Ceský antiklerikalismus

Abstract

Je pritom historickym faktem, ze pocet krajanú byl v návaznosti na masové vystehovalectví od poloviny 19. století znacny (tj. prekracující milion osob), a proto si pozornost, která mu doposud nebyla adekvátne venována, zaslouzí. Knihu nevede od úvodu nejaká velká teze, kterou by se pokusila prokázat, ale charakterizuje ji spíse pokorny, a proto poctivy pohled na tento fenomén, ktery je mimorádne citlivy k místním i historickym specifikúm.

Praha: Argo, 2015. 500 s., ISBN 978-80-257-1373-0

Jeden z nejvetsích katolickych teologu 20. století Henri de Lubac v nekterych svych klícovych studiích ukázal, jak se v prubehu historie zmenilo chápání pojmu mystické telo Kristovo (corpus mysticum). Tímto konceptem byla v prvním tisíciletí dejin kresfanství oznacována eucharistie, která byla zdrojem spolecenství mezi pokrtenymi kresfany a Kristem (viz napr. Lubac 2006). Jednota kresfanské spolecnosti vyplyvala z mystického tela Kristova (eucharistie): práve úcast na nem dává vzniknout církvi. Skrze eucharistii Kristus povolává vsechny pokrtené do spolecenství s ním (Pecknold 2010: 61-68). Pozdeji se ovsem zacal pojem mystického tela Kristova pouzívat pro (institucionalizovanou) církev, která byla nadána zvlástní mystickou mocí. Podle de Lubaca byly ale vsechny tyto posuny problematické, nebof oddelily katolickou církev od jejího zdroje: jednoty a spolecenství v eucharistii.

Autori, kterí se ve svych dílech o stredoveké politické teologii odkazu de Lubaca dovolávali (nejznámejsím z nich byl velky nemecky historik Ernst Kantorowicz), poukázali na konkrétní procesy, jak mystické elementy uzité pro ospravedlnení papezské moci zacaly pozdeji putovat ke svetské moci. Predevsím úrad krále zacal predstavovat zvlástní druh mystického tela, které má nadprirozenou povahu a na rozdíl od králova prirozeného tela nemuze zemrít (Kantorowicz 2014). Americky politicky teoretik Sheldon Wolin si zase v návaznosti na Lubaca vsimnul velké emocionální síly, kterou v sobe pojem mystického tela obsahoval (Wolin 2004: 118-126). Toho chteli vyuzít i rnzní sekulární autori: I pro moderní spolecnosti platí, ze se snazí zalozit solidaritu na mystickych základech. Mystika se objevuje jako vhodny nástroj na podrízení clenu politické spolecnosti. Mystiku tela Kristova tak nahradila mystika národa (viz napríklad Cavanaugh 2002, 2011). V modemích spolecnostech se pak nutne musí klást otázka, co delat s püvodním corpus mysticum, kresfanstvím, respektive s katolickou církví?

Podobne jako církev chce i národní stát vytváret urcitou jednotu v rozdílnosti. Národní stát predstavuje zvlástní spolecenství lidí obyvajících urcity prostor (státní území) a vytvárejících si zvlástní koncepci casu (spolecná historie). Kresfané po dlouhou dobu akceptovali legitimitu moderního státu a pokouseli se uchovat si v nem privilegované postavení. Zároven se ale církve podrizovaly, a to jak disciplinárne, tak doktrinálne, kontrole ze strany absolutistického státu. Z této symbiózy státu a církve vyplyvalo na jedné strane omezení autonomie církve, na druhé strane pak "mocenské zajistení vyhradního nebo dominantního postavení [církve] v nábozenské sfére a kontrola nad radou segmentó spolecenského zivota" (Petrácek 2013: 8). Jinak receno, vyhody, pocty a prebendy církve byly vykoupeny dohledem nad jejím zivotem. V rámci národního státu nábozenské veci vytvárely zvlástní duchovní prostor, ktery byl oddelen casnych prostoru typu politiky a ekonomiky, respektive byl instrumentalizován ve prospech stávajícího casného rádu. V prípade podrobenych národü se zase církev stala nástrojem uchování a spoluvytvárení jejich národních tradic. Identifikace s nábozenstvím pritom "nebyla a dodnes není nikde tak dükladná jako u národü, které byly zbaveny politické existence, které nikdy nemely vlastní stát, jenz by je chránil a reprezentoval, nebo které svüj stát ztratily" (Rémond 2003: 134). Problém (pro církev) se vsak zacal objevovat v tech emancipujících se národech, v nichz se církev stala soucástí establishmentu, jelikoz tvorila, jako tomu bylo v ceskych zemích, formálne a symbolicky jednu z nejdülezitejsích opor habsburské vlády (Petrácek 2013: 61). Práve tento fakt vytvoril podhoubí pro to, aby byla církev vnímána jako neco ceskému národu cizího.

