K nekterým aspektum aplikace mandátu RB OSN behem operace NATO Unified Protector/On some aspects of the UN Security Council Mandate Application during the NATO Operation Unified Protector

Abstract

The question of the compliance of the NATO operation Unified Protector with the international law has not become a key topic of scholarly debate yet. The prevailing attitude is such that NATO intervention was in accordance with the international law. Nevertheless, the article argues that NATO in Libya exceeded the UN Security Council mandate. Unified Protector was an operation conducted in the favour of one side, in this case, the rebels. NATO military engagement in Libya very much approached providing air support to Libyan rebelling groups in order to topple the regime. Furthermore, this conclusion is also confirmed by the fact that Western countries had provided military advisors and arms as well. [PUBLICATION ABSTRACT]

Headnote

K nekterým aspektum aplikace mandátu RB OSN behem operace NATO Unified Protector

On some aspects of the UN Security Council Mandate Application during the NATO Operation Unified Protector

Abstrakt

Problém souladu operace NATO Unified Protector s mezinárodním právem se dosud nestal významným tématem akademické debaty. Prevládající prístup souhlasí s názorem, ze aliancní operace byla v souladu s mezinárodním právem. Predlozený text hájí tezi, ze tato operace prekrocila mandát udelený RB OSN. Operace Unified Protector byla provádena na podporu jedné strany konfliktu, tedy povstalcu, kterým poskytovala leteckou podporu za úcelem svrzení rezimu. Západní zeme povstalcum také poskytly vojenské poradce a zbrane.

Abstract

The question of the compliance of the NATO operation Unified Protector with the international law has not become a key topic of scholarly debate yet. The prevailing attitude is such that NATO intervention was in accordance with the international law. Nevertheless, the article argues that NATO in Libya exceeded the UN Security Council mandate. Unified Protector was an operation conducted in the favour of one side, in this case, the rebels. NATO military engagement in Libya very much approached providing air support to Libyan rebelling groups in order to topple the regime. Furthermore, this conclusion is also confirmed by the fact that Western countries had provided military advisors and arms as well.

Podekování

Autor by chtel podekovat dvema anonymním oponentum za jejich podíl na zlepsení tohoto textu.

Poznámka

Tento text vznikl v rámci resení projektu Grantové agentury Ceské republiky GA407/09/0153 - Ozbrojené konflikty v mezinárodních vztazích po skoncení studené války.

Klícová slova

NATO; Unified Protector; Libye; mandát.

Keywords

NATO; Unified Protector; Libya; mandate.

ÚVOD

V Libyi vládl od roku 1969 Muhammad Kaddáfí, který se dostal k moci vojenským prevratem. Formou vlády byl autokratický rezim osobní moci, ideove se opírající o smes socialismu, panarabského nacionalismu, antikolonialismu a antikapitalismu.1 Presto byla od kvetna 2010 do brezna 2011 Libye clenem Rady OSN pro lidská práva (The United Nations Human Rights Council). Clenství v této instituci jí bylo pozastaveno jednomyslným rozhodnutím Valného shromázdení OSN práve kvuli postupu pri potlacování únorových nepokoju roku 2011.2 V minulosti byla Libye také clenem predchudkyne tohoto orgánu, Komise OSN pro lidská práva (United Nations Human Rights Commission). V roce 2003 byla dokonce pres odpor USA zvolena do jejího cela.3 Vseobecne známé jsou také dobré vztahy Kaddáfího s Chavézem, Castrem a Mandelou.

Politicky se Kaddáfí vymezoval proti Západu, zvláste proti USA. V dobe studené války hledal oporu v sovetském bloku, Hnutí nezúcastnených a v panarabských a afrických mezinárodních organizacích. V nekterých etapách své vlády se snazil i o selektivní ekonomickou a vojenskou spolupráci se Západem, a to i v dobe studené války. Po jejím skoncení Kaddáfí usiloval o urovnání vztahu se Západem a navázání ekonomické spolupráce, zejména s Francií a Itálii. Po teroristických útocích 11. zárí 2011, které Kaddáfí odsoudil, a po ukoncení libyjských programu vývoje ZHN na pozadí americké intervence do Iráku roku 2003 se otevrel prostor pro celkové urovnání vztahu se Západem. Mezi lety 2003-2004 byla odvolána vetsina mezinárodních sankcí uvalených na Libyi. Soucástí tohoto procesu byla i deeskalace vztahu se Spojenými státy.4 Libye zacala provádet mírné politické a ekonomické reformy. Na pocátku roku 2011 doslo dokonce ke zmírnení vládního tlaku proti opozici, vcetne opozice islamistické.5

Ozbrojený konflikt v Libyi je soucástí sirsího procesu, který je znám jako takzvané Arabské jaro. Arabské jaro, vyznacující se tezko predvídatelnou dynamikou, vzniklo jako výsledek sociálních, ekonomických, demografických a politických premen ve vetsine arabských státu.6 Spoustecím mechanismem bylo sebeupálení poulicního obchodníka v Tunisku, které vyvolalo nepokoje, jez vyústily v pád rezimu.7 Toto hnutí navázalo na starsí formy politických protestu, jez mají svoje koreny v období po první svetové válce.8 V dusledku Arabského jara dosud padli tri vládci.9 Jeho soucástí je i krvavá obcanská válka v Sýrii. Prozatím se nezdá, ze by tyto protesty spojovala jiná jednotící idea nez nespokojenost s dosavadním stavem. Samozrejme se nabízí otázka, zda tyto události byly zcela spontánní a zda v jejich iniciaci nehráli roli vnejsí aktéri. Wesley Clark tvrdí, ze Spojené státy disponují rámcovým plánem na politickou reorganizaci Blízkého východu a k nemu priléhajících zemí, který má spocívat ve svrzení dosavadních autoritativních rezimu, jez jsou produktem studené války.10 Jisté indicie naznacují, ze Západ se snazil vývoj událostí minimálne usmernovat. Na tuto otázku dá verohodnou odpoved snad az dalsí výzkum. Také je nejisté, jaké bude vyústení celého vývoje. Prozatím se zdá, ze v dusledku techto zmen se vytvárí príznivé podmínky pro formování politických sil, které hledají svoji oporu v radikální interpretaci idejí islámu. Do jaké míry ale budou pro mladou populaci techto státu vystavenou kulturnímu vlivu Západu tyto síly atraktivní, je otázkou budoucnosti. V soucasnosti je mozné o jejich atraktivite pro vetsinu obyvatel tamních spolecností pochybovat.

