Kinezika ve výuce cizím jazykum: prehledová studie 1

Abstract

This review paper aims to present a survey of the current state of scientific knowledge in a particular area of non-verbal communication, for which the scientific name - kinesics - became known. The paper aims to define kinesics, to present current terminology, to summarize theoretical approaches to the field, to discuss the kinesics signal as a sign, and to present the results of empirical studies of kinesics signals in foreign/second language teaching and learning. The first part of the paper analyses the theory, especially the historical development of the field and its basic notions. The second part discusses the kinesics signal as a sign. The third part presents the results of empirical studies of kinesics signals; the object of this study are foreign/second language teachers, students, intercultural aspects of kinesics signals, and didactic function of kinesics signals in lingual didactics. Not many studies of kinesics signals have been conducted in the field of foreign/second language teaching and learning. Researches are engaged in rather different areas of nonverbal communication, such as gestures and proxemics. Nevertheless, the results of solitary research studies of kinesics signals appear to be interesting for the educational process, language teachers and their professional development.

Headnote

Abstrakt: Prehledová studie seznamuje ctenáre s oblastí neverbální komunikace, která je oznacována pojmem kinezika. Cílem studie je predstavit a terminologicky vymezit kineziku jako dílcí oblast neverbální komunikace, shrnout teoretické prístupy oboru, pojednat o kinezickém signálu jako znaku a ve strukturovaném clenení predstavit výsledky empirických studií kinezických signálu ve výuce cizím jazykum. První cást je zamerena na vývoj oboru, teoretické proudy a pojmoslovné vymezení. Druhá cást pojednává o kinezickém signálu jako znaku. Ve tretí cásti jsou predstaveny výsledky výzkumu kinezických signálu, které produkují studenti a ucitelé cizích jazyku; zretel je brán na interkulturní aspekty a didaktickou funkci kinezických signálu ve výuce cizím jazykum. Výzkumy týkající se kinezických signálu ve výuce cizím jazykum nejsou prílis cetné. Badatelé se venují spíse jiným oblastem neverbální komunikace, zejména gestice a proxémice. Presto i výsledky sporadických výzkumu kinezických signálu se jeví jako nosné pro výuku i dalsí vzdelávání ucitelu cizích jazyku. V Ceské republice takový prehled k dispozici není, tato studie se snazí mezeru zaplnit.

Klícová slova: kinezika, neverbální komunikace, didaktika cizích jazyku, interkulturní odlisnosti

Kinesics in foreign language teaching and learning: A review paper

Abstract: This review paper aims to present a survey of the current state of scientific knowledge in a particular area of non-verbal communication, for which the scientific name - kinesics - became known. The paper aims to define kinesics, to present current terminology, to summarize theoretical approaches to the field, to discuss the kinesics signal as a sign, and to present the results of empirical studies of kinesics signals in foreign/second language teaching and learning. The first part of the paper analyses the theory, especially the historical development of the field and its basic notions. The second part discusses the kinesics signal as a sign. The third part presents the results of empirical studies of kinesics signals; the object of this study are foreign/second language teachers, students, intercultural aspects of kinesics signals, and didactic function of kinesics signals in lingual didactics. Not many studies of kinesics signals have been conducted in the field of foreign/second language teaching and learning. Researches are engaged in rather different areas of nonverbal communication, such as gestures and proxemics. Nevertheless, the results of solitary research studies of kinesics signals appear to be interesting for the educational process, language teachers and their professional development.

Keywords: kinesics, nonverbal communication, language teaching and learning, intercultural differences

Kinezické signály jsou natolik komplexní, ze není snadné zaujmout jednoznacné východisko k jejich deskripci, navíc v oblasti, kterou jsme si vytkli, tedy v cizojazycné výuce. Takto orientovanou výukou máme zde na mysli výuku jak cizího jazyka (probíhá v zemi, kde se cílovým jazykem bezne nehovorí, ucitel muze být rodilý mluvcí, nicméne casteji je i pro neho cílový jazyk jazykem cizím), tak jazyka druhého (probíhá v zemi, kde se cílovým jazykem bezne hovorí; student je tak v kazdodenním kontaktu s rodilými mluvcími)2. Èeská odborná literatura se oblasti kineziky vìnuje sporadicky, teoretikové i výzkumníci dávají pøednost studiu neverbální komunikace obecnì, èi jednotlivým subkategoriím, zejména gestice a mimice. Za zmínku stojí, ze ani neverbální komunikace v obecné rovinì (uvazujeme-li tento pojem jako hyperonymum pojmu kinezika) není samostatným vìdním oborem3; dílèí poznatky smìøující k jejímu pochopení lze vyvodit z jiz zavedených vìdních disciplín. Na základì dosavadního studia se dá pøedpokládat, ze východiska neverbální komunikace (tudíz i kineziky) jsou hlavnì prùmìtem biologie, lingvistiky, psychologie, antropologie a sociologie. Do výètu ale nálezí také dílèí disciplíny jmenovaných vìd nebo disciplíny tranzitní jako napø. psycholingvistika, sociální psychologie, psychologie vývoje, sociolingvistika, kulturní antropologie apod.

V zahranièní odborné literatuøe najdeme øadu teoretických pojednání i empirických studií vìnovaných kinezice ve výuce cizím jazykùm, o nichz soudíme, ze jsou nosné èi minimálnì zajímavé pro kontext aktuální pedagogické teorie i praxe. Seznámit s nimi èeskou odbornou veøejnost bylo hlavním impulzem pro práci na této studii. Pøehledová studie navazuje na studie týkající se interakce a komunikace ve tøídì i na studie zabývající se neverbálními aspekty, a to i pøesto, ze se nejedná o výuku cizím jazykùm (napø. Svaøíèek & Salamounová, 2013).

Cíle pøehledové studie jsou: (1) pøedstavit definice i (cizojazyèné) varianty pojmu kinezika co mozná detailnì, a to rovnìz ve vztahu k pojmùm gestika, mimika, okulistika, haptika a posturika; (2) shrnout teoretické pøístupy k pojmu kinezika, pøedevsím v rovinì historického vývoje; (3) pojednat o významu kinezického signálu jako znaku; (4) pøedlozit výsledky empirických studií kinezických signálù, a to v následujícím èlenìní - (a) kinezické signály studenta cizího jazyka, (b) kinezické signály uèitele cizího jazyka, (c) interkulturní aspekty kinezických signálù, (d) kinezické signály jako didakticko-metodické prostøedky.

1 Kinezika jako obor výzkumu

V první cásti prehledové studie se soustredíme na analýzu a shrnutí teoretických prístupu, pokusíme se popsat soucasný stav poznání v oblasti neverbální komunikace, oznacované jako kinezika. Nejprve predstavíme základní pojmy, abychom dospeli k operacionalizované definici pojmu kinezika, s níz budeme dále pracovat. Následne zmapujeme vývoj oboru a pojednáme o stezejních, mnohdy rozporuplných teoretických proudech.

1.1 Základní pojmosloví a definice

Jak jsme predeslali, prvním cílem je ukotvení základního pojmosloví príznacného pro zvolenou oblast neverbální komunikace. Kinezika - takto jednoslovné pojmenování zdá se úspesne vytesnuje své terminologické modality, které se v badatelské praxi rovnez vyskytují. Na základe reserse lze konstatovat, ze ceská terminologie uzívá prevázne pojmu: kinezika, kinesika, kineziologie, kinetika, pohyby tela; anglická terminologie pojmu: kinesics, physical actions, physical exercise, body motions, body language, gestures; francouzská terminologie pojmu: la kinésique, la kinesthétique, les mouvements du corps; spanelská terminologie pojmu: kinésica, cinésica, lenguaje corporal, movimientos corporales; ruská terminologie pojmu: (ProQuest: Non-US-ASCII text omitted.) Výcet cizojazycných variant, které zde uvádíme, jiste není konecný; je podmínen jazykem odborné literatury, kterou jsme pro úcely této studie konzultovali.

