AKTÉRI KOLUMBIJSKÉHO OBCHODU S DROGAMI : VÝVOJ A PROMENY/ACTORS OF COLUMBIAN DRUG TRADE : DEVELOPMENT AND TRANSFORMATION

Abstract

The aim of this article is to portray the main shifts which have been taking place in Colombian drug scene since the 70's up to the present especially in relation to actors of this business and form of their activity. At first the development of Colombian drug trade till the 80's when two big cartels centered in Medellín and Cali arose will be briefly outlined. These cartels were able to control a great part of domestic drug trade and due to their enormous power represented serious threat to Colombian state. Thus the cartels declared open warfare with the state in the 80's. After the cartels' elimination in the middle of 90's new actors represented by small drug organizations arose in Colombian drug scene. These small groups were dependent upon cooperation with foreign partners, especially with Mexican cartels. Ever more important role in drug business is played by Colombian left-wing guerilla groups which will be described in the next part of the article. The problem of right-wing paramilitary groups and their participation in Colombian drug trade will be mentioned as well. [PUBLICATION ABSTRACT]

Headnote

Received: 23 February 2011 Accepted: 8 April 2011 Published online: 15 June 2011

Available on WWW: www.defenceandstrategy.eu doi:10.3849/1802-7199.11.2011.01.053-068

Abstrakt

Cílem príspevku je zachytit promeny, které se odehrály na kolumbijské drogové scéne od 70. let 20. století do soucasnosti, zejména ve vztahu k aktérum drogového byznysu a zpusobu jejich cinnosti. Nejprve bude strucne nastínen vývoj kolumbijského obchodu s drogami do 80. let, kdy vznikly dva velké drogové kartely v Medellínu a v Cali, které kontrolovaly drtivou vetinu drogového byznysu v zemi. Tyto kartely díky své obrovské síle a prorustání do státního aparátu predstavovaly vánou hrozbu pro kolumbijský stát, kterému v 80. letech neváhaly vyhlásit otevrenou válku. Po jejich rozpráení v polovine 90. let dolo ke znacné fragmentaci kolumbijské drogové scény a hlavními aktéry obchodu s drogami se staly mení drogové skupiny závislé na spolupráci se zahranicními partnery. Stále vetí roli v drogovém byznysu vak hrají i kolumbijské guerilly, o jejich napojení na obchod s drogami bude pojednávat dalí cást clánku. Clánek se rovne dotkne problematiky kolumbijských pravicových paramilitárních skupin, jejich role v drogovém byznysu je také významná.

Abstract

The aim of this article is to portray the main shifts which have been taking place in Colombian drug scene since the 70's up to the present especially in relation to actors of this business and form of their activity. At first the development of Colombian drug trade till the 80's when two big cartels centered in Medellín and Cali arose will be briefly outlined. These cartels were able to control a great part of domestic drug trade and due to their enormous power represented serious threat to Colombian state. Thus the cartels declared open warfare with the state in the 80's. After the cartels' elimination in the middle of 90's new actors represented by small drug organizations arose in Colombian drug scene. These small groups were dependent upon cooperation with foreign partners, especially with Mexican cartels. Ever more important role in drug business is played by Colombian left-wing guerilla groups which will be described in the next part of the article. The problem of right-wing paramilitary groups and their participation in Colombian drug trade will be mentioned as well.

Klícová slova

Kolumbie, drogový kartel, guerilla, drogy, násilí.

Keywords

Colombia, drug cartel, guerilla, drugs, violence.

ÚVOD

Na ceské bezpecnostní prostredí a samozrejme i na trh s omamnými a psychotropními látkami (OPL) mají vliv události nekolika posledních let v Kolumbii a Mexiku.

I z duvodu dobre známého efektu bumerangu P. H. Liotty je treba vnímat problematiku obchodu s drogami jako globální bezpecnostní hrozbu, která je v globalizujícím se svete takrka vudyprítomná.1

Kolumbie je v rámci Latinské Ameriky ji po nekolik desetiletí jednou ze zemí nejvíce zasaených násilím. Ackoli má kolumbijský vnitrní konflikt politické koreny, postupem casu zacal být stále více motivován spíe zájmy plynoucími z obchodu s drogami ne ideologií. V zemi se tak roztocila spirála násilí, která ucinila Kolumbii jednou z nejnebezpecnejích zemí sveta.

Po likvidaci dvou dominantních drogových kartelu - medellínského kartelu a kartelu z Cali - dolo v polovine 90. let na kolumbijské drogové scéne ke znacné fragmentaci, jejím dusledkem byl vznik meních drogových skupin specializujících se pouze na urcitou cást procesu produkce a paování drog, ve vetine prípadu navázaných na zahranicní, zejména mexické, kartely.

Následující text predstaví nejen základní pojmy jako drogový kartel" ci guerilla", ale zamerí se i na deskripci obchodu s drogami v Kolumbii od 70. let 20. století.

Z tematického hlediska se clánek bude zabývat pouze problematikou kolumbijských drogových kartelu a soucasných skupin obchodujících s drogami, v irím smyslu pak obchodem s drogami obecne a jeho napojením na vybrané guerillové skupiny.

Hlavním cílem textu vak je vymezení hlavních aktéru kolumbijského obchodu s drogami a jejich vývoje a promen od 70. let 20. století a do soucasnosti.

VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMU A METODOLOGIE

Základními pojmy, které je nutno vymezit v úvodu tohoto textu, jsou predevím kartel a guerilla.

Pojem kartel" pro úcely tohoto textu oznacuje organizaci, je koordinuje exportní zájmy jednotlivých producentu kokainu s cílem minimalizovat riziko odhalení bezpecnostními slokami a zároven poskytnout ochranu svým clenum v prípade dopadení"2. V praxi je pak pro zlocinecké kartely charakteristické prorustání do politické a hospodárské oblasti státu, silné dopady jejich cinnosti na prosté obyvatelstvo, vysoká míra korupce, zastraování a uívání násilí pro dosaení svých cílu3.

V souvislosti se specifickým kolumbijským prostredím, v nem od pocátku 80. let dochází k masivnímu propojení obchodu s drogami se státními i nestátními slokami ci aktéry kolumbijského vnitrního konfliktu, dochází v odborné literature i beném diskurzu k uívání rady pojmu zacínajících predponou narko-, které se budou vyskytovat i v tomto textu. Zejména jde o termín narkomafie oznacující aktéry organizovaného zlocinu zabývající se obchodem s drogami, dále termín narkoguerilla pro oznacení guerillových skupin financovaných výnosy z prodeje drog, narkoválka jako konflikt mezi státem a drogovými kartely ci oznacení zámoných vudcu drogových kartelu jako narkobaroni4.

Dalím uívaným termínem je i narkoterorismus, který se stal úcinnou zbraní v propagandistické válce, ji vedly vlády proti teroristum, povstalcum, organizovanému zlocinu, drogovým prekupníkum, a dokonce i jiným suverénním státum. Pokud se termínu narkoterorismus" pouívá jako analytického konceptu, mel by mít dobre definované hranice, aby nedocházelo k tomu, e je pod jednu skupinu zarazována celá rada aktivit, ruzných typu a aktéru, které mají iroké spektrum (nekdy) protichudných dopadu na vymáhání práva a bezpecnostní dusledky.5

Dalím základním termínem, který bude uíván v tomto clánku, je guerilla6. Etymologie slova vychází ze panelského guerra", co znamená válka. Pojem guerilla tedy ve paneltine znamená malá válka", samostatné bojové jednotky se oznacují jako guerilleros". Termín guerilla" zacal být pouíván v souvislosti se panelským odbojem proti Napoleonovi na pocátku 19. století. Vychází se pritom z pojetí guerilly jako rozptýlené války vedené relativne malými jednotkami proti vnejímu nepríteli.7

Termín guerilla je casto povaován za synonymum partyzánské války. Nekterí autori vak guerillu vyhrazují pro ofenzivní boj a partyzánskou válku pro defenzivní boj, co je ale nepresné a neodpovídá to historické realite uití pojmu. Castejí je pojetí, kdy je partyzán vnímán jako specificky ideove motivovaný bojovník, jeho cinnost je podmínena intenzivní vazbou na zájmy urcité sociální skupiny (trídy, národa, náboenské komunity apod.), její prostredí a podporu v boji bezprostredne vyuívá, zatímco guerilla je vnímána ciste jako vojenská strategie, kterou mohou pouívat ruzné typy bojovníku bez ohledu na jejich motivaci k boji a bez vazby na sociální prostredí, ve kterém pusobí.8

Relativne pozitivní znení" pojmu guerilla vedlo k tomu, e rada (zvláte ultralevicových) teroristu mela a má snahu oznacovat svoji cinnost za guerillu"9 ci za partyzánský boj".10 Mare k základním charakteristikám guerilly pocítá tyto náleitosti:

- guerilly jsou tvoreny stredne velikými skupinami ozbrojencu (cety, roty);

- guerilloví bojovníci uívají predevím lehké pechotní zbrane;

- guerilly pouívají taktiku komand;

- guerilly útocí na vojenský, policejní ci administrativní personál;

- guerilly se snaí o vojenské oslabení neprítele;

- guerilly usilují o ovládnutí urcitého teritoria;

- guerilloví bojovníci jsou vetinou uniformovaní;

- válecné zóny jsou omezeny na národní úrovni11.