Cílem tohoto textu není poskytnout podrobnou deskripci aliancního angazmá v konfliktu v Libyi ani pouzít tento konflikt k testování nekteré z velkých teorií mezinárodních vztahu, dokonce ani provést podrobný mezinárodneprávní rozbor príslusných rezolucí RB OSN. Smyslem predlozeného textu je poukázat na nekteré problematické aspekty angazmá NATO v konfliktu, které spocívají ve skutecnosti, ze NATO mohlo prekrocit mandát rezolucí RB OSN c. 1970 a 1973. Predlozená práce se proto pokusí dolozit, ze k prekrocení mandátu daného rezolucemi RB OSN doslo tím, ze NATO není regionální organizací ve smyslu Charty OSN, ze svojí politikou sledovalo zmenu rezimu, k cemuz rezoluce nedávají zádné zmocnení, ze doslo k porusení rezolucí RB OSN c. 1970 a 1973 dodávkami zbraní a poskytnutím vojenského výcviku povstalcum a ze nebyl dodrzen princip nestrannosti pri ochrane civilistu v obcanské válce v Libyi.

INTERNACIONALIZACE KONFLIKTU A ZAPOJENÍ ZÁPADU

Po vypuknutí ozbrojených boju mezi vládními bezpecnostními silami a opozicí clenové RB OSN 22. února 2011 odsoudili uzívání násilí proti civilním osobám.11 Záhy poté, 26. února 2011, prijala RB OSN rezoluci c. 1970 pozadující ukoncení násilí, vyzývající vládu k jednání s opozicí a zrizující embargo na dovoz zbraní do zeme. Clenum politického establishmentu zeme bylo omezeno cestování a byly uvaleny dalsí sankce na politické elity Libye a jejich rodiny. Libyjská aktiva v zahranicí byla na základe této rezoluce zmrazena.12 Pri podrobnejsím pohledu na tento dokument zjistíme, ze tato rezoluce obsahuje vzhledem k tématu této studie jeden dulezitý bod. Jde o zákaz dovozu zbraní do zeme.

Výsledkem celkové eskalace a internacionalizace konfliktu bylo prijetí rezoluce RB OSN c. 1973 dne 17. 3. 2011, pomerem hlasu 10 pro, pricemz hlasování se zdrzelo Rusko, Cína, Indie, Nemecko a Brazílie. Rezoluci spolecne s Velkou Británií a Francií navrhl i Libanon. Prijetí rezoluce se odehrávalo na základe aplikace konceptu Responsibility to Protect (R2P), jakkoli ve vlastní rezoluci není o tomto konceptu explicitní zmínka. Nicméne rezoluce prohlásila krizi za hrozbu mezinárodnímu míru, ukotvila svoje opatrení v kapitole VII Charty a zduraznila "the responsibility of the Libyan authorities to protect the Libyan population and reaffirming that parties to armed conflicts bear the primary responsibility to take all feasible steps to ensure the protection of civilian."13 Z toho znení se obecne vyvozuje, ze jde o aplikaci konceptu R2P. Text rezoluce vsak poukazuje na odpovednost libyjských státních autorit, a nikoli mezinárodního spolecenství k ochrane civilistu, coz tuto interpretaci ponekud relativizuje. V kazdém prípade jde o první prípad, kdy bylo RB OSN rozhodnuto o uzití vojenské síly za úcelem ochrany lidských bytostí v jednom clenském státu této organizace bez jeho souhlasu.14 Proto je mozné souhlasit se záverem, ze se skutecne jedná o aplikaci konceptu R2P.

Na základe této rezoluce bylo zprísneno zmrazení aktiv libyjských institucí. Rezoluce vyzvala k vynucování dalsích opatrení proti Libyi, tedy embarga na dovoz zbraní, zákazu letu nad Libyí a omezení prístupu k bankovním kontum. Rezoluce zejména "authorizes Member States that have notified the Secretary-General, acting nationally or through regional organizations or arrangements, and acting in cooperation with the Secretary-General, to take all necessary measures, notwithstanding paragraph 9 of resolution 1970 (2011), to protect civilians and civilian populated areas under threat of attack in the Libyan Arab Jamahiriya, including Benghazi, while excluding a foreign occupation force of any form on any part of Libyan territory, and requests the Member States concerned to inform the Secretary-General immediately of the measures they take pursuant to the authorization conferred by this paragraph which shall be immediately reported to the Security Council."15 Práve pasáze o pouzití vsech nezbytne nutných prostredku za úcelem ochrany civilistu jsou interpretovány jako mezinárodneprávní základ následné intervence Západu do konfliktu. Zároven rezoluce vyloucila jakoukoli zahranicní pozemní vojenskou akci. Pro dalsí události bylo dulezité, jakým zpusobem budou velmoci tuto rezoluci interpretovat. Tón udal prezident USA Barack Obama, který uvedl: "The United States, the United Kingdom, France, and Arab states agree that a cease-fire must be implemented immediately. That means all attacks against civilians must stop. Qaddafimust stop his troops from advancing on Benghazi, pull them back from Ajdabiya, Misrata, and Zawiya, and establish water, electricity and gas supplies to all areas. Humanitarian assistance must be allowed to reach the people of Libya. Let me be clear, these terms are not negotiable. These terms are not subject to negotiation. If Qaddafidoes not comply with the resolution, the international community will impose consequences, and the resolution will be enforced through military action."16

