NOVÝ STRATEGICKÝ KONCEPT NATO A JEHO MOZNÉ IMPLIKACE PRO SCHOPNOSTI A POUZITÍ ACR/NATO NEW STRATEGIC CONCEPT AND ITS IMPLICATION FOR CAPABILITIES AND USE OF THE CZECH ARMED FORCES

Abstract

This study deals with NATO New Strategic Concept approved in Lisbon on 19th November 2010. It attempts to examine an implication of the Concept for the capabilities of the Czech Armed Forces. In the first part, the study describes a way that led to the New Concept with special regard to the years 1999-2010. It then analyses the key features of the New Concept, both from the political and military point of view. It is followed by a brief evaluation of relevant Czech strategic documents that are, unfortunately, not up to date. The study is concluded with an identification of the main areas, which Czech Armed Forces should focus on to meet the challenge of NATO New Strategic Concept. [PUBLICATION ABSTRACT]

Headnote

Received: 2 March 2011 Accepted: 8 April 2011 Published online: 15 June 2011

Available on WWW: www.defenceandstrategy.eu doi:10.3849/1802-7199.11.2011.01.086-100

Abstrakt

Clánek se zabývá Novým strategickým konceptem prijatým 19. listopadu 2010 v Lisabonu a jeho implikacemi pro pouzití ozbrojených sil CR a jejich schopností. V první cásti se pojednává o vývoji vedoucímu k Novému konceptu se zamerením na léta 1999-2010. Poté je uvedena analýza hlavních bodu konceptu z hlediska politického i vojenského. Strucne jsou hodnoceny ceské strategické dokumenty, které bohuzel nejsou vsechny zcela aktuální. Na záver jsme se pokusili urcit hlavní oblasti, na nez by se mely ceské ozbrojené síly zamerit pri adaptaci na nové podmínky uvedené v Novém strategickém konceptu.

Abstract

This study deals with NATO New Strategic Concept approved in Lisbon on 19th November 2010. It attempts to examine an implication of the Concept for the capabilities of the Czech Armed Forces. In the first part, the study describes a way that led to the New Concept with special regard to the years 1999-2010. It then analyses the key features of the New Concept, both from the political and military point of view. It is followed by a brief evaluation of relevant Czech strategic documents that are, unfortunately, not up to date. The study is concluded with an identification of the main areas, which Czech Armed Forces should focus on to meet the challenge of NATO New Strategic Concept.

Klícová slova

Nový strategický koncept NATO, Ozbrojené síly CR, schopnosti, Lisabon, komplexní prístup, politická smernice, Prohlásení o bezpecnosti Aliance, NATO 2020, Bílá kniha, Vojenská strategie

Keywords

NATO New Strategic Concept, Czech Armed Forces, Capability, Lisbon, Comprehensive approach, Comprehensive Political Guidance, Declaration on Alliance Security, NATO 2020, White book, Military strategy

ÚVOD

Strategický koncept Aliance je aktuálním doplnením zakládající smlouvy NATO. Aliance v nem promítá operacní a dynamické aspekty doby. Strategický koncept se zabývá konkrétní geopolitickou situací, tedy hrozbami a zpusoby, jak lze na tyto hrozby vojensky reagovat. Má nejméne tri základní funkce: dve vnitrní a jednu vnejsí. Jedna z vnitrních je shrnutí minulých rozhodnutí a aktivit a tím soucasne jejich zprehlednení a identifikování smeru vývoje za poslední léta od predeslého konceptu. Druhou vnitrní funkcí je promítnutí tohoto smeru do budoucnosti a urcení strategického smeru NATO. Po konci studené války zacal strategický koncept plnit i vnejsí funkci, funkci otevrené diplomacie.

Práve identifikaci hlavních operacních a dynamických aspektu doby, ve které Nový strategický koncept vznikl, se venuje podstatná cást práce. Tyto aspekty charakterizuje ut samotný zpusob vzniku Nového konceptu. Koncept vznikl pozdeji, net se predpokládalo, protote spojenci nebyli schopni dohodnout se na hlavních bodech. Práce proto pojednává i o vnitrní situaci v Alianci a snatí se identifikovat hlavní rozdíly mezi jednotlivými cleny. Situace v Alianci je do znacné míry dusledkem zmen ve vnejsím prostredí, které se stalo méne predvídatelným, objevují se nové hrozby. V dalsí cásti práce bychom chteli analyzovat nové prístupy Aliance k temto hrozbám a její potadavky na schopnosti clenských státu.

Pokud jde o analýzu rozvoje schopností a motností poutití ozbrojených sil CR, je situace slotitejsí. V soucasnosti totit neexistuje relevantní ceský dokument, který by na Nový strategický koncept reagoval. Pripravuje se Bílá kniha o obrane a Bezpecnostní strategie, ty vsak budou zverejneny at v prubehu roku 2011.

Na základe získaných informací se v záveru pokusíme nacrtnout, jaké implikace by mel mít Nový strategický koncept na poutití ceských ozbrojených sil se zamerením na ACR. Teprve cas ukáte, v jaké míre se budou nase závery prekrývat s pripravovanými oficiálními dokumenty.

STRATEGICKÉ KONCEPTY NATO 1950-1999

Od zalotení NATO v roce 1949 bylo vydáno sedm strategických konceptu. Nekteré z nich vznikaly snadno a samozrejme, kolem jiných se vedla delsí diskuse. Koncepty jsou nakonec schvalovány Severoatlantickou radou, ale neexistuje tádný predpis, kdo a jak má prijít s iniciativou nového konceptu. Casto to byly Spojené státy americké, které tlacily na nový dokument, avsak nekdy je tetké hlavního iniciátora identifikovat.

První Strategický koncept NATO byl prijat jit 6. ledna 1950 pod názvem Strategic Concept for the Defence of the North Atlantic Area". Jeho cílem bylo zajistit jednotu chápání smyslu Aliance a úkolu týkajících se obrany jejího teritoria. Podobne jako dalsí koncepty z období studené války byl velmi explicitní, cot dokumenty po roce 1989 být nemohou kvuli slotitejsímu usporádání sveta. Sovetský svaz byl jasným neprítelem a vojenské implikace a geografické ohranicení jednoznacné. Dokument z roku 1950 definoval zamezení agrese jako hlavní úlohu NATO a konstatoval, te síly NATO budou nasazeny pouze v prípade útoku. Zduraznoval schopnost provést strategické bombardování vsemi motnými zbranemi bez výjimky. Do poloviny roku 1954 mely být vytvoreny takové ozbrojené síly, které by odradily Sovetský svaz od útoku na spojence a v prípade takového útoku by byly schopny se bránit. Mezi základní body patrily potadavky na standardizaci a na proporcionální prispívání ke kolektivní obrane podle ekonomické síly clenu.

Druhý strategický koncept The Strategic Concept for the defense of the North Atlantic Area" byl prijat 3. prosince 1952 a prílis se neodlisoval od predeslého dokumentu. Reagoval na prijetí Recka a Turecka a cástecne i na korejskou válku.