Puvod slova tkví v reckém výrazu kinein, kinema, jehoz význam je pohybovat se (Krivohlavý, 1988a, s. 66). Terminologické ekvivalenty, které rovnez nacházíme v ceské odborné literature - kineziologie4 (Krivohlavý, 1995, s. 98) nebo kinetika5 (Plevová & Slowik, 2010, s. 33; Prasko & Prasková, 2007, s. 13), vnímáme jako málo vhodné, v aktuálním kontextu vlastne jiz prekonané.

V prípade kineziky, podobne jako u jiných pojmu, jejichz posláním je charakterizovat rozsáhlou oblast, nalézáme nescetne definic, z nichz nekteré jsou velmi strucné, jiné naopak komplexní. Nejcasteji je kinezika charakterizována jako slozka neverbální komunikace, tedy jako nauka o pohybech (Cerný, 2007, s. 63), nauka o pohybových sledech a skupinách pohybu, koordinaci, plynulosti, kompozici a souznení pohybu lidí v procesu komunikace (Lesko, 2008, s. 30), nauka o gestech a gestických pohybech, procesech a systémech (Krejdlin, 2004, s. 22). Poyatos (2002, s. 185) definuje kinezické signály jako psychomotoricky zalozené, vedomé a nevedomé pohyby tela a s nimi související ci z nich plynoucí posturické6 signály, které jsou bud naucené, anebo somatické, a jez vznikly na základe vizuálního, vizuálne-akustického, taktilního ci kinestetického vjemu. Tyto signály jsou bud izolované, nebo produkované soubezne s verbálním projevem, paraverbálními slozkami promluvy, jinými pohybovými i nepohybovými neverbálními signály (okulistika7, objektika8 apod.).

1.2 Význacné teoretické proudy a pojetí oboru

Klasifikace neverbálních signálu se v pojetí teoretiku ruzní, výmluvným príkladem klasifikacního rozkolu je i oblast kineziky. Studium odborné literatury naznacuje, ze zde souperí nejméne ctyri teorie.

První z nich (Krivohlavý, 1988a, 1988b) vidí kineziku na stejné úrovni s dalsími slozkami neverbální komunikace - gestikou, mimikou, posturikou atd. Z oblasti kineziky vytýká chironomii ci chirologii, kterou oznacuje za cást kineziky pojednávající o pohybech rukou. Gestika se v jeho pohledu zabývá takovými pohyby rukou, které doprovázejí nebo nahrazují slovní projev.

Druhá teorie zarazuje do predmetu kineziky studium pohybu tela a koncetin, které jsou komplexnejsí povahy nez gesta, mimika ci okulistické signály (Calbris, 2011). Jde o teorii, jez se v zásade podobá teorii ctvrté (viz níze), nicméne kineziku nevnímá jako oblast pouze nadrazenou, tedy zahrnující gestiku, mimiku apod., nýbrz jako oblast svébytnou. U kinezických signálu tak predpokládá moznosti jiných významu, nez které komunikují samostatná gesta rukou, oblicejová mimika apod. Úskalí tohoto pohledu spatrujeme v tom, ze se dá pomerne obtízne stanovit hranice mezi méne komplexním a komplexnejsím pohybem, tedy mezi signálem gestickým a kinezickým.

Tretí teorie (Ekman & Friesen, 1969; Knapp, 1978) zahrnuje pod pojem kinezika nejen pohybové slozky neverbální komunikace (gestiku, okulistiku apod.), ale také drzení tela - posturiku, která v jiných teoriích bývá akceptována jako slozka statická, a tudíz z predmetu kineziky zásadne vyloucená (Poyatos, 2002). Tento pohled na kineziku je zároven logický i rozporuplný. Pro zarazení posturiky do studia zabývajícího se kinezikou je výmluvný fakt, ze podobne jako ve verbálním projevu má mlcení svoji výpovední hodnotu, muze se i "nepohyb", tedy urcitá statická pozice, prijmout jako kinezický signál. Na druhou stranu lze konstatovat, ze je-li definována oblast posturiky, která a priori studuje význam a funkci postoju jako neverbálních signálu, mela by se respektovat opozice dynamických a statických signálu.

Ctvrtý teoretický prístup povazuje kineziku za disciplínu nadrazenou ostatním pohybovým slozkám neverbální komunikace (Cerný, 2007); pojem kinezika se tak stává hyperonymem pojmu gestika, mimika, okulistika, haptika9, poprípade jiných, a to v souladu s klasifikací, k jejímuz výberu se jednotliví autori kloní. Kinezika v tomto pojetí popisuje význam a smysl pohybu tela (Machová & Svehlová, 2001, s. 131), jinak receno - sleduje a studuje telo v jeho dynamické podobe. Zabývá se ale nejen pohyby tela jako celku, nýbrz i pohyby jeho cástí; obsáhne tak vsechny druhy pohybu (Poyatos, 2002). Od teorie, v nasem prehledu druhé, se odlisuje tím, ze zahrnuje rovnez pohyby spadající pouze do jednotlivých dílcích oblastí - pohyb ocima, ústy, rukou, ale i jejich kompozice.

Pojem kinezika proto definujeme (hlavne pro úcel nasí studie) v prumetu výse uvedených smeru jako soubor vsech dynamických neverbálních signálu, které mohou být bodové (trvají zlomek sekundy) az nekolikahodinové; zretel není kladen výlucne na pohyb jako takový, ale na jeho celkové casoprostorové provedení (kvalita provedení, akcelerace apod.). Respektujeme nadrazenost pojmu kinezika pojmum gestika, mimika, okulistika a haptika, ovsem pojmem kinezický signál rozumíme soubor vsech pohybu uskutecnených v urcitém casovém úseku. Jako príklad kinezického signálu muzeme uvést: zpusob chuze (rychlost, naklonení trupu, soubezné pohyby rukou) ci pohyby tela pri konverzaci (náklon, podání ruky a jiné haptické signály, intenzita, délka a smer pohledu, pohyby rukou a hlavy doprovázející verbální vokální projev, soucasne produkované mimické signály apod.). Jinými slovy - napr. gestický signál nepovazujeme automaticky za signál kinezický; kinezickým signálem se stává v okamziku, kdy zároveò bereme v potaz synchronní signály okulistické, mimické apod.

V pøehledové studii se dále soustøedíme na teoretické prameny a odborné studie, které pracují s pojmem kinezika. Zaøazujeme ovsem také ta teoretická pojednání, v nichz autoøi operují pojmem gesta (viz hlavnì anglický ekvivalent gestures), pøièemz gestické signály analyzují ve spojitosti s jinými pohybovými neverbálními signály; jejich pojetí pojmu gestures tak konvenuje s nasím pojetím kineziky. Nezahrnujeme studie zabývající se pouze dílèími oblastmi - gestikou, okulistikou, mimikou a haptikou, nebo tyto si zasluhují samostatnou studii.

Jak jsme uvedli výse, po terminologickém vymezení základních pojmù a pojetí oboru se nyní zamìøíme na stìzejní teoretické proudy a na autory, kteøí je vytvoøili.