Do konfliktu zacal záhy zasahovat Západ a pozdeji i jeho hlavní vojenský nástroj, Severoatlantická aliance. Aliance se na pocátku ozbrojeného konfliktu vyjadrovala pomerne zdrzenlive, nepovazovala vývoj v zemi za prímou bezpecnostní hrozbu a upozornovala na sekundární dopady nepokoju v Libyi na mezinárodní bezpecnost. Zpocátku také NATO odmítalo myslenku, ze by Aliance jako organizace mela plány na vojenskou intervenci do libyjského konfliktu. S tímto prohlásením vystoupil generální tajemník 24. února 2011. Aliance se v této úvodní fázi zamerila na evakuaci cizích státních príslusníku ze zeme a poskytnutí humanitární pomoci. Dále se NATO angazovalo pri monitorování situace v zemi.17 Ovsem na prelomu února a brezna se politika NATO zmenila. V pulce brezna 2011, po prijetí RB OSN 1973 jiz generální tajemník NATO uvedl, ze "there is an urgent need, firm support from the region and a clear UN mandate for necessary international action. Allies stand behind the legitimate aspirations of the Libyan people for freedom, democracy and human rights." 18 Tato zmena aliancního prístupu se odehrávala zhruba ve stejném case, kdy síly verné Kaddáfímu zacaly mít nad rebely prevahu.

Aliancnímu angazmá v konfliktu predcházela série koordinovaných, nicméne individuálních operací clenu NATO, Francie, Velké Británie, Kanady a USA. Na pocátku aliancního angazmá v Libyi byla Francie, která zahájila letecké útoky na vládní síly, prý v koordinaci se spojenci, jiz 19. 3. 2011. Oficiálním zduvodnením melo být vynucení bezletové zóny nad Benghází. Tato koordinace mela podobu neformálního rozhovoru Nicholase Sarkozyho s Hillary Clintonovou a Davidem Cameronem na konferenci v Parízi, ve kterém jim bylo dáno na vedomí, ze francouzská vojenská akce jiz zacala.19

Aliancní zapojování do celé operace, zejména ve svetle zkuseností z minulých misí na Balkáne, bylo velmi rychlé. Dne 10. 3. 2011 NATO deklarovalo ochotu k vojenskému zásahu, zacalo posilovat svoje síly ve Stredozemním mori a zahájilo plánování dalsích operací s odkazem na rezoluci RB OSN 1970 a existenci embarga na dovoz zbraní. Aliance také definovala podmínky, za kterých by mohla vojensky zasáhnout, jakkoli odmítla, ze by padlo rozhodnutí o intervenci. Byla jimi naléhavost, právní mandát a podpora z regionu.20 Po prijetí rezoluce RB OSN c. 1973 dne 17. 3. 2011 Aliance zahájila operaci Unified Protector, která byla interpretována jako operace k jejímu vynucení. Od 23. 3. 2011 NATO zacalo vymáhat zbrojní embargo a od 25. 3. 2011 bezletovou zónu.21 Aliance uvádí 31. brezen jako datum prevzetí vsech vojenských operací v Libyi.22 Jeste nejakou dobu po prevzetí probíhajících operací pod aliancní velení v oblasti pusobily, vedle sil vyclenených pod velení Aliance, urcité vojenské síly Francie a Velké Británie pod národním velením.23 Aliancní angazmá oficiálne skoncilo 31. ríjna 2011, coz ale neznamená ztrátu aliancního zájmu o dalsí vývoj v zemi. Ve svém prohlásení k otázce budoucího vývoje generální tajemník NATO Rasmussen uvedl, ze Aliance se bude o dení v zemi nadále zajímat.24

PROBLEMATICKÉ BODY ZÁSAHU NATO

Prevládající postoj k vojenskému zásahu NATO v Libyi je takový, ze zásah NATO nebyl v rozporu s mezinárodním právem. Tento záver lze odvodit z faktu, ze na rozdíl od aliancního zásahu v Kosovu nevyvolala vojenská akce NATO v Libyi zádnou hlubokou debatu mezi odborníky na mezinárodní vztahy a prevazují texty povazující kampan NATO za aplikaci R2P. Prevládající tón hodnocení aliancní akce udal generální tajemník OSN Pan Ki-Mun, který po ukoncení aliancního angazmá na tiskové konferenci prohlásil, ze NATO striktne dodrzelo pri svých operacích mandát rezoluce RB OSN c. 1973.25 S jeho závery ale není mozné souhlasit, jak se pokusí dolozit následující text.

Otázka príslusnosti NATO je nejméne problematická, avsak mela by být zmínena. Ademola Abass upozornuje, ze paragraf 8 rezoluce RB OSN c. 1973 zmocnuje k zásahu jednotlivé státy a regionální organizace. Paragraf zmocnuje "Member States that have notified the Secretary-General and the Secretary-General of the League of Arab States, acting nationally or through regional organizations or arrangements, to take all necessary measures to enforce compliance with the ban on flights imposed by paragraph 6 above, as necessary, and requests the States concerned in cooperation with the League of Arab States to coordinate closely with the Secretary General on the measures they are taking to implement this ban, including by establishing an appropriate mechanism for implementing the provisions of paragraphs 6 and 7 above". Tyto regionální organizace cerpají svoji legitimitu z kapitoly VIII Charty OSN. Problém ale dle této intepretace je, ze NATO je organizací kolektivní obrany, která cerpá svoji legitimitu z kapitoly VII Charty OSN. Nejedná se tedy o regionální organizace (jako je napríklad LAS), které byly k zásahu touto rezolucí zmocneny. Proto by dle této interpretace zásah jednotlivých clenu NATO mel být v souladu s mezinárodním právem, zatímco zásah NATO jako organizace se jiz pohybuje v sedé zóne a jeho legalita muze být odmítána.26 Na strane druhé by aliancní angazmá nebylo v rozporu se znením ani duchem rezoluce RB OSN c. 1973, kdyby nebylo dalsích aliancních kroku.