Recenzovaná kniha Stanislava Balíka, Lukáse Fasory, Jirího Hanuse a Marka Vlhy se snazí porozumet fenoménu antiklerikalismu, ktery nechápe jen jako moderní hnutí zamerené proti církvi a jejím institucím, ale spíse jako vnitrní rys provázející "budování evropskych národních státu a jejich politickych institucí" (s. 9). Umoznuje nám hloubeji pochopit konkrétní síly uvnitr ceské spolecnosti, které se kvüli podpore národního projektu odcizily církvi a vystupovaly proti ní. V 18. století bylo pritom "obyvatelstvo ceskych zemí (_) razeno mezi nejvíce katolické národy Evropy (Petrácek 2013: 30) a "do poloviny 19. století se (...) pomery v ceskych zemích nijak nelisily od tradicního sepetí národa, spolecnosti, jak to známe z polskych ci slovenskych pomerü" (tamtéz: 31). Práve klícovym obdobím po polovine 19. století do roku 1938 se kniha Cesky antiklerikalismus zabyvá. Jak naznacuje jiz její podtitul, chce se predevsím venovat zdrojüm, tématüm a podobe ceského klerikalismu v této dobe. Je pritom strukturována (krome úvodu a záveru) do ctyr hlavních cástí.

První cást se venuje konceptu antiklerikalismu jako takovému a jeho zásadnímu kontextu, tj. (evropskym) souvislostem, casu a místu. Je zajímavé, ze se pro popis konfliktu s katolickou církví v 2. polovine 19. století uzívá pojem kulturních válek, ktery je dnes aktuální pri analyze boju mezi krest'anskymi a liberálními silami ve Spojenych státech americkych (Hunter 1992). Pojem kulturních válek neoznacuje pouze zápasy s církví a nábozenstvím, nybrz vyjadruje celou skálu kulturních jevu, které se postupne v predminulém století promenily (tj. lidské myslení, státní zrízení, instituce typu skol a spolku nebo politické stranictví). Kontextem techto válek jsou této knize Cechy a Morava jako soucást multinárodní a multikonfesijní rakouské ríse. Antiklerikalismus zde slouzil jako prostredek politického boje: jde o mobilizacní politicky pojem ze sféry politické a nábozenské imaginace. V této cásti se autori venují i dalsím obecnejsím tématum, jako jsou sekularizacní procesy moderní doby a pandán antiklerikalismu - ultramontanismus. Zázemí v historii vede autory k realistickému nahlízení na sekularizacní tezi ci na kontrapozici sekularizace a revitalizace, protoze skutecnost je pluralitní a v kazdé evropské zemi je situace odlisná. Jako spolecny jmenovatel ovsem v návaznosti na René Rémonda vidí odklon od tzv. konfesního státu a príklon k uznání rozdílu mezi obcanskou spolecností a nábozenskym spolecenstvím.

