JAK VYHODNOCOVAT BEZPECNOSTNÍ HROZBY A RIZIKA DNESNÍHO SVETA

Abstract

This article deals with current attitude towards definition of security threat and hazard and attitude towards NATO security strategy including current approaches in CR. It analyses basic definition of security threat and security hazard and on the end of article present some recommendations. [PUBLICATION ABSTRACT]

Headnote

Anotace:

Clánek se zabývá dosavadními prístupy k pojmum bezpecnostní hrozba a riziko, prístupy v bezpecnostní strategii NATO a soucasnými prístupy v CR. Rozebírá základní charakteristiky pojmu bezpecnostní hrozba a bezpecnostní riziko a na záver uvádí nekterá doporucení.

1. Dosavadní prístupy k pojmum bezpecnostní hrozba a riziko

Od skoncení studené války se ve svete i v CR trvale diskutuje o pojmech bezpecnostní hrozba a riziko. Významným mezníkem se stala Rímská deklarace NATO o míru a spolupráci (listopad 1991). Ta se pod vlivem zásadní zmeny mezinárodní situace zcela odklonila od pojmu hrozba, protoze od té doby byl po ctyri desetiletí spojován výlucne s Varsavskou smlouvou a zejména pak se SSSR. Pojem hrozba nahradila výrazem bezpecnostní riziko (Security Risk) ci bezpecnostní výzva (Security Challenge). Pod tato slova zahrnula i terorismus a sírení ZHN. Dalsí vývoj vsak ukázal, ze to byla vázná chyba. Ve skutecnosti totiz neslo ani o rizika, ani o výzvy, ale naopak o vázné hrozby. Na pocátku 90. let to byly zdánlive skryté, latentní hrozby, které se behem následujícího desetiletí premenily na dve nejváznejsí a nenaléhavejsí bezpecnostní hrozby globálního rozmeru.

Pri posuzování bezpecnostních hrozeb a rizik dnesního sveta je nezbytné si polozit dve základní otázky:

- jak bezpecnostní hrozby a rizika hodnotí NATO,

- jak k temto pojmum pristupuje CR.

Po jejich zodpovezení je mozné ucinit tri koncepcní kroky:

- nastínit základní charakteristiku pojmu hrozba a riziko,

- vymezit jejich vzájemné zásadní rozdíly,

- kazdý z techto pojmu jasne kategorizovat.

2. Hrozby a rizika v bezpecnostní strategii NATO

2.1 Bezpecnostní diferenciál

Jiz od poloviny 90. let se diskutuje o tzv. bezpecnostním diferenciálu mezi dvema druhy bojové cinnosti. Na jedné strane je bezpecná cinnost pilotu, prevázne amerických, kterí shazují munici z takových výsek, v nichz jsou nezasazitelní. Na druhé strane jsou nevdecné a nebezpecné úkoly dlouhodobého charakteru, zejména pohyb vojáku pozemního vojska prímo v terénu. Tam az do akce Irácká svoboda prevládali vojáci z evropských zemí a mnoho jich bylo zákerne zastreleno ze zálohy. Evropané meli vetsí ztráty nez Americané, a tak evropstí politikové upozornovali, ze nasazováním svých vojáku v terénu podstupovali vetsí rizika nezli americká administrativa. Podstatná zmena prisla az s akcí Irácká svoboda.

2.2 Rozdíly v hodnocení irácké hrozby

V prvním ctvrtletí roku 2003 se projevily zcela zásadní rozdíly v názoru na Saddámuv rezim v Iráku. Ctyri clenské státy NATO nesouhlasily s jeho oznacením za naléhavou bezpecnostní hrozbu, a proto nepovazovaly vojenský zásah za nezbytný. Durazne upozornovaly na rizika spojená s vojenskou intervencí a dva z nich (Francie s SRN) odmítly hlasovat pro ni v Rade bezpecnosti OSN.