Mnohem závaznejsí je, ze se Aliance dopustila velmi volného výkladu této rezoluce, která zmocnovala k vymáhání embarga na dovoz zbraní, dodrzování bezletové zóny a k ochrane civilního obyvatelstva. Z výse uvedené rezoluce RB OSN c. 1973 vyplývá, ze cílem je ochrana civilistu. V rezoluci se uvádí, ze "demands the immediate establishment of a cease-fire and a complete end to violence and all attacks against, and abuses of, civilians."27 Nicméne zádné pasáze této rezoluce nelze interpretovat jako zmocnení k ochrane povstalcu, kterí aktivne se zbraní v ruce bojují proti vládním silám.

Oficiálním deklarovaným a diskutovaným úkolem bojových operací bylo zajistit ochranu civilistu a tato argumentacní linie se táhla jako cervená nit rétorikou NATO po celou dobu aliancního angazmá. Ve svém prohlásení z 27. brezna 2011 generální tajemník NATO Rasmussen uvedl: "Our goal is to protect civilians and civilian-populated areas under threat of attack from the Gaddafiregime. [...] We are already enforcing the arms embargo and the No Fly Zone, and with today's decision we are going beyond. We will be acting in close coordination with our international and regional partners to protect the people of Libya."28 V podobném duchu se nese i dokument Statement on Libya z 14. 4. 2011, ve kterém NATO deklarovalo operace Unified Protector následujícím zpusobem: "1. All attacks and threats of attack against civilians and civilian-populated areas have ended; 2. The regime has verifiably withdrawn to bases all military forces, including snipers, mercenaries and other para-military forces, including from all populated areas they have forcibly entered, occupied or besieged throughout all of Libya, including Ajdabiyah, Brega, Jadu, al Jebal al Gharbiyah, Kikla, Misrata, Nalut, Raslanuf, Yefrin, Zawiyah, Zintan and Zuara; 3. The regime must permit immediate, full, safe and unhindered humanitarian access to all the people in Libya in need of assistance."29 K této interpretaci se jiz dríve priklonilo mnoho vlivných verejných intelektuálu, mezi nimi i Václav Havel.30 Na závery berlínské konference ze 14. dubna 2011 se predstavitelé NATO odvolávali az do konce operace. 31 Tato rétorika nebyla v rozporu se znením príslusných rezolucí RB OSN.

Problematické ale je, ze reálný prubeh bojových operací se velmi blízil poskytování letecké podpory libyjským povstaleckým skupinám. Z profilu leteckých útoku a z nacasování (útoky zacaly dríve, nez jednání v Parízi z 19. brezna skoncilo) lze vyvodit, ze jejich hlavním smyslem bylo zastavit postup Kaddáfího sil, které prevzaly iniciativu a zacaly povstalce porázet, a nikoli vynucovat bezletovou zónu nebo chránit civilisty. Dle dostupných analýz byly totiz smerovány zejména proti pozemním silám verným vláde, které vytlacovaly povstalce z jimi dobytého území.32 Jiz pri plánování celé operace v breznu 2011 bylo vojenskému velení zrejmé, ze operace na vynucení bezletové zóny bude standardní vojenskou operací, která se bude muset vyporádat s libyjskou protivzdusnou obranou. Po umlcení a cástecném znicení libyjské protivzdusné obrany následovaly útoky na Kaddáfího pozemní síly, jejich systémy velení a rízení a zásobovací trasy.33 Jinými slovy, ochrana civilistu byla provádena tak, ze byly systematicky niceny ozbrojené slozky mezinárodne uznávané vlády a tím, jiste pouze shodou okolností, byla poskytována vojenská podpora jejím odpurcum. Proto je mozné dojít k záveru, ze NATO svými leteckými útoky mandát daný rezolucí RB OSN c. 1973 velmi výrazne prekrocilo.34

Dále je zcela zrejmé, ze cílem NATO v Libyi bylo zmenit rezim, k cemuz rezoluce RB OSN nedávaly zádné oprávnení, protoze nikde v rezoluci RB OSN c. 1973 není o zmene rezimu ani zmínky. V pocátecních fázích tohoto ozbrojeného konfliktu Aliance nijak nezduraznovala cíl zmeny rezimu a ani svuj zámer intervenovat. Na konci brezna prezident Obama popíral, ze by svrzení plukovníka Kaddáfího bylo soucástí operace, a zduraznoval práve aspekt násilí na civilistech, které je nutné zastavit.35 Ovsem mezi koncem brezna a kvetnem 2011 se rétorika Západu mení. V pulce brezna 2011, po prijetí rezoluce RB OSN c. 1973, jiz generální tajemník NATO uvedl, ze "there is an urgent need, firm support from the region and a clear UN mandate for necessary international action. Allies stand behind the legitimate aspirations of the Libyan people for freedom, democracy and human rights."36 Výrazem této zmeny je i vyjádrení Obamy z konce kvetna 2011, ze cílem Aliance je dát Libyjcum moznost vyjádrit své tuzby a ukoncit tyranii.37 Tuto rétoriku nelze interpretovat jinak, nez ze se NATO rozhodlo otevrene prispet k pádu rezimu. Po techto vyjádreních jiz nemohlo být pochyb v tom, ze cílem aliancní intervence je zmena rezimu v Libyi a odchod Kaddáfího, s címz nekterí lídri LAS ne zcela souhlasili.38 Marco Overhaus dospel v této souvislosti k záveru, ze "Operation Unified Protector has inflicted collateral damage on the authority of the UN Security Council, because its mandate was effectively ignored."39 Obdobne Ellen Brun a Jacques Hersh uvádejí, ze "UN Security Council Resolution 1973 only authorized NATO to enforce a no fly-zone on Libyan forces after the anti-Qaddafiinsurgention had started. Nonetheless, without further mandate from the Security Council, the mission almost immediately morphed into an aggressive air war in violation of the UN Charter itself."40