Jak naznacují vyse zmínené teze autoru pracujících s konceptem corpus mysticum Henriho de Lubaca, soucasná politická teologie by Rémondovy teze stran neutrality státu nebo vytvorení zvlástní nábozenské oblasti (spojené s privatizací nábozenství) povazovala za analyticky i normativne sporné. Byly-li by nicméne vúdcí koncepty jednotlivych fází evropskych spolecností (tj. odstranení nábozenské diskriminace, dezetablování státní církve a odluka státu a církve) chápány jako konglomerát reality a imaginace (ac se mnozí lidé domnívají, ze stát je neutrální a nábozenství by melo byt privátní zálezitostí, a podle toho také zijí, realita je slozitejsí, nebof nábozenství nakonec nikdy nemuze byt pouze privátní zálezitostí a stát nakonec nikdy není zcela neutrální), nemuselo by nakonec uzití Rémondovych etap vadit (sporná by spíse byla az jejich následná charakterizace). Ackoliv Rémond rozlisuje mezi laicistickou a puvodní liberální verzí prístupu k nábozenství, práve v tomto bode by bylo namíste hlubsí propojení s dejinami politickych idejí, protoze pouze ony nám mohou pomoci pochopit onen "puvodní liberální postoj k nábozenství". Tento úkol je o to dúlezitejsí, ze hlavní predstavitelé politické teologie typu Johna Milbanka ci Davida L. Schindlera (viz Milbank a Pabst 2016; Schindler a Hanby 2015) nahlízejí na liberalismus kriticky a teologické fakulty na nejlepsích západních univerzitách se stávají "post-liberálními". Tito post-liberální autori sice uznávají ocividné prínosy liberalismu, zároven ale nechtejí prehlízet jeho vady (prílisny individualismus a maly smysl pro vztahovou podstatu lidské bytosti) a práve s vedomím techto nedostatku konstruují své historické narativy a interpretují minulost (tak napríklad Milbank s Pabstem ve své knize explicitne odmítají moznost existence dvou liberalismu, atomistického a holistického, pricemz druhy jmenovany má na rozdíl od toho prvního zduraznovat sociální povahu cloveka). Ackoliv pohled historika má tu vyhodu, ze mûze konkrétne sledovat praktické politické návrhy tech, kdo se prohlasují za liberály, zhodnotit tyto návrhy je mozno nakonec jen na základe kritické rekonstrukce politické vize, která za temito návrhy stojí, a práve zde je misto pro politického filosofa. Domnívám se, ze do budoucna bude velkym úkolem nove promyslet vztah liberalismu a katolicismu pod zornym úhlem debat, které se v soucasnosti v post-liberálním diskursu vedou. Dalsí otázkou je samotná rekonstrukce pojmu liberalismu, kdy je otázkou, koho dává smysl do této rozvetvené rodiny nakonec jeste radit a koho jiz ne (srov. Ryan 2014, Fawcett 2015).

Vyse uvedené poznámky mne trochu odvedly od hlavního proudu myslenek knihy, ale myslím, ze jsou relevantní pro dalsí vyzkum. Stejne jako vznikly antologie textû o vztahu kresfanství a socialismu (Hanus a Cejka 2008; 2009), bude do budoucna (na základe podobnych antologií) treba analyzovat vztah katolicismu a liberalismu, a to jak teoreticky (tj. v návaznosti na velké proudy evropského myslení), tak skrze reflexi rûznych autorû a aktérù v ceském prostredí.

Druhá cást knihy se venuje trem mobilizacním oblastem, v nichz se podle autorû projevují nejvyrazneji zvlástnosti ceské sekularizacní cesty, tj. politické scéne, skolství a oblasti rituálú a obradû. Ctenár je v této cásti detailne seznámen nejen s rûznymi druhy antiklerikální politické programatiky, ale také s oblasti reálné politiky, kdy si autori vsímají, ze se antiklerikální apel dostával do stranické souteze od poslední ctvrtiny 19. století, a následne detailne sledují potykání se politického katolicismu a politického antiklerikalismu. Nejvetsí pozornost ale druhá cást knihy venuje otázce skolství, jelikoz je to práve tato oblast, v níz nábozenství narázelo na moderní kulturu. Skolství se stalo kolbistem mezi ucitelstvem a duchovenstvem. Ucitelstvo melo pritom mimorádnou roli pri celospolecenském rozsírení ceského antiklerikalismu. Antiklerikální boj ve skolství autori periodizují do peti období: Tri pritom spadají jeste do Rakouska-Uherska (zaujalo mne, ze se práve na prelomu století objevuje symbolická projekce pokrokového ucitele a zpátecnického faráre), dve pak do období první republiky, kdy se nakonec z boje "pokroku s klerikalismem" stala otázka politické manipulace skryvající se za fasádu palcivého problému, ktery v dané dobe uz ale byl víceméne virtuální. Posledním mobilizacním tématem byl boj o obrady a státní svátky. V této druhé cásti knihy jsou rozebírány svatební a pohrební obrady (asi nejkontroverznejsími byly pohrby zehem) a následne spor o zrusení církevních svátkú.