Jedním z význaèných teoretikù, kteøí se soustøedili na oblast pohybù tìla, byl americký antropolog Ray Birdwhistell. Východisko své teorie zalozil na pøesvìdèení, ze tìlesné pohyby do jisté míry souzní s verbální komunikací, neboli mohou vytvoøit omezený slovník obecných znakù, typických pro kazdou konkrétní kulturu. Birdwhistell (2011) se snazil najít základní stavební jednotky pohybu, na nìz by bylo mozné v interakci reagovat shodnì i pøesto, ze se mohou v konkrétním provedení navzájem odlisovat. Analogicky k terminologii jednotlivých slozek lingvistiky (fonetika, morfologie, lexikologie atd.) zavedl v roce 1952 základní jednotky kineziky - kiny a kinémy. Zároveò sestavil slovník obsahující 66 základních kinémù uzívaných v americké spoleènosti. Jím de..inované kinémy, jednotky vizuálního vyjádøení (Ottenheimer, 2009, s. 160), lze podle jeho teorie kombinovat a tvoøit jednotky vyssí - kinemorfy (obdobnì ke zpùsobu, kdy z jednotlivých fonémù mohou vznikat morfonémy a morfémy). V prùbìhu doby ale mnozí badatelé vèetnì samotného Birdwhistella dospìli k závìru, ze je mnohem vhodnìjsí (a snazsí) pøiøadit význam kinémùm; slovo kinemorf se tak z odborné argumentace prakticky vytratilo. Pozdìjsí badatelé projevili tendenci pouzívat pojem kiném pro oznaèení jak minimální jednotky vizuálního vyjádøení, tak významové jednotky vizuálního vyjádøení jako takové (Argyle, 1976).

Kinémy lze dále dìlit na volné a uzavøené (Poyatos, 2002, s. 196), pøièemz volné jsou takové kinezické signály, které jsou vysílány jednou èi více èástmi tìla do prostoru, a to bez dotyku jiné èásti tìla nebo objektu. Naproti tomu signály uzavøené jsou pohyby, kdy se ruce produktora dotýkají sebe navzájem, jiné èásti tìla, jiného tìla nebo objektu. Pohyby tìla samy o sobì nenesou pøesný význam, odhalíme ho az na základì jejich posouzení v konkrétním kontextu. Znamená to, ze kazdý pohyb, stejnì jako kazdé slovo, které èlovìk pronese, je tøeba interpretovat v naprostém souladu se vsemi ostatními prvky dané komunikaèní situace (Bar..ield, 1997, s. 223-224).

Vzhledem k síøi látky, která do takto vymezené kineziky spadá, setkáváme se s dalsí dílèí klasi..ikací této disciplíny, a to dìlením na prekineziku, mikrokineziku a makrokineziku (popø. sociokineziku). Krejdlin (2004, s. 61) pojímá prekineziku jako disciplínu, která se zabývá popisem a morfologickou strukturou kinezických signálù, jejich pøedìly a hranicemi, a také moznostmi èi zákonitostmi pøechodu jednìch signálù v druhé. Mikrokinezika zkoumá základní jednotky kinezických signálù - kiny a kinémy - a jejich obmìny, dále vznikající skupiny a tøídy. Koneènì cílem makrokineziky èi sociokineziky je popis funkce kinezických signálù a analýza jejich role v komunikaèním procesu.

2 Význam kinezického signálu

Abychom mohli pracovat s výsledky empirických setøení a vhodnì je interpretovat, jeví se nám jako podstatné síøeji konceptualizovat interakci/ komunikaci, v jejímz rámci je kinezika zkoumána. Zámìr soustøedit se v této kapitole k významu kinezického signálu je nutné pøedeslat konstatací, ze neverbální signál je znak a jako takový má svùj význam. Neboli hovoøímeli o znaku, pøepokládáme komunikaci, kterou pojímáme jako pøenos informací mezi minimálnì dvìma úèastníky (produktorem a recipientem), a to prostøednictvím urèitého signálního systému znakù (kódu) a v urèité situaci, dané nìkolika slozkami. Za komunikaèní situaci pokládáme soubor okolností, za nichz se odvíjí komunikaèní èinnost a které tuto èinnost spoluvytváøejí a ovlivòují. V zásadì uvazujeme v logice strukturního a funkèního modelu komunikace dle Jakobsona a jeho následovníkù. Antropolog Ray Birdwhistell (2011) postuloval, ze se lidské neverbální signály lisí od zvíøecích tím, ze jsou polysémní, mohou být interpretovány a samy mohou komunikovat rozlièné informace v závislosti na kontextu. Zdùraznil dále, ze tìlesné signály vìtsinou nemají samy o sobì témìø zádný význam, získávají ho teprve v konkrétní komunikaèní situaci. Zde ovsem musíme dodat, ze dekódování i samotná deskripce neverbálních signálù je mnohem obtíznìjsí nez dekódování a deskripce signálù verbálních, a to zejména z dùvodu odlisné míry intencionality, s níz produktor signály verbální a neverbální produkuje.

Jinými slovy - kazdý kinezický signál, produkovaný v urcité komunikacní situaci, má nejaký význam, jehoz interpretaci lze podlozit obecnými teoriemi o významu jazykového znaku - napríklad koncepce Charlese Sanderse Pierce, Charlese Kay Ogdena / Ivora Armstronga Richardse ci Charlese Williama Morrise (Doubravová, 2002; Ogden & Richards, 1989). Na základe techto teorií dospíváme k záveru, ze kazdé chování, tedy i neverbální kinezické, je pro pozorovatele tohoto chování znakem.

3 Kinezické signály v didaktice cizích jazyku

V této kapitole podáme prehled výsledku výzkumných setrení na téma kinezické signály ve výuce cizím jazykum. Studie k nim vedoucí cleníme dle problematiky, kterou se zabývají.

Komunikace ve výuce cizímu jazyku, tak jako komunikace obecne, probíhá v urcitých konkrétních situacích, a to v souvislosti s urcitými tématy a typy výpovedí, tedy v urcitém komunikacním kontextu, zde v konkrétní komunikacní situaci daného edukacního procesu. Je treba zduraznit, ze komunikace v cizím jazyce predstavuje významné specifikum - jde o takový druh komunikacní cinnosti, pri níz osoba, jejímz materským jazykem je nejaký materský jazyk jm, provádí informacní a jazykové operace v jiném jazyce, který je pro ni jazykem cizím jc (Malír, 1990, s. 12). Pojmem výpoved zde rozumíme usporádanou posloupnost jazykových znaku, které jsou bud ve forme verbální vokální (mluvený projev), verbální nevokální (písemný projev), nebo neverbální a které vyjadrují urcitou informaci, neboli nesou nejaký význam. Kazdá taková výpoved má (Malír, 1990) minimálne dve dimenze: obsahovou (informacní) a jazykovou, od kterých odvozujeme dva základní druhy cinností: cinnost informacní a cinnost jazykovou. V dnesní dobe pouzíváme spíse pojem kompetence (SERRJ, 2002), zejména kompetence lingvistická, jazyková, recová a komunikativní (Chodera, 2006, s. 55)10. Ale - a to je podstatné - jsou i autori (Cardoso Vargas, 1999), kterí prímo do kompetence komunikacní zarazují explicitne kompetenci kinezickou11, kompetenci proxémickou12, kompetenci konativní13 nebo kompetenci pragmatickou14.

