HYBRIDNÍ HROZBY A VÝVOJ NOVÉ OPERACNÍ KONCEPCE NATO/HYBRID THREATS AND DEVELOPMENT OF NATO'S NEW OPERATIONAL CONCEPT

Abstract

The article deals with aspects of the new emerging security challenges that military experts define as "hybrid threats". They have arised from methods of insurgency and asymmetric warfare, and as a step-child of the 4th generation warfare constitute significant challenge for the Alliance and its global interests. Experience from current operations has demonstrated that these enemies can conduct hostile actions through broad array of conventional or non-conventional means, methods and procedures, having a favorable outcome even against the NATO force that is superior technologically and militarily. Cognition of the scale and complexity of these threats lead Alliance representatives to the development of an overarching operational concept for the NATO Military Contribution to Countering Hybrid Threats (MCCHT). This concept, still in draft, illustrates the unique challenges posed by current and future hybrid threats, and explains why these challenges may require NATO to adapt its strategy, structure and capabilities for the next twenty years. [PUBLICATION ABSTRACT]

Headnote

Abstrakt

Clánek se zabývá aspekty nove vznikajících bezpecnostních výzev, které vojenstí experti definují termínem "hybridní hrozby". Vychází z metod povstaleckého, resp. asymetrického boje a jako "nevlastní díte" válek 4. generace predstavují významnou výzvu pro Alianci, jez prímo souvisí s jejími globálními zájmy. Zkusenosti ze soucasných operací jsou dukazem, ze takový protivník muze provádet neprátelské akce prostrednictvím sirokého spektra konvencních nebo nekonvencních prostredku, metod a postupu, které jsou úspesné i vuci technologicky a vojensky vyspelejsím silám NATO. Vedomí rozsahu a komplexnosti techto hrozeb vede predstavitele Aliance k vypracování zastresující operacní koncepce, tzv. "Military Contribution to Countering Hybrid Threats", která bude predstavovat významný prínos v boji proti hybridním hrozbám. Tato koncepce, zatím v návrhu, objasnuje specifické výzvy predstavované soucasnými i budoucími hybridními hrozbami a vysvetluje, proc tyto hrozby mohou vyzadovat prizpusobení strategie, struktury a kapacit NATO na dobu prístích dvaceti let.

Abstract

The article deals with aspects of the new emerging security challenges that military experts define as "hybrid threats". They have arised from methods of insurgency and asymmetric warfare, and as a step-child of the 4th generation warfare constitute significant challenge for the Alliance and its global interests. Experience from current operations has demonstrated that these enemies can conduct hostile actions through broad array of conventional or non-conventional means, methods and procedures, having a favorable outcome even against the NATO force that is superior technologically and militarily. Cognition of the scale and complexity of these threats lead Alliance representatives to the development of an overarching operational concept for the NATO Military Contribution to Countering Hybrid Threats (MCCHT). This concept, still in draft, illustrates the unique challenges posed by current and future hybrid threats, and explains why these challenges may require NATO to adapt its strategy, structure and capabilities for the next twenty years.

Klícová slova

Hybridní hrozby, hybridní válcení, výzvy, koncepce.

Keywords

Hybrid threats, hybrid warfare, security challenges, concept.

ÚVOD

Hybrid challengers have passed from a concept to a reality, thanks to Hizballah.1

Frank G. HOFFMAN

Mnoho vojenských teoretiku a stratégu se snazí pochopit a zduvodnit existenci nove príchozích fúzujících forem válcení slucujících charakteristické rysy ruzných typu vojenských i nevojenských, bojových i nebojových aktivit. K nim radí tradicní, nepravidelné (irregular), teroristické ci rozkladné (disruptive) hrozby nebo výzvy, kterým spolecnost bude muset celit. Predpokládají, ze budoucnost válcení je ukryta v jejich synergii, v kombinaci mnohých zpusobu, metod a stylu, které doposud byly bojujícími stranami pouzívány. Jejich myslenky se obracejí k "hybridním hrozbám", "hybridním válkám" a "hybridnímu válcení" jako takovému, pricemz zcela jednoznacne zduraznují, ze kombinace toho vseho bude cílene vyuzita vuci slabým stránkám Aliance. Jednotlivé výzvy, jez byly v minulosti predstavovány samostatnými filozofiemi válcení konvencního protivníka, teroristy ci povstalce, konvergují do predpokládaného stretu s nekým, kdo pouzije vsechny mozné formy násilné cinnosti, a to pravdepodobne simultánne. Tato skutecnost vytvárí neobvyklé dilema pro soucasné vojenské plánovace, kterí najednou jako by nevedeli, zda opustit myslenku prípravy na válku státních aktéru s konvencními schopnostmi, nebo se preorientovat na pravdepodobnejsí scénáre stretu s nestátním protivníkem, který pouzívá asymetrickou cinnost a "taktiku nepravidelného boje". Soucasne si vsak uvedomují, ze oba zpusoby válcení nemohou existovat separátne coby oddelené mody, resp. rezimy válcení.

Hybridní hrozby, které se dríve nebo pozdeji mají zviditelnit v hybridním válcení, obsahují podle nekterych teoretiku2 celé spektrum rozlicných aspektu, jez krome konvencních schopností zahrnují asymetrické, povstalecké a teroristické ciny, zpusoby a metody cinnosti. Hybridní války mohou být vedeny mezi státy a ruznými nestátními aktéry, mohou být vedeny samostatnými jednotkami, nebo dokonce jedinou jednotkou, operacne integrovanou a takticky zaclenenou a koordinovanou v rámci stejného operacního prostoru. Soucástí tohoto problému mohou být nadto i kriminální aktivity s cílem destabilizovat místní vládní orgány nebo poskytováním zdroju a prostredku povstalcum a cizím zoldákum podnecovat k podkopávání autority hostitelské zeme a zneverohodnování legitimity jejích predstavitelu.