Tretí cást knihy zasazuje ideové strety do dení na místní úrovni. Argumentem pro tento prístup je neúplnost zamerení se na nekterá dopredu zvolená témata (ideové konflikty, politika ci skolství) bez zohlednení regionálního kontextu, protoze se na území ceskych zemí objevovaly zásadní odlisnosti v charakteru religiozity i antiklerikálních vypadû. To je dûlezité i s ohledem na rozdíly mezi Cechami a Moravou, nebof se (dodnes) v "ateistickych Cechách" objevují enklávy s zivou kresfanskou vírou (napr. Cerveny Kostelec nebo Libesice u Zatce). Na konkrétní podoby kulturních válek mel pak svúj vliv i proces industrializace regionú. Ten u nás probehl drive nez na Slovensku nebo v Polsku a zpúsobil, ze delnictvo v mestech vyrostlo bez púsobení církve. Na druhou stranu pohled do regionú zarucuje, ze nebude prehlédnut dúlezity fakt: krome nemnoha industrializovanych lidnatych center se kulturní války odehrávaly spíse v malomestech. I jejich zivot se ovsem kvúli industrializad a zapojení do nadregionálních trhú mení. Autori ale ukazují, ze si pri vyzkumu sociálních jevú nakonec nevystacíme jen se socioekonomickymi faktory, a proto se pokousejí zohlednit pozici vybranych lokalit ve vztahu k národnostnímu zápasu.

Vzhledem k omezenému rozsahu publikace a doposud ne prílis pocetnému vyzkumu jednotlivych lokalit byl jejich vyber nutne omezen na nekolik prípadú (industrializovanych mest, malomest s málo vyznamnou ci opozdenou industrializací a obcí). Preferována jsou spíse místa moravská, kterych bylo vybráno více nez ceskych (kazdy ctenár pocházející z toho nebo onoho koutu Ceské republiky by si pak samozrejme prál vyber míst práve z techto cástí, coz logicky nemohlo byt splneno. Na druhou stranu se autori knihy snazí dílcím zpúsobem zohlednit i vyvoj v dalsích mestech). Zatímco ve mestech je vyraznejsí role organizovanych struktur (spojenych s tiskem), venkovské antiklerikální modely charakterizuje velká variabilita, kterou nelze vysvetlit pouze sociodemografickymi daty, ale dúlezitou roli v nich (také) hrají silné osobnosti. Sondy do rúznych lokalit umoznují videt kulturní boj jako zápas o kulturní dominanci národne-emancipacního centra, s nárokem na obecnou platnost vlastní interpretace národní minulosti a prítomnosti, s regionálne vázanymi alternativními diskursy (s. 387).

Originální cástí knihy je konecne cást ctvrtá, v níz se autori zabyvají projevy antiklerikalismu mezi Cechy zijícími mimo ceské zeme. Je pritom historickym faktem, ze pocet krajanú byl v návaznosti na masové vystehovalectví od poloviny 19. století znacny (tj. prekracující milion osob), a proto si pozornost, která mu doposud nebyla adekvátne venována, zaslouzí. Zvláste zajímavou skutecností je to, ze mezi komunitou ve Spojenych státech americkych bylo rozsíreno nejradikálnejsí antiklerikální hnutí. Antiklerikální byly i prúmyslové a hornické oblasti v západní Evrope. Hodná pozornosti je téz vysoká religiozita vystehovalcú z Moravy oproti migrantúm z Cech i to, ze jejich nábozensky vyvoj koresponduje s paralelním vyvojem religiozity v domácím prostredí.