Pro úcely prehledové studie vybíráme závery z výzkumu kinezických signálu ve výuce cizího jazyka, presneji receno ve výuce jazyka cizího i druhého. Zarazujeme vsechny studie vyhledané ve svetových databázích (Scopus, Web of Science, ProQuest), které uvádejí klícové slovo kinezika (vcetne vsech výse uvedených jazykových mutací) a které byly publikovány v anglictine, francouzstine, spanelstine, rustine a cestine. Dále zarazujeme studie, které operují pojmem neverbální komunikace a gestika, ovsem v pojetí, které konvenuje s nasí definicí kineziky (viz výse). Výber dále nelimitujeme, tedy jej neomezujeme z hlediska data publikace, sociokulturních podmínek, pouzitých postupu, vyucovaného cizího jazyka apod. Nasí snahou je nejen predstavit výsledky zkoumání badatelu v oblasti kineziky a lingvodidaktiky, ale také tyto studie roztrídit podle predmetu analýzy. Studium pramenu nás dovedlo k následujícímu clenení: (1) studie, které se zabývají kinezikou studenta cizího/ druhého jazyka, (2) studie, které se zabývají kinezikou ucitele cizího/ druhého jazyka, (3) studie, které se zabývají interkulturními aspekty kinezických signálu, a to v kontextu výuky cizího/druhého jazyka, (4) studie, které se zabývají takovými kinezickými signály, které lze vyuzít jako didakticko-metodické prostredky ve výuce cizím/druhým jazykum.

Jak jsme zmínili výse, nasím cílem je vytknout studie týkající se signálu kinezických, nikoliv ryze gestických, mimických, okulistických ci haptických. Vybrané empirické studie, které dle naseho názoru nejlépe odpovídají zamerení predkládané studie, uvádíme rovnez v prehledné tabulce (Tabulka 1).

3.1 Výzkumy kinezických signálu studenta cizího jazyka

Mnohé z výzkumu, které se týkají kinezických signálu ve výuce cizího jazyka, se zamerují na studenta. Nejcasteji si badatelé kladou otázku, jaké funkce mají kinezické signály v prubehu osvojování cizího jazyka.

Studenti uzívají specifické abstraktní deiktické kinezické signály15 s cí lem usporádat tímto zpusobem svuj projev o postavách a událostech do virtuálního prostoru, aby se k nim v prubehu dalsí promluvy mohli snadneji vrátit. Jde o takové kinezické signály, které studenti produkují pouze v prípade, hovorí-li cizím jazykem. Produktorovi takový postup pomáhá rozvíjet smysl pro koherenci, a zároven poskytuje vizuální oporu komunikacnímu partnerovi. Nehlede na osvojovaný cizí jazyk tak díky deiktickým kinezickým signálum jsou studenti schopni lépe plánovat svuj projev (Gullberg, 1998; Zhao, 2008). Studenti pouzívají kinezické signály jako prostorovo-motorický zpusob myslení, címz si vytvárejí virtuální mapu, s kterou pak dále logicky pracují a na niz se v promluve odkazují. Nutno dodat, ze se tak deje zejména v prípade, kdy jde o osvojování jazyka druhého; dá se tedy predpokládat soustavný kontakt studenta s rodilými mluvcími (McCafferty, 2004).

Emblematické kinezické signály16, které studenti produkují synchronne s verbálním vokálním projevem (Morgan, 1990), pomáhají osvojit si výrazy v cílovém jazyce, a to bez ohledu na stupen osvojení cizího jazyka. Deje se tak proto, ze studenti krome vizuální a auditivní pameti mohou vyuzít i pamet kinestetickou (Allen, 1995). Emblematické kinezické signály ovsem nepodporují pouze porozumení, ale i produkci v cizím jazyce (Jungheim, 1991; Kovárová, 2008; Sueyoshi & Hardison, 2005), navíc bez ohledu na to, o jaký cizí jazyk se jedná. Schopnost dekódování kinezických signálu není stabilní, zvysuje se s vekem a je prokazatelná jiz u detí predskolního veku (Kumin & Lazar, 1974). Podobne pomáhají pri osvojování cizího jazyka i ikonické kinezické signály (Kelly et al., 2009).

Kinezické signály, které produkují studenti cizího jazyka, se lisí v závislosti na míre osvojení tohoto cizího jazyka. Mluvcí pouzívá jiné kinezické signály, mluví-li materským jazykem a mluví-li cizím jazykem (Özyürek, 2002). Konkrétneji receno, kinezické signály prímo souvisejí s obtízností gramatických struktur, které student produkuje, kulturní podmínenost prokázána nebyla (Özyürek, 2002), ovsem vliv stresu a nervozity ano (Gregersen, 2005). Lze tedy konstatovat, ze kinezické signály neslouzí výlucne k tomu, aby kompenzovaly studentovu neznalost cílového jazyka (Gullberg, 1998), ale jsou dukazem toho, jak produktor vnímá prostor a jak pracuje s lingvistickým systémem cizího jazyka. Základní rozdíl mezi gesty kompenzacními (tedy temi, které student produkuje z duvodu nedostatecné znalosti cizího jazyka) a gesty doprovodnými je ten, ze kompenzacní gesta student produkuje práve proto, aby je videl jeho komunikacní partner. Doprovodná gesta slouzí jen jemu a jejich cílem je konceptualizace vlastního projevu. To potvrzuje tezi, ze produkce kinezických signálu je do znacné míry podmínena prostredím, v nemz probíhá; nikoliv tedy v prvé rade vztahem k ligvistickému systému, kterého produktor práve vyuzívá.

Je zajímavé, ze participanti se jak v prubehu produkce, tak v prubehu recepce kinezických signálu za situace, kdy hovorí cizím jazykem, soustredí více na signály periferní nez centrální17 (Gullberg & Holmqvist, 1999); s vysokou pravdepodobností to podporuje výse zmínenou tendenci k vyssí produkci deiktických kinezických signálu pri produkci v cizím jazyce.

V otázce míry osvojení kinezických signálu cílového jazyka studentem a jeho schopnosti signály si celkove osvojit se výsledky výzkumu casto rozcházejí. Na jedné strane se objevují názory (Özyürek, 2002), ze kinezické a verbální signály jsou nezávislé systémy a gesta jsou výsledkem propojení prostorového myslení a promluvy, z cehoz vyplývá, ze uzivatel cizího jazyka se kinezické signály cílového jazyka nutne ucí, nebot tyto jsou propojeny s lingvistickým systémem osvojovaného jazyka (autorka studuje zejména mluvcí turecké národnosti, kterí se ucí anglicky). Naproti tomu Kellerman a van Hoof (2003) dospeli na základe výzkumu (spanelstina/anglictina) k názoru, ze stredne pokrocilý mluvcí prejímá kinezické signály ze svého materského jazyka, i kdyz mluví jazykem cizím. Dokonce zaznamenali i prípady, kdy studenti naopak prizpusobili lingvistickou strukturu cílového jazyka kinezickým signálum své materstiny. Tuto teorii podporují i dalsí zjistení (Cadierno, 2008; Caroll et al., 2000; Slobin, 1996; Stam, 1998), která popisují zretelný prechod od kinezických signálu materského jazyka k signálum cílového jazyka, pricemz tento prechod je závislý na míre osvojení cílového jazyka (tyto výzkumy se soustredily na proces osvojování anglického jazyka jako jazyka druhého, pricemz studenti nemeli spolecný materský jazyk). Badatelé tento jev oznacují jako interlingvální systém (Gass & Selinker, 1992; Klein & Perdue, 1997; Lightbown & Spada, 1999), jímz mají na mysli jev, kdy si student v prubehu osvojování cizího jazyka vytvárí svuj vlastní jazykový systém; na jeho kvalitu mají vliv jiz osvojované cizí jazyky, materský jazyk a jeho gramatická struktura (Lightbown & Spada, 1999). Tento interlingvální systém je promenný a vyvíjí se prímo úmerne s mírou osvojení cílového jazyka. Dá se tedy vyvodit teze, ze nikoliv verbální vokální projev, ale kinezické signály vypovídají o tom, zda produktor premýslí ve svém materském jazyce, ci jiz v jazyce osvojovaném.

