu je tak v knize např. rozdělení Benešovy biografie do tří příspěvků, ale také velmi odlišný rozsah jednotlivých portrétů. Brilantní, ale snad přece jen příliš stručná (25 s.) studie Vratislava Doubka o zakladatelské osobnosti Tomáše G. Masaryka tak kontrastuje s „trojdílným" Benešem (Robert Kvaček zpracoval první prezidentské období, Jan Němeček napsal Beneše v čele zahraničního odboje a Jindřich Dejmek pojednal o jeho prezidentství třetí republiky) v úhrnné délce šestašedesáti stran. Samozřejmě lze říci, že trojice autorů zvládala mimořádně dramatické období. Ale ony bezmála dvě dekády „počátků" první republiky přece také nebyly idylické... Josef Tomeš přidal stručnější, vyváženou a zajímavou charakteristiku Emila Háchy. Pak ale následuje řada „dělnických prezidentů" z pera Jiřího Pernese, který pětiletému „panování" Klementa Gottwalda věnoval třicet sedm stran ajen o málo kratšími texty uctil Antonína Novotného a Ludvíka Svobodu. Dělnickému literátovi na prezidentském trůně, Antonínu Zápotockému, se věnoval Jiří Kocian. O Augustýnu/Gustávu Husákovi napsal rozsáhlou (s. 243-290), vyváženou a nejen pro laickou veřejnost objevnou studii Zdeněk Doskočil. O Václavu Havlovi a jeho tříletém československém prezidentském období poněkud svérázně pojednal publicista Daniel Kaiser.
Recenzovaná kniha zdaleka není první publikací o „mužích na Hradě", a to ani co se týká prezidentské garnitury...