Tretí strategický koncept The Overall Strategic Concept for the Defence of the NATO Area" byl prijat 23. kvetna 1957. Vylucoval vedení omezené války proti Sovetskému svazu. A i v prípade konvekcního sovetského útoku si NATO vyhradilo právo odpovedet atomovými zbranemi. Dalsím posunem bylo vnímání prostoru mimo území Aliance, plánování zacalo pracovat i s vývojem bezpecnostního prostredí vne tohoto prostoru. Byla to zrejme reakce na suezskou krizi a madarské události.

Ctvrtý strategický koncept The Overall Strategic Concept for the Defence of the North Atlantic Treaty Organization Area" byl prijat 16. ledna 1968 a obsahoval strategické úkoly, které pak zustaly v platnosti pres 20 let. Hlavními hesly se staly flexibilita" a eskalace". Význam flexibility spocíval v tom, te prípadný agresor nemute odhadnout odpoved Aliance, a tím i nebezpecí, které podstupuje. Eskalace pocítala se tremi úrovnemi protiopatrení. Adekvátní obrana odpovídající poutitým prostredkum protivníka, v dalsí úrovni to byla hrozba poutití atomové zbrane a nakonec vlastní atomový protiútok. Ctvrtý koncept reagoval na posuny, ke kterým doslo od prijetí tretího konceptu. Sovetský svaz vyrovnal nadvládu spojencu v atomových zbraních, evropstí spojenci se zacali více obávat sovetské hrozby a soucasne se objevovaly pochybnosti nekterých evropských státu o ochote Spojených státu amerických obetovat se pro Evropu. Zároven se ukázalo, te pres hrozbu nukleární odvety se Sovetský svaz pustil do ohrotování Západního Berlína a Aliance nebyla pripravena na opatrení, které by bylo pod úrovní totální války. Na strategii se podepsala i kubánská krize.

Pátým v rade a prvním po skoncení studené války byl Strategický koncept The Alliance's New Strategic Concept" prijatý 7. listopadu 1991. Zásadne se lisil od svých predchudcu. Poprvé nebyl utajovaným dokumentem. Obsírne se venoval obsahu pojmu bezpecnost. Jit nebyl konfrontacní, neprítel zmizel. Bezpecnost spojencu byla prvoradá, zabýval se vsak i bezpecností svých bývalých protivníku, usiloval o spolupráci a partnerství. Navrhoval omezení jaderných zbraní na co motná nejnitsí úroven.

Strategický koncept z roku 1999 The Alliance's Strategic Concept" byl revidovanou verzí konceptu 1991. Rozdílem jsou vyjmenované základní bezpecnostní úkoly. Tri zustaly stejné - bezpecnost, konzultace, odstrasení a obrana. Ctvrtým bodem bylo puvodne udrtení strategické rovnováhy v Evrope", cot byla pripomínka zbytku ruského vlivu v oblasti. V té dobe jeste formálne existovala Varsavská smlouva. V roce 1999 byla situace jiná a o strategické rovnováze v puvodním smyslu nemelo význam mluvit. Otázkou vsak bylo, jak a cím tuto mezeru nahradit. NATO se soustredilo na euroatlantický prostor, cot znamená více net území NATO, ale méne net globální NATO. Nakonec byla strategická rovnováha" nahrazena úkoly k udrtení bezpecnosti a stability v euroatlantickém prostoru" a bylo uvedeno krizové rízení a partnerství, spolupráce a dialog v euroatlantickém prostoru. Krizové rízení bylo zrejmým odkazem na clánek sedm Washingtonské smlouvy a na roli Rady bezpecnosti OSN. Ale stejne jako v roce 1949 nemelo NATO v úmyslu delegovat duletitá rozhodnutí na Radu bezpecnosti, slo spíse o verejnou diplomacii a zlepsení obrazu NATO pred mezinárodní verejností. V dobe prijímání dokumentu se stupnoval konflikt se Srbskem.

CESTA K NOVÉMU STRATEGICKÉMU KONCEPTU

Jit v roce 1999 si byla Aliance vedoma toho, te krizové situace mohou znamenat nasazení sil daleko od aliancních hranic, ale obecne se spíse soustredila na síly urcené pro kolektivní teritoriální obranu, a to v co nejmensích císlech. Tuto vec se snatil uvést na pravou míru dokument Comprehensive Political Guidence" (CPG) schválený v roce 2006 v Rize, který doporucil klást vetsí duraz na schopnosti, které by umotnily rychle reagovat na nepredvídatelné události. CPG zduraznil duletitost nasaditelnosti a udrtitelnosti a vyzval clenské zeme, aby se zabývaly více do hloubky krizovým rízením. Bylo to samozrejme vyvoláno zkusenostmi z Iráku a Afghánistánu. CPG byl predevsím vojenskou aktualizací, ale obsahoval dva body, které uvádely strategický kontext. A jit zde bylo motné videt urcitou dvoukolejnost, která je patrná i v Novém strategickém konceptu (NSC). Zatímco v prvním bode zmíneného kontextu, kde se mluví o motných ohroteních, jako jsou terorismus a sírení zbraní hromadného nicení, uvádí se ve druhé cásti mezi resení spolupráce NATO s OSN, EU a dalsími organizacemi. Tato první cást jako by byla vytatena z národní bezpecnostní doktríny USA, druhá cást je pak reakcí cásti evropských clenu podvázat samostatnou akceschopnost Ameriky.1

Rozdílnosti názoru v Evrope v té dobe ilustruje roztrtka mezi USA na strane jedné a Francií, Nemeckem, Belgií a Lucemburskem na strane druhé. Slo o vybudování samostatného evropského velitelství. Americký velvyslanec pri NATO tuto iniciativu oznacil jako jedno z nejvetsích ohrotení transatlantických vztahu. Priblitne ve stejné dobe, tedy pred istanbulským summitem, na kterém bylo zadáno vypracovat CPG, pohrozil ministr obrany Spojených státu odstehovat NATO HQ z Belgie jako reakci na snahu belgické levice prosadit stíhání podezrelých válecných zlocincu kdekoli na svete. To byl zrejmý útok na americkou suverenitu v této oblasti. Dalsím dukazem neshod byla 41. bezpecnostní konference 2005 v Mnichove a prohlásení nemeckého kanclére, budoucího reditele Gazprom, te NATO ut není tím místem, kde by spojenci chteli konzultovat a koordinovat své strategie".2 Brzy na to doslo v Nemecku k výmene politické reprezentace a jit na 42. bezpecnostní konferenci v Mnichove kanclérka Merkelová vyzvala k vytvorení nového konceptu. V tomto kontextu bylo prijetí CPG 2006 velkým úspechem. Presvedcení, te strategický kurz NATO se musí zmenit, prevládlo nad nemalou rivalitou. Bylo to i zásluhou tehdejsího generálního tajemníka NATO Jaapa de Hoop Scheffera a jeho zvýsené asertivity. Ale cesta k NSC vedla jeste pres dalsí dva dokumenty.