Podle Strmisky je guerilla vojensky vdy slabá, její síla je spíe a predevím politického rázu. Guerillové hnutí je schopné ochromit kapacitu reimu zvládat své vnitrní problémy a konflikty. Plody guerillové cinnosti vak zrají pomalu, proto jsou guerilly obvykle vojensko-politickými konflikty dlouhého trvání". Guerilla potrebuje prostor a cas. Teprve kdy v podzemí nahromadí dostatek sil a dostatecne oslabí neprítele, mue se s ním utkat v otevreném" boji.12 Dodat lze vak skutecnost, e krome prostoru a casu potrebuje guerilla i jisté financní zázemí, od ceho se odvíjí strategie a taktiky jednotlivých guerillových skupin.

Z hlediska následujících rádku lze konstatovat, e se jedná o prípadovou studii, která se venuje vztahum mezi jednotlivými aktéry kolumbijského obchodu s drogami.13 Cílem této studie je i popis kontextu jednotlivých událostí, které se podílely na interakcích mezi jednotlivými aktéry kolumbijského obchodu s drogami. Jejím zámerem je tak predevím odpovedet na výzkumnou otázku, která se ptá, kdo byli hlavní aktéri kolumbijského obchodu s drogami od 70. let 20. století do soucasnosti, jak se menila jejich podoba a vzájemné interakce.

KOLUMBIJSKÝ OBCHOD S DROGAMI OD 70. LET 20. STOLETÍ

Kolumbie se stala drogovou velmocí v rámci Latinské Ameriky ji v 70. letech 20. století.14 Obchod s drogami zde v urcitých smerech navazoval na paování smaragdu a jiných prírodních surovin do Spojených státu amerických (dále jen USA), zejména pri vyuívání zavedených transportních tras a zkueností kolumbijských paeráku s provozováním ilegálního obchodu.15

A do konce 70. let byla hlavním vývozním artiklem kolumbijských producentu drog marihuana. Droga byla produkována preváne v prímorských oblastech na severovýchode zeme, kde postupne nahrazovala pestování tradicních surovin, jako byla káva ci bavlna, nebot profit pestitelu z této komodity byl nepomerne vyí. Klícovým odberatelem pro kolumbijské drogy byly ji tradicne USA, kde místní prekupníci zajitovali jak transport drogy z Kolumbie, tak její následný prodej. Marihuanový boom 70. let nemel nicméne dlouhého trvání a ji na konci dekády dolo k výraznému poklesu produkce této drogy v reakci na slábnoucí poptávku. Obchod s drogami v Kolumbii vak velmi rychle a flexibilne zareagoval na novou situaci a prizpusobil se zvýené poptávce po nové droze - kokainu.16

V prubehu 80. let dochází v Kolumbii rovne k pestování opia potrebného pro výrobu heroinu, jeho produkce se zvýila od konce 90. let v reakci na zvyující se poptávku z USA. Opiová pole zabírají v Kolumbii plochu pribline 4 000 hektaru a rocní produkce heroinu ciní pribline 5 tun.17

Faktoru, které prispely k rozvoji obchodu s drogami v Kolumbii od 70. let 20. století, je hned nekolik. Za jeden z hlavních bývá povaována krize kolumbijského zemedelského sektoru, jeliko pestování tradicních surovin prestalo být pro farmáre dostatecne financne atraktivní, a díky príznivým klimatickým podmínkám v Kolumbii se tak rada z nich preorientovala na pestování marihuany, koky18 ci opia. Velkou roli hrála i výhodná poloha Kolumbie uprostred klícových paeráckých tras na pomezí latinskoamerických producentu drog a USA. Etablování narkomafie umonila i slabá centrální kolumbijská vláda, která dodnes nemá kontrolu nad celým teritoriem zeme, nebot nekterá území jsou zcela ovládána levicovými povstalci, tj. levicovými guerillami.19

Poté, co na prelomu 70. a 80. let dolo k preorientování kolumbijské drogové scény z marihuany na kokain, se udála i promena v organizaci obchodu s drogami. Kokain predstavoval pro producenty i paeráky drog mnohem lukrativnejí byznys a i díky enormním ziskum zacal být obchod s ním dusledneji organizován lidmi, kterí se sice nebáli riskovat, avak snaili se o maximální racionalizaci svého podnikání". Postupem casu tak dolo ke koncentraci znacného mnoství financních prostredku v rukou úzké skupiny osob, tzv. narkobaronu". V rámci obchodu s kokainem se vytvorilo nekolik organizovaných skupin, nicméne výsadní postavení si získaly zejména dva velmi dobre organizované a pocetne velké kartely sídlící v Medellínu a v Cali. Tyto dva kartely od pocátku 80. do poloviny 90. let ovládaly zhruba 60 % celkového kolumbijského obchodu s drogami a vetina ostatních skupin na ne byla více ci méne navázaná, tvorila pouze jakési jejich satelity a jen málo z nich pusobilo samostatne.20

V cele medellínského kartelu stáli Carlos Enrique Lehder Rivas, Pablo Escobar Trivia, Horte Ochoa Vásquez a José Gonzalo Rodríguez Cacha. V polovine osmdesátých let tato ctverice kontrolovala více ne 50 % kokainu mírícího do USA. Kartel z Cali byl veden bratry Orejeulovými a Josém Santacruzem Londonem.21

Z hlediska fungování kartelu byla struktura i praktiky obou velmi podobné; u kartelu z Cali vak bylo mono pozorovat vetí nezávislost jednotlivých bunek ne u medellínského kartelu.22 Spolecný pak byl pro oba kartely zejména jejich enormní vliv na hospodárskou, sociální a politickou strukturu zeme.

Kolumbijské drogové kartely charakterizovala v tomto období v prvé rade jejich schopnost a ochota pouít násilí, a to nejen ke znicení svých protivníku a odpurcu, ale rovne vuci prostému obyvatelstvu, aby byla vyvolána atmosféra strachu, zarucující kartelum urcitý respekt a zabranující monému otevrenému odporu obcanu proti jejich aktivitám.23

Tehdejí kolumbijský prezident Belisario Betancur, konfrontovaný se vzrustající moci kartelu, v roce 1988 prohlásil, e Kolumbie celí organizaci silnejí ne stát"24.

O nesmírném vlivu i organizacní síle kartelu svedcí i fakt, e v letech 1989 a 1990 vyhlásil Escóbar totální válku" kolumbijskému státu a vem neprátelským silám kladoucím prekáky jeho obchodu s drogami. Samotný kartel tak mel schopnost ohrozit stabilitu celé zeme.25

NARKOTERORISTICKÉ OBDOBÍ

Války vedené drogovými barony, pri nich se ve znacné míre uplatnily teroristické metody, zastínily vechny ostatní kolumbijské partyzánské aktivity.26

Pribline v letech 1983-1993 lze hovorit o narkoteroristickém" období v dejinách Kolumbie, kdy se medellínský kartel a kartel z Cali, dohromady kontrolující a 60 % vekeré produkce a exportu kokainu v Kolumbii, ocitly v otevreném stretu se státem, pro nej jejich likvidace znamenala nejvyí prioritu. Jak ji bylo zmíneno výe, typické pro toto období bylo pronikání aktivit obou kartelu do ekonomického, sociálního i politického ivota zeme. Clenové narkomafie tak napríklad v 80. letech zavradili tri prezidentské kandidáty a radu vládních úredníku a politiku, i presto vak jejich podpora ze strany verejnosti zustala pomerne vysoká.27 Je zajímavé, e v dobe pusobení dvou silných kartelu byla produkce a export kokainu nahlíena benými (rozumej zákony respektujícími) Kolumbijci méne negativne, ne je tomu v soucasnosti.28 Docházelo tedy k urcitému tolerování, nekdy a respektování této nelegální cinnosti, co vak souviselo zejména s faktem, e narkobaroni ze svých financních prostredku iniciovali radu verejne prospených projektu, napr. stavbu domu ci sportovních hrit v chudinských ctvrtích.29

V dobe rozkvetu terorismu byl v Medellínu vytvoren zlovestný úrad", v nem si drogoví baroni najímali mladé vrahy a vypláceli jim 1 000 dolaru za kadého zabitého policejního agenta. Soucástí strategie drogových baronu byly také pumové útoky.

