Content area
Full Text
Daniela DVORÁKOVÁ Cierna král'ovná Barbora Celjská (1392-1451). Zivotnypríbeh uhorskej, rímsko-nemeckej a ceskej král'ovnej Budmerice-Bratislava, Vydavatel'stvo RAK - Historickÿ ústav SAV 2013, 303 s., ISBN 978-80-85501-60-5.
Predznamenáním knihy je cyklus pûsobivÿch, vétsinou málo znâmÿch barevnÿch reprodukcí, v jejichz popiskách se skrÿvà klíc k celé biografii spolu s ústrední otázkou: je negativní obraz královny Barbory jako zeny bez mravních a sexuálních zábran pravdivÿ? Pusobivé entré je viVtejcokapitolejepriestorvenovanÿaj zitkou autorky, která na sebe upozornila tematicky zajímavymi, odborné prínosnymi a graficky zdarilÿmi knihami, z nichz stací pfipomenout Rytier a jeho král' (2003) a Kóñ a jeho cloviek vo stredoveku (2007). Proc "cerná královna"? Cerná nebyla její plet, nÿbrz povést, jejíz hlavním tvûrcem byl humanista Eneás Silvius Piccolomini, pozdéjsí papez Pius II. Mladsí "hradní legendy", jak autorka naznacuje jiz v úvodu, jen vrsily jeden stereotyp za druhÿm. Ve skutecnosti tato údajná "némecká Messalina" vystupuje v archivních pramenech celkem jinak, coz zatím historici nevzali navédomí. Otázka, kdo pospinil povést královny Barbory, je jen jednou z mnoha, kterou Daniela Dvofáková slibuje fesit.
V první kapitole "Grófi celjskí a Uhorsko" se ctenáf seznamuje s hlavními aktéry pfíbéhu, slovinskym zázemím a mocenskÿmi ambicemi rodu, kterÿ byl spfíznén s nékolika dynastiemi. Královská koruna pfitom od roku 1401 cekala hned na dvé celjské hrabénky. Zatímco devítiletou Barboru zasnoubili tfiatficetiletému uherskému králi Zikmundovi, její sestfenice Anna se jako manzelka VladislavaJagelonského stala polskou královnou. Záletnému vdovci Zikmundovi polozili nuz nakrk odbojní uherstí magnáti,ktefí posléze pfijali jako vhodné fesení oba aliancní svazky, zvlásté kdyz soubézné Barbofina sestra Anna byla zasnoubena vlivnému palatinovi Mikulásovi Gorjanskému. Otcem obou nevést byl hrabé Hefman II. z Celje, magnât blizkÿ Zikmundovi, kterÿ se v roce 1401 zaslouzil i o jeho vysvobození z potupného zajetí. Na Hefmana (t 1435) cekala po boku jeho zeté skvélá kariéra, kterou korunovalo povÿseni do knízecího stavu.
Udaje potfebné k hlubsímu pochopení zivota hrdinky, kterÿ se bude odehrávat ve vÿsinách uherské, ceské i físské politiky, autorka podává v návaznosti na ústfední déjovou linii. Dobfe zfetelné je to zvlásté v druhé kapitole pojednávající o dobé od korunovace Barbory v roce 1405 az do jejího odchodu z Uher roku 1414. Tam, kde prameny neposkytují pfímou oporu, Daniela Dvofáková umné zacleñuje analogie z casové i teritoriálné blízkého prostfedí. Vzdy pfi rom az úzkostlivé dbá na to, aby nedoslo k splynutí fikce s...