KE ZRODU POJMU "HYBRIDNÍ HROZBA" A "HYBRIDNÍ VÁLKA"

Puvod pojmu "hybridní války" je pripisován ruzným autorum. Podle jednoho z tvurcu doktríny protipovstaleckých operací, Dave Kilcullena, byl prvním jemu známým autorem, jenz pouzil pojem "hybridní války", Erin Simpson ze stábní skoly námorní pechoty. Kilcullen v dubnu 2005 na konferenci v Chicagu pro Midwest Political Science Association vystoupil s príspevkem "Thinking about modern conflict: hybrid wars, strategy, and war aims".3 Podle Kilcullena tak práve Simpson má být puvodcem tohoto "mimorádne hodnotného koncepcního rámce".

Jiné tvrzení podává Frank Hoffman, který ve své monografii "Conflict in the 21st Century: The Rise of Hybrid Warfare" uvádí, ze zásluhu na prvním pouzití termínu má R. Walker, který ve své nepublikované doktorské práci na Naval Post Graduate School v Monterey definoval expedicní jednotky námorní pechoty jako "hybrid force for Hybrid Wars" jiz v roce 1998.4 Bez ohledu na tyto a podobné dohady byl jedním z prvních provokujících a zcela jiste inspirujících materiálu, které rozvásnily debaty k problematice hybridních válek, príspevek autoru J. Mattise a zminovaného F. Hoffmana zverejnený v U. S. Naval Institute Proceedings v listopadu 2005 pod názvem "Future Warfare: The Rise of Hybrid Wars". Generál Mattis ve svém vystoupení poukazuje na zkusenosti z Afghánistánu a Iráku, kdy ani revoluce ve vojenství (Revolution in Military Affairs - RMA), ani transformace ozbrojených sil zalozená ciste na rozvoji technologií nesehrávaly rozhodující roli v operacích vedených v tomto prostredí. Co bylo pro Mattise podstatným, byla lidská dimenze. Nadsení pro moderní technologie bylo, jak poznamenal, pouhým odrazem vlastní mysli a nerealistickou touhou urcovat, resp. diktovat zpusob vedení války "nasimi vlastními metodami". S presvedcením, ze Spojené státy i v budoucnu dokázou dominovat nad konvencním protivníkem, upozornuje Mattis na neocekávané kombinace technologií a zpusobu neortodoxních taktických cinností, které nekonvencní protivník v budoucnu muze pouzívat.

Tzv. nepravidelné výzvy a metody od terorismu, povstaleckého boje, neomezeného válcení (unrestricted warfare), gerilové války nebo konfliktu s narkomafií, kdy aktéri budou hrát podle svých vlastních pravidel, budou podle Mattise predstavovat nejpravdepodobnejsí obraz budoucích hrozeb:

"Necelíme palete ctyr samostatných vyzyvatelu v takovém merítku, jako kombinaci neotrelých prístupu - splynutí ruzných zpusobu a prostredku války. Tato bezprecedentní syntéza je tím, cím nazýváme hybridní válcení."5

Zcela zásadním aspektem, na nejz upozornuje Mattis, je skutecnost, ze válka, které bude nutno v budoucnu celit, jiz není pouze tzv. "Three Block War", jak ji v clánku "The Strategic Corporal: Leadership in the Three Block War" charakterizoval generál Krulak.6 S cím vsím je nutno pocítat, charakterizuje Mattis následovne:

"V hybridních válkách muzeme ocekávat soucasné vyporádání se s krachem rozpadajícího se státu, který ztratil kontrolu nad nekterými biologickými látkami nebo (jadernými) strelami, zatímco budeme bojovat proti etnicky motivovaným polovojenským silám a radikálním teroristum. Muzeme celit zbytkum armády darebáckého státu v budoucích válkách a ti mohou pouzít konvencních zbraní velmi neobvyklými nebo netradicními zpusoby. Muzeme také ocekávat, ze budeme muset celit neortodoxním útokum nebo náhodným cinum násilí sympatizujících skupin nestátních aktéru proti nasí dulezité infrastrukture nebo nasim dopravním sítím. Muzeme také videt jiné formy ekonomické války nebo formy pocítacových útoku proti vojenským nebo financním cílum." 7

Proslov, kterým Mattis krome jiného bezesporu mírí do rad príslusníku námorní pechoty, uzavírá s vedomím, ze to nebudou technologie, které protivníkovi zpusobí tzv. "shock and awe", ale schopnost (státu) pripravit motivované a agilní expedicní bojovníky s dostatecnou dávkou houzevnatosti a odvahy.

Problematika hybridních válek nezustala jen v rovine úvah vojenských teoretiku. Národní obranná strategie (National Defense Strategy) USA, zverejnená v listopadu 2005, svým pojetím významne rozsírila chápání moderních hrozeb. Dosavadní proud amerického myslení "fighting and winning the nation's wars", který predstavoval vedení válek proti konvencnímu protivníkovi, posouvá tato strategie smerem k siroké skále neprátel, jiz existují mimo hranice "tradicního" myslení. Strategie navíc zahrnuje tri dalsí hrozby: nepravidelné, teroristické a rozkladné, které v komplexu mohou zdolat americkou hegemonii a moc za pomoci prulomových technologií. Strategie nacrtla relativní moznost vzniku techto hrozeb a potvrdila zvýsenou zranitelnost USA vuci méne konvencním metodám konfliktu s predpokladem, ze "nejkomplexnejsí výzvy budoucnosti by mohly vzejít ze synergie simultánních aplikací cetných metod válcení".8 Strategie dokonce zmínila, ze ministerstvo obrany investovalo az prílis do tradicních forem válcení, potrebuje tedy presunout zdroje a pozornost na jiné výzvy. Jak poznamenal Hoffman, oba dokumenty - Národní obranná strategie i "Quadrennial Defense Review" (2006) nakonec docela správne pripustily, ze budoucí výzvy se vyhnou (americké) neprekonatelné síle a budou hledat alternativní cesty. "Dále se jiz nebudeme soustredovat pouze na boj proti tradicnímu, ale spíse na tazení proti myslícímu protivníkovi."9