Dne 27. listopadu 1989 zabili obchodníci s drogami 130 lidí pri pumovém atentátu na letadlo na lince mezi Bogotou a Medellínem. Cílem útoku byla zrejme likvidace nekolika policejních informátoru na palube letadla. O dva týdny pozdeji zabila nálo umístená v automobilu v bogotském hlavním sídle státní bezpecnostní sluby 86 lidí a zranila dalích 100 osob. V prubehu teroristické pumové kampane dolo k rade útoku na náhodne vybrané cíle. Tercem série útoku pripisovaných medellínskému kartelu byly také významné politické osobnosti. V roce 1984 byl ministr spravedlnosti zavraden dvema nájemnými zabijáky. V roce 1989 byl zabit Luis Carlos Galán, prezidentský kandidát liberální strany.30

Kartely tak v tomto období pouívaly vetinu bených teroristických útoku, at ji bombové útoky, útoky proti osobám (vetinou politickým predstavitelum Kolumbie, policistum, úredníkum apod.), útoky proti symbolickým cílum, útoky proti významným cílum, zastraování, vydírání, únosy atp.31

Kartely si v této ére vytvorily napríc sociální a politickou sférou podpurnou sít sprátelených osob, aby ochránily svoje investice a zabránily odhalení svých aktivit. Vliv velkých kartelu tak na konci 80. let v oblastech, kde pusobily, dosáhl úrovne srovnatelné s regionálními vládami.32

Obchod s drogami byl jak mestským, tak venkovským fenoménem, otevreným pro vechny, kterí byli ochotni a schopni se v nem angaovat. Jeho aktéry tak byli nejen lidé niího sociálního postavení, venkované ci nejruznejí kriminální ivly, kterí od zapojení se do techto nelegálních aktivit ocekávali rychlou sociální mobilitu v podobe takrka pohádkového zbohatnutí ze dne na den, ale i vrcholní predstavitelé podnikatelských kruhu a politické obce. Oba zminované kartely tak lze vnímat jako hlavní aktéry obchodu s drogami a do 90. let 20. století.

V dusledku financní pomoci z USA a také nové strategie kolumbijské vlády dolo od pocátku 90. let k výraznému zlepení operacních schopností kolumbijské armády a policie. Ta zacala být pri akcích proti drogovým dealerum a bossum úspená a v roce 1993 se podarilo najít samotného Escóbara, jen byl v prestrelce s policií zabit. Ztráta velkého vudce spolu s intenzivními zásahy policie znamenaly rychlou likvidaci celého medellínského kartelu, je byla dokoncena v prubehu roku 1994.33

Dominantní pozice v rámci kolumbijského obchodu s drogami tak zustala Kartelu z Cali, nicméne pouze na krátkou dobu. Bezpecnostním slokám se hlavní postavy kartelu podarilo vypátrat a zatknout krátce po Escóbarovi - bratri Orejuelové byli zatceni v polovine roku 1995, dostali vak ponekud mírné tresty. V roce 2005 byli vydáni do Spojených státu, kde byli odsouzeni k doivotním trestum.34

Nástup nových aktéru v polovine 90. let, jejich pocet se na rozdíl od predchozího citelného usporádání (s hegemonním postavením medellínského kartelu a kartelu z Cali) vyplhal a na tri sta, zpusobil fragmentaci kolumbijské narkomafie a zmeny v organizaci a fungování techto nových skupin.35

Od tohoto období lze registrovat skutecnost, e se Mexiko stalo hlavní tranzitní zemí pro export kokainu do USA. V této dobe toti 60 a 80 % kokainu putovalo do USA práve pres mexickou hranici, pricem po roce 2000 je tento procentuální podíl a 90 %.36

Z hlediska struktury nových (pokartelových") aktéru jde o malé, uzavrené skupiny s malou kálou aktivit, které nejsou schopny obstarat celý proces produkce drog od jejich pestování a po distribuci. Specializují se tedy pouze na jeho urcité fáze, pricem export drog a jejich distribuce (stále nejcasteji do USA) je ponechán cím dál casteji na mexických drogových kartelech. Uívají také nové exportní trasy a techniky a casteji spolupracují se zahranicními partnery.37

Co se týce exportu drog do zahranicí, zustávají hlavní cílovou destinací USA, nicméne stále vetí poptávka je patrná i ve státech Evropské unie (dále jen EU).38 Velká flexibilita pritom novým kolumbijským skupinám obchodujícím s drogami umonila rychle zareagovat i na sílící poptávku po heroinu v USA, a ve stále vetí míre tak v Kolumbii dochází k pestování a zpracování opia, potrebného k výrobe heroinu.

Proces spojený s exportem drog mimo území Kolumbie je spjat s mnohem sloitejími úkoly, ale i se irí kálou aktéru i operací. Pro úspený vývoz drog za hranice Kolumbie je nutná kombinace financních, bezpecnostních a politických zdroju - tedy nutnost mít dostatecný kapitál pro pokrytí nutných investic (slueb subdodavatelu, uplácení úredníku apod.), bezpecnostní aparát (pro ochranu zboí, vymáhání smluvních závazku ci zastraování konkurence) a udrování kontaktu s príslunými osobami cinnými v politické sfére. Splnení vech techto poadavku je pro jednotlivce ci malé skupinky velmi obtíné, proto se v oblasti zahranicního exportu angaují spíe vetí organizace nebo dochází ke spolupráci meních skupin.

Soucasná administrativa prezidenta Santose navazuje na strategii jeho predchudce, Álvara Uribeho. Prezident Uribe po svém nástupu k moci v roce 2002 spustil nejvetí vojenskou ofenzivu proti guerillám a obchodníkum s drogami nazvanou Plán Patriota, je byla soucástí irího politického konceptu Demokratická bezpecnostní politika (Democratic Security Policy). Krome zaloení rolnických milicí a síte informátoru ve venkovských oblastech tento program zahrnoval i vyslání 18 000 jednotek a speciálních sil do jiních oblastí zeme k likvidaci guerillových skupin. Uribeho nekompromisní postoj vuci povstalcum a drogovým gangum si vyádal i markantní navýení rozpoctu na obranu a výraznou modernizaci armády, pricem oba procesy byly umoneny zejména díky vojenské, politické a ekonomické podpore USA.39

Stejne tak Santos povauje obchod s drogami za jednu z hlavních hrozeb pro kolumbijskou demokracii. Stále akutneji je dnes rovne vnímáno kácení detných pralesu, ke kterému dochází pri rozirování kokových plantáí. Soucasná protidrogová politika je zaloena na nekolika pilírích: na vnitrostátních a hranicních kontrolách s cílem zabránit paování drog a chemických látek potrebných k jejich výrobe, na likvidaci kokových a opiových polí, snahách o rozbití sítí obchodníku s drogami a zabavení majetku a financí osob angaujících se v obchodu s drogami. Dle kolumbijské vlády je rovne obchod s drogami v soucasnosti hlavním zdrojem financí kolumbijských guerillových skupin, a dochází tak oslabování jejich ideologické motivace a k uchylování se k teroristickým praktikám ve snaze o ovládnutí kokových oblastí místního obyvatelstva.40 Jako nepochybne nejvýznamnejího aktéra, který vstupuje do obchodu s drogami, tak lze oznacit kolumbijskou vládu a administrativu, vcetne vojenských sloek státu.

Jaká je role dalích aktéru - predevím guerillových skupin - v soucasné Kolumbii ve vztahu k obchodování s drogami?

ROLE KOLUMBIJSKÝCH GUERILLOVÝCH SKUPIN V OBCHODU S DROGAMI

Na kolumbijském vnitrním konfliktu je zajímavá ruznorodost aktéru, kterí se jej úcastní. Na jedné strane vláda, snaící se rozpráit ozbrojené skupiny povstalcu a narkomafii, proti ní levicové guerilly s vazbami na narkomafii, je casto bojují i proti sobe navzájem.