Pokud tedy Aliance provádela vojenské operace s cílem zmenit rezim, nemuze být reci o nestranném vynucování rezoluce RB OSN c. 1973. Tato rezoluce zduraznuje odpovednost libyjských státních orgánu za ochranu civilistu a má obecnou ambici chránit civilisty. Z toho lze vyvodit, ze mezinárodnímu spolecenství slo o zajistení ochrany civilních osob bez ohledu na zdroj hrozby. Proto by bylo mozné ocekávat úsilí NATO o její vynucování vuci vsem stranám konfliktu, které útocí na civilní osoby. Otázka nestrannosti byla vznesena jiz na samotném pocátku aliancního angazmá jak novinári (napr. Paul Brennan z al-Dzazíra), tak politiky a analytiky.41

Je proto nutné prozkoumat, zda Aliance uzívala sílu vuci povstalcum, kterí se zacali mstít na príznivcích Kaddáfího rezimu (tedy na civilistech), páchali válecné zlociny a porusovali lidská práva. Amnesty International a Rada OSN pro lidská práva dokumentovaly mnoho prípadu mucení, týrání, lyncování a zneuzívání obyvatel podporujících rezim ze strany povstalcu, vcetne vrazd zajatých vojáku, zoldáku a príslusníku paramilitárních sil.42 Temito kroky povstalci vytváreli hrozbu pro civilisty, jejichz ochranou se na základe rezoluce RB OSN c. 1973 NATO zastitovalo, a navíc páchali válecné zlociny. Protoze nemáme zádné duveryhodné zprávy, ze by tomu tak bylo, je mozné pochybovat o nestrannosti aliancního zásahu. Nekteré lidskoprávní organizace ciní NATO prímo spoluodpovedné za porusování lidských práv ze strany povstalcu, kdy docházelo k vrazdám, útokum a mucení Kaddáfího loajalistu.43 I kdyz je tato interpretace mozná neadekvátní, Aliance neucinila mnoho, pokud vubec neco, pro jejich ochranu. Ostatne ani poslední chvíle samotného Kaddáfího nebyly zcela v souladu se zámery mezinárodního spolecenství vtelenými do príslusných rezolucí RB OSN. Celkove se jednalo o operaci vedenou ve prospech jedné válcící strany, v tomto prípade povstalcu. O skutecnosti, ze nepochybne slo o operaci podporující povstalce, svedcí konecne i fakt, ze predseda prozatímní rady Abdel-Jalil uznal velký prínos Operation Unified Protector a Západu pro vítezství povstalcu a ocenil snahu NATO minimalizovat ztráty civilistu.44 Rezoluce RB OSN c. 1970 ani 1973 ale Západu k podpore povstalcu zádný mandát nedaly.

Tento záver dále potvrzuje fakt, ze západní zeme poskytly vojenské poradce, kterí se zamerili na zlepsení výcviku a taktiky povstalcu.45 Povstalci byli zásobeni zbranemi z Francie a Kataru. Ani zdaleka neslo pouze o rucní zbrane k "ochrane civilistu". Povstalci meli být vybaveni nekolika tunami zbraní, vcetne lehkých obrnených vozidel a PTRS Milan. Francie je velmi neochotná blíze objasnit podrobnosti této operace a snazí se spíse mlzit.46 Tím byly porusovány rezoluce RB OSN c. 1970 a 1973, které vyhlásily embargo na dovoz zbraní do Libye. Rezoluce RB OSN c. 1973 doplnila rezoluci RB OSN c. 1970 tím, ze "calls upon all Member States, in particular States of the region, acting nationally or through regional organisations or arrangements, in order to ensure strict implementation of the arms embargo established by paragraphs 9 and 10 of resolution 1970 (2011), to inspect in their territory, including seaports and airports, and on the high seas, vessels and aircraftbound to or from the Libyan Arab Jamahiriya, if the State concerned has information that provides reasonable grounds to believe that the cargo contains items the supply, sale, transfer or export of which is prohibited by paragraphs 9 or 10 of resolution 1970 (2011) as modified by this resolution, including the provision of armed mercenary personnel, calls upon all flag States of such vessels and aircraftto cooperate with such inspections and authorises Member States to use all measures commensurate to the specific circumstances to carry out such inspections."47 V prvních týdnech aliancního angazmá mely být dle dostupných informací v rámci vynucování zbrojního embarga Aliancí jeste zabaveny i zbrane pro povstalce. V prubehu kampane se vsak Severoatlantická aliance jako organizace snazila vyhýbat jednoznacné odpovedi na prímé dotazy, zda bude gerilu zásobovat zbranemi.48 Vzhledem ke zpusobu fungování Aliance je pravdepodobné, ze dodávky zbraní pro povstalce zajistovaly jednotlivé clenské státy, a nikoli NATO jako celek. Dle dostupných zdroju USA v tomto procesu nehrály hlavní roli. Snemovna reprezentantu 8. cervence 2011 odmítla podporu povstání prostrednictvím zbraní a vojenských poradcu.49 Je ale vyloucené, aby NATO o porusování embarga nevedelo.