3. Stávající prístup CR k pojmum hrozba a riziko

3.1 Bezpecnostní strategie CR

Ve 2. polovine 90. let se o pojmech hrozba a riziko zacalo dukladneji diskutovat také v CR. Dokument Bezpecnostní strategie Ceské republiky z roku 1999 uvedl celkem 9 rizik a klasi koval je z hlediska pravdepodobnosti jejich aktivace v hrozby". Úskalím tohoto prístupu je skutecnost, ze vsech 9 zminovaných rizik jsou jevy objektivního charakteru, které nelze výraznejsím zpusobem ovlivnovat. Navíc riziko c. 8 bylo oznaceno jako hrozba agrese", takze doslo ke ztotoznení pojmu hrozba a agrese.

3.2 Koncepce výstavby profesionální armády

Hodnocením hrozeb a rizik se podrobne zabýval také významný koncepcní dokument ministerstva obrany CR nazvaný Koncepce výstavby profesionální armády Ceské republiky a mobilizace ozbrojených sil Ceské republiky (KVPACR). V prístupu k této problematice vycházel ze správné premisy, ze hrozba je objektivne existujícím stavem. Vedle celé rady nesporných kladu se vsak autori tohoto dokumentu dopustili jedné vázné nepresnosti - proliferaci ZHN zaradili do skupiny tzv. globalizacních hrozeb. Ve skutecnosti se ale tyto hrozby a s nimi spojená rizika týkají vojenských nástroju bezpecnosti, a to jak v národním, tak zejména v mezinárodním rozmeru.

Kdyby se ZHN dostaly do rukou agresivních diktátorských rezimu nebo dokonce teroristických organizací, pak by se mohl zásadne zmenit pomer vojenských sil mezi státy fungujícími na základe euroatlantických hodnot na jedné strane a jejich otevrenými nebo více ci méne skrytými nepráteli na strane druhé. Kdyby Irák jiz na pocátku 90. let disponoval jadernými zbranemi, tak by akce Poustní boure nemohla probehnout tak, jak probehla. Stejne tak by se muselo jinak premýslet i postupovat v tom prípade, kdyby ZHN bývaly byly ve výzbroji organizace Al Kajdá nebo Afghánistánu v dobe, kdy byl v podrucí Tálibánu.

To, co o ciální dokument MO CR oznacuje za proliferacní hrozbu, je ve skutecnosti váznou a naléhavou hrozbou vojenského charakteru. Jejím zdrojem jsou nejnebezpecnejsí nástroje vedení bojové cinnosti, jejichz prípadné pouzití muze prímo ohrozit vojenskou bezpecnost státu nebo dokonce celých regionu.

4. Základní charakteristika pojmu bezpecnostní hrozba a bezpecnostní riziko

4.1 Bezpecnostní hrozby

Pojem hrozba oznacuje projevy, gesta, opatrení nebo ciny, kterými se vyjadruje vule zpusobit nekomu mensí, vetsí nebo dokonce nenahraditelné skody. Kazdá hrozba vyvolává vetsí ci mensí obavy nebo strach toho, kdo jí je vystaven. Hrozby pusobí nezávisle na zájmech ohrozeného, a jsou proto jevem objektivního charakteru. Hrozbe vystavený subjekt (clovek, stát ci koalice) muze prijmout opatrení a postupovat tak, ze hrozbu zmírní nebo dokonce zcela eliminuje. Stejne tak ji ale muze umocnit nebo i nechtene vyvolat.

4.2 Bezpecnostní rizika

Rizika jsou sociální jevy odvozené od hrozeb. Vzdy jsou obsazena v rozhodnutích a cinech tech cinitelu, kterí vyhodnocují situaci, posuzují hrozby a podle toho pak jednají. Temito ciniteli mohou být nejvýse postavení politikové ci vlády konkrétních státu nebo nejvyssí cinitelé ci rozhodovací orgán bezpecnostního spolecenství. Kazdý z techto cinitelu, at uz na individuální ci kolektivní úrovni, vzdy podstupuje nejaké riziko, bere na sebe jakési riziko. V anglictine je proto zavedena vazba to run a risk" nebo to assume a risk", cemuz naprosto odpovídá i francouzská vazba courrir un risque" nebo assumer un risque".