Puvodne mel být Nový strategický koncept schválen na sedesátiletém výrocním summitu v roce 2009, podobne jako byl predeslý dokument prijat na padesátiletém v roce 1999. Existuje nekolik duvodu, proc byl nový koncept opotden. Slo predevsím o výse popsané rozdíly v pohledu na Alianci mezi clenskými státy. Predcasné diskuse v rámci tvorby nové strategie by jen více prohloubily jit existující nejednotnost a navíc by ji jeste více odhalily pred verejností. Ale roli sehrála i politická situace ve Spojených státech, kde v lednu 2009 nastupoval nový prezident. A tak v roce 2009 vznikl jen dokument Declaration on Alliance Security" (DAS), prijatý na summitu Strasbourg-Kehl. Úkol zpracovat DAS byl zadán na bukurestském summitu v roce 2008, dokument mel artikulovat vize a úlohu Aliance ve svete nových hrozeb 21. století. Jit v té dobe se zacal projevovat optimismus ohledne motnosti dohodnout se na strategickém konceptu a práve z tohoto hlediska je DAS velice významný, pripravil NSC cestu. Dnes ut je vedlejsí, te i o obecná politická prohlásení na tomto dvoustránkovém DAS se svádely boje na nejvyssí úrovni do posledního okamtiku pred schválením. Poslední odstavec je nejzajímavejsí, obsahuje popis zpusobu tvorby nové strategie. Na rozdíl od predeslých strategií, které byly pripraveny Radou NATO, bylo tentokrát rozhodnuto, te za tvorbu dokumentu bude odpovedný generální tajemník (podobnost s tvorbou bezpecnostních strategií EU) s pomocí skupiny expertu. Výhodou takového resení byl fakt, te mensí skupina se dohodne snáze net velká (u konceptu z roku 1999 bylo 19 clenu, vcetne trí práve prijatých, zde jich bylo 26, pozdeji 28). Na druhou stranu mute být obtítné získat souhlas s dokumentem od zemí, které ve skupine expertu nejsou zastoupeny. Tyto obavy mely být rozptýleny cestováním skupiny po Alianci, kde o nové strategii diskutovala a prijímala návrhy. Ustanovením skupiny byl tét do jisté míry vyresen spor, má-li jít jen o upravenou strategii z roku 1999 nebo vytvorit dokument zcela nový. Nová strategie se mela vyporádat se dvema hlavními body. Tím prvním byla skutecnost, te od pádu telezné opony NATO zacalo plnit úkoly, které nebyly predpokládány v dobe vzniku Washingtonské smlouvy. Aliance se vyvinula

z eurocentristické v globální, bezpecnostní situace se stala méne prehlednou. Druhý bod byl více zameren na situaci uvnitr Aliance, kde byl zrejmý deficit v pozitivním vnímání jejích aktivit a v získávání politické podpory a zdroju pro vedení vojenských operací. To se jasne ukazovalo v afghánském angatmá. Slo, jinými slovy, o urcení úkolu Aliance a obhajobu její existence. Duvody pro existenci NATO pritom nejsou, jak bylo receno výse, vnímány vsemi jako samozrejmé. Jednou z alternativ ve stredne at dlouhodobém výhledu mohlo totit být i omezení role NATO na protipirátské operace, stabilizacní operace a na symbolickou úlohu pri prijetí tech balkánských zemí do západní komunity, které se jeste zcela nestaly jejími cleny. Urcité aktivity související s touto motností je motno videt ut dnes, ne vtdy je motné je chápat jako príklad specializace. Stredoevropané se snatí o bilaterální vztahy s USA. K bilaterálním dohodám dochází i uvnitr Evropy. Skandinávie a pobaltské státy konkretizují vojenskou spolupráci, Svédsko a Finsko vnímá Pobaltí v urcité míre jako sféru svého vlivu. Francie a Velká Británie se dohodly na vývoji prostredku pro obojtivelné operace, stredomorské státy mají dohody mezi sebou a také s UK, aby vyvátily ekonomickou závislost na Nemecku. Francie navíc uzavrela dohodu s Ruskem o prodeji ctyr kusu lodí typu Mistral, prestote je to proti bezpecnostním zájmum pobaltských spojencu. Rusko se bude podílet i na výrobe techto plavidel.

Pokud jde o postoje k NATO, rozdelují nekterí autori spojence do trí skupin3. Atlantisté - v cele s USA se chtejí orientovat na operace mimo Evropu a na netradicní hrozby, jako je pocítacová bezpecnost a terorismus. Potadují vetsí zapojení ze strany velkých evropských státu, predevsím pokud jde o výdaje na obranu. Soucasne jsou pro reformu soucasného systému, aby Aliance mohla alespon v nekterých prípadech jednat bez souhlasu vsech; tento bod se týká predevsím USA. Ne náhodou pochází generální tajemník vetsinou z této skupiny zemí. Evropské jádro, vedené tandemem Nemecko-Francie, chce více ovlivnovat neevropská angatmá, predevsím za úcelem omezování techto operací. Chtejí mensí a efektivnejsí Alianci, za tím se skrývá predevsím neochota utrácet za obranu. Rádi by videli více spolupráce s Ruskem a více konzultací s mezinárodními organizacemi, jako je UN, a tím omezit USA v motnosti vystupovat samostatne. A na rozdíl od Intermarium4 chtejí taková cvicení, která by nevysílala jasné signály okolí ohledne jednoty a pripravenosti Aliance poutít sílu. Intermarium - Stredoevropané chtejí predevsím ubezpecení o platnosti clánku 5 Washingtonské smlouvy, a to jak slovními ujisteními, tak práve jit zmínenými vojenskými cviceními. Na rozdíl od Atlantistu se zamerují predevsím na evropský operacní prostor. Na Rusko se dívají jako na zemi, jít se nedá duverovat. A rádi by videli rozsírení Aliance a posunutí jejích hranic dále na východ. Dalsí proces vedoucí k NSC mel tri cásti. Mel zarucit, te konecný dokument bude reflektovat siroké pole názoru. Dve první fáze, reflexi a konzultace, mela na starosti dvanácticlenná skupina expertu v cele s bývalou ministryní zahranicí Madeleine Albright. Jejím zástupcem byl Jeroen van der Veer, bývalý výkonný reditel Royal Dutch Shell. Experti ve skupine reprezentovali své odbornosti a ne clenské státy, i kdyt vnímání této skutecnosti mohlo být v praxi odlisné. V zásade se nejednalo o vojenské odborníky. Tato skupina zahájila cinnost 4. zárí 2009 a vydala pocátecní zprávu 3. prosince 2009. Experti byli pri své práci zahrnuti informacemi z mnoha stran. Príspevky pricházely z plánovací skupiny NATO, z vládních sekretariátu, z rady poradních týmu, vcetne evropských poradcu z vojenských kruhu. První fáze trvala zhruba do února 2010. Behem této doby se uskutecnila celá rada semináru v ruzných zemích, seminár v Praze se konal 12. ledna 2010 pod názvem NATO Strategic Concept: Response to Our Concerns". Druhá fáze, konzultace, trvala do jara 2010. Znovu se objítdela hlavní mesta clenu, ale v této fázi i tretích zemí: Egypta, Austrálie, Izraele, Japonska, Rakouska a dalsích. Konzultovaly se závery z první cásti procesu tvorby NSC. Výsledkem byla Zpráva skupiny expertu NATO 2020" z 17. kvetna 2010. Na jejím základe pak vedl generální tajemník NATO prípravu NSC. Draft dokumentu videli nejprve nejvetsí hráci NATO, generální tajemník se snatil najít podporu nejprve u nich. 17. zárí 2010 predlotil návrh dokumentu vsem clenum, v té dobe nebyl jeste zverejnen. Prijat byl 19. listopadu 2010 na summitu v Lisabonu.