Významným aktérem sporu jsou i pravicoví kolumbijtí paramilitares, jejich oficiálním cílem je boj proti guerillám, avak dopady jejich násilné cinnosti na bené obyvatelstvo jsou srovnatelné s guerillami. U paramilitárních skupin navíc existuje silné propojení s narkomafií, nebot rada z nich vznikla jako telesná strá zámoných narkobaronu a od 80. let zacala masivne participovat na obchodu s drogami.41

Aby bylo moné porozumet paramilitares, je treba se nejprve podívat na kontext, v rámci kterého se vyvíjeli. Kolumbie je zemí s dlouhou tradicí politického násilí, která sahá a do roku 1948. Zatímco intenzita boju, stejne jako jejich aktéri, se v prubehu let menila, nejruznejí organizované skupiny svými násilnými akty stále ohroovaly stabilitu státu. Behem posledních 30 let byly temito destabilizujícími faktory zejména marxistické guerilly. Díky obchodu s drogami získaly guerilly dostatek penez, aby mohly v roce 1996 spustit rozsáhlé bojové operace. Zacaly napadat vojenská zarízení a byly znacne úspené v otevrených bojích s armádními jednotkami. Príjmy z narkotik jsou i v soucasnosti doplnovány príjmy z únosu, vydírání, racketeeringu apod.

Výsledkem této situace je bezohledný byznys s mnoha obetmi, zejména ve venkovských oblastech, které jsou pod slabou kontrolou státu. Napr. federace chovatelu dobytka (FEDEGAN) uvádí, e v roce 1997 utrpela v dusledku krádeí a vydírání ze strany povstalcu ztráty ve výi 750 milionu dolaru. Obetmi guerill ve vetine prípadu nejsou zámoní podnikatelé, ale spíe více zranitelní drobní farmári a obchodníci. Tito lidé se za posledních tricet let stali nejcastejím tercem útoku guerill. To platí zejména pro 90. léta, kdy guerilly získaly na síle.

Ne náhodou dolo k nejvetímu rozmachu hnutí paramilitares práve v této dekáde. Pro pochopení vývoje paramilitares je treba se nejprve podívat na ivotní príbeh jejich leadera, Carlose Castana, nebot jeho profil je typický pro vetinu clenu paramilitares. Castano vyrustal ve venkovském prostredí provincie Antioquia nedaleko Medellínu jako syn drobného farmáre. Kdy mu bylo patnáct let, unesly FARC jeho otce. Rodina vak byla schopná zaplatit pouze cást výkupného, a FARC tedy svého zajatce zavradily. Po této události se Castanovi synové zaprisáhli, e otcovu smrt pomstí. Vichni ctyri bratri vstoupili do armády, kde se úcastnili boje proti guerillám. I pres prvotní úspech vak zacali být zanedlouho zklamaní z toho, e rada zatcených povstalcu byla proputena pro nedostatek dukazu. Armáda navíc nikdy neudrela kontrolu nad venkovskými oblastmi, a jakmile se vojáci stáhli, povstalci se vrátili zpet a zacali znovu terorizovat místní obyvatelstvo a zejména ty, které podezrívali ze spolupráce s armádou.

Následne se Castano a jeho bratri rozhodli ukoncit spolupráci s armádou a zaloit vlastní antiguerillové hnutí. Zpocátku se snaili o prímou konfrontaci s povstalci, nicméne poté, co ji pri prvních potyckách utrpeli teké ztráty, pochopili, e povstalci jsou lépe vyzbrojeni a vycviceni. Castano a jeho bratri se proto rozhodli pro zmenu strategie a zacali proti guerillám bojovat za pouití jete více neregulérních metod boje, ne uívaly samotné guerilly v boji proti státu. Místo toho, aby útocili na bojové jednotky povstalcu, se zamerili na nicení infrastruktury, kterou mely guerilly pod kontrolou, nicily jejich komunikacní kanály, zásobování apod. Tato metoda se ukázala jako úspená a paralelne s tím, jak guerilly slábly, získávali paramilitares na síle. Lidé, kterí dríve upláceli guerilly, aby se ochránili, zacali nyní platit paramilitares. Lidé s podobným osudem jako bratri Castanovi se ve velkém poctu pridávali k paramilitares.

Díky znacným úspechum paramilitares docházelo k castému tolerování jejich aktivit a nekdy i k prímé podpore ze strany armády. Tato podpora zahrnovala mj. i sdílení zpravodajských informací, dodávky zbraní ci výcvik nových clenu. Rada bývalých vojáku a policistu se také casto stávala cleny paramilitárních jednotek. Tato tolerance a vzájemná podpora vznikla díky existenci spolecných cílu, kdy clenové paramilitares znacne ulehcovali práci bezpecnostních sloek. Paramilitární jednotky vak vznikaly také z rad bývalých clenu guerill, kterí se tak chránili pred pomstou ze strany svých bývalých spolubojovníku.42

Zrejme nejpozoruhodnejím rysem paramilitárního hnutí v Kolumbii je fakt, e nevzniklo jako monolitická skupina, která by se pozdeji organizovane rozírila do dalích oblastí, ale lo spíe o spontánní mylenku lidí, kterí meli podobnou ivotní zkuenost a zaloili svoje organizace nezávisle na sobe. Ve druhé polovine 80. let tvorili clenové paramilitares povetinou separátní sebeobranné" skupinky s jediným spolecným jmenovatelem, a to bojem proti guerillám. Nekteré byly ciste defenzivní, tedy bud poskytovaly ochranu bohatým rolníkum, nebo mely podobu obcanských milicí, které byly a do roku 1989 legální. Jiné skupiny byly ambicióznejí a jejich cílem se stala nejen ochrana proti povstalcum, ale i otevrená válka s nimi. Cást z nich byli nájemní zabijáci drogových baronu, jejich úkolem bylo mstít se guerillám, které vydíraly zámoné narkobarony. Nejsilnejí hnutí tohoto typu vznikla v regionu Urabá v Antioquia, na územích jihovýchodne od Bogoty a na území jine od Atlantiku.43 V roce 1997 vznikly z jednotlivých skupin Spojené sebeobranné síly Kolumbie (Autodefensas Unidas de Colombia, AUC), v jejich cele stanul práve Carlos Castano. AUC zastreily radu paramilitárních skupin a pocet jejich clenu se z puvodních 8 000 vyplhal behem nekolika let a na 20 000.44

Strategie a taktika paramilitares se príli neliila od guerill. Snaili se získat kontrolu nad co nejvetím územím Kolumbie, pricem se zamerovali zejména na oblasti s nejvetí produkcí drog. Zde docházelo k nejzávanejím stretum mezi AUC a guerillami, které se také snaily na lokálním obchodu s drogami vydelat.45

Príjmy AUC z obchodu s drogami byly znacné. Osm z devatenácti paramilitárních skupin, které AUC zastreovaly, bylo prokazatelne napojeno na obchod s drogami a u vetiny ostatních se napojení predpokládalo. V roce 2000 navíc v televizní debate sám Castano priznal, e 70 % jeho sil je financováno z paování drog a zdanení" rolníku pestujících koku na územích ovládaných AUC. Dle Americké protidrogové agentury (DEA) navíc AUC byly prímo zapojeny do zpracování koky a minimálne jedna ze skupin, kterou zastreovaly, se podílela na exportu kokainu do zahranicí.46

V roce 2002 vyhlásily AUC jednostranné prímerí výmenou za beztrestnost ci udelení pouze malých trestu jejich clenum a také za slib, e jejich vysocí predstavitelé nebudou vydáni do Spojených státu, kde by vzhledem ke svému napojení na obchod s drogami dostali vysoké tresty. Administrativa prezidenta Uribeho tyto podmínky akceptovala a dokoncení odzbrojení paramilitares bylo stanoveno na konec roku 2005 a AUC se rovne prihlásily ke Kolumbii bez drog". Vzhledem k problematické ratifikaci dohody mezi vládou a paramilitares v Kongresu dolo k prutahum v odzbrojovacím procesu, který tak byl ukoncen a na pocátku roku 2006. Celkem dolo k odzbrojení odhadem 27 000 clenu AUC.47

I pres zdánlivý úspech, který odzbrojení AUC na první pohled znamenalo, je otázkou, jaké dopady bude tento krok v praxi mít. Zapojení paramilitares zpet do kolumbijské spolecnosti toti bude problematické a je moné, e rada z nich se zapojí do aktivit organizovaného zlocinu. Dalím problémem je fakt, e paramilitares mnohdy pusobili jako protiváha levicových guerill, a tudí po zániku AUC mue dojít k jejich posílení a prevzetí kontroly guerillami na územích, která byla dríve spravována AUC.