Riziko je také opakem zájmu. Pri vyhodnocování podstupovaných rizik by se vzdy melo zvazovat, jaký je v dané situaci zájem, za jakou cenu ho lze dosáhnout a co by jej naopak mohlo nejvíce ohrozit. Napr. v r. 1999 bylo zájmem NATO zastavit etnické násilí v Kosovu, které by mohlo skoncit útekem desetitisícu kosovských Albáncu do západní Evropy, zejména pak do Itálie a SRN. Pro tyto státy i pro jejich sousedy predstavovalo neprímou hrozbu nevojenského charakteru. Tvárí v tvár této hrozbe NATO podstoupilo riziko ozbrojeného úderu, které povazovalo za mensí riziko nezli necinnost.

V bezpecnostní politice se rizika mohou pohybovat v rozmezí od sebeuspokojení, tedy zanedbání evidentních hrozeb pres necinnost ci rezignantství az po prehnanou reakci vyústující v bezpecnostní dilema a v zacarovaný kruh bezpecnost - nebezpecnost. Príklad první chyby byl J. V. Stalin, který trestuhodne podcenil hrozbu nemeckého útoku v léte 1941. Naproti tomu prehnané reakce byly typické pro celé období studené války a vydatne roztácely spirálu závodu ve zbrojení.

5. Základní rozdíly mezi pojmy hrozba a riziko

Hrozba je vzdy jevem objektivního charakteru a pusobí nezávisle na nasich zájmech ci zámerech. Subjekt, který je mimo dosah prímých a naléhavých hrozeb, nebo který je pred moznými hrozbami dobre chránen, má spolehlive zajistenu svoji bezpecnost. Vysoký bezpecnostní statut mají odlehlé vyspelé ostrovní státy jako Austrálie ci Nový Zéland, nebo zeme s vysokým HDP, které si mohou dovolit vydrzovat udrzovat armády s nejmodernejsí výzbrojí a s nejkvalitnejsím výcvikem. Naproti tomu Izrael po dlouhou dobu vnímal vsechny své sousedy jako prímou a zámernou hrozbu pro své prezití, a proto bezpecnost a vojenství byly a nadále zustávají jeho nejvyssími státními prioritami.

Riziko je vzdy jevem subjektivního charakteru. Je výsledkem rozhodovacího procesu spojeného budto s volbou zpusobu k dosahování stanovených zájmu a cílu, nebo se snahou celit bezpecnostním hrozbám. Kazdý, kdo prijímá dulezitá rozhodnutí, by vzdy mel otevrene ríci také to, jaká rizika vedome podstoupil a jakým se naopak chtel vyhnout. Napríklad Edvard Benes v r. 1939 uprednostnil kapitulaci a vlastní demisi, jen aby se vyvaroval rizika obrovských ztrát na zivotech v prípade stretu s mnohonásobne silnejsí armádou nacistického Nemecka. Tato historická zkusenost výmluvne potvrzuje, ze je zcela nesprávné hovorit o objektivním charakteru rizik.

6. Kategorizace bezpecnostní hrozeb a rizik

6.1 Kategorizace bezpecnostních hrozeb

Z geopolitického hlediska existují dve základní kategorie hrozeb, a to prímé (bezprostrední) a neprímé. Prímé jsou takové hrozby, kterým je vystaven nás stát. Díky plnému clenství v NATO a pokracujícímu procesu rozsirování tohoto bezpecnostního spolecenství není CR na pocátku 21. století vystavena zádné prímé hrozbe vojenského charakteru.