NOVÝ STRATEGICKÝ KONCEPT NATO 2010 - STRATEGIC CONCEPT FOR THE DEFENCE AND SECURITY OF THE MEMBERS OF THE NORTH ATLANTIC TREATY ORGANIZATION ACTIVE ENGAGEMENT, MODERN DEFENCE"

Nový strategický koncept na první pohled nevypadá jako prulomový strategický dokument, spíse pusobí dojmem, te se zabývá jednotlivostmi soucasného operacního prostredí v kontextu domácí (aliancní) politické situace a ekonomické krize. Hrozby jsou napríklad definovány témer jako v roce 1999. Pri blitsím zkoumání lze ale nalézt pravou podstatu konceptu. Termín v názvu konceptu modern defence" napríklad není omezen jen na poutití technologických novinek. V konceptu se tím myslí jiné chápání bezpecnosti net je ta, která se zajistuje teritoriální obranou. V novém konceptu je teritoriální obrana cástecne upozadena, do popredí se dostává bezpecnost obyvatelstva a klícové infrastruktury rozprostrené v rámci aliancních hranic, ale v nekterých prípadech i za nimi. Méne durazu je tedy kladeno na obranu cáry rozdelující prostor na vnitrní a vnejsí. Ale i v této nové strategii mají nové technologie klícové místo.

Nový strategický koncept uvádí tri základní úkoly. Je to kolektivní obrana a odstrasení, zde jde predevsím o clánek 5 Washingtonské smlouvy. Dále je to krizové rízení, které se zabývá politickými a vojenskými nástroji, které lze poutít ve vsech fázích krize, tj. pred jejím vznikem, v jejím prubehu a po jejím skoncení. Tretím základním úkolem je spolecná bezpecnost (cooperative security), mající na mysli zapojení neclenských státu a institucí, odzbrojení a zamezení sírení zbraní a otevrení Aliance vsem evropským demokraciím dosahujících kompatibilní úrovne s NATO. K temto trem základním úkolum jsou prirazeny tri dalsí. Je to zlepsení vztahu s Ruskem, nukleární strategie, dialog a strategické diskuse s partnery z celého sveta.

Prijatý dokument také identifikuje devet základních hrozeb.

1. Konvencní útok na území Aliance. Je nepravdepodobný, ale nesmí byt ignorován.

2. Roste nebezpecí v oblasti balistických strel.

3. Sírení jaderných zbraní a dalsích zbraní hromadného nicení. Zde je souvislost i s predeslým bodem.

4. Mezinárodní terorismus.

5. Rozpadající se ci jit zhroucené státy. Odtud nakonec terorismus vetsinou pochází.

6. Na významu nabývají pocítacové útoky.

7. Energetická bezpecnost, která mute ovlivnit tivot spolecnosti a prosperitu Západu jako nikdy predtím.

8. Hrozba z oblasti nových technologií.

9. Dusledky zmen v tivotním prostredí.

Pri príprave dokumentu byla zrejme úplne nejduletitejsí diskuse o clánku 5. V politické rovine NSC jednoznacne potvrdil klícový význam clánku. Ale slo i o správné chápání útoku na jednoho nebo více clenu Aliance", cot v dobe pocítacových útoku a energetického vydírání není jednoduchá otázka. Resilo se i to, mute-li být preventivní útok povatován za obranu a mute-li Aliance v rámci obrany svého území zasahovat v zahranicí. V samotném konceptu nenajdeme explicitní odpovedi na tyto otázky, nicméne v dokumentu se hovorí o teritoriální obrane jako o jednom z hlavních úkolu NATO a termín moderní obrana zduraznuje operabilitu a nasaditelnost v zahranicí. V této souvislosti se uvádejí konvencní vojenské konflikty, byt za úcasti balistických strel, na prvním míste. Teprve pak následuje terorismus a stabilizace rozvrácených regionu. Afghánský konflikt je zmínen velmi strucne. Nicméne v kapitole týkající se krizového managementu se prímo ríká, te krize a konflikty za hranicemi NATO mohou zpusobit prímé ohrotení bezpecnosti území a obyvatel Aliance". NATO je ochotno zúcastnit se vojenské intervence a normalizace situace v zahranicí, je-li to v zájmu bezpecnosti spojencu. NATO tak zustává regionálním spolecenstvím s globálním záberem".5

Vedle nových hrozeb, jako jsou terorismus a pocítacový terorismus, se stávají méne jasnými motnosti pro poutití jaderných zbraní. Namísto snitování poctu jaderných zbraní se objevují návrhy na úplné odzbrojení. Nemecko vyslovilo prání zbavit se v budoucnu jaderného arzenálu na svém území. Nová strategie deklaruje zájem o svet bez jaderných zbraní, ale odmítá se techto zbraní vzdát jednostranne a podminuje dalsí kroky konkrétní vstrícností Ruska v této oblasti. Bylo to vubec poprvé, kdy se ve strategickém konceptu objevila motnost vzdát se jaderných zbraní, i kdyt jen podmínene. Navíc se ponekud omezuje rozsah duvodu vedoucích k jejich poutití. Jaderné zbrane NATO by mely pusobit predevsím jako odstrasení a mely by propojit obranu Evropy s obranou USA. Nekterí mluví i o zajistení zatatení USA do prípadného jaderného konfliktu na evropském kontinente. To se týká predevsím taktických zbraní a nosicu (F-16 nebo Tornádo) v Belgii, Nemecku, Itálii a Nizozemsku. Duletitým aspektem je podíl na výhodách i nebezpecích vyplývajících z umístení techto zbraní.

Samotný text zabývající se v NSC jadernou strategií není obsáhlý a je kratsí net v konceptu z roku 1999. V zásade existují dve interpretace této skutecnosti. Podle té první se tím potvrzuje prístup známý jit z predeslého dokumentu a NSC jen udrtuje status quo. Ta druhá mluví o opaku, tedy o motnosti posunu v otázce jaderných zbraní, a argumentuje slotitostí jednání v prubehu príprav NSC. Krátkost kapitoly se vysvetluje tím, te se hlavní hráci nedokázali na více bodech domluvit. Zatímco nekterí clenové by rádi omezili úlohu jaderných zbraní, jiní si zmenu neprejí. V tomto ohledu proti sobe stojí Nemecko, jehot soucasná politická reprezentace by se ráda zbavila amerických jaderných hlavic na svém území, a Francie, která trvá na svém národním jaderném odstrasení a podporuje nukleární NATO, prestote se dosud neúcastní ani jednání jaderné plánovací skupiny. Na schuzce ministru zahranicních vecí NATO v Tallinu se v cervnu 2010 Aliance dohodla na jednotném vystupování ohledne jaderné strategie a prijala návrhy ministryne USA, které se pozdeji v podstate objevily v NSC.6 Dalsí jednání ohledne postoje NATO k nukleárním zbraním bude probíhat v roce 2011.