Podle Hoffmana budou prístí scénáre protivníka pravdepodobne predstavovat jedinecnou kombinaci synergií namírených vseobecne proti západní spolecnosti a zejména proti zranitelným stránkám Spojených státu. Budoucnost naznacuje, ze prístí protivníci budou chytrejsí, nez jsou nyní, a jen zrídka sami sebe omezí v pouzití pouze jednoho nástroje z celé dostupné skály zpusobu a metod, kterých mohou vyuzít simultánne. Konvencní, nepravidelné a katastroficko-teroristické výzvy nebudou rozdílnými, samostatnými zpusoby boje, ale vsechny budou v urcité forme prítomné najednou. Smesování zpusobu válcení s technologiemi, které budou pouzity, vytvorí sirokou paletu rozmanitostí a komplexností, kterou lze nazvat hybridním válcením.

Vzestup hybridních hrozeb a hybridního válcení pro Hoffmana nepredstavuje konec válek vedených konvencním zpusobem, spíse to bude v prístích letech, mozná desetiletích, komplikující faktor pro plánovace. Pochopit nové hrozby vyzaduje nekonvencní zpusob myslení a kreativní prístup k resení rady aktivit v ruzných oblastech, experimentování a permanentní prizpusobování se. Hoffman, jako vudcí osoba stojící za rozvojem teorie hybridních válek, ocekává nutné zmeny v prístupu k operacnímu umení, velení a rízení, rozvoji role velitele, k rozvoji struktury a schopností vojenských sil, jakoz i systému výcviku a vzdelávání.

NÁZORY ODBORNÍKU NA PROBLEMATIKU HYBRIDNÍCH HROZEB

Aniz bychom sympatizovali, nebo naopak s nevolí sledovali realitu "hybridity" v budoucím válcení, je vhodné zamerit pozornost na prameny, jez vedly Hoffmana k publikování výse uvedených prulomových myslenek. Za zmínku zcela urcite stojí povestná predpoved generála Krulaka o charakteru budoucích konfliktu, kterou zverejnil Robert Holzer v Defense News v clánku "Krulak Warns of Over-Reliance on Technology" jiz v roce 1996:

"... budoucí konflikty nebudou podobné rozsáhlým mechanizovaným rozmachum operace typu Poustní boure, ale budou spíse 'nevlastním dítetem Somálska a Cecenska?. Cecenci pouzili taktiku 'rojení? uvnitr jejich vlastních mest, aby zmarili ruskou nadvládu. V Somálsku, pres drtivou prevahu v palebné síle a technologii, skupiny lehce ozbrojených 'rebelu? úcinne prinutily americké vojáky odejít ze zeme tím, ze jejich elitní jednotce zpusobily ztráty."10

William Lind, jeden ze spoluautoru teorie válek ctvrté generace, se v clánku "The Changing Face of War: Into the Fourth Generation" jiz v roce 1989 radí k zastáncum nové teorie, kterí predikují charakter hrozeb budoucnosti. Lind uvádí:

"Zastánci této teorie presne identifikovali nejasný charakter budoucího konfliktu, zejména války a míru, stejne jako nejasný rozdíl mezi bojovníky a civilisty. Hlavní jádro této koncepce je v tom, ze oslabování státu jako organizujícího a rídícího mechanismu vede k vzestupu nestátních aktéru ochotných a schopných napadnout legitimitu státu." 11

Ron Jobb uvádí, ze války ctvrté generace jsou velmi úcinnou metodou boje a ze pro USA a jejich spojence bude znacne obtízné porazit neprítele, který tyto metody pouzívá. 12

Koncept válek ctvrté generace má pochopitelne i své odpurce, k nimz patrí napríklad jiz zminovaný generál Mattis. Lind se v jiném clánku, z roku 2004, "Understanding Fourth Generation War", pokousí znovu a znovu obhájit podstatu konceptu, pricemz cituje Mattise, který podle nej postrádá pointu tohoto válcení. Mattis ríká:

"Nakonec, skutecné pochopení historie znamená, ze necelíme nicemu novému pod sluncem. Pro vsechny intelektuály, jiz se dnes tocí kolem války ctvrté generace a ríkají, ze povaha války se zásadne mení, taktiky jsou zcela nové, atd., musím uctive sdelit... Ne tak docela." 13

Lind na obhajobu dále prídává, ze koncept válek ctvrté generace není sice nový, predstavuje ovsem návrat ke zpusobu vedení válek, které se vedly jeste pred vznikem státu - coby právního celku. K tomu ríká:

"Nyní, stejne jako tehdy, mnoho ruzných subjektu, nejen vlád státu, bude vést válku. Budou vést válku z mnoha ruzných duvodu, a ne jen 'provádet politiku jinými prostredky?. A budou pouzívat mnoho ruzných nástroju ve válce, aniz by se sami omezili na to, co známe jako vojenskou sílu."14

K dalsím významným oponentum patrí napr. Antulio J. Echevarria II, který v clánku "Fourth-Generation War and Other Myths" 15 uvádí, ze to, co je nazýváno válcením ctvrté generace, je pouze povstalectvím. Prohlasuje, ze pojem "válka ctvrté generace" byl "objeven" Lindem, pro vytvorení zevnejsku predpovezené budoucnosti.