Lze se tedy ztotoznit i se závery Kidy (2008), ze studenti cizího jazyka vnímají kinezické signály jako nedílnou soucást komunikacní kompetence, pricemz míra tohoto vnímání závisí na jazykové úrovni studenta, popr. na dalsích sociálních a psychologických faktorech (McCafferty, 1998). Predpokládáme, ze dulezitou roli hrají i osobnostní a charakterové rysy produktora; genderové odlisnosti v kvalite a kvantite kinezických signálu uzivatelu cizího jazyka potvrzeny nebyly (Sharifabad & Vali, 2011). Pro porozumení kinezickým signálum se tak jeví jako nejdulezitejsí jejich rozmer ikonicko-prostorový.

3.2 Výzkum kinezických signálu ucitele cizího jazyka

Výzkumy týkající se kinezických signálu ucitelu cizích jazyku jsou spíse ojedinelé.

Zkoumáme-li kinezické signály ucitele cizího jazyka, významné hledisko predstavuje povaha vztahu (opozice ci ne) mezi materským jazykem ucitele a jazykem jím vyucovaným. Jinak receno, lze rozlisit dve základní situace (samozrejme mohou nastat i situace jiné, ty jsou ale zastoupené minimálne): (1) jazyk, který ucitel vyucuje jako cizí jazyk, je pro neho osobne jazykem materským (ucitel je rodilý mluvcí); (2) jazyk, který ucitel vyucuje jako cizí jazyk, je pro neho osobne také cizím jazykem; tedy napr. ucitel francouzstiny je Cech.

Tato zdánlive bezvýznamná ci evidentní skutecnost má práve pro zkoumání kinezických signálu ucitele cizího jazyka zásadní význam. V prípade, kdy je ucitel nerodilý mluvcí, jde v této souvislosti o míru interiorizace kinezických signálu uzivatelu cílového jazyka, tedy napr. Francouzu, prípadne jiných frankofonních národu. Experimentálne bylo zjisteno (Kovárová, 2008), ze cetnost kinezických signálu ucitelu v hodinách francouzského jazyka je vyssí, vedouli výuku ve francouzstine, nez v prípade, kdy mluví cesky. Rozdíl v kvantite neverbálních signálu ucitele pri produkci v cizím a materském jazyce prokázaly také dalsí studie (Faraco & Kida, 1998; Gullberg, 1998; Jungheim, 1991; Marcos, 1979; Nobe, 2001), pricemz vyssí cetnost byla zaznamenána vzdy pri produkci v jazyce cílovém (zkoumána byla výuka anglického jazyka jako jazyka druhého ci cizího). Vyssí cetnost kinezických signálu ucitele cizího jazyka studenti hodnotí pozitivne (Negi, 2009).

Záver je dle naseho názoru takový, ze jev má dve opodstatnení, jez se mohou prostupovat: (1) Vyssí frekvence kinezických signálu je podmínená okolností, ze cizí jazyk je pro ucitele cizího jazyka stále jazykem cizím, a to navzdory patricne odborné kvalifikaci ucitelu. Zvýsená frekvence kinezických signálu je tudíz urcitou kompenzací mozných obtízí pri uzívání tohoto cizího jazyka. Dochází k ní a deje se spíse bezdecne a podvedome. (2) Vyssí frekvence kinezických signálu je pedagogovým zámerem, kdy zcela uvedomele a cílene vyuzívá neverbálních signálu k tomu, aby dosáhl co nejvyssí míry porozumení u studentu. Dochází k tomu bud spontánne (díky adekvátní vrozené emocní inteligenci), duslednou sebereflexí pedagoga a znalostmi z obecné teorie neverbální komunikace, anebo kombinací zmíneného.

3.3 Výzkum kinezických signálu dle interkulturních odlisností

V této podkapitole se zameríme na studie, v nichz se autori zabývali interkulturními odlisnostmi kinezických signálu. Jde o komparace kvality i kvantity kinezických signálu studentu cizího jazyka a uzivatelu cílového jazyka.

Odlisnosti v neverbální komunikaci mohou zpusobit mnohá nedorozumení, týz signál muze mít nekolik odlisných interpretací dle geografické ci sociokulturní zóny. Interkulturní odlisnosti mezi národy zpracovali cetní badatelé (Hofstede, 2007) a z jejich záveru muze úspesne cerpat i ucitel cizího jazyka. Je ale na míste dodat, ze interkulturní odlisnosti kinezických signálu ve výuce cizímu jazyku nejsou doposud dostatecne experimentálne zmapovány. Kulturním odlisnostem se venují spíse badatelé v oblasti gestiky (hlavne ikonická a emblematická gesta, Caradec, 2005; Morris, 2004), ovsem bez spojitosti s edukacním procesem.

Výuka cizích jazyku je jiz z titulu svého predmetu interkulturní a mezikulturní18, v urcitých prípadech i multikulturní ci plurikulturní19. Prinásí studentum poznatky o jiné kulture, jiných komunikacních zvyklostech a s nimi související telesné expresivite. Neverbální signály hrají nezastupitelnou roli v interkulturní komunikacní kompetenci20, zejména v její slozce savoir-faire21 (Byram, 1997, s. 109), a jsou predpokladem interkulturní zpusobilosti22 (SERRJ, 2002). Obdobne i skutecnost, ze kinezické signály (spontánní ci nevedomé), které provázejí promluvu, byly zaznamenány ve vsech studiích týkajících se kultury (Goldin-Meadow & McNeill, 1999, s. 155), je nepochybne argumentem k tezi, ze výzkum interkulturních aspektu kinezických signálu ve výuce cizím jazykum má své opodstatnení.

Experimentálne bylo zjisteno (Pinto Doria, Resultados para. 4) - pozorováním a rízenými rozhovory s úcastníky výukového procesu, ze 66 % ze zkoumaného vzorku studentu cizího jazyka (zde spanelstina/anglictina) má pri rozhovoru s rodilými mluvcími potíze porozumet kinezickým signálum; pritom vsichni respondenti uvedli, ze interkulturní rozdíly v kinezických signálech vnímají. Vsichni dotázaní (100 %) rovnez povazovali za nejlepsí metodu osvojení kinezických signálu typických pro uzivatele cílového jazyka osobní kontakt, interakci s rodilými mluvcími, ideálne prímo v zemi (kulturním kontextu), kde se cílovým jazykem hovorí. Tento poznatek muzeme interpretovat tak, ze osvojování vsech aspektu komunikacní jazykové kompetence je rychlejsí a efektivnejsí, probíhá-li prímo v prostredí uzivatelu cílového jazyka. V dusledku toho, ze je pri výuce cizího jazyka (navíc mnohdy vedené nerodilým mluvcím) tento bezprostrední kontakt oslaben, osvojování kinezických signálu probíhá daleko pomaleji.

Toto tvrzení je nicméne treba vztáhnout spíse k rovine emblému a takovým kinezickým signálum, kterým lze priradit konkrétní význam (ikonické signály). Pro regulátory23 platí toto tvrzení jiz méne (Özyürek, 2002).

Jiný výzkum, který uskutecnila dvojice badatelu Sharifabad a Vali (2011), prinesl zjistení, ze zásadní rozdíly v rovine kinezických signálu nejsou v soucasné dobe patrné. Autori zkoumali vzorek dvou set studentu a zjistili, ze nejsou zádné zásadní rozdíly v kvalite a kvantite kinezických signálu studentu, jejichz materským jazykem je perstina, a tech, jejichz materstinou je anglictina (Americané). Z celkove zaznamenaných 44 kinezických signálu, které produkovali anglicky mluvící studenti, Persané bezne pouzívají 36. Zbývajících osm kinezických signálu autori oznacují jako pro perskou kulturu netypické, nicméne zcela srozumitelné. Dle jejich zjistení tak nelze poukázat na konkrétní kinezické signály, které by narusovaly porozumení mezi Americany a Persany. Svoje zjistení interpretovali jako jev odpovídající "dnesní dobe" (meli na mysli hlavne neomezený prístup k internetu a médiím), v níz je mozné kazdodenne sdílet informace a komunikovat napríc kulturami.