Jit ve strategii z roku 1991 byla zahrnuta protiraketová obrana, a to predevsím jako obrana proti motnému útoku ze smeru Blízký východ. V nové strategii se explicitne mluví o plánu vybudovat schopnosti k úspesné ochrane území a obyvatelstva pred balistickými strelami. Nepredpokládá se tádné dalsí bilaterální vyjednávání ohledne tohoto bodu, nicméne by melo jít o systém aktivní spolupráce s Ruskem. Zdá se, te interpretace této spolupráce je v Rusku jiná net v Alianci. Rusko mluví o prímém zapojení do systému, cot zjevne nebude ten prípad. Proti ruské interpretaci se ohradili celní predstavitelé stredoevropských státu. Ackoliv se v minulosti casto uvádel Írán jako hlavní akcelerátor budování raketové obrany (cot casto bylo vnímáno jako snaha být laskavý k Rusku), samotný Írán v dokumentu citován není, cot je i výsledkem tureckého lobbingu (Turecko má energetické vazby na Írán). Ale Írán není jmenován i proto, te nová strategie se snatí neoznacovat potencionální protivníky. Tím vytvárí více prostoru pro jednání. NATO tedy pravdepodobne prijme Ballisstic Missile Defence System" (BMDS) a rozmístí v zatím nespecifikovaném poctu zemí interoceptory. Systém by mel být funkcní v roce 20157. Vedle konvencních a jaderných zbraní se podle nekterých interpretací stává protiraketová obrana dalsím pilírem aliancních schopností.

Cást dokumentu týkající se Ruska by nemela zklamat tádnou ze stran, jedná se o kompromis mezi názorovými proudy uvnitr Aliance. Chování Ruska a situace v Rusku zdaleka neodpovídá obrazu blízkého partnera NATO a clena Rady NATO-Rusko (2002). Máme na mysli ruské náznaky energetického vydírání východní a strední Evropy, válku v Gruzii a následnou okupace Jitní Osetie a Abcházie, nemluve o podivných útocích na ruské novináre. Na druhou stranu si Aliance uvedomuje, te je z bezpecnostního hlediska lepsí snatit se mít Rusko na své strane a podle toho jsou zvoleny i formulace ve strategii.

V mnoha mezinárodních krizích se nelze dobrat resení bez ruské úcasti. Proto nová koncepce deklaruje spolupráci NATO-Rusko jako strategickou, spolupráce mute prinést výhody pro obe strany na poli boje proti terorismu, pasování drog a potlacení pirátství. Úcast ruského prezidenta na summitu nelze vsak povatovat za víc net symbolické gesto. Je to samozrejme i urcitý zpusob komunikace NATO s vnejsím svetem, podobný pohled by mel být i na pasáte konceptu zabývající se Ruskem. Nemeli bychom zapomínat, te v ruské vojenské doktríne z února 2010 jsou uvedeny mezi nebezpecími pro ruské bezpecnostní zájmy mimo jiné i snaha NATO stát se globálním bezpecnostním aktérem, rozsirovaní NATO, rozsirování vojenské infrastruktury NATO k ruským hranicím, vmesování se do vnitrních záletitostí sousedních zemí, výstavba systému protiraketové obrany, demonstrace vojenské síly (cvicení) na územích sousedících s Ruskem nebo jeho spojencu.

Co se týce postoju clenských zemí k Rusku, rozlisuje Nicu Popescu a Mark Leonard8 pet skupin zemí, i kdyt se soustredí predevsím na politické kolbiste EU. Jsou to trojstí kone" (Kypr, Recko), kterí casto brání zájmy Ruska a jsou ochotni i vetovat nekterá rozhodnutí, strategictí partneri" (Francie, Nemecko, Itálie, Spanelsko), jit se tesí zvlástním vztahum s Ruskem, prátelstí pragmatici" (Rakousko, Belgie, Bulharsko, Finsko, Madarsko, Lucembursko, Malta, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko), kterí nekdy povysují obchodní zájmy nad politické, chladní pragmatici" (Ceská republika, Dánsko, Estonsko, Irsko, Lotyssko, Nizozemsko, Rumunsko, Svédsko, UK), jit se také zamerují na obchodní zájmy, ale nekdy kritizují ruská lidská práva a podobne, nakonec noví studenoválecníci" (Litva, Polsko), kterí mají at neprátelské vztahy s Ruskem a neváhají blokovat vztahy s ním.

Rozsirování NATO jit nepatrí mezi hlavní priority, cot je urcitý posun oproti situaci pred deseti lety. Ukrajina a Gruzie byly velice blízko prijetí na bukurestském summitu 2008, cot se i pro odpor Nemecka a Francie nestalo, a dalsí vývoj tyto kandidáty odsunul na vedlejsí kolej. Makedonie zase nebyla prijata kvuli obstrukcím Recka. A tak v roce 2009 vstoupily do NATO jen Chorvatsko a Albánie. Více net rozsirování se nová strategie venuje institutu partnerství. V globálním svete nelze bez partnerských státu a institucí zabezpecit efektivní ochranu euroatlantického prostoru. Konkrétne je zmíneno OSN a EU a jit existující programy, jako jsou Partnerství pro mír, Stredomorský dialog, Istanbulská iniciativa pro spolupráci. Demokracie a západní hodnoty obecne nejsou v kontextu partnerství nijak zvlást zduraznovány, Aliance tím zrejme naznacuje vstrícnost smerem k Cíne a autoritativním retimum na Stredním východe.

Predstavitelé NATO se shodli na potrebe zpracování politické smernice pro dalsí transformaci Aliance a zlepsení obranných schopností nutných k naplnení hlavních bodu dokumentu. Byl odsouhlasen lisabonský balícek" nejduletitejsích schopností, které musí být rozvinuty. Prioritu mají schopnosti související s probíhajícími operacemi a soucasnými hrozbami, jako je ochrana proti IED, navýsení poctu velkých vrtulníku, spolecná logistika a zdravotní podpora, efektivní sdílení zpravodajských informací a informacních systému, zlepsení systému velení a rízení a rozhodovací systém a v neposlední rade jit zminovaná protiraketová obrana a schopnosti na poli pocítacové bezpecnosti. NATO bude potrebovat flexibilní, rozmístitelné, sítove propojené a udrtitelné síly schopné plnit celé spektrum aliancních úkolu za prijatelnou cenu. K dosatení potrebných schopností musí zeme NATO zastavit pokles výdaju na obranu. Prípadná specializace je prirozene spojena s ochotou prijmout nekteré schopnosti od spojencu.