Prestoze teorie válek ctvrté generace má i dalsí odpurce, je príznacné, ze poskytla mnozství východisek a záchytných bodu pro rozvoj podnetných úvah nad hybridními hrozbami a teorií hybridních válek jako takových. Novými souvislostmi se postupne zacala zabývat sirsí komunita odborníku. Rada z nich vnásela dalsí myslenky a zduvodnení, jak "hybriditu" posunout na národní a nadnárodní úroven, coz v konecném dusledku nastartovalo rozvoj preklenující operacní koncepce NATO.

Nathan Freier (2009) ve svém clánku "The Defense Identity Crisis: It's a Hybrid World" poukazuje na nutnost zájmu ze strany ministerstva obrany (USA) vzít v úvahu vsechny aspekty, které hybridní hrozby mohou pro zemi a její spojence predstavovat, a zacít je resit. Podle nej nemuze "obranná byrokracie" jednoduse pustit z hlavy svet nesprávných výzev na úkor jiných a je nutno se tomuto problému venovat vcelku.16

S ohledem na hybridní válcení a jeho mozné dusledky pozádal Kongres USA o prozkoumání, zda ministerstvo obrany definovalo hybridní válcení, vysvetlení, jak se hybridní válcení lisí od jiných typu válcení a do jaké míry ministerstvo zvazuje zapracovat myslenky hybridního válcení ve svých vrcholných strategických plánovacích dokumentech. Nekolik vysokých vojenských predstavitelu ve verejném svedectví potvrdilo zvýsenou pravdepodobnost setkání amerických sil s protivníkem, který pouzívá taktiku, techniku a postupy hybridního válcení. V inkriminované dobe nebylo nicméne hybridní válcení oficiálne definované a ministerstvo uvedlo, ze nemá zádné plány to prijmout, protoze jej nepovazuje za novou formu válcení.17 Ackoli "hybridní válcení" není v oficiálních dokumentech zavedeným termínem, analytici identifikovali odkazy na "hybridne" - související pojmy v nekterých ministerských strategických plánovacích dokumentech (termín "hybridní válcení" prozatím nebyl do doktrín zaclenen). Pojem "hybridní" byl pouzit v roce 2010 v tzv. Quadriennale Defense Review Report, ovsem pouze z duvodu upozornení na rostoucí slozitost budoucích konfliktu a potrebu mít adaptabilní a odolné americké síly, ne vsak k zavádení nové formy válcení. Jednotlivá velitelství druhu sil pouzívají termín "hybridní" v nekterých svých strategických plánovacích dokumentech k formulaci, jak kazdé z nich hodlá resit soucasné a budoucí hrozby, napr. pocítacové.

Studie D. E. Johnsona (2010) "Military Capabilities for Hybrid War - Insights from the Israel Defense Forces in Lebanon and Gaza"18 je soucástí probíhajícího projektu "An Army for Full Spectrum Operations: Lessons from Irregular Wars" a významným príspevkem k rozpracování teorie hybridních válek. Jeho cílem je zhodnotit v soucasnosti probíhající nepravidelné konflikty a jejich dusledky pro pozemní síly USA, jejich schopnosti a dalsí podporující nebo kooperující síly. Jak soucasné operace ukazují, americké pozemní síly jsou zvlást dulezité v boji proti protivníkovi, jenz pouzívá nepravidelné formy boje v podmínkách, kde je casto pozadavek mít "boots on the ground". Ozbrojené síly USA, zejména pozemní, dosáhly znacné prizpusobivosti k prostredí Afghánistánu a Iráku, které je typické pro vedení nepravidelných forem boje. Tato adaptace je evidentní jiz od implementace nové protipovstalecké doktríny (counterinsurgency - COIN), která se výrazne podílela na zvýsení úcinnosti ozbrojených sil v obou techto válkách. Pro lepsí pochopení hloubky výzev nepravidelného válcení, které by mely ovlivnit rozhodování USA o budoucích vojenských schopnostech, se predstavitelé pozemních sil USA snazí poohlédnout i jinde. Zámerem projektu je proto získat zkusenosti z hybridního válcení Izraelských ozbrojených sil (Israel Defense Forces - IDF) v Libanonu a Gaze19. Jak se v projektu uvádí, proniknutí do podstaty veci by mohlo poskytnout informace k tvorbe struktury a schopností sil, které jsou hybridním hrozbám vystaveny.

NOVÁ OPERACNÍ KONCEPCE NA OBZORU?

The categories of warfare are blurring and no longer fit into neat, tidy boxes. One can expect to see more tools and tactics of destruction - from the sophisticated to the simple - being employed simultaneously in hybrid and more complex forms of warfare. 20

Robert M. Gates, U. S. Secretary of Defense

Jedním z prvotních zdroju, který uznal existenci, rozsah a komplexnost konvencních i nekonvencních budoucích hrozeb a tím oduvodnoval nutnost vzniku nové koncepce, byla záverecná zpráva Strategického velitelství (NATO) pro transformaci Allied Command Transformation (ACT) k projektu "Multiple Futures Project (MFP)".21 Poté mezinárodní vojenský stáb (International Military Staff - IMS) rozhodl, ze obe strategická velitelství zahájí tvorbu nové, zastresující koncepce k resení hybridních hrozeb. Dalsím krokem bylo provedení analýzy více nez 30 významných strategických dokumentu, na kterých se tato strategická velitelství podílela v soucinnosti s národními predstaviteli, vrcholovými stredisky (Centre of Excellence - COE) NATO a dalsími aliancními i jinými pracovisti. Výsledky analýz byly provereny vedením válecných her.