3.4 Výzkum kinezických signálu jako podpurných didakticko-metodických prostredku

Marginální, presto velice zajímavé, jsou výzkumy týkající se kinezických signálu, které slouzí didaktickým úcelum. Kinezické signály se dají ve výuce cizím jazykum vyuzít zcela zámerne a cílene. Lze uvést kinezické signály, které jsou pouzity jako soucást urcité metody výuky, nejde tedy o signály typické pro nejakou kulturní oblast, pro uzivatele konkrétního jazyka ci jednotlivce. Muzeme je nazvat kinezickými signály pomocnými ci didaktickými a jejich uplatnení je ruzné - výklad, nácvik apod. Specifickou kategorií techto signálu jsou kinezické signály urcené k rízení výukového procesu (Negi, 2009).

Kinezické signály s touto funkcí zaznamenali a studovali Allen a Valette (1994), Antes (1996) ci Raffler-Engel (1980), a to zejména pri nácviku intonace cílového jazyka, kdy ucitel i záci pouzívali k osvojení správné intonace specifické kinezické signály, které znázornovaly stoupající a klesající intonaci apod. Tento postup nazývají Calbris a Montredon (1986) autosynchronizací. Podobne Berkowitz (1982) dolozila, ze Francouzi pri verbálním vokálním projevu pouzívají cyklické pohyby rukou a hlavou. Motivovala studenty francouzstiny, aby pri cetbe textu podobné pohyby simulovali; výsledkem bylo, ze si studenti lépe uvedomili, jak jejich projev zní a více se na nej soustredili.

4 Diskuse

Tato prehledová studie, ale i kazdodenní ucitelská praxe dokumentuje, ze ve výuce cizím jazykum mají kinezické signály své zretelné zastoupení; není proto duvod pochybovat, ze lze tuto oblast nejen zkoumat, ale dobrat se postupne výsledku, které mohou být pro ucitele cizích jazyku jak novou informací a poucením, tak impulsem k inovacním postupum ve vlastní pedagogické práci.

Kinezické signály jsou v zájmu ruzných badatelu, nicméne jejich systematická analýza v lingvodidaktice prozatím provedena nebyla. Soudíme, ze by se budoucí výzkumy v této oblasti, tedy ve výuce cizím jazykum, mely zamerit predevsím na (1) metody a metodologii jejich výzkumu, (2) typologii kinezických signálu, (3) funkci kinezických signálu a (4) jejich interkulturní specifika.

Výzkum typologie, funkcí a interkulturních aspektu kinezických signálu je jiste prínosný, ale bez propracované metodologie obtízný. Metody výzkumu neverbálních signálu jsou dobre popsány a venují se jim badatelé z nejruznejsích vedních oblastí; pro edukacní proces a výuku cizím jazykum ale ucelený prehled metodických postupu chybí. Výzkumníci tak víceméne improvizují, vhodné postupy hledají individuálne a intuitivne, coz komplikuje moznost komparace jejich empirických zjistení.

Ve výuce cizím jazykum byly identifikovány zejména emblémy a ilustrátory24. Je ale mozné zaznamenat i jiné, rekneme vsechny teoreticky vymezené typy kinezických signálu? Odpovídá cetnost jednotlivých typu kinezických signálu, aplikovaných ve výuce cizím jazykum, cetnosti techto signálu v jiných kontextech a komunikacních situacích? Jako pro výzkum nosná se nám jeví zejména opozice signálu zámerne produkovaných a nevedome produkovaných neboli výzkum kinezických signálu dle jejich intencionality. Dalsí nosnou otázkou je soulad (ci nesoulad) kinezických signálu s verbálním vokálním projevem produktora, a to v nasem prípade jak ucitele, tak studenta cizího jazyka.

Deskripce jednotlivých signálu logicky smeruje k popisu a analýze jejich funkcí v cizojazycné výuce. Jak jsme uvedli v prehledu zde výse, cetní badatelé se otázkou funkce kinezického signálu cástecne zabývali, chybí ale ucelený prehled a systematická klasifikace. Pritom otázka - jakou funkci kinezické signály ve výuce jazyku mají, tedy cemu a jak mohou prispet/zabránit? - je bezesporu jedním ze stezejních duvodu, proc se vubec kinezickými signály ve výuce jazyku zabýváme. Rovnez otázka vlivu kinezických signálu (produktora i recipienta) na percepci, recepci i dekódování významu, které tyto signály komunikují, se nám jeví jako velmi nosná. Jak jsme jiz uvedli, tyto signály mohou ovlivnit (empirické výzkumy prokázaly dosud pouze vliv pozitivní) porozumení a proces osvojování cizího jazyka. Dalsí zjistení, potvrzující tento vklad, by byla jiste prínosem pro lingvodidaktickou teorii i praxi.

Nase prehledová studie poukazuje i na dulezitost interkulturních aspektu kinezických signálu. S odkazem na uvedené studie lze konstatovat, ze si této dulezitosti jsou vedomi jak ucitelé, tak studenti cizích jazyku. Otázkou pro pedagogy a ucitele cizího jazyka následne a bezesporu zustává, jakými konkrétními metodami a postupy lze vnést teorii a praxi, týkající se interkulturních a mezikulturních aspektu kinezických signálu cílového jazyka, prímo do jazykové výuky? Jaká pozitiva a negativa tento postup pro jazykovou výuku prinásí?

Na základe studia odborné literatury a výsledku empirických studií se domníváme, ze znalost teorie kineziky muze uciteli prispet nejen k rozvoji emocní inteligence, ale zároven mu muze prinést námety ke zvýsení efektivity didaktických metod a ke zlepsení jeho diagnostické kompetence25. Záverem predkládáme konkrétní námety mozných výzkumu, které povazujeme za nosné pro rozvoj didaktiky cizích jazyku v bezprostrední budoucnosti. Predevsím jde o postoj k otázce, jak zkoumat kinezické signály ve výuce cizím jazykum. Jaké postupy výzkumu volit, k jakým jiz zavedeným metodám se priklonit a který prístup charakterizovat jako potenciálne nový a pro ocekávanou praxi prínosný. Dále jde o identifikaci kulturne specifických kinezických signálu (ilustrátory, emblémy, regulátory) typicky ceských na jedné strane a kulturne specifických kinezických signálu uzivatelu cílového jazyka na strane druhé. Soucasne jako potrebný vyvstává zámer definovat rozdíl ve frekvenci emblematických a deiktických signálu, kterých uzívá produktor hovorící jednak cizím jazykem (rovnez dle míry osvojení cizího jazyka - A1-C1), a jednak jazykem materským. Konecne - nanejvýs uzitecné pro teorii i praxi bude zorientovat se v typech kinezických signálu, tvorících organickou soucást aktivity ucitele cizího jazyka, a pokusit se vyclenit ty, které studentum jazyka prokazatelne usnadnují jeho osvojení.

Footnote

1 1 Tento clánek vznikl jako dílcí práce na interním grantovém projektu Vysoké skoly ekonomické v Praze - IGS F2/16/2013: Interkulturní dimenze v podnikové kulture nadnárodních firem - komparativní studie románských kultur v domácím a ceském prostredí.

2 V anglicky psané literature se vedle clenení FLA/SLA (foreign language acquisition / second language acquisition) objevuje oznacení L1, L2 atd. Zde se nám jeví vhodnejsí práve clenení na jazyk cizí a jazyk druhý (ve francouzsky psané literature majoritní), nebot pro výzkum kinezických signálu je prostredí, v nemz výuka probíhá, dulezité.