Kniha Cesky antihlerikalismus predstavuje komplexní pohled na tento mimorádne zajímavy historicky fenomén, kdyz si vsímá jeho korenú a vyvoje v daném presne vymezeném období. Ukazuje, ze fenomén antiklerikalismu nelze vysvetlit jen pomocí strukturalistickych (tj. sociokulturních ci socio-demografickych) faktoru. Knihu nevede od úvodu nejaká velká teze, kterou by se pokusila prokázat, ale charakterizuje ji spíse pokorny, a proto poctivy pohled na tento fenomén, ktery je mimorádne citlivy k místním i historickym specifikúm. V tomto ohledu obohacuje vsechny studie, které se pokousejí polozit velkou otázku po tom, proc patrí Ceská republika mezi nejateisticteji zeme sveta (napr. Fasora, Hanus a Malír 2007; Fiala 2007; Petrácek 2013 ci Václavík 2010). Zatímco nekterá témata z recenzované knihy byla jiz drive v literature adresována, jiná jsou pojednána v takové míre vubec poprvé. Komplexností svého prístupu je ovsem v ceském prostredí tato publikace jedinecná, a proto by rozhodne nemela chybet nikomu, kdo se (komplikovanym) vztahem ceské spolecnosti k nábozenství (a síreji identitou ceského národa) zabyvá.

References

Literatura:

Cavanaugh, William T. (2002): Theopolitical Imagination. London: T & T Clark.

Cavanaugh, William T. (2011): Migrations of the Holy. God, State, and the Political Meaning of the Church. Grand Rapids: Eedrmans.

Fasora, Lukás, Jirí Hanus a Jirí Malír (eds.) (2007): Sekularigace ceskych gemí v letech 1848- 1914. Brno: CDK.

Fawcett, Edmund (2015): Liberalism: The Life of an Idea. Princeton: Princeton University Press.

Fiala, Petr (2007): Laborator sekularigace. Nábogenství a politika v ne-nábogenské dobe. Brno: CDK.

Hanus, Jirí a Marek Cejka (2008): Krest'ané a socialismus. Cítanka textà: 1945-1989 / OU 1. Brno: CDK.

Hanus, Jirí a Marek Cejka (2009): Krest'ané a socialismus. Cítanka textü: 1945-1989 / OU2. Brno: CDK.

Hunter, James Davison (1992). Culture Wars. The Struggle To Control The Family, Art, Education, Law, and Politics in America. New York: Basic Books.

Kantorowicz, Ernst (2014): Dve tela krále. Praha: Argo.

Lubac, Henri de (2006): Corpus Mysticum: The Eucharist and the Church in the Middle Ages. London: SCM.

Milbank, John a Adrien Pabst (2016): The Politics of Virtue: Post-Liberalism and the Human Future. London: Rowman and Littlefield.

Pecknold, C. C. (2010): Christianity and Politics. A Brief Guide to the History. Eugene: Cascade.

Petrácek, Tomás (2013): Sekularigace a katolicismus v ceskych gemích. Specifické rysy ceské cesty od lidové církve k neateistictéjsí gemi sveta. Ostrava: Moravapress.

Rémond, René (2003): Nábogenství a spolecnost v Europe. Praha: NLN.

Ryan, Alan (2014): The Making of Modern Liberalism. Princeton: Princeton Universtity Press.

Schindler, David L. a Nicholas J. Hanby, Jr. (2015): Freedom, Truth, and Human Dignity. The Second Vatican Council's Declaration on Religious Freedom. Grand Rapids: Eerdmans.

Václavík, David (2010): Nábogenstvía moderní ceská spolecnost. Praha: Grada.

Wolin, Sheldon S. (2004): Politics and Vision: Continuity and Innovation in Western Political Thought. Princeton: Princeton University Press.