Dulezitým krokem v rozvoji nové koncepce bylo ustanovení týmu CHT Integrated Project Team (IPT), který se od pocátku roku 2009 zabýval otázkami hodnocení hybridních hrozeb. IPT vytvoril detailní plán, prostrednictvím kterého hodnotil hybridní hrozby i sirsí výzvy, kterým NATO musí celit v rámci menícího se bezpecnostního prostredí. Byla uskutecnena rada mezinárodních pracovních workshopu za prítomnosti zástupcu z clenských i neclenských státu NATO, kterí pomáhali v rozvoji koncepce.

Realita mozného príchodu hybridních hrozeb se stala natolik významnou zálezitostí, ze se jí vázne zabývají i vrcholní politictí a vojenstí predstavitelé NATO. Polovina roku 2010 prinesla radu aktivit, jez vyústily v rozpracování prvotní varianty - návrhu nové vrcholové koncepce NATO (dále koncepce) pod názvem "Military Contribution to Countering Hybrid Threats (MCCHT). Odpovedným orgánem tvorby tohoto dokumentu bylo ACT, které provedlo podrobnou analýzu bezpecnostního prostredí, vytvorilo a v srpnu 2010 publikovalo první návrh koncepce zabývající se radou problému a bezpecnostních výzev, které mohou ovlivnit existenci NATO i sirsího mezinárodního spolecenství v prubehu nastávajících dvou desetiletí. Rada klícových otázek byla poté vznesena v prubehu summitu NATO v Lisabonu (listopad 2010) a nakonec v záverecném prohlásení zúcastnených predstavitelu státu a vlád.22

Jak je v koncepci uvedeno, vzájemná propojenost globalizovaného prostredí vytvárí pro clenské státy Aliance a jejich zájmy nebezpecí príchodu hybridních hrozeb a bezpecnostních výzev, at jiz v rámci národního teritoria, mozných prostoru operací nebo napríc nefyzickými doménami (napr. kybernetické prostredí, mediální prostor ci oblast financnictví). Hybridní hrozby se mohou objevovat v celém spektru konfliktu a mohou postihovat kazdý aspekt válcení. Zkusenosti z probíhajících operací jsou dukazem, ze protivník muze provádet aktivity prostrednictvím siroké skály konvencních i nekonvencních prostredku a metod, jez mohou mít dokonce príznivejsí výsledky nez ty, které pouzívá technologicky a vojensky vyspelejsí protistrana.

Koncepce identifikuje vznikající výzvy a pojmenovává je výrazem "hybridní hrozby". Popisuje, jak se tyto hrozby projevují, a nabízí mozná resení, jak by NATO mohlo prispet k jejich zvládání. Rozhodující úvahy návrhu koncepce zahrnují provázání nekolika oblastí hrozeb, jako je napr. kybernetický útok, energetická bezpecnost, terorismus, mezinárodní kriminalita, nedostatek strategických surovin a zvysující se komercní dostupnost letálních technologií apod. S ohledem na objevující se výzvy stanovuje návrh koncepce klícové dusledky pro NATO a predkládá nekteré mozné prístupy k jejich resení.

Hybridní hrozby v koncepci zahrnují jakéhokoliv protivníka (vcetne státu, nestátních aktéru nebo teroristických organizací), který pro dosazení svých zájmu a cílu muze pouzít kombinaci ruzných aktivit, technik a postupu. Významným aspektem koncepce je její pouzití ve spojitosti s procesem obranného plánování NATO, predevsím v rámci analýzy pozadavku a návrhu mozných resení. V neposlední rade lze predpokládat její nemalý dopad na soucasné i budoucí koncepce, doktríny, procesy plánování, vzdelávání a výcvik.

Koncepce zduraznuje tri dulezitá témata. V první rade vyzdvihuje platnost stávající politiky, strategie a doktrinálního rámce NATO, ale definuje existenci nových oblastí hrozeb, které se mohou rozsirovat. Druhým tématem je obtízneji definovatelné delení mezi vojenskou a civilní odpovedností v soucasném bezpecnostním prostredí a konecne zduraznuje pozadavek, aby se Aliance mnohem více otevrela z hlediska rozsírení partnerství a spolupráce.

Koncepce prijala zcela jednoznacné stanovisko. Zduraznuje povinnost Aliance posílit svou schopnost postupovat v boji proti hrozbám komplexne. Slozitost hrozeb vyzaduje holistický prístup k jejich zvládání a schopnost reagovat v soucinnosti s sirokou mezinárodní komunitou. V nekterých aspektech mohou jednotlivé clenské státy pocítat s prevzetím vedoucí role v boji proti hrozbe s podporou vojenské slozky Aliance, která by mela zlepsit spolupráci s dalsími organizacemi s cílem spolecne se pripravovat a úcinne odpovedet na jakékoliv ohrození. Koncepce pocítá s tím, ze stupen reakce NATO bude závislý na realite kulturního a spolecenského zivota v daném operacním prostredí.

Nová koncepce nabízí peclivou analýzu rozvíjejícího se bezpecnostního prostredí, ve kterém bude NATO pusobit. Je zrejmé, ze slozitost budoucích bezpecnostních výzev bude vyzadovat prizpusobení struktury, procesu a schopností Aliance v rade hlavních oblastí, má-li být schopna poskytnout úcinnou reakci na sírící se hybridní hrozby. Rozsah a charakter bezpecnostních výzev vyzadují potrebu prohloubení komplexního prístupu. Jakákoliv reakce NATO na hybridní hrozby bude pravdepodobne záviset na faktorech mimo soucasnou pusobnost vojenské sféry NATO; mohou to být zejména problematické otázky spolupráce s nevojenskými subjekty a dukladné pochopení civilne-vojenského rozhraní potrebného k dosazení jednoty úsilí. Pokud jde o rozsah vojenského zásahu proti hybridním hrozbám, bude nezbytné tuto skutecnost vzdy konzultovat s politickými predstaviteli. Zajistení politického konsensu mezi clenskými státy Aliance v dané oblasti (za rámec ciste vojenské úcasti) zustane významnou otázkou, stejne jako vyporádání se s dusledky rychlého technologického vývoje.