Aby mohly být úkoly obsatené ve strategickém konceptu splneny, mela by být zmenena i administrativní struktura NATO. Jde o revizi struktury velitelství, stábu a dalsích institucí, k tomu lze pridat i snahu soucasného generálního tajemníka zefektivnit existující vojenské a civilní struktury. Prijatý rámec pro tyto zmeny pocítá se snítením poctu velitelství z jedenácti na sedm, snítení poctu o 35 %, cot znamená asi o 5000 lidí na konecný stav 9000. Konecná konkrétní rozhodnutí se ocekávají behem roku 2011. Celkový pocet dalsích agentur NATO bude redukován ze ctrnácti na tri.

Velký prostor se venuje oblasti pocítacové bezpecnosti. Aliance se zamerí na detekování, vyhodnocování a prevenci pocítacových útoku, na obranu proti nim a konsolidaci po takových útocích. Aliancní Computer Incident Response Capability" by mel dosáhnout operacních schopností do roku 2012, kdy budou vsechny systémy NATO spadat pod jednotnou ochranu. Deklarace ze summitu v Lisabonu zduraznila zanesení pocítacové dimenze konfliktu do strategie a podporuje rozvoj techto schopností u jednotlivých clenských státu. Severoatlantická rada by mela do poloviny roku 2011 vyhotovit pocítacovou obrannou politiku a akcní plán pro její implementaci.

Nekteré aliancní zeme se stanou více závislé na zahranicních dodavatelích energie a v nekterých prípadech i na zahranicních rozvodných sítích. Cím dál tím vetsí podíl energie se dopravuje na velké vzdálenosti. Z toho vyplývá vetsí pravdepodobnost prerusení energetických toku. NATO si musí vytvorit nástroje, jak tomuto nebezpecí celit. Nicméne vetsina státu NATO je z evropského kontinentu a NATO zrejme prenechá velký díl odpovednosti za energetickou bezpecnost EU. Mute tak v budoucnu jít o príklad vzájemného doplnování NATO a EU. Zvláste stredoevropské zeme se obávají, te neprevládne energetická strategie zalotena na trhu a te i v budoucnu bude energie soucástí geopolitického vyjednávání.

Jeden ze záveru lisabonského summitu je komplexní prístup k operacím, který se má aplikovat zejména pri nasazení v zahranicí. Komplexním prístupem se myslí meziresortní spolupráce pri zajistování bezpecného prostredí, správy a rozvoje sluteb, poradenství a zdroju s hostitelskou zemí nebo regionem, spojeneckými nebo partnerskými vládami a vládními i nevládními institucemi. Aby byl komplexní prístup úspesný, musí se plánovat na správné úrovni, v zásade odshora dolu, od strategické úrovne na taktickou. Plánování na velitelství by se mel úcastnit civilní element, aby se vyutilo výhod rozdílných prístupu a posílila se jednota vojenského a civilního prvku. Spolupráce napríc odbornostmi je také tádoucí. Samotná spolupráce by mela zacít s dostatecným predstihem pred zahájením samotné operace, aby se mohly vytvorit osobní vztahy a doslo k lepsímu pochopení jit zmínených rozdílných prístupu. Soucasne se musí mezi zúcastnenými, tzn. mezi NATO a dalsími institucemi, jako je napr. OSN, Africká unie nebo Evropská unie, vytvorit jednotný pohled na duvody a úkoly operace. NATO musí vydávat jednotné signály ohledne operace, které jsou srozumitelné katdému v prostoru operace, partnerum i protivníkovi, také domácímu publiku. Ty musí být v case nemenné. Je skutecností, te mezinárodní a nevládní organizace pracují odlisným zpusobem a jejich komunikace s okolím je také jiná. Presto tu nesmí dojít ke konfliktu.9

Nekterí clenové Aliance puvodne nesouhlasili s rozsírením pusobnosti NATO na tomto poli. Argumentovali, ze NATO se tím stává jeste více zahranicnepolitickým hrácem, cot je role, která lépe slusí EU.

VZÁJEMNÉ DOPLNOVÁNÍ NATO A EU VE VOJENSKÝCH SCHOPNOSTECH

Soucasná diskuse o zlepsení spolupráce NATO a EU se vede tremi základními smery - politické diskuse, diskuse vztahující se k soucasným operacím, jako je Afghánistán a Balkán, a konecne ty, které se týkají budoucích schopností. Rozvoj schopností EU a NATO zrcadlí rozdílné priority a postupy. EU má více institucí a má sirsí záber, zameruje se více na civilní sféru, net je tomu u politicko-vojensky zamereného NATO. Práve u civilních schopností dochází v novém konceptu NATO k posunu, nová strategie se po zkusenostech v Iráku a v Afghánistánu v tomto ohledu priblítila Evropské CSDP, kdy se ukázala nutnost techto schopností pri stabilizaci a rekonstrukci. Na druhou stranu se NATO soustredí na schopnost vojensky reagovat na soucasné i budoucí bezpecnostní výzvy. V tomto ohledu mute být EU sice ambiciózní, ale ve skutecnosti málo efektivní, zvláste v dobe mensí hospodárské prosperity. Plány NATO a EU se ve vojenské oblasti nekdy prekrývají a nyní se motnost dublování mute prenést i na civilní schopnosti. Jednotlivé státy NATO (a EU) mají jednu armádu, která vsak mute být poutita pro národní úcely, pro plnení úkolu NATO a pro plnení úkolu EU. Potadavky na rozvoj schopností národních armád se tak mohou rozcházet. Tomu by melo být zabráneno, v novém konceptu se mluví o doplnování NATO a EU. Reakce predstavitelu EU nasvedcují, te také vnímají nový dokument tímto zpusobem. K lepsí spolupráci dopomutou i napjaté státní rozpocty. Na druhou stranu ji mohou ohrozit obavy EU, te v obranném plánování bude ohrotena její autonomie zkusenejsím NATO.

Koordinace rozvoje schopností probíhá v rámci skupiny NATO-EU Capability Group", která se schází nekolikrát do roka. Jde o setkání relativne jednolitého NATO a zástupcu jednotlivých státu jako reprezentantu EU. Predevsím na strane EU je slotité dojít k jednotnému postupu pri jednáních. Ke zlepsení dialogu by snad prispela dohoda mezi NATO a EDA. Je zajímavé, te dohoda Berlin+ z roku 2003 v zásade nepocítá s vyutíváním schopností EU ze strany NATO. Dokud bude trvat divergence názoru na budoucnost evropské bezpecnosti, bude trpet spolupráce NATO-EU po vsech stránkách. Skupina státu vedená Velkou Británií se staví za NATO, mensí CSDP a jasne rozdelené kompetence. Na druhé strane je skupina kolem Francie s vizí velké CSDP s podporou rozvoje ciste evropských vojenských schopností a minimální spolupráce NATO-EU.10 Faktem je, te se ministri obrany EU na schuzce v belgickém Gentu 9. prosince 2010 shodli na tak zvaném gentském rámci, o kterém ve stejném meste jednali jit v zárí 2010. Clenské zeme EU budou analyzovat své schopnosti, aby mohly ríci, které si ponechají pro národní úroven, kterými budou prispívat do spolecného bazénu" schopností, a nakonec uvést ty, kterým se jit nebudou na základe specializace dále venovat. Teoreticky by to mohla být cesta, jak získat efektivnejsí vojenské schopnosti za méne penez tak, jak je to navrteno v Lisabonské smlouve pod názvem Permanent Structured Cooperation".