3 Prestoze podle Allana Pease s blízícím se koncem dvacátého století jsme svedky zrodu nového typu vedce bádajícího v oblasti spolecenských ved - "neverbalisty" (Pease, 2001, s. 9).

4 Pojem kineziologie koliduje s oznacením terapeutické metody vzniklé v sedesátých letech 20. století v USA, která je dodnes pomerne populární (tzv. metoda One Brain, v ceském kontextu se vzilo oznacení Jednotný mozek); je zalozena na principu ideálního fungování jednotného mozku (pravá a levá hemisféra harmonicky spolupracují, Vojtísek, 1999, s. 58).

5 Kinetika je definována také jako obor dynamiky zabývající se urcováním dráhy pohybujících se hmotných bodu a teles (Rejman, 1966, s. 173); zde jde spíse o hyperonymum námi uzívaného pojmu.

6 Patrící do oblasti neverbální komunikace, tzv. posturiky, která studuje postoje lidského tela, tedy lidské telo v jeho momentální statické podobe.

7 Oblast neverbální komunikace, která studuje smer a intenzitu pohledu.

8 Oblast neverbální komunikace, která studuje vsechny predmety, jimiz je produktor obklopen, dále jeho styl oblékání, zarízení domácnosti ci pracovního prostoru apod.

9 Oblast neverbální komunikace, která studuje komunikaci prostrednictvím dotyku produktora (dotýká se jiných osob ci sebe sama).

10 V dalsí argumentaci budeme pouzívat pojem kompetence komunikacní, nebot je tento pojem v soucasné odborné literature castejsí a z jazykového hlediska je presnejsí (Hrdlicka, 2013, s. 47).

11 Schopnost komunikovat prostøednictvím pohybù a tìlesných gest (Cardoso Vargas, 1999, para. 16).

12 Schopnost ovládat a kontrolovat jak drzení tìla, tak vzdálenost mezi komunikaèními partnery bìhem interakce (Cardoso Vargas, 1999, para. 16).

13 Schopnost provádìt a pouzívat signály jazykové i nejazykové k dosazení cíle komunikace (Cardoso Vargas, 1999, para. 16).

14 Schopnost uzívat verbálních i neverbálních signálù podle kontextu a zámìru produktora (Cardoso Vargas, 1999, para. 16).

15 Produktor gesty názorne lokalizuje obsah výpovedi v prostoru a case.

16 Individuální, skupinové, prípadne kulturne limitované neverbální náhrazky slov (Ekman & Friesen, 1969).

17 Platí zejména pro výzkum gest, terminologie dle McNeilla (1992). Jde o prostorovou lokalizaci gest, zjednodusene receno - centrální gesta jsou produkována blíze k telu nez gesta periferní.

18 Dle Gudykunsta (2003, s. vii) je vhodné tyto dva pohledy odlisit, ackoliv spolu souvisejí. Interkulturní (v ceské terminologii téz interkulturální) komunikace (Intercultural Communication) je pojímána jako komunikace mezi príslusníky odlisných kultur (národu) a je povazována za hyperonymum mezikulturní komunikace (Cross-Cultural Communication), jez zkoumá komunikacní zvyklosti napríc kulturami.

19 Soubezná koexistence nekolika kultur (Chaves et al., 2012).

20 Pojem interkulturní komunikacní kompetence vnímáme jako pojem zastresující, zahrnující jak kognitivní, tak afektivní a behaviorální schopnosti úcastníku interkulturní komunikace.

21 Schopnost aplikace osvojených znalostí a dovedností.

22 Znalosti, uvedomení a pochopení vztahu mezi svetem materského jazyka a svetem cílového jazyka.

23 Udrzují a rídí tok komunikace mezi úcastníky interakce. Signalizují produktorovi, kdy má zahájit ci ukoncit výpoved, pospísit si se sdelením apod. (Ekman & Friesen, 1969).

24 Pohyby prímo spojené s recí, slouzící k ilustraci toho, co bylo vyjádreno verbálne, nebo nahrazující limity verbální komunikace (Ekman & Friesen, 1969).

25 Schopnost diagnostikovat, tedy zjistovat, analyzovat a hodnotit úroven rozvoje záka (záku) jako objektu a subjektu výchovného a vzdelávacího pusobení (Gavora, 2010).

References

Literatura

Allen, D. E., & Valette, R. M. (1994). Classroom techniques: Foreign languages and English as a second language. Prospect Heights: Waveland Press.

Allen, L. Q. (1995). The effect of emblematic gestures on the development and access of mental representations of French expressions. Modern Language Journal, 79(4), 521-529.

Antes, T. A. (1996). Kinesics: The value of gesture in language and in the language classroom. Foreign Language Annals, 29(3), 439-448.

Argyle, M. (1976). The psychology of interpersonal behaviour. London: Penguin.

Barfield, T. (1997). The dictionary of anthropology. Oxford: Blackwell Publishers.

Berkowitz, P. A. (1982). Foreign language: The university's sleeping giant. Canadian Modern Language Review, 38(2), 311-314.

Birdwhistell, R. L. (2011). Kinesics and context. Pensylvania: University of Pensylvania Press.

Byram, M. (1997). Assessing and teaching intercultural communicative competence. Clevedon: Multilingual Matters.

Cadierno, T. (2008). Learning to talk about motion in a foreign language. In N. C. Ellis & P. Robinson (Eds.), Handbook of cognitive linguistics and second language acquisition (s. 239-275). Mahawah: Erlbaum.

Calbris, G., & Montredon, J. (1986). Des gestes et des mots pour le dire. Paris: Clé International.

Calbris, G. (2011). Elements of meaning in gesture. Amsterdam: John Benjamins Publishing.

Caradec, F. (2005). Dictionnaire des gestes. Poitiers: Fayard.

Cardoso Vargas, H. A. (1999). La comunicación educativa (no verbal): Apuntes para un proyecto de invetigación. Razón y Palabra, 13(4), 4.

Caroll, M., Murcia-Serra, J., Watorek, M., & Bendiscioli, A. (2000). The relevance of information organization to second language acquisition studies: The descriptive discourse of advanced adult learners of German. Studies in Second Language Acquisition, 22(3), 441-466.

Cerný, V. (2007). Rec tela - neverbální komunikace pro obchodníky i bezný zivot. Praha: Computer Press.

Doubravová, J. (2002). Sémiotika v teorii a praxi. Praha: Portál.

Ekman, P., & Friesen, W. V. (1969). The repertoire of nonverbal behavior: Categories, origins, usage and coding. Semiotica, 1(1), 49-98.

Gass, S. M., & Selinker, L. (Eds.). (1992). Language transfer in language learning. Amsterdam: John Benjamins Publishing.

Faraco, M., & Kida, T. (1998). Multimodalité de l'interlague: Geste et interlangue. In C. Cavé, I. Guaitella, & S. Santi (Eds.), Oralité et gestualité: Interactions et comportements multimodaux dans la communication (s. 635-639). Paríz: L'Harmattan.

Gavora, P. (2010). Akí sú moji ziaci? Bratislava: Enigma Publishing.

Gregersen, T. S. (2005). Nonverbal cues: Clues to the detection of foreign language anxiety. Foreign Language Annals, 38(3), 388-400.

Goldin-Meadow, S., & McNeill, D. (1999). The role of gesture and mimetic representation in making language the province of speech. In M. C. Corbalis & S. E. G. Lea (Eds.), The descent of mind: Psychological perspectives on hominid evolution (s. 155-172). New York: Oxford University Press.