Tvurci koncepce jsou si vedomi, ze její dalsí vývoj je zalozen na soucasných omezeních a je zálezitostí citlivé intelektuální diskuse o budoucích výzvách mimo zazitá paradigmata. Predpokládají, ze je to otázkou dalsích následných diskusí o nových hybridních hrozbách a rozhodování, ve kterých oblastech bude potreba Alianci transformovat.

IMPLEMENTACE OPERACNÍ KONCEPCE V EXPERIMENTOVÁNÍ A DOKTRÍNÁCH

Strategické velitelství pro transformaci provedlo za významné pomoci Joint Irregular Warfare Centre (JIWC) v kvetnu 2011 experiment pod názvem "Counter Hybrid Threats Experiment",23 jehoz hlavním úcelem bylo najít a prodiskutovat rozhodující dusledky rodící se nové koncepce a vypracovat mozné prístupy k resení dané oblasti s mezinárodními partnery. Experiment nebyl zalozen na formálních pravidlech, byl brán spíse jako intelektuální fórum, ve kterém jednotliví úcastníci budou "analyzovat, diskutovat a snazit se lépe chápat soubor komplexních otázek, jímz celí NATO a sirsí komunita pri resení nových bezpecnostních výzev".24 Experiment pritáhl pozornost a úcast zástupcu nejen z clenských státu, ale rovnez zástupcu z akademického prostredí, obchodu a jiných oblastí. Jak bylo zdurazneno, jedním z klícových výstupu experimentu bylo poskytnout politickému a vojenskému vedení NATO jasné doporucení, co se musí provést k podpore mezinárodní komunity, jez musí celit souboru mozných hybridních výzev. Výsledky experimentu byly zohledneny v tzv. "First Impression Experiment Report", hlásení, které vzhledem k dalsímu rozvoji a zdokonalování koncepce stanovilo následující predbezná stanoviska a doporucení:

* Koncepce hybridních hrozeb je uzitecným intelektuálním modelem, který upozornuje na soucasné nové nejzávaznejsí hrozby a výzvy. Koncepce musí být ovsem dále vylepsována, aby mohla nabízet resení problému, kterým NATO i jeho nealiancní partneri celí;

* Pochopení vsech prvku hybridních hrozeb bude vyzadovat úsilí sirokého spolecenství od shromazdování a sdílení ukazatelu vcasného varování a dalsích informací az po zlepsení povedomí o situaci. Toto úsilí a sdílené resení problému muze vsem partnerum umoznit jednat efektivneji;

* NATO by melo zvázit prevzetí závazku provádení prubezného hodnocení rizik jako soucást managementu rizik týkajících se nových bezpecnostních výzev;

* NATO musí spolupracovat s ostatními aktéry na prubezném hodnocení rozvoje technologií, v oblastech, které se rychle rozvíjejí;

* NATO by se melo pri resení krizových situací a bez snízení významu své role zabývat otázkou, jak muze prizpusobovat a vyvíjet své soucasné schopnosti, aby mohlo eliminovat budoucí výzvy jiz od jejich pocátku;

* NATO by melo lépe definovat charakter svých vztahu s klícovými partnery a vytvorit trvalý dialog v rámci "spolecenství zájmu" bojujícího proti hybridním hrozbám. NATO by melo být v rámci tohoto dialogu ve svých vztazích flexibilní. Ty se mohou lisit v závislosti na zájmech, mandátu a soudní pravomoci jednotlivých aktéru;

* NATO by melo podporit snahy o vytvorení politických a právních struktur pro v soucasné dobe neregulované oblasti, ve kterých se hybridním hrozbám darí. Ty pak pomohou zajistit legitimitu a úcinnou reakci;

* Vzhledem k nekterým objevujícím se výzvám narustá role soukromého sektoru. NATO potrebuje vytvorit mechanismy ke zlepsení spolupráce s tímto sektorem, nad rámec tradicních vztahu;

* NATO by se melo zamerit na své silné stránky, soucasné schopnosti a poznat, jak by mely být prizpusobeny k aktivní podpore boje proti hybridním hrozbám. První mozné kroky zahrnují stálou úcast v zapojení se do specifických otázek spolecného zájmu, provádení cvicení s externími úcastníky v oblastech spolecného zájmu, jakými jsou stabilizace, rekonstrukce, kybernetická a energetická bezpecnost;

* NATO by melo posoudit, kde lezí jeho hlavní zranitelnosti vuci hybridním hrozbám, a zjistit, ve kterých oblastech se musí zlepsit a na které klícové výzvy se má zamerit.

Toho, ze realita existence hybridních hrozeb a hybridních válek jiz zasáhla povedomí nejvyssích pater aliancní struktury, jsou si vedomi i tvurci doktrinálních publikací. Novelizovaná spolecná doktrína AJP-1(D), v cásti II "Strategic Context", k hrozbám pro 21. století uvádí: "Dukazy naznacují, ze je pravdepodobné, ze dojde k dalsímu stírání hranic mezi státem a nestátními aktéry (povstalci, teroristé a zlocinci) a NATO muze následne stát tvárí v tvár protivníkovi pouzívajícímu konvencní i nekonvencní prostredky. Mohla by to být smesice hrozeb náhodných nebo nekoordinovaných aktéru nebo hybridu, pokud budou pouzity soucasne a koordinovane odhodlaným protivníkem. Tento protivník bude pouzívat hybridní hrozby k napadení zranitelných míst Aliance, kdykoliv to bude mozné. Nebude vázán právním nebo etickým rámcem Západu, coz mu umozní napadnout NATO zpusoby, které budou obtízne predvídatelné. Protivník se také muze rozhodnout pouzít dlouhodobou strategii, jako je vyhnutí se porázce, spíse nez usilovat o vítezství."25

Dle tohoto konstatování lze usuzovat, ze pozornost Aliance venovaná boji proti hybridním hrozbám se projeví ve zpracování a aktualizaci navazujících, hierarchicky podrízených doktrinálních publikací, a to nejen v aliancním kontextu. Nebylo by na skodu, kdyby tato skutecnost pronikla do povedomí tvurcu prístí Doktríny ACR.