Vedle prímých hrozeb ale existují i hrozby neprímé, které se dotýkají nasich spojencu nebo regionální, popr. dokonce svetové stability. Jsou jimi zejména nárust bídy ve svete, diktátorské rezimy a regionální ci vnitrostátní ozbrojené konikty nebo vázná mezinárodní napetí v odlehlejsích oblastech dnesního globalizovaného sveta. Tyto nebezpecné jevy se mohou stát prímými hrozbami pro spojence CR. Z toho vyplývá, ze clenství v NATO pro nás znamená nejen sdílení základních hodnot a predností této aliance, ale také sdílení hrozeb smerujících proti euroatlantickému prostoru jako celku nebo proti kterémukoli z jeho clenu.

Z casového hlediska muzeme hrozby vnímat jako naléhavé, které vyzadují neodkladnou reakci. Vedle nich muzeme být vystaveni hrozbám latentním, na které se nemusí reagovat okamzite, ale mohly by se stát naléhavými, pokud by byly delsí dobu podcenovány nebo zanedbávány. Krátce po skoncení studené války byly terorismus, sírení ZHN ci nacionalismus hrozbami latentní povahy, ale dnes jsou nejnaléhavejsími hrozbami globálního charakteru. Závaznou latentní hrozbou globálního rozmeru jsou stále se zvýraznující rozdíly mezi vyspelými a stabilními státy Severu na strane jedné a chudými a nestabilními státy Jihu na strane druhé. Práve z nich vydatne tezí extremistické a teroristické organizace pri získávání svých stoupencu.

Podle svého puvodce mohou být hrozby hodnoceny bud jako zámerné nebo nezámerné. Zámernými hrozbami jsou agrese, teroristické útoky, ekonomické sankce, obchodní nebo ekonomická válka, narusení dopravy strategických surovin a zdroju energie, národnostní útlak. Nezámerné hrozby povetsinou nejsou prímým výsledkem lidské cinnosti. Jde zejména o povodne, období sucha a neúrody, erupce sopek, propukání epidemií ci pandemií. Jednou z mála nezámerných hrozeb spojených s lidskou cinností je propukání ekonomických krizí, k nemuz vetsinou dochází bez prokazatelného prímého zámeru politiku, ekonomu nebo manazeru.

Poslední hledisko je sektorové - podle neho hrozby delíme na vojenské, politické, ekonomické, ekologické, sociální a kulturní. Nejváznejsí vojenská hrozba - ozbrojená agrese jako zacátek války - je dnes v euroatlantické oblasti velmi málo pravdepodobná. Výrazne vsak vzrostla pravdepodobnost útoku ze strany teroristických organizací, které uplatnují neprímou strategii a mohou pouzít nejen konvencních, ale i nekonvencních zbraní. Váznou hrozbu vojenského charakteru predstavují regionální ozbrojené kon-ikty, at uz na mezistátní, nebo na vnitrostátní úrovni. V jejich dusledku jsou tisíce lidí vyháneny ze svých domovu nebo prchají pred hruzami války, a to je hrozbou pro politickou a ekonomickou stabilitu sousedních státu.

Hrozby politického charakteru predstavují predevsím nedemokratické a diktátorské rezimy - spatne vládnou, utiskují vlastní obyvatelstvo a vyvolávají vnitrostátní nebo i mezistátní ozbrojené konikty. Ekonomické hrozby vyplývají predevsím z nestability svetových trhu a z nejistot ekonomického rozvoje na regionální i na globální úrovni. Ekologické hrozby jsou povetsinou dusledkem ekonomické cinnosti cloveka a stále tíziveji se dotýkají zivotního prostredí. Sociální hrozby nejvíce doléhají na zdravotní stav a zivotní styl obyvatelstva a mají nejcasteji podobu epidemií a pristehovaleckých vln. Kulturní hrozby se projevují predevsím stupnováním národnostní a nábozenské nesnásenlivosti a nenávisti, fundamentalismem a fanatismem.

Nejnaléhavejsí a nejváznejsí hrozbou soucasnosti je propojené pusobení terorismu a sírení ZHN. Je to zámerná, prímá, naléhavá hrozba politického a vojenského charakteru.