ZÁVER

Predlozený text se snazí zduvodnit, ze NATO svojí operací Unified Protector prekrocilo mandát daný rezolucemi RB OSN c. 1970 a 1973. Za nejzávaznejsí prekrocení techto rezolucí je mozné povazovat úsilí NATO o zmenu rezimu, k cemuz tyto rezoluce nedávají zádné zmocnení. Politictí predstavitelé NATO otevrene deklarovali, ze cílem je zmenit rezim, a provádeli vojenské operace tak, aby rezim co nejvíce oslabili. Uvedenou skutecnost ostatne potvrdili i predstavitelé povstalcu. Proto lze záver o snaze NATO zmenit rezim v Libyi povazovat za dostatecne podlozený. Doslo také k porusení rezolucí RB OSN c. 1970 a 1973 dodávkami zbraní a poskytnutím vojenského výcviku povstalcum. Sami nekterí clenové Severoatlantické aliance uvádejí, ze tuto podporu poskytli, a povstalci tvrdí, ze pro ne byla velmi uzitecná. I v tomto prípade muzeme dojít k záveru, ze tyto nelegální aktivity jsou dostatecne prokázané. V neposlední rade nebyl dodrzen princip nestrannosti pri vynucování obecne formulovaných rezolucí RB OSN c. 1970 a 1973, protoze NATO nijak nezasáhlo proti povstalcum, kterí v mnoha prípadech dokumentovaných Amnesty International a Radou OSN pro lidská práva predstavovali hrozbu pro civilisty. Protoze obe relevantní rezoluce RB OSN mají obecný cíl hájit civilisty, je mozné aktivity NATO pouze proti jedné strane a ignorování cinu druhé strany povazovat za jejich nedodrzení.

Nejviditelnejsím dusledkem západní vojenské intervence v Libyi je zmena rezimu. V zemi za výrazného prispení Západu a NATO padl autoritárský rezim Muammara Kaddáfího. Aliance oficiálne hodnotí operaci velmi úspesne, coz není prílis prekvapivé.50 Generální tajemník NATO Rasmussen 21. ríjna 2011 na tiskové konferenci prohlásil, ze zásah NATO v Libyi, spolecne s aktivitami regionálních organizací a povstalcu, zachránil tisíce zivotu a v zemi mely být vytvoreny podmínky pro participaci obyvatel na správe Libye.51 Výsledky intervence jsou úspechem i pro samotné NATO. Zeme, které by mohly jednat unilaterálne (Francie, Británie, Spojené státy), si vybraly provedení mise uvnitr NATO. To byl velmi výrazný rozdíl od Afghánistánu, kde USA v roce 2001 zahájily boj s Tálibánem bez vyuzití NATO. Pro Francii tato operace znamená potvrzení jejího vlivu v NATO po návratu do vojenských struktur. Libyjskou kampaní NATO jako instituce neztratila na významu, ba spíse naopak.

Zda je mozné povazovat intervenci za úspech, závisí na tom, k jaké interpretaci puvodních aliancních cílu se prikloníme. Pokud cílem NATO byl Kaddáfího pád, tak NATO uspelo. Alianci se zdarilo poskytnutím letecké podpory povstalcu svrhnout rezim i v situaci, kdy byla vojensky vázána v Afghánistánu a jinde. Alianci se také vyplatilo partnerství s nekterými arabskými státy regionu, zejména s Katarem, SAE, Jordánskem a Marokem.52 Zmenit politický rezim a vybudovat základy demokracie a funkcních státních struktur, coz alespon dle rétoriky také patrí mezi cíle NATO, bude ale mnohem slozitejsí.

Svet bez Muhamadda Kaddáfího je jiste lepsím místem k zití a peklo je zase o jednoho "klienta" bohatsí. Tento diktátor mel na svedomí mnoho lidských zivotu v Libyi, v dalsích afrických zemích i na Západe. Druhou stránkou této mince je ale fakt, ze se zmena rezimu neodehrála v souladu s rezolucemi RB OSN c. 1970 a 1973. Aliancní vojenská akce závazne narusila existující mezinárodní rezim regulující pouzití vojenské síly. Nezápadní svet jiste z této situace vyvodí vlastní závery. Vubec tady nejde o názor represivních rezimu napríklad v Cíne, KLDR nebo Iránu, které celou Chartu pouzívají zejména k ospravedlnení legitimity utlacování vlastních obyvatel zduraznováním principu nezasahování do vnitrních zálezitostí. Jde o nové nastupující mocnosti, které by ve strednedobém horizontu mohly být spojenci Západu, jako jsou Brazílie nebo Indie, pri prosazování rádu zalozeného na liberálních hodnotách, lidských právech a úcte k mezinárodnímu právu. Jaké poucení si tyto státy mají vzít z intervence NATO v Libyi? Jestlize Kosovo melo být výjimkou ospravedlnitelnou humanitárními motivy, cím má být prípad Libye? Budoucím modelem pro aplikaci R2P nebo polibkem smrti pro tento bohulibý koncept?