ZÁVEREM

Predstavitelé Aliance ocekávají, ze nová operacní koncepce "Military Contribution to Countering Hybrid Threats" bude znamenat výrazný posun a prínos v boji proti hybridním hrozbám. Její autori predpokládají, ze aktivity vedoucí k jejímu vydání budou zálezitostí nekolika dalsích mesícu. Z hlediska její aplikace a dalsího vývoje pak spíse az nekolika let. V budoucnu se ocekává provádení dalsích experimentálních cvicení, její overování v praxi cestou výcviku vojsk, vývoje nových prostredku, rozvoje technologií, vzdelávání a dalsích aktivit, které budou prispívat k eliminaci dopadu pusobení hybridních hrozeb. Nabízené moznosti zapojit se do mezinárodní spolupráce k tvorbe koncepce, rovnez jako i úcast na experimentu v kvetnu 2011, nebyly ze strany Ceské republiky, resp. OS CR vyuzity. Mozná je predcasné hodnotit, do jaké míry nás fenomén hybridních hrozeb muze postihnout. Lze jej hodit za hlavu, stejne jako mu venovat primerenou pozornost v jednotlivých sférách spolecenského zivota. V takovém prípade by aktivita a zapojení do procesu tvorby teorie kolem hybridních hrozeb mohlo prinést radu podnetných myslenek k rozvoji koncepcí jako takových a z pohledu pouzití OS CR v budoucích operacích prispet k aktivitám Univerzity obrany ve prospech rozvoje operacních koncepcí v ACR.26

Footnote

POZNÁMKY

1 HOFFMAN, F. Hybrid warfare and challenges. s. 39.

2 Napr. Michael EVANS, From Kadesh to Kandahar: Military Theory and the Future of War. Naval War College Review, Summer 2003; Erin SIMPSON, Thinking about Modern Conflict: Hybrid Wars, Strategy and War Aims. The Midwest Political Science Association, Chicago, Illinois, April 7, 2005; David KILCULLEN Accidental Guerilla. New York: Oxford University Press, 2009. Frank G. Hoffman, Conflict in the 21st Century: The Rise of Hybrid Wars. Arlington, VA: Potomac Institute for Policy Studies, 2007. Frank G. HOFFMAN, Hybrid vs. compound war. The Janus choice: Defining today's multifaceted conflict.

3 Dostupné z http://www.allacademic.com//meta/p_mla_apa_research_citation/0/8/4/9/4/pages84945/p84945-1.php.

4 HOFFMAN, F. Conflict in the 21st Century: The Rise of Hybrid Wars, s. 9.

5 Volný preklad autora z clánku: MATTIS, James N., HOFFMAN, Frank. Future Warfare: The Rise of Hybrid Wars. s. 1-2. Originál je ve znení: "We do not face a range of four separate challengers as much as the combination of novel approaches - a merger of different modes and means of war. This unprecedented synthesis is what we call Hybrid Warfare."

6 Dostupné z http://www.au.af.mil/au/awc/awcgate/usmc/strategic_corporal.htm.

7 Volný preklad autora z clánku: HOFFMAN, F. Conflict in the 21st Century: The Rise of Hybrid Wars, s. 14. Originál je ve znení: "In Hybrid Wars we can expect to simultaneously deal with the fall out of a failed state that owned but lost control of some biological agents or missiles, while combating an ethnically motivated paramilitary force, and a set of radical terrorists. We may face remnants of the fielded army of a rogue state in future wars, and they may employ conventional weapons in very novel or nontraditional ways. We can also expect to face unorthodox attacks or random acts of violence by sympathetic groups of non-state actors against our critical infrastructure or our transportation networks. We may also see other forms of economic war or forms of computer network attacks against military or financial targets."

8 National Defense Strategy. Washington, DC: U. S. Department of Defense. 2005. s. 4.

9 Volný preklad autora z clánku: HOFFMAN, F. Conflict in the 21st Century: The Rise of Hybrid Wars, s. 9.

10 Volný preklad autora z originálu: "... Future conf1icts would be unlike the large-scale mechanized sweeps of Operation Desert Storm, but more like the 'Stepchild of Somalia and Chechnya?. The Chechens employed swarming tactics inside their own cities to thwart Russian domination. In Somalia, despite overwhelming superiority in firepower and technology, a group of lightly-armed 'rebels? effectively forced the US military out of the country by inflicting casualties on an elite unit." Dostupné z http://www.globalsecurity.org/military/library/report/1997/shamil.htm#1a.

11 Volný preklad autora z clánku: HOFFMAN, F. Conflict in the 21st Century: The Rise of Hybrid Wars, s. 18. Originál je ve znení. "Proponents of this theory accurately identified the blurring nature of future conflict, especially the blurring of war and peace, as well as that between combatants and noncombatants. The core of the concept is that the weakening of the state as an organizing and governing mechanism results in the rise of non-state actors willing and able to challenge the legitimacy of the state."

12 Dostupné z http://globalguerrillas.typepad.com/globalguerrillas/2004/05/4gw_fourth_gene.html.

13 Volný preklad autora clánku z clánku: "Ultimately, a real understanding of history means that we face NOTHING new under the sun. For all the 4th Generation of War' intellectuals running around today saying that the nature of war has fundamentally changed, the tactics are wholly new, etc., I must respectfully say...'Not really..." Dostupné z http://antiwar.com/lind/index.php?articleid=1702.