6.2 Kategorizace bezpecnostních rizik

Jelikoz bezpecnostní rizika odvozujeme od bezpecnostních hrozeb, delíme je rovnez podle sektorového hlediska na rizika vojenského, politického, ekonomického, ekologického, sociálního a kulturního charakteru. Nejváznejsím bezpecnostním rizikem soucasného sveta by bylo podcenení hrozby terorismu a sírení ZHN. Dalsí hlediska delení hrozeb - geopolitické, casové ci puvodce deje - uz na rizika vztahovat nelze. Není mozné hovorit o naléhavém ci nenaléhavém riziku, nebo o riziku prímém ci neprímém.

Nejvetsím rizikem politického charakteru by byla lhostejnost a necinnost ve vztahu k diktátorským rezimum se sklony k agresivite vuci malým státum. Lhostejnost je velkým rizikem i v prístupu ke narustání ekonomických rozdílu mezi jednotlivými regiony ve svete. Nejvetsím rizikem ekologického charakteru je bezohlednost k zivotnímu prostredí a k neobnovitelným zdrojum. V kulturní oblasti se nejvetsí rizika pohybují mezi podnecováním nacionalismu a fundamentalismu na jedné strane a necinností k jejich projevum a dusledkum na druhé strane.

7. Doporucení

1. Problematiku hrozeb a rizik nelze chápat jako pouhou akademickou zálezitost. Je nezbytné tyto dva výchozí pojmy bezpecnostní politiky nálezite rozlisovat. Kazdý cinitel bezpecnostní politiky by mel dukladne zvazovat zájmy, které jsou ve hre. Nedílne s tím by mel predvídat mozné dusledky svých rozhodnutí. Zodpovedné posuzování podstupovaných rizik by vzdy melo být základem sebekontroly v rozhodovacím procesu.

2. Zkusenosti z prvních let 21. století ukázaly, ze vyhodnocování bezpecnostních hrozeb a zvazování podstupovaných rizik nikdy nebude jednoduché. Bezpecnostní cinitelé CR (zejména Bezpecnostní rada státu a její nejvýznamnejsí clenové) se budou v nejblizsích letech pohybovat mezi dvema základními úskalími. Na jedné strane stojí skutecnost, ze v rámci NATO sdílíme nejen výhody, ale i nevýhody, vcetne hrozeb, které jsou z naseho pohledu hrozbami neprímými. Na druhé strane pusobí poucení z operace Irácká svoboda, které ukazuje, ze ne vzdy je nutné prejímat názor ci hodnocení hegemona bezpecnostního spolecenství, s nímz jsme spojili svuj osud. Pohyb mezi temito dvema krajními polohami bude nesnadný a bude vyzadovat samostatné myslení a nekdy i odvahu.

3. Nezbytnost vysoké obezretnosti pri vyhodnocování hrozeb potvrdila predevsím akce Irácká svoboda a po ní následující asymetrická válka v Iráku a odvetné teroristické útoky v nekolika zemích. Pri dalsích akcích tohoto typu (tzv. Regime Change Policy) bude vzdy potreba zádat konkrétní dukazy, ze jde o skutecne naléhavou bezpecnostní hrozbu a ze uz byly vycerpány vsechny moznosti nevojenského resení.

4. Pri rozhodování o nasazení Armády CR v zahranicí je nutné brát v úvahu rizika, kterým muze být vystavena jak spolecnost, tak vyslaná jednotka. V prvním prípade jde o odvetné teroristické akce typu Madrid 11. 3. 2004, ve druhém se podstupuje riziko zákerného zabíjení ceských vojáku v asymetrických válkách, v nichz se nerespektují zádná zavedená pravidla hry. Vyhodnocování bezpecnostních rizik a zvazování podstupovaných rizik tedy nebude jednoduché.

Sidebar

This article deals with current attitude towards definition of security threat and hazard and attitude towards NATO security strategy including current approaches in CR. It analyses basic definition of security threat and security hazard and on the end of article present some recommendations.