Dalími aktéry drogového obchodu v Kolumbii jsou nepochybne i guerillové skupiny. Mezi temito skupinami ji od svého vzniku v 60. letech dominují Revolucní ozbrojené síly Kolumbie (Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia, FARC) a Národní osvobozenecká armáda (Ejército de Liberación Nacional, ELN). Obe skupiny jsou USA i EU oznacovány za teroristické.48

FARC vznikly v roce 1964. Pocátkem 70. let zacaly samostatne získávat financní prostredky pro svoji cinnost únosy cizincu a bohatých Kolumbijcu a vydíráním velkých cástek od mezinárodních spolecností.49

FARC byly zaloeny levicove smýlejícím revolucionárem Manuelem Marulandou, kterému se podarilo z drobných komunistických odbojových skupin pusobících preváne v jiní cásti zeme vytvorit silnou guerillovou organizaci s celostátním vlivem. Puvodním cílem organizace bylo zabránit nerovné distribuci pudy a vytvorit a aplikovat v zemi odpovídající agrární program zahrnující zlepení ivotních podmínek rolníku, redistribuci pudy ci garanci zemedelských cen.50 V prvních dvou desetiletích se aktivity FARC omezovaly na prepadávání vojenských jednotek a na útoky na místní farmáre s cílem získat zbrane, munici, potraviny, ale také rukojmí a na vytvorení síte informátoru. Cílem tedy nebyla snaha paralyzovat chod státu, ale spíe udret si vliv v oblastech, které meli povstalci pod kontrolou, a rekrutovat do svých rad nové spolubojovníky. Tato formativní fáze trvala do konce 80. let, kdy byla dokoncena vnitrní hierarchizace guerilly, dobudováno politické vedení a rozírena geografická pusobnost o dalí dve fronty na severovýchode zeme a u hranic s Panamou.51

Ji od dob vzniku lze pozorovat urcité napojení FARC na obchod s drogami v Kolumbii. Ackoli FARC puvodne striktne oponovaly pestování marihuany ci koky na územích, je mely pod svou kontrolou, nebot tato cinnost byla dle jejich názoru v rozporu s jejich revolucními cíli a drogy byly chápány jako imperialistický výdobytek", dolo od pocátku 80. let k prehodnocení tohoto stanoviska a nastolení pragmatictejího postoje vuci místním pestitelum ilegálních rostlin.52

Duvody pro tento obrat byly samozrejme financní - FARC se v prvních desetiletích po svém zaloení potýkaly s nedostatkem financních prostredku,53 protoe príjmy z útoku na armádu a vládní budovy ci materiální podpora cásti obyvatel nebyly dostacující pro guerillu cítající nekolik tisíc muu. Od konce 90. let tak zacínají nekteré bunky FARC provozovat vlastní laboratore na zpracování koky v odlehlých oblastech zeme, je mají pod kontrolou.54

Mezi lety 1991 a 1995 pocházelo odhadem 42 % príjmu FARC z cinnosti spojené s pestováním drog (od produkce a poskytování bezpecnostních slueb pestitelum a po tzv. gramaje, tedy jakási cla vybíraná od pestitelu, producentu a paeráku koky na územích kontrolovaných guerillou), 22 % z únosu a 32 % z vydírání (zejména horníku, obchodníku a zámoných farmáru)55. V soucasnosti jsou príjmy z obchodu s drogami hlavním zdrojem financí FARC a pohybují se okolo 50 %. FARC z ideového hlediska casto ospravedlnují svoje napojení na obchod s drogami odporem vuci vládnímu projektu boje proti drogám, jen je nahlíen jako projekt USA, které takto zasahují do vnitrních záleitostí zeme.56

FARC se napríklad v zárí 1996 podílely na zabití 100 vládních úredníku, co mela být odpoved kolumbijské vláde, která plánovala znicit rozsáhlé kokové plantáe.57 Kolumbijská vláda se snaila proti FARC bojovat ruznými prostredky, cestou konfrontace i dialogu. Jednání s povstalci vyvrcholila za éry prezidenta Andrése Pastrany (1998-2002), který guerillám výmenou za dialog s vládou nabídl zrízení bezpecných zón, na nich se vláda zrekla své pusobnosti a vlivu ve prospech guerill. Neúspený mírový proces byl ukoncen v roce 2002, kdy Pastrana narídil nové vojenské operace na území bezpecných zón.

Pastrana zároven v roce 1999 inicioval tríletý program s názvem Plan Colombia, jeho cílem bylo posílení kolumbijských politických institucí, justice a dosaení vetích úspechu v boji proti nestátním aktérum. Pro dosaení techto ambiciózních cílu byla kolumbijskou vládou vyclenena cástka ctyri miliardy dolaru, dalí tri miliardy poskytlo mezinárodní spolecenství, zejména USA a EU.58 Výsledky tohoto programu vak byly znacne ambivalentní, nebot se sice podarilo zvýit efektivitu bezpecnostních sloek, co se projevilo v mnoha úspených protidrogových a protipovstaleckých operacích, na druhou stranu je vak Kolumbie stále znacne závislá na americké pomoci, pricem ani ta nedokáe situaci v zemi stabilizovat.

Jako dalího aktéra lze identifikovat Národní osvobozeneckou armádu (ELN), která byla zaloena skupinou kolumbijských studentu v roce 1962. Zpocátku pusobila zejména v oblastech tradicního sociálního konfliktu na severu Kolumbie, tedy v oblastech teby ropy, kde docházelo k prílivu zahranicních pracovníku ropných spolecností, a ve venkovských oblastech, kde pudu skupovali zámoní podnikatelé pro realizaci svých projektu. Na rozdíl od FARC byla ELN silne ovlivnena náboenskou naukou katolického kneze Camila Torese, který pusobil v jejích radách a po smrti v guerillovém boji se stal Tores duleitým symbolem této organizace.59

Jedním z nejvýznacnejích rysu ELN je práve prítomnost katolických kneí v clenské základne hnutí. Od ostatních kolumbijských partyzánských skupin se ELN liila systematickými cistkami vlastních rad. V letech 1965-1969 popravila ELN nejméne 57 vlastních clenu.60

Hlavním cílem ELN je vláda lidu, eliminace mocné oligarchie a konec amerického imperialismu v Latinské Americe"61. V 70. letech byla guerilla témer rozpráena státními slokami, nicméne dokázala se vzpamatovat a v soucasnosti se pocet jejích clenu odhaduje na dva a tri tisíce.62 Napojení ELN na kolumbijskou drogovou scénu je mnohem méne zretelné ne v prípade FARC. Ackoli vedení guerilly popírá jakoukoli úcast na procesu výroby ci distribuce drog, dle kolumbijské vlády i ozbrojených sloek je i ELN aktérem obchodu s drogami.63

Podobne jako FARC i ELN od 80. let uzavírala ad hoc aliance s drogovými kartely v podobe vybírání cel" z produkce drog na územích, je mela pod kontrolou.64 A do poloviny 90. let vak predstavovaly hlavní zdroj príjmu ELN únosy a výpalné, zejména od ropných spolecností, které jsou tradicním cílem guerilly, nicméne stále vetí podíl príjmu pochází i z obchodu s drogami. Dle predpokladu kolumbijské vlády dolo v tomto ohledu ke zlomu v letech 2005 a 2007, kdy byla zaznamenána zvýená aktivita ELN v oblasti pobreí Pacifiku a venezuelských hranic, tedy v regionech s nejvetí mírou pestování koky a nejvetí aktivitou paeráku drog. Tento trend by tedy mohl potvrzovat hypotézy, e stejne jako v prípade FARC je i u ELN v soucasnosti hlavním zdrojem príjmu participace na produkci a paování drog.65

Ve svém ozbrojeném boji proti státu vyuívají povstalci krome vrad politiku a nicení státního majetku a infrastruktury zejména metody únosu, vydírání ci vyhroování, které jsou také významným zdrojem jejich príjmu. Stále vetí cástky vak plynou do rozpoctu guerill z jejich úcasti na obchodu s drogami, která se za posledních nekolik desetiletí zmenila z prosté kontroly území, na nich se pestuje marihuana ci koka, na jejich prímé napojení na produkci a distribuci drog.66

Propojení nestátních aktéru uívajících k prosazení svých cílu násilí s aktéry organizovaného zlocinu nabylo na významu predevím po konci studené války, která ukoncila cástecné financování levicových povstalcu Sovetským svazem a znamenala rovne urcité ideologické oslabení techto skupin zpusobené ztrátou silného ideového partnera.67 Zisk financních prostredku z lukrativního obchodu s drogami tak byl pro kolumbijské guerilly moností, jak financovat svoji cinnost. Tento vývoj navíc usnadnil fakt, e velká cást kokových polí a tras uívaných pro paování drog náleela do sféry vlivu povstalcu.