14 Volný preklad autora z originálu: "Now, as then, many different entities, not just governments of states, will wage war. They will wage war for many different reasons, not just 'the extension of politics by other means?. And they will use many different tools to fight war, not restricting themselves to what we recognize as military forces."

15 Dostupné z http://www.strategicstudiesinstitute.army.mil/pdffiles/pub632.pdf.

16 FREIER, N. The Defense Identity Crisis: It's a Hybrid World, s. 81.

17 Dostupné z http://canadafreepress.com/index.php/article/27758.

18 Dostupné z http://www.rand.org/pubs/occasional_papers/2010/RAND_OP285.pdf.

19 Obdobnou studií z konfliktu mezi IDF a Hizballáhem je práce autoru BIDDLE, Stephen., FRIEDMAN, Jeffrey A. The 2006 Lebanon Campaign and the Future of Warfare: Implications for Army and Defense Policy. Strategic Studies Institute, U. S. Army War College, Carlisle, 2008, 110 s. ISBN 1-58487-362-0.

20 GATES, Robert M. A Balanced Strategy: Reprogramming the Pentagon for a New Age. Foreign Affairs. 2009. Dostupné z http://www.defense.gov/home/features/2009/0509_qdr/gates/article.html.

21 Dostupné z http://www.bits.de/NRANEU/nato-strategy/20090503_MFP_annexes.pdf.

22 Dostupné z http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_68828.htm?mode=pressrelease.

23 Dostupné z https://transnet.act.nato.int/WISE/ACTIPT/JOUIPT/20102011CH/Experiment.

24 Dostupné z https://transnet.act.nato.int/WISE/ACTIPT/JOUIPT/20102011CH/Experiment.

25 Volný preklad autora k doktríne AJP-01 (D) s. 32.

26 V soucasné dobe je na Univerzite obrany Brno realizován projekt obranného výzkumu "OPERKON", jehoz cílem a soucasne výstupem je navrhnout operacní koncepci Ozbrojených sil CR pro jejich pusobení v budoucích spolecných operacích a soucasne zpracovat metodiku tvorby a rozvoje techto operacních koncepcí.

References

LITERATURA

[1] AJP-01 (D) Allied Joint Doctrine. NATO Standardization Agency, 2010. 130 s.

[2] ECHEVARRIA, Antulio J. Fourth-Generation War And Other Myths Strategic Studies Institute, U.S. Army War College, 122 Forbes Ave, Carlisle, 2005. 72 s. ISBN 1-58487-225-X.

[3] FREIER, Nathan. The Defense Identity Crisis: It's a Hybrid World. Parameters: US Army War College, 2009. 14 s. Dostupné z http://www.carlisle. army.mil/usawc/Parameters/09autumn/freier.pdf.

[4] FREIER, Nathan. Hybrid Threats and Challenges: Describe... Don't Define. Small Wars Journal 2009. 8 s. Dostupné z http://smallwarsjournal.com/blog/journal/docs-temp/343-freier.pdf.

[5] HAMMES, Thomas X. The Sling and The Stone, Zenith Press, Saint Paul, Minneapolis, 2006, 291 s. ISBN 978-0-7603-2407-3.

[6] HOFFMAN, Frank G. Conflict in the 21st Century: The Rise of Hybrid Wars. Arlington, VA: Potomac Institute for Policy Studies, 2007. 72 s.

[7] HOFFMAN, Frank G. Hybrid vs. Compound War - The Janus Choice of Modern War: Defining Today's Multifaceted Conflict, Armed Forces Journal, October 2009, dostupné z: http://www.armedforces journal.com/2009/10/4198658.

[8] HOFFMAN, Frank G. Hybrid warfare and challenges. Joint Force Quarterly, 1st Quarter 2009, s. 34-48.

[9] HOFFMAN, Frank G. Hybrid threats: neither omnipotent nor unbeatable. ORBIS, 54. Summer 2010. s 441-455. dostupné z http://www.lifelong.ed.ac.uk/OAC2010/archive/Hoffman%202010%20Hybrid%20Threats.pdf.

[10] KRUZEL, John J. Hybrid War to Pull U.S. Military in Two Directions, Flournoy Says. American Forces Press Service, Washington, 2009. Dostupné z http://www.globalsecurity.org/military/library/news/2009/05/mil-090504-afps02.htm.

[11] LASICA, Daniel T. Strategic Implications of Hybrid War: A Theory of Victory. School of Advanced Military Studies, Fort Leavenworth, Kansas. 2009. 62 s.

[12] MATTIS, James N., HOFFMAN, Frank G. Future Warfare: The Rise of Hybrid Wars. Proceedings, November 2005, s. 18-19. Dostupné z http://www.usni.org/magazines/proceedings/2005-11.

[13] McCUEN, John J. Hybrid Wars. Military Review, April - May 2008, s. 107-113. Dostupné z http://findarticles.com/p/articles/mi_m0PBZ/is_2_88/ai_n25400885/?tag=mantle_skin;content.

[14] SIMPSON, Erin. Thinking about Modern Conflict: Hybrid Wars, Strategy and War Aims. The Midwest Political Science Association, Chicago, Illinois, April 7, 2005.

Ostatní zdroje

Bi-SC Input To A New Nato Capstone Concept For The Military Contribution To Countering Hybrid Threats. Supreme Allied Command Europe, Brussels, Belgium. Supreme Allied Command Transformation, Norfolk, Virginia. 25 August 2010. 18 s. Dostupné z http://www.act.nato.int/component/content/article/50-conferences/330-the-countering-hybrid-threats-concept-development-experiment.