Sidebar

Received: 15 October 2012 Accepted: 19 October 2012 Published online: 15 December 2012

Available on www.defenceandstrategy.eu doi: 10.3849/1802-7199.12.2012.02.017-026

Jak citovat tento príspevek / How to Cite this Contribution

KRÍZ, Zdenek. K nekterým aspektum aplikace mandátu RB OSN behem operace NATO Unified Protector. Obrana a strategie: Defence & Strategy. 2012, roc. 12, c. 2, s. 17-26. ISSN 1802-7199. DOI : 10.3849/1802-7199.12.2012.02.017-026. Dostupné z: http://www.defenceandstrategy.eu/

Footnote

1 QADDAFI, Muammar. The Green Book. Revolutionary Committies Movement [online]. 1975 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://zadishefreeman.com/images/Muammar-Qaddafi-Green-Book-Eng.pdf

2 General Assembly Suspends Libya from Human Rights Council. United Nations: General Assembly, GA/11050 [online]. 1. 3. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.un.org/News/Press/docs//2011/ga11050.doc.htm

3 Libya takes human rights role. BBC News [online]. 20. 1. 2003 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/africa/2672029.stm

4 ASSER, Martin. The Muammar Gaddafistory. BBC News [online]. 21. 10. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-12688033, Libya profile. BBC News [online]. 12. 09. 2012 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-13754897

5 BLANCHARD, Christopher M. Libya: Transition and U.S. Policy. Congressional Research Service: Report for Congress [online], 28. 3. 2012 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.fas.org/sgp/crs/row/RL33142.pdf, s. 1.

6 GAUSE, F. Gregory. Why Middle East Studies Missed the Arab Spring: The Myth of Authoritarian Stability. Foreign Affairs. 2011, roè. 90, è. 4, s. 81-90.

7 Witnesses report rioting in Tunisian town. Reuters [online]. 19. 12. 2012 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://af.reuters.com/article/topNews/idAFJOE6BI06U20101219

8 ANDERSON, Lisa. Demystifying the Arab Spring: Parsing the Differences Between Tunisia, Egypt, and Libya. Foreign Affairs. 2011, roè. 90, è. 3, s. 2-7.

9 Arabské jaro smetlo tøi hlavy státù, pøes 30 000 mrtvých. Èeské noviny [online]. 20. 10. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/-arabske-jaro-smetlo-tri-hlavy-statu-pres-30-000-mrtvych/703710

10 CLARK, Wesley. Wesley Clark ( US 4 Star General ): US will attack 7 countries in 5 years [online]. San Francisco, CA: Commonwealth Club of California, 3. 10. 2007 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://youtube.com/watch?v=Ha1rEhovONU 11

11 Libya: Security Council, UN officials urge end to use of force against protesters. UN News Centre [online]. 22. 2. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.un.org/apps/news/story.asp?NewsID=37583&Cr=protests&Cr1

12 Resolution 1970 (2011): Adopted by the Security Council at its 6491st meeting, on 26 February 2011. In: New York: United Nation Security Council, 26. 2. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=S/RES/1970(2011) 13

13 Resolution 1973 (2011): Adopted by the Security Council at its 6498th meeting, on 17 March 2011. In: New York: United Nations Security Council, 17. 3. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=S/RES/1973(2011)

14 BELLAMY, Alex J. Libya and the Responsibility to Protect: The Exception and the Norm. Ethics and International Affairs. 2011, roc. 25, c. 3, s. 263.

15 Resolution 1973 (2011): Adopted by the Security Council at its 6498th meeting, on 17 March 2011. In: New York: United Nations Security Council, 17. 3. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=S/RES/1973(2011)

16 OBAMA, Barack. Remarks by the President on the Situation in Libya [online]. Washington: The White House: Office of the Press Secretary, 18. 3. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.whitehouse.gov/the-press-office/2011/03/18/remarks-president-situation-libya

17 NATO Secretary General's statement on the situation in Libya. NATO - News [online]. 23. 2. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_70790.htm, NATO Secretary General convenes emergency meeting of the North Atlantic Council. NATO - News [online]. 25. 2. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_70800.htm

18 Statement by NATO Secretary General following the United Nations Security Council Resolution 1973. NATO - News [online]. 18. 3. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_71640.htm

19 ANRIG, Christian F. Allied Air Power over Libya: A Preliminary Assessment. Air & Space Power Journal. 2011, roc. 25, c. 4, s. 89.

20 NATO ready to support international efforts on Libya. NATO - News [online]. 10. 3. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_71446.htm

21 Unified Protector. NATO: Headquarters Allied Rapid Reaction Corps [online]. [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.arrc.nato.int/unified_protector.aspx, Operation UNIFIED PROTECTOR Final Mission Stats. NATO: Public Diplomacy Division [online]. 2. 11. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2011_11/20111108_111107-factsheet_up_factsfigures_en.pdf, NATO and Libya. NATO [online]. [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/topics_71652.htm, Operation Odyssey Dawn. GlobalSecurity.org [online]. [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.globalsecurity.org/military/ops/odyssey-dawn.htm, NATO Secretary General's statement on no-fly zone over Libya. NATO - News [online]. 23. 3. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_71722.htm, NATO ships move to enforce UN arms embargo. NATO - News [online]. 23. 3. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_71726.htm

22 NATO and Libya. NATO [online]. [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/topics_71652.htm

23 Press briefing on Libya. NATO - Speeches & transcripts [online]. 5. 4. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/opinions_72027.htm

24 NATO Secretary General statement on end of Libya mission. NATO - News [online]. 28. 10. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_80052.htm

25 Press Conference by Secretary-General Ban Ki-moon at United Nations Headquarters Secretary-General. UN - News [online]. 14. 12. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.un.org/News/Press/docs//2011/sgsm14021.doc.htm

26 ABASS, Ademola. Assessing NATO's involvement in Libya. United Nations University [online]. 27. 10. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://unu.edu/publications/articles/assessing-nato-s-involvement-in-libya.html

27 Resolution 1973 (2011): Adopted by the Security Council at its 6498th meeting, on 17 March 2011. In: New York: United Nations Security Council, 17. 3. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=S/RES/1973(2011)

28 Statement by NATO Secretary General Anders Fogh Rasmussen on Libya. NATO - News [online]. 27. 3. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_71808.htm

29Statement on Libya. NATO - Official texts [online]. 14. 4. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_72544.htm