Zvyující se participace kolumbijských guerill na obchodu s drogami logicky neznamenala naprosté oputení jejich ideologických cílu, nicméne vize ekonomického zisku znacne promenila jejich puvodne ciste ideovou motivaci. Toto tvrzení lze doloit i stále castejími souboji mezi jednotlivými guerillami o území, na nich se masivne pestuje koka a opium a pres ne vedou významné exportní trasy.68

Celkove tak dochází k depolitizaci kolumbijského vnitrního konfliktu, nebot jeho jednotliví aktéri usilují spíe ne o dosaení politických cílu o maximalizaci svého financního zisku. Navíc lze hovorit i o jeho internacionalizaci, kdy odnoe drogových skupin pusobí i v exportních destinacích, zejména v USA a v Evrope, a dochází rovne ke stále silnejí spolupráci se zahranicními partnery, zejména s mexickými drogovými kartely.

ZÁVER

Cílem tohoto clánku bylo nastínit promeny, které se odehrály na kolumbijské drogové scéne od 70. let 20. století, obzvláte ve vztahu k hlavním aktérum drogového byznysu. Klícovou událostí bylo v tomto ohledu rozpráení dvou hlavních drogových kartelu v polovine 90. let, které s sebou prineslo celkovou fragmentaci drogové scény a vznik malých drogových skupin, které samy nejsou schopny kontrolovat celou fázi produkce a exportu drog. Z tohoto duvodu dochází k výrazné zahranicní spolupráci kolumbijských producentu drog, zejména s mexickými drogovými kartely.

Novým fenoménem se v 90. letech stali kolumbijtí paramilitares, kterí vznikli v reakci na cinnost levicových guerill a aktivne participovali na obchodu s drogami v zemi. V soucasnosti jsou vak spíe marginálním aktérem, nebot po uzavrení prímerí s vládou v roce 2006 se nacházejí v procesu odzbrojování a ukoncování cinnosti.

Významným faktorem urcujícím novou podobu drogového byznysu v Kolumbii je také postupné zapojování levicových guerill do obchodu s drogami, které tak cástecne financují svoji cinnost.69 Na pocátku 90. let s koncem studené války, který znamenal i konec financování levicových guerill Sovetským svazem, a také s nástupem nové generace guerillových bojovníku dolo k posílení orientace kolumbijských guerill na drogový byznys. Jak FARC, tak ELN koncentrují svoji aktivitu zejména do oblastí, kde dochází k nejvetí produkci drog a od 80. let do pocátku nového tisíciletí dochází spolu s navyováním plochy kokových polí k paralelnímu nárustu clenské základny techto guerill. Dle zjiení kolumbijské vlády navíc plyne cca 50 % príjmu guerill ze zapojení do obchodu s drogami, které má podobu nejen kontroly území, na nich je pestována koka ci opium ci kontroly paeráckých tras, ale ve stále vetí míre i prímého zapojení do zpracování narkotik vcetne provozování vlastních zpracovatelských laboratorí.70 Výe zmínené faktory naznacují viditelné oslabení ideologické disciplíny kolumbijských guerill, z nich se stávají de facto kriminální organizace, jejich hlavním motivem je financní zisk. Z ideologického oslabení guerill vyplývá i celková depolitizace kolumbijského vnitrního konfliktu, nebot jeho aktéri jsou spíe ne politickými cíli motivováni vidinou financního zisku. Tento fakt mue predstavovat váný problém pro kolumbijskou vládu pri reení konfliktu, protoe prípadné vyjednávání s povstalci tak bude sloitejí.

Stejne tak zmeny, které se od poloviny 90. let odehrály na kolumbijské drogové scéne, znamenají pro kolumbijské bezpecnostní sloky novou výzvu. Boj proti novým drogovým skupinám se stal mnohem obtínejí ne v dobe existence dvou velkých kartelu, nebot nové skupiny jsou mnohem hure vysledovatelné a uívají rafinovanejí metody.

Kolumbijská narkodemokracie" tak i v soucasnosti celí hrozbám ze strany povstalcu a narkomafie, jejich podoba se sice za poslední desetiletí zmenila, míra jejich nebezpecí pro kolumbijský stát vak nikoli. Soucasné trendy zatím nenaznacují, e by mohlo v blízké budoucnosti dojít ke zmene tohoto stavu, avak velkou roli bude v tomto ohledu hrát i bezpecnostní politika nové administrativy prezidenta Santose. Santos zatím pokracuje v Uribeho tvrdém kurzu proti povstalcum a obchodníkum s drogami a prebírá i hlavní strategické koncepty predchozí administrativy, na jejich vzniku se ostatne jako ministr obrany spolupodílel.

Footnote

POZNÁMKY

1 Dusledky pro analytiky a politiky jsou obrovské. Jsme-li svedky efektu bumerangu", ve kterém se musíme zamerit na aspekty jak národní, tak lidské bezpecnosti, musíme si uvedomit, e príliný duraz na jeden aspekt bezpecnosti na úkor toho druhého mue zpusobit, e se bumerang vrátí zpet" v podobe patne vyváených záveru a prostredku v menícím se bezpecnostním prostredí. ZEMAN, Petr (ed.): Ceská bezpecnostní terminologie. Výklad základních pojmu. s. 89; LIOTTA, Peter, H. Boomerang Effect: The Convergence of National and Human Security, s. 485-487; WAISOVÁ, árka a kol.: Bezpecnost a strategie. Východiska. Stav. Perspektivy. s. 57.

2 KOONINGS, Kees, KRUIJT, Dirk. Armed Actors: Organized Violence and State Failure in Latin America, s. 78.

3 Ibid. s. 79

4 HRABÁLEK, Martin. Organizovaný zlocin v Kolumbii, s. 171.

5 K diskusi o narkoterorismu viz SCHMID, Alex. Links between Terrorism and Drug Trafficking: A Case of Narco-Terrorism"? on-line text.

6 V textu bude i nadále pouíván termín guerilla, i kdy se v ceském prostredí casto pouívá i prepis ve forme gerila.

7 ROBBE, Martin. Atentát na budúcnost. s. 140; srov. KOLEKTIV. Svetový terorismus. Od staroveku a po útok na USA, s. 138; MARE, Miroslav. Terorismus v CR, s. 26.

8 MARE, Miroslav. Terorismus v CR, s. 27; srov. STRMISKA, Maxmilián. Politický terorismus. Úvod do studia terorismu v demokratických systémech, s. 15-20; ROBBE, Martin. Atentát na budúcnost. s. 140-144.

9 Novou obecne vymezenou formou guerilly se stala tzv. komunikacní guerilla, její soudobé základy byly formulovány predevím v západním ultralevicovém prostredí v devadesátých letech. Spocívá primárne v získání dominance v informacním prostoru, v poslední dobe pak zvláte v kyberprostoru. Cílem je sdelovat vlastní informace a blokovat informace neprítele. Komunikacní guerilla je z hlediska konceptu tradicní guerilly problematická, protoe nemusí mít vojenskou strukturu, a casto se spíe blíí konceptu irokého nerízeného odporu. Blíe viz MARE Miroslav. Terorismus v CR, s. 29.

10 Ibid., s. 27

11 Ibid., s. 32; srov. IBÁNEZ, Louis de la, Corte. Logika terorismu. s. 22-23.

12 STRMISKA, Maxmilián. Politický terorismus. Úvod do studia terorismu v demokratických systémech, s. 20.

13 K tomu viz DRULÁK, Petr a kol. Jak zkoumat politiku. Kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích, s. 33.

14 Do této doby bylo klícovým producentem drog v regionu Chile, kde vak byla po vojenském puci v roce 1973 a nástupu Augusta Pinocheta odstartována vlna represí, která vyústila nejen v zatýkání predních drogových dealeru a jejich extradici do USA, ale také v masivní exodus zbývajících clenu chilské narkomafie do Kolumbie. K tomu srov. LUNDE, Paul. Organizovaný zlocin. Zasvecený pruvodce nejúspenejím odvetvím sveta.

15 K tomu blíe viz CHEPESIUK, Donald. The Bullet or the Bribe: Taking Down Colombia's Cali Drug Cartel.

16 K tomu blíe viz CAMACHO-GUIZADO, Álvaro, LÓPEZ-RESTREPO, Andres. From Smugglers to Warlords: Twentieth Century Colombian Drug Traffickers.

17 VARGAS MEZA, Ricardo. Drogas, conflicto armado y seguridad global en Columbia, s. 118.

18 Kolumbie je v soucasnosti nejvetím svetovým producentem koky; koková pole zabírají plochu témer 100 000 hektaru a mnoství vyrobeného kokainu se od poloviny 90. let pohybuje kolem 500 tun, co predstavuje 60-70 % svetové produkce kokainu. Blíe viz UNODC. Colombia. Coca Cultivation Survey 2008, s. 6.