ÚCAST CR NA PRÍPRAVE NOVÉHO STRATEGICKÉHO KONCEPTU

Diskuse o NSC probíhaly v CR v dobe prípravných prací jen v pomerne úzké odborné komunite, cot bylo zaprícineno permanentním predvolebním bojem a povolebním vyjednáváním v letech 2008 at 2010. Ani vláda, ani nikdo z vedoucích predstavitelu pred prijetím koncepce nezaujal jasné stanovisko. Ceská reprezentace se marne pokousela zaradit do skupiny expertu zabývajících se prípravou konceptu tehdejsího místopredsedu vlády a ministra pro evropské záletitosti Alexandra Vondru. Krome této iniciativy slo jen o malý verejne deklarovaný zájem o budoucnost NATO. Bylo tomu tak z nekolika duvodu. Ceská republika byla zamestnána evropským predsednictvím a v dobe prípravy konceptu padla Topolánkova vláda. Úrednická vláda mela funkci ciste udrtovací a navíc nebyla typicky euroatlantická. Z techto duvodu CR nevystupovala aktivne ve prospech iniciace rozhovoru na téma nového NSC. Pred summitem Strasbourg-Kehl jsme nezastávali tádný zásadní postoj, snad krome jednoho bodu, a sice te o transformaci NATO by meli jednat clenové Aliance bez ruského vmesování. Vetsinovým názorem v CR bylo presvedcení, te pres menící se vnejsí geopolitické podmínky by se NATO melo soustredit na odstrasování a na obranu teritoria. Soucasne by Evropa nemela oslabovat americké spojenectví, cot se nevylucuje s odpovedným prístupem k obrane svého území. Predevsím pravicové strany zduraznovaly, te NATO by melo zustat zárukou globální stability a nepremenovat se v platformu podobnou OSCE (snahy o tento scénár se zde objevují od konce studené války), jak by si prála cást levice (CSSD, komunisté by chteli zrusení NATO). Pres jit zminovanou malou nebo neprítomnou diskusi byla tvorba nového konceptu duletitá, protote zde byl predpoklad získání odpovedí na nekteré duletite otázky, napríklad vztah mezi clánkem 5 a zahranicními operacemi a zpusob utití jaderného odstrasení. Jeden bod pozdeji zarazený do NSC vsak byl v CR diskutován více net kdekoli jinde. Slo o protiraketovou obranu, puvodne plánovanou jako americký MD program mimo aliancní struktury. Rozhodnutí zúcastnit se tohoto programu bylo motivováno jednak hledisky vojenskými, jednak geopolitickými. Vojenská hlediska zohlednovala obavy pred motným útokem ze strany zemí, mezi které patrí napríklad Írán, geopolitická byla snahou definitivne a jasne odpovedet na ruské ambice mít vliv na dení ve strední Evrope. Prehodnocení techto plánu ze strany USA bylo pro ceskou pravicovou reprezentaci zklamáním, a to predevsím proto, te k tomu doslo v souvislosti s vývojem rusko-amerických vztahu. Dalsím casto zminovaným tématem je energetická bezpecnost. Prestote panuje obecný souhlas, te tato otázka se má resit v rámci EU, CR hledá podporu i u USA. Týká se to ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan. V CR panuje shoda v otázce rozsirování NATO, a to predevsím o zeme západního Balkánu. U Gruzie je videt u levice vetsí rezervovanost kvuli postojum Ruska. Soucasne je tu ale snaha jasne definovat hranice Aliance a rozsirováním jeste více nerozmelnit ideologickou jednotu NATO. CR podporuje spolupráci a vzájemné doplnování EU a NATO. Také zde jsou patrné rozdíly mezi pravicí a levicí, pravice zduraznuje, te evropské ambice nesmí být na úkor NATO, levice by ráda videla vetsí CSDP a verí, te alespon cástecne mute EU prevzít úlohu NATO. Pokud jde o Rusko, urcité obavy z chování a postoju Ruska lze najít jit v roce 2002 (Rada NATO-Rusko). Týká se to i postoju nekterých clenu NATO, kterí s Ruskem navázali vztahy nadstandardní ve srovnání s hlavním aliancním proudem. Dalsím duvodem je americká politika smerem k Rusku a jit zminovaný posun v protiraketové obrane, do nít jsme vlotili nemalý politický kapitál. V neposlední rade je to vývoj na Ukrajine a na Kavkaze. Pro CR by byla výhodná jednota v prístupu k ruské otázce a jednotná vyjednávací pozice na rade NATO-Rusko, a tato jednání by mela být mnohem rozhodnejsí.

SCHOPNOSTI ACR V CESKÝCH DOKUMENTECH

V roce 2006 zacaly práce na strategickém dokumentu Dlouhodobá vize resortu MO", tedy v dobe prijetí CPG. Dokument byl schválen v roce 2008, tudít v roce bukurestského summitu a aktualizace bezpecnostní strategie EU. Dlouhodobá vize resortu MO udává základní kurz pro rozvoj schopností ACR nutných pro realizaci obranné politiky CR v dalsích dvaceti letech. Definuje ctyri oblasti strategických priorit: výstavba funkcního systému obrany státu, výstavba nasaditelných a interoperabilních sil, zajistení efektivní organizace rízení a velení a kompetentní a motivovaní lidé. Na této úrovni dokument neresí konkrétní kroky vedoucí k naplnování vize, k tomu sloutí dalsí dokumenty. Byla to Smernice ministryne obrany pro plánování cinnosti a rozvoje resortu MO na roky 2009-2014, prijatá v dobe tvorby Vize na konci roku 2007. Stanovila úkoly, priority a predevsím zdroje pro plnení strategických cílu. Smernice ministryne byla dále rozpracována do Strednedobého plánu cinnosti a rozvoje resortu MO na roky 2009-2014. Mezi strategické cíle resortu obrany patril: funkcní systém obrany státu ve spolupráci