Gudykunst, W. B. (2003). Cross-cultural and intercultural communication. London: Sage.

Gullberg, M. (1998). Gesture as a communication strategy in second language discourse: A study of learners of French and Swedish. Lund: Lund University Press.

Gullberg, M., & Holmqvist, K. (1999). Keeping an eye on gestures: Visual perception of gestures in face-to-face communication. Pragmatics & Cognition, 7(1), 35-63.

Hofstede, G., & Hofstede, G. J. (2007). Kultury a organizace. Praha: Linde.

Hrdlicka, M. (2013). Bohemistické miniatury. Praha: Karolinum.

Chaves, R-M., Favier, L., & Pélissier, S. (2012). L'interculturel en classe. Grenoble: Presses Universitaires de Grenoble.

Chodera, R. (2006). Didaktika cizích jazyku - úvod do vedního oboru. Praha: Academia.

Jungheim, N. O. (1991). A study of the classroom acquisition of gesture in Japan. The Journal of Ryutsu Kezai University, 26(2), 61-68.

Kellerman, E., & van Hoof, A. M. (2003). Manual accents. International Review of Applied Linguistics, 41(1), 251-269.

Kelly, S. D., McDevitt, T., & Esch, M. (2009). Brief training with co-speech gesture lends a hand to word learning in a foreign language. Language and Cognitive Process, 24(2), 313-334.

Kida, T. (2008). Does gesture aid discourse comprehension in the L2? In S. G. McCafferty & G. Stam (Eds.), Gesture (s. 131-156). New York: Routledge.

Klein, W., & Perdue, C. (1997). The basic variety (or: Couldn't natural languages be much simpler?). Second Language Research, 13(4), 301-347.

Knapp, M. L. (1978). Nonverbal communication in human interaction. New York: Holt, Rinehart and Winston.

Kovárová, D. (2008). Neverbální komunikace ve výuce francouzskému jazyku. (Nepublikovaná dizertacní práce). Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze.

Krejdlin, G. E. (2004). Neverbalnaja semiotika. Moskva: Novoje literaturnoje obozrenje.

Krivohlavý, J. (1988a). Jak si navzájem lépe porozumíme: kapitoly z psychologie a sociální komunikace. Praha: Svoboda.

Krivohlavý, J. (1988b). Neverbální komunikace. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Krivohlavý, J. (1995). Tajemství úspesného jednání. Praha: Grada Publishing.

Kumin, L., & Lazar, M. (1974). Gestural communication in preschool children. Perceptual and Motor Skills, 38(3), 708-710.

Lazaraton, A. (2004). Gesture and speech in the vocabulary explanations of one ESL teacher: A microanalytic enquiry. Language Learning, 54(1), 79-117.

Lazaraton, A., & Ishihara, N. (2005). Understanding second language teacher practice using microanalysis and self-reflection: A collaborative case study. The Modern Language Journal, 89(4), 529-542.

Lesko, L. (2008). Náhled do sociální komunikace. Brno: Tribun EU.

Lightbown, P., & Spada, N. (1999). How languages are learned. Oxford: Oxford University Press.

Machová, S., & Svehlová, M. (2001). Sémantika & pragmatická lingvistika. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta.

Malír, F. (1990). Didaktiky cizích jazyku jako vední obory. Praha: Pedagogický ústav J. A. Komenského CSAV.

Marcos, L. R. (1979). Nonverbal behavior and thought processing. Archives of General Psychiatry, 36(9), 940-944.

McCafferty, S. G. (1998). Non-verbal expression and L2 private speech. Applied Linguistics, 19(1), 73-96.

McCafferty, S. G. (2004). Space for cognition: Gesture and second language learning. International Journal of Applied Linguistics, 14(1), 148-165.

McNeill, D. (1992). Hand and mind - what gestures reveal about thought. Chicago: The University of Chicago Press.

Morgan, A. P. (1990). French immersion program: Testimony of a first grade teacher. Foreign Language Annals, 23(1), 33-43.

Morris, D. (2004). Rec tela. Praha: Ivo Zelezný.

Negi, J. S. (2009). The role of teachers' non-verbal communication in ELT classroom. Journal of NELTA, 14(1-2), 101-110.

Nobe, S. (2001). On gestures of foreign language speakres. In C. Cavé, I. Guaitella, & S. Santi (Eds.), Oralité et gestualité: Interactions et comportements multimodaux dans la communication (s. 572-575). Paríz: L'Harmattan.

Ogden, C. K., & Richards, I. A. (1989). The meaning of meaning. Orlando: A Harvest/HBJ book.

Ottenheimer, H. (2009). The anthropology of language: An introduction to linguistic anthropology. Wadsworth: Cengage Learning.

Özyürek, A. (2002). Speech-gesture relationship across languages and second language learners: Implcations or spatial thinking and speaking. In B. Skareabela (Eds.), BUCLD 26 Proceedings (s. 500-509). Somerville: Cascadilla Press.

Pease, A. (2001). Rec tela - jak porozumet druhým z jejich gest, mimiky a postoju tela. Praha: Portál.

Pinto Doria, L. La comunicación no verbal: kinésica y proxémica en el proceso de enseñanza - aprendizaje de las lenguas extranjeras. Revista Digital Palabra. Dostupné z http:// www.monteria.upb.edu.co/revistapalabra/index.php/component/content/article/42-linguistica/81-la-comunicacion-no-verbal-kinesica-y-proxemica-en-el-proceso-deensenanza-aprendizaje-de-las-lenguas-extranjeras

Plevová, I., & Slowik, R. (2010). Komunikace s detským pacientem. Praha: Grada Publishing.

Prasko, J., & Prasková, H. (2007). Asertivitou proti stresu. Praha: Grada Publishing.

Poyatos, F. (2002). Nonverbal communication across disciplines. Volume 2: paralanguage, kinesics, silence, personal and environmental interaction. Philadelphia: John Benjamins Publishing.

Poythress, V. S. (1999). God-centered biblical interpretation. Phillipsburg: P&R Publishing.

Raffler-Engel, W. von (1980). Kinesics and paralinguistics: A neglected factor in second language research and teaching. Modern Language Review, 36(2), 225-237.

Rejman, J. (1966). Slovník cizích slov. Praha: SPN.

Sharifabad, M. E., & Vali, S. (2011). A comparative study of native and non-native body language: The case of Americans' kinesics vs. Persian English speakers. Journal of Intercultural

Communication, 1(26), 1404-1634. Dostupné z http://www.immi.se/intercultural

Slobin, D. I. (1996). From "thought and language" to "thinking for speaking". In J. J. Gumperz & S. C. Levinson (Eds.), Rethinking linguistic relativity (s. 70-96). Cambridge: Cambridge University Press.

Stam, G. (1998). Changes in patterns of thinking about motion with L2 acquisition. In C. Cavé, I. Guaitella, & S. Santi (Eds.), Oralité et gestualité: Interactions et comportements multimodaux dans la communication (s. 615-619). Paríz: L'Harmattan.

Sueyoshi, A., & Hardison, D. M. (2005). The role of gestures and facial cues in second language listening comprehension. Language Learning, 55(4), 661-699.

Svarícek, R., & Salamounová, Z. (2013). Vizuální akty ve výukové komunikaci. Pedagogická orientace, 23(1), 48-71.

Vojtísek, Z. (1999). Netradicní nábozenství u nás. Hradec Králové: Gaudeamus.

Spolecný evropský referencní rámec pro jazyky: jak se ucíme jazykum, jak je vyucujeme a jak v jazycích hodnotíme (SERRJ). (2002). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Zhao, J. (2008). The communicative functions of gestures in L2 speech. Arizona Working Papers in SLAT, 13, 1-17.