30 VÁLKOVÁ, Hana a Josef KOPECKÝ. Zásah v Libyi je nutný, míní Havel. Klaus s ním zásadne nesouhlasí. iDNES.cz [online]. 7. 3. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/zasah-v-libyi-je-nutny-mini-havel-klaus-s-nim-zasadne-nesouhlasi-pwz-/domaci.aspx?c=A110307_072357_domaci_hv

31 In Berlin, NATO Allies and Partners show unity and resolve on all fronts. NATO - News [online]. 14. 4. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_72775.htm

32 GERTLER, Jeremiah. Operation Odyssey Dawn (Libya): Background and Issues for Congress. Congressional Research Service: Report for Congress [online]. 30. 3. 2011, s. 15-20 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.fas.org/sgp/crs/natsec/R41725.pdf

33 GERTLER, Jeremiah, ref. 32, s. 7-14

34 Opacný záver zalozený na velmi siroké intepretaci rezoluce viz SCHMITT, Michael N. Wings Over Libya: The No-Fly Zone in Legal Perspective. The Yale Journal of International Law. 2001, roc. 36, s. 45-58. Dostupné z: http://www.yjil.org/docs/pub/o-36-schmitt-wings-over-libya.pdf

35 OBAMA, Barack. Remarks by the President in Address to the Nation on Libya [online]. Washington, D.C.: The White House - Office of the Press Secretary, 28. 3. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.whitehouse.gov/the-press-office/2011/03/28/remarks-president-address-nation-libya

36 Statement by NATO Secretary General following the United Nations Security Council Resolution 1973, ref. 17.

37 Blíze SCHMITT, Eric a David E. SANGER. As Goal Shifts in Libya, Time Constrains NATO. The New York Times [online]. 26. 5. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2011/05/27/world/africa/27policy.html

38 TRAYNOR, Ian. Arab League chief admits second thoughts about Libya air strikes. The Guardian [online]. 21. 6. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/world/2011/jun/21/arab-league-chief-libya-air-strikes

39 OVERHAUS, Marco. NATO's Operation in Libya: Not a Model for Military Interventions. Stiftung Wissenschaftund Politik: Comments [online]. Listopad 2011, roc. 36, s. 2 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.swp-berlin.org/fileadmin/contents/products/comments/2011C36_ovs_ks.pdf

40 BRUN, Ellen a Jacques HERSH. Faux Internationalism and Really Existing Imperialism. Monthly Review. 2012, roc. 63, c. 11, s. 45. Dostupné z: http://monthlyreview.org/2012/04/01/faux-internationalism-and-really-existing-imperialism

41 Press briefing on events related to Libya. NATO - Speeches & transcripts [online]. 28. 3. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/opinions_71842.htm

42 The battle for Libya: Killings, disappearances and torture [online]. London: Amnesty International. 2011, s. 70-78. [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.amnesty.org/en/library/asset/MDE19/025/2011/en/8f2e1c49-8f43-46d3-917d-383c17d36377/mde190252011en.pdf a Report of the International Commission of Inquiry on Libya [online]. Human Rights Council. 2012 A/HRC/19/69 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z http://www.ohchr.org/Documents/HRBodies/HRCouncil/RegularSession/Session19/A.HRC.19.68.pdf

43 STEPHEN, Chris a Luke HARDING. Amnesty finds widespread use of torture by Libyan militias. The Guardian [online]. 16. 2. 2012 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/world/2012/feb/16/amnesty-widespread-torture-libyan-militias

44 THOMET, Laurent a Imed LAMLOUM. Libya elects new govt head, NATO lifts air cover. AFP [online]. 31. 10. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.google.com/hostednews/afp/article/ALeqM5jMeYyKXCKxbeazrnRsfE1leziOYw?docId=CNG.c87b4c80a267507a5491e1d48f69f246.6c1, BILES, Peter. Libya conflict: Cameron and Sarkozy visit Tripoli. BBC News [online]. 15. 9. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-14926308

45 SCHMITT, Eric a Steven Lee MYERS. Surveillance and Coordination With NATO Aided Rebels. The New York Times [online]. 21. 8. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2011/08/22/world/africa/22nato.html?_r=1

46 ANRIG, Christian F., ref. 19, s. 102, Final report of the Panel of Experts established pursuant to Security Council resolution 1973 (2011) concerning Libya, [online] 20. 3. 2012, S/2012/163, clánek 78. [cit. 2012-10-07]. Dostupné z http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=S/2012/163 a PARRY, Alex a Carlotta RANIERI. French military air-dropped arms to Libya rebels. AFP [online]. 29. 6. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.france24.com/en/20110629-french-military-confirms-airdropping-arms-libya-kadhafi-rebel

47 Resolution 1973 (2011): Adopted by the Security Council at its 6498th meeting, on 17 March 2011. In: New York: United Nations Security Council, 17. 3. 2011. Dostupné z: http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=S/RES/1973(2011)

48 Press briefing. NATO - Speeches & transcripts [online]. 31. 3. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/opinions_71897.htm

49 US House votes against aid for Libya's rebels. BBC News [online]. 8. 7. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/world-us-canada-14074546

50 NATO Secretary General statement on end of Libya mission, ref. 24, ''We answered the call'' - the end of Operation Unified Protector. NATO - News [online]. 31. 10. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: www.nato.int/cps/en/SID-B5FF8379-5628672C/natolive/news_80435.htm

51 RASMUSSEN, Anders Fogh. Statement by the NATO Secretary General on the latest developments in Libya and Operation Unified Protector. NATO - Speeches & transcripts [online]. 21. 10. 2011 [cit. 2012-10-07]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/fr/SID-6788ECC7-E6ECBA03/natolive/opinions_79807.htm

52 HALLAMS, Ellen a Benjamin SCHREER. Towards a 'post-American' alliance? NATO burden-sharing after Libya. International Affairs. 2012, roc. 88, c. 2, s. 321-322.