19 BERRY, Albert, BARRAGÁN, Jacqueline. Winners and Losers from the Illicit Drug Industry in Columbia, s. 119-152.

20 K tomu srov. CAMACHO-GUIZADO, Álvaro, LÓPEZ-RESTREPO, Andres. From Smugglers to Warlords: Twentieth Century Colombian Drug Traffickers.

21 LUNDE, Paul. Organizovaný zlocin. Zasvecený pruvodce nejúspenejím odvetvím sveta, s. 183-189.

22 K tomu blíe viz NIEVES, Robert, J. Colombian Cocaine Cartels: Lessons from the Front.

23 K tomu srov. CAMACHO-GUIZADO, Álvaro, LÓPEZ-RESTREPO, Andres. From Smugglers to Warlords: Twentieth Century Colombian Drug Traffickers

24 FILIPPONE, Robert. The Medellin Cartel: Why We Can't Win the Drug War. s. 324.

25 K tomu srov. CAMACHO-GUIZADO, Álvaro, LÓPEZ-RESTREPO, Andres. From Smugglers to Warlords: Twentieth Century Colombian Drug Traffickers.

26 KOLEKTIV. Svetový terorismus. Od staroveku a po útok na USA, s. 407.

27 Blíe viz KRAUSS, Carolin. Development of Illicit Crop Cultivation and Drug Trafficking.

28 ZAITCH, Daman. Trafficking Cocaine. Colombian Drug Entrepreneurs in the Netherlands, s. 51-52.

29 HRABÁLEK, Martin. Organizovaný zlocin v Kolumbii, s. 173

30 KOLEKTIV. Svetový terorismus. Od staroveku a po útok na USA, s. 407.

31 K tomu srov. BRZYBOHATÝ, Marián. Úvod do problematiky terorismu a antiterorismu, s. 25-30.

32 Blíe viz KRAUSS, Carolin. Development of Illicit Crop Cultivation and Drug Trafficking.

33 PARDO, Rafael. Colombia's Two Front War. Foreign Affairs, s. 68.

34 HRABÁLEK, Martin. Organizovaný zlocin v Kolumbii, s. 175; srov. LUNDE, Paul. Organizovaný zlocin. Zasvecený pruvodce nejúspenejím odvetvím sveta.

35 CAMACHO-GUIZADO, Álvaro. Plan Colombia and the Andean Regional Initiative: The Ups and Downs of a Policy, s. 78.

36 Blíe viz ZAITCH, Daman. Trafficking Cocaine. Colombian Drug Entrepreneurs in the Netherlands.

37 K tomu srov. CAMACHO-GUIZADO, Álvaro, LÓPEZ-RESTREPO, Andres. From Smugglers to Warlords: Twentieth Century Colombian Drug Traffickers.

38 Napríklad v roce 2005 tvoril kolumbijský kokain dve tretiny (640 tun) celkového mnoství kokainu dovezeného do USA. Srov. UNODC. Colombia. Coca Cultivation Survey 2008. United Nations Office on Drugs and Crime.

39 FELBAB-BROWN, Vanda. Shooting Up: Counterinsurgency and the War on Drugs, s. 104.

40 Blíe viz PRESIDENCY OF THE REPUBLIC - MINISTRY OF DEFENCE. Democratic Security and Defence Policy.

41 SWEIG, Julia, E. What Kind of War for Colombia? s. 128.

42 SPENCER, David. Colombia's paramilitaries: criminals or political force? s. 4-6.

43 Ibid., s. 6

44 Viz HRABÁLEK, Martin. Kolumbie: Uribe a ctyri roky demokratické bezpecnosti".

45 Blíe k tomu HUMAN RIGHTS WATCH. Colombia: Letting Paramilitaries off the Hook.

46 Ibid.

47 Viz HRABÁLEK, Martin. Kolumbie: Uribe a ctyri roky demokratické bezpecnosti".

48 Blíe viz SALAZAR, Bernardo, Pérez. Guerra y Terrorismo en Columbia.

49 KOLEKTIV. Svetový terorismus. Od staroveku a po útok na USA, s. 404.

50 Blíe viz KRAUSS, Carolin. Development of Illicit Crop Cultivation and Drug Trafficking.

51 Viz CHALK, Peter, RABASA, Angel. Colombian Labyrinth: The Synergy of Drugs and Insurgency and its Implications for Regional Stability.

52 CAMACHO-GUIZADO, Álvaro, LÓPEZ-RESTREPO, Andres. From Smugglers to Warlords: Twentieth Century Colombian Drug Traffickers. s. 26; srov. SPENCER, David. Colombia's paramilitaries: criminals or political force?

53 Zahranicní pomoc kolumbijským guerillám byla marginální; Sovetský svaz nepovaoval Kolumbii za duleitou oblast svého ivotního zájmu a pomoc ze sprátelené Kuby ci Nikaraguy nebyla pro rozvíjející se guerilly dostatecná.

54 BAGLEY, Bruce, Michael. Drug Trafficking, Political Violence and U.S. Policy in Colombia in the 1990' s. 29-30.

55 KOONINGS, Kees, KRUIJT, Dirk. Armed Actors: Organized Violence and State Failure in Latin America, s. 98.

56 Blíe viz KRAUSS, Carolin. Development of Illicit Crop Cultivation and Drug Trafficking.

57 Srov. LUNDE, Paul. Organizovaný zlocin. Zasvecený pruvodce nejúspenejím odvetvím sveta.

58 Viz HOLMES, Jennifer. S., GUTIÉRREZ DE PINERES, Sheila, Amina, CURTIN, Kevin M. Guns, Drugs, and Development in Colombia. s. 133.

59 Viz HOLMES, Jennifer. S., GUTIÉRREZ DE PINERES, Sheila, Amina, CURTIN, Kevin M. Guns, Drugs, and Development in Colombia.

60 KOLEKTIV. Svetový terorismus. Od staroveku a po útok na USA, s. 406.

61 HOLMES, Jennifer. S., GUTIÉRREZ DE PINERES, Sheila, Amina, CURTIN, Kevin M. Guns, Drugs, and Development in Columbia, s. 51.

62 Ibid.

63 Blíe viz KRAUSS, Carolin. Development of Illicit Crop Cultivation and Drug Trafficking.

64 Viz SKIDMORE, Thomas, E., SMITH, Peter, H. Modern Latin America.

65 Viz HANSON, Stephanie. FARC, ELN: Colombia's Left-Wing Guerrillas.

66 DRUG ENFORCEMENT ADMINISTRATION. Insurgent Involvement in the Colombian Drug Trade.

67 THOUMI, Francisco, E. Why a Country Produces Drugs and How This Determines Policy Effectiveness: A General Model and Some Applications to Colombia. s. 155.

68 Ibid. s. 156.

69 Srov. KLAVEC, Jozef. Terorizmus ako politický fenomén, s. 70.

70 Blíe viz PRESIDENCY OF THE REPUBLIC - MINISTRY OF DEFENCE. Democratic Security and Defence Policy.

References

LITERATURA:

[1] BAGLEY, Bruce, Michael. Drug Trafficking, Political Violence and U.S. Policy in Colombia in the 1990's. In ROJAS, Cristina., MELTZER, Judy (eds.): Elusive Peace. International, National, and Local Dimensions of Conflict in Colombia. New York, Palgrave Macmillan, 2005. p. 21-52. ISBN 140396744X.

[2] BERRY, Albert, BARRAGÁN, Jacqueline. Winners and Losers from the Illicit Drug Industry in Colombia. In ROJAS, Cristina, MELTZER, Judy (eds.): Elusive Peace. International, National, and Local Dimensions of Conflict in Colombia. New York, Palgrave Macmillan, 2005. p.119-152. ISBN 140396744X.

[3] BRZYBOHATÝ, Marián. Úvod do problematiky terorismu a antiterorismu. Praha: PA CR, 1995. s. 102, ISBN 80-85981-13-0.

[4] CAMACHO-GUIZADO, Álvaro. Plan Colombia and the Andean Regional Initiative: The Ups and Downs of a Policy. In: ROJAS, C., MELTZER, J. (eds.): Elusive Peace. International, National, and Local Dimensions of Conflict in Colombia. New York, Palgrave Macmillan, 2005. p.77-96. ISBN 140396744X.

[5] DRULÁK, Petr a kol. Jak zkoumat politiku. Kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích. Praha: Portál, 2008. s. 256, ISBN 978-80-7367-385-7.

[6] FELBAB-BROWN, Vanda. Shooting Up: Counterinsurgency and the War on Drugs. Washington: Brookings Institution Press, 2010, p. 202, ISBN 9780815704508.

