Content area
Full Text
Thomas PIKETTY Kapitál v 21. století (Překlad Jana Chartierová.) Praha, Universum 2015, 663 s., ISBN 978-80-242-4870-7.
Kniha Kapitál v 21. století francouzského ekonoma Thomase Pikettyho vzbudila ihned po vydání obrovský ohlas (o jejím autorovi se ostatně hovoří jako o jednom z velkých inspirátorů politiky Baracka Obamy). Picketty se hlásí k modernímu marxismu a již sám název jeho knihy odkazuje na Marxe a naznačuje rozvíjení jeho díla. Podle názoru recenzenta byla tato ambice do značné míry skutečně naplněna, ať již v pozitivních či negativních ohledech.
Hlavním tématem knihy je otázka sociální nerovnosti a její (re) distribuce ve společnosti. Piketty na podkladě statistických a ekonomických pramenů demonstruje vývoj nerovnosti v 19. a 20. století. Analyzuje, jak začala od sedmdesátých let 20. století (po velké vlně majetkové nivelizace způsobené především dvěma světovými válkami) opětovně narůstat a ve druhé dekádě 21. století podle jeho závěrů dosahuje již téměř krajních hodnot z období „belle Époque" před první světovou válkou.
Kniha se obsahově člení do čtyř velkých částí. První z nich, s podtitulem „Důchod a kapitál" se zabývá především vztahem mezi růstem ekonomiky (národní produkt) a kapitálu (ve formě důchodů, autorem používáno ve smyslu jakýchkoli příjmů). Autor dokládá, že pracovní důchody (tj. odměna za práci, včetně zisků z aktivní podnikatelské činnosti) rostou pomaleji než důchody kapitálové (tedy ty, pro jejichž dosažení již není třeba vyvíjet aktivní činnost), a to zejména v souvislosti s velmi pomalým, případně negativním populačním růstem v západním světě.
Druhá část knihy se zaměřuje na vývoj poměru mezi kapitálem a důchodem. Autor analyzuje jejich proměny v 19. a 20. století. Tedy především přechod od kapitálu prezentovaného převážně pozemkovým vlastnictvím přes kapitál uložený ve výrobních prostředcích a později v duševním vlastnictví až po finanční kapitál uložený v nejmodernějších investičních instrumentech. Rovněž se zabývá rozdíly mezi jednotlivými částmi světa, tedy sociální nerovností na globální úrovni. Klíčovou tezí je, že rozdíl mezi růstem produkce (v přepočtu na hlavu během 19. a 20. století dlouhodobě cca 2-3 % ročně) a důchody z kapitálu (dlouhodobě cca 3-6 % ročně, s. 237-238) vede automaticky k posilování role kapitálu v příjmech a tedy k narůstající nerovnosti. Dříve, během 19. a 20. století, byl tento „náskok" kapitálových výnosů do jisté míry smazáván populačním přírůstkem (který zvyšoval celkový, tedy absolutní ekonomický růst). Populační růst...