[7] HOLMES, Jennifer. S., GUTIÉRREZ DE PINERES, Sheila, Amina, CURTIN, Kevin M. Guns, Drugs, and Development in Colombia. Austin, University of Texas: Press, 2008. p. 208, ISBN 978-0-292-71871-5.

[8] HRABÁLEK, Martin. Organizovaný zlocin v Kolumbii. In SMOLÍK, Josef, MÍD, Tomá, VADURA, Vladimír. Organizovaný zlocin a jeho ohniska v soucasném svete. Brno, Mezinárodní politologický ústav, 2007. s. 171-184. ISBN 978-80-210-4438-8.

[9] CHALK, Peter, RABASA, Angel. Colombian Labyrinth: The Synergy of Drugs and Insurgency and its Implications for Regional Stability. Santa Monica, RAND, 2001. 128 pp. ISBN 0-8330-2994-0.

[10] CHEPESIUK, Donald. The Bullet or the Bribe: Taking Down Colombia's Cali Drug Cartel. Westport, Praeger Publisher, 2003. p. 320, ISBN 0-275-97712-9.

[11] IBÁNEZ, Louis de la, Corte. Logika terorismu. Praha: Academia, 2009. s. 321, ISBN 978-80-200-1724-6.

[12] KLAVEC, Jozef. Terorizmus ako politický fenomén. Bratislava: Univerzita Komenského, 2007. 108 s. ISBN 978-80-223-2294-2.

[13] KOLEKTIV. Svetový terorismus. Od staroveku aútok na USA. Praha: Svojtka & Co, 2001. s. 536, ISBN 80-7237-340-4.

[14] KOONINGS, Kees, KRUIJT, Dirk. Armed Actors: Organized Violence and State Failure in Latin America. London, Zed Books, 2004. p. 214, ISBN 1842774441.

[15] LIOTTA, Peter, H. Boomerang Effect: The Convergence of National and Human Security. Security Dialogue, 2002, Vol. XXXIII, No. 4, p. 437-488.

[16] LUNDE, Paul. Organizovaný zlocin. Zasvecený pruvodce nejúspenejím odvetvím sveta. Praha, Mladá Fronta, 2009. s. 200, ISBN 978-80-204-1997-2.

[17] MARE, Miroslav. Terorismus v CR. Brno: Centrum strategických studií, 2005. s. 478, ISBN 80-903333-8-9.

[18] PARDO, Rafael. Colombia's Two Front War. Foreign Affairs, 2000, Vol. 79, No. 4, p. 64-73.

[19] ROBBE, Martin. Atentát na budúcnost. Bratislava: Smena, 1984. s. 196.

[20] SKIDMORE, Thomas, E., SMITH, Peter, H. Modern Latin America. Oxford: University Press, 2005. p. 512, ISBN 0195170121.

[21] STRMISKA, Maxmilián. Politický terorismus. Úvod do studia terorismu v demokratických systémech. Brno: Masarykova univerzita, 1996. s.104, ISBN 80-210-1360-5.

[22] SWEIG, Julia, E. What Kind of War for Colombia? Foreign Affairs, 2002, Vol. 81, No. 5., p.122-141.

[23] THOUMI, Francisco, E. Why a Country Produces Drugs and How This Determines Policy Effectiveness: A General Model and Some Applications to Colombia. In: ROJAS, Cristina, MELTZER, Judy: Elusive Peace. International, National, and Local Dimensions of Conflict in Colombia. New York, Palgrave Macmillan, 2005. p. 153-181. ISBN 140396744X.

[24] WAISOVÁ, árka. Lidská bezpecnost - soucasné paradigma? In WAISOVÁ, árka a kol.: Bezpecnost a strategie. Východiska. Stav. Perspektivy. Dobrá Voda u Pelhrimova: Alenek, 2003. s. 41-60. ISBN 80-86473-46-5.

[25] ZAITCH, Daman. Trafficking Cocaine. Colombian Drug Entrepreneurs in the Netherlands. Hague, Kluwer Law International, 2002, p. 345, ISBN 9041118829.

[26] ZEMAN, Petr. Hrozba a riziko. In ZEMAN, Petr (ed.): Ceská bezpecnostní terminologie. Výklad základních pojmu. Brno: Mezinárodní politologický ústav, 2002. s. 85-96. ISBN 80-210-3037-2.

INTERNETOVÉ ZDROJE:

[27] CAMACHO-GUIZADO, Álvaro, LÓPEZ-RESTREPO, Andres. From Smugglers to Warlords: Twentieth Century Colombian Drug Traffickers. Canadian Journal of Latin American and Caribbean Studies, 2003. Vol. 28, No. 55-56. On-line verze - nestránkováno. Dostupné z WWW http://proquest.umi.com/pqdweb?did=505462941&Fmt=3&VInst=PROD&VType=PQD&RQT=309&VName=PQD& Overeno k 1. 8. 2010.

[28] DRUG ENFORCEMENT ADMINISTRATION. Insurgent Involvement in the Colombian Drug Trade, 1994. Dostupné z WWW http://www.gwu.edu/~nsarchiv/NSAEBB/NSAEBB69/col33.pdf Overeno k 1. 8. 2010.

[29] FILIPPONE, Robert. The Medellin Cartel: Why We Can't Win the Drug War. Studies in Conflict and Terrorism, 1994, Vol. 17, No.4, p.323-344. Dostupné z WWW http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=3&hid=9&sid=e5f5d1b5-fbe2-4d90-9449-aa7763f8182a%40sessionmgr4 Overeno k 1. 8. 2010.

[30] HANSON, Stephanie. FARC, ELN: Colombia's Left-Wing Guerrillas. 2009. Dostupné z http://www.cfr.org/publication/9272/#p2 Overeno k 1. 8. 2010.

[31] HRABÁLEK, Martin. Kolumbie: Uribe a ctyri roky demokratické bezpecnosti". Rexter, c. 1, 2006. Dostupné z http://www.rexter.cz/kolumbie-uribe-a-ctyri-roky-%E2%80%9Edemokraticke-bezpecnosti%E2%80%9C/2006/05/01/ Overeno k 1. 8. 2010.

[32] HUMAN RIGHTS WATCH. Colombia: Letting Paramilitaries off the Hook, 2005. On-line verze - nestránkováno. Dostupné z WWW http://www.hrw.org/legacy/backgrounder/americas/colombia0105/ Overeno k 1. 8. 2010.

[33] KRAUSS, Carolin. Development of Illicit Crop Cultivation and Drug Trafficking, 2010. Dostupné z WWW http://www.isn.ethz.ch/isn/Current-Affairs/Special-Reports/Drug-Trade-in-Colombia/Editorial. Overeno k 1. 8. 2010.

[34] NIEVES, Robert, J. Colombian Cocaine Cartels: Lessons from the Front. Washington, U.S. Working Group on Organized Crime, National Strategy Information Center, 1997. Dostupné z http://www.springerlink.com/content/vp7500901843526r/fulltext.pdf Overeno k 1. 8. 2010.

[35] PRESIDENCY OF THE REPUBLIC - MINISTRY OF DEFENCE. Democratic Security and Defence Policy, 2003. Dostupné z WWW http://alpha.mindefensa.gov.co/descargas/Documentos_Home/Seguridad%20Democratica.pdf Overeno k 1. 8. 2010.

[36] SALAZAR, Bernardo, Pérez. Guerra y Terrorismo en Columbia, 2006. Dostupné z WWW http://www.insumisos.com/lecturasinsumisas/terrorismo%20y%20Colombia.pdf. Overeno k 1. 8. 2010.

[37] SCHMID, Alex. Links between Terrorism and Drug Trafficking: A Case of Narco-Terrorism"? 2005, Dostupné z http://english.safe-democracy.org/causes/links-between-terrorism-and-drug-trafficking-a-case-of-narcoterrorism.html. Overeno k 30. 5. 2011.

[38] SPENCER, David. Colombia's paramilitaries: criminals or political force?, 2001. Dostupné z: http://smallwarsjournal.com/documents/spencer.pdf. Overeno k 1. 8. 2010.

[39] UNODC. Colombia. Coca Cultivation Survey 2008. United Nations Office on Drugs and Crime, 2009. Dostupné z http://www.unodc.org/documents/crop-monitoring/Colombia_coca_survey_2008.pdf. Overeno k 1. 8. 2010.

[40] VARGAS MEZA, Ricardo. Drogas, conflicto armado y seguridad global en Columbia, 2004. Dostupné z http://www.nuso.org/upload/articulos/3212_1.pdf. Overeno k 1. 8. 2010.