s ostatními prvky státní správy a zajistení dostatecné úrovne jeho schopností s motností jejich rozvoje pri zmenách bezpecnostní situace; výstavba nasaditelných a interoperabilních sil schopných spolupracovat se spojenci v celém spektru operací (vcetne bojové cinnosti vysoké intenzity) v nárocných geografických a klimatických podmínkách a kulturne odlisném prostredí; rozvoj ACR jako efektivne rízené organizace s jednoduchou a adaptabilní organizacní strukturou; získání a udrtení kompetentních a motivovaných lidí; dokoncení dislokace s ohledem na operacní schopnosti a sociální stránku veci; realizace moderní infrastruktury. Takto definované cíle umotnují rozvoj schopností nutných pro resení nejpravdepodobnejsích bezpecnostních rizik, jako je terorismus, proliferace zbraní hromadného nicení, nestabilní a zhroucené státy a problém spojený s energetickou bezpecností. Pro prípad nepravdepodobných, ale velmi nebezpecných scénáru ohrotujících bezpecnostní zájmy CR ve znacné míre se pocítá se vcasnou identifikací smerování k takové situaci a s dostatkem casu na rozvoj potrebných schopností. Dne 29. listopadu 2010 rozhodla Bezpecnostní rada státu o zpracování nové bezpecnostní strategie. Mela by být hotová v léte 2011 a nahradí strategii z roku 2003. Dne 1. února 2011 probehl v prostorách CEVRO první ze dvou semináru, které jsou soucástí prípravy aktualizace dokumentu. Druhý seminár se uskutecní v breznu. Semináre se úcastní zástupci akademických pracovist, experti politických stran, novinári venující se dané problematice, zástupci státní správy a poslanci a senátori.

Jako základní strategický dokument urcující zpusoby výstavby ACR a její poutití je chápána Vojenská strategie. Vychází z aktuální bezpecnostní situace a z dokumentu NATO a EU, které se problematikou zabývají. Je zrejmé, te Vojenská strategie, schválená v roce 2008, nereflektuje NSC. (Její nová verze zrejme ponese název Obranná strategie"). Vojenská strategie 2008 nepocítá s výstavbou velké armády pro konflikt velkého rozsahu a intenzity. V tomto ohledu bezpecnostní situace umotnuje podstoupit jen malou míru rizika, kdyt se ACR bude soustredit jen na nejpravdepodobnejsí scénáre jejího poutití. Schopnosti byly zamereny na ochranu bezpecnostních zájmu CR, a to hlavne mimo území republiky. Prípravy na prípadnou nutnost nárustu sil pri zhorsení situace mely být reseny co nejúsporneji. Prehodnocovala se potreba udrtovat velký pocet vojenské techniky, zbraní, materiálu a potreba výcviku záloh ve vetsím rozsahu. Soucasne vsak mají být pripraveny projekty umotnující nárust sil. Vseobecná branná povinnost je stále hlavním principem systému obrany státu. Mela by být zabezpecena jak obrana vlastního území, tak i prípadný príspevek CR v rámci clánku 5. Washingtonské smlouvy. Vlastní obrana na druhou stranu zase pocítá s úcastí NATO. Nastavená úroven politicko-vojenských ambicí pocítá v prípade ozbrojeného konfliktu, který by ohrotoval svrchovanost a celistvost státu, s nasazením vsech sil a prostredku vcetne povolání záloh. Pro operace podle clánku 5 (a bez bezprostredního ohrotení vlastní suverenity) CR poskytne síly v souladu s obrannými plány NATO. Jádrem techto sil má být brigádní úkolové uskupení zalotené na mechanizované brigáde stredního typu. V tom prípade by byla ochrana vzdusného prostoru zabezpecena v rámci systému NATO. CR se mute v prípade dohody zapojit do systému protiraketové obrany. CR má být schopna prijmout na svém území spojenecké armády. Pri úcasti CR v misích (mimo clánek 5) by byly nasazeny mechanizované jednotky, speciální síly, tenijní, zdravotnické a CBRN jednotky, dopravní a taktické letectvo a Vojenská policie.

V prípade soubetných operací má být CR schopna nasadit brigádní úkolové uskupení bez rotace, praporní úkolové uskupení s rotací po sesti mesících a at na jeden rok poskytnout brigádní velitelství, rotní úkolové uskupení na sest mesícu s rotací nebo letecký ekvivalent na tri mesíce bez rotace, praporní uskupení urcené pro NRF nebo EU BG, ale jen v dobe, kdy není nasazeno brigádní úkolové uskupení. Nad rámec tohoto výctu by mela být CR schopna vysílat speciální týmy nebo uskupení, expertní týmy pro výcvik a poradenství, mít úcast v mezinárodních stábech a podobne. ACR musí být schopna úcastnit se na území CR resení krizových situací nevojenského charakteru. Jde o podporu Policie CR a o Integrovaný záchranný systém, kam by mely být vyclenovány síly v nezbytném rozsahu a podle dostupnosti. Pro humanitární a záchranné operace mimo území CR má ACR poskytnout podle motností napr. letecké prepravní kapacity. Aby ACR mohla plnit takto definovaný rozsah úkolu obsatených ve Vojenské strategii 2008, musela by dosáhnout urcitých kvantitativních i kvalitativních ukazatelu. V soucasné dobe nemá ACR schopnost splnit vsechny úkoly v plném rozsahu. Predpokládá se, te by této schopnosti mohla dosáhnout v roce 2018. Dalsí cestou mute být snítení úrovne politicko-vojenských ambicí CR v kontextu snitování zadlutenosti a omezování státních výdaju. To by ale znamenalo prehodnocení motných rizik, která by snítení úrovne ambicí prineslo CR a spojencum.

Na jare 2011 bude predstavena námestkem ministra obrany a jeho týmem Bílá kniha o obrane. Jde o zásadní koncepcní materiál zabývající se ACR s výhledem na 10 at 15 let. Bude mít devet kapitol: východiska; strategické prostredí; role a funkce ozbrojených sil CR; obranné plánovaní a rozvoj schopností; financní rámec a systém ekonomického rízení resortu; akvizice a hospodarení; personální problematika, výchova, vzdelávání a vojenské skolství; organizacní zmeny v resortu MO; plán praktické realizace Bílé knihy. Na Bílou knihu bude krome bezpecnostní strategie navazovat i strednedobý plán na období 2012 at 2016. Práce na Bílé knize je konzultována s ministerstvem zahranicí, které zpracovává zmínenou bezpecnostní strategii. V diskusích o Bílé knize panuje obecná shoda, te s omezenými zdroji se ACR specializaci nevyhne. Nesmí vsak docházet k tomu, te se projekt po nekolikaletých investicích opustí, jako se to stávalo v minulosti. Nutnost specializace vybízí ke spolupráci s dalsími státy, urcité jednání probehlo i se Slovenskem. Úcast civilní sféry na príprave dokumentu zase zapadá do konceptu komplexního prístupu k operacím.

ZÁVER

Nový strategický koncept NATO je pro Ceskou republiku predevsím velmi dobrou zprávou na politické úrovni. NATO se nevzdává své klícové role pri zabezpecování obrany a bezpecnosti euroatlantického prostoru a jednoznacne se prihlásilo k clánku 5 Washingtonské smlouvy. Nezapomíná se ani na individuální bezpecnostní problémy clenu, které nejsou hned vnímány stejne intenzivne ostatními cleny. K akcentaci techto obav se budou vyutívat konzultace v rámci clánku 4. Partnerství s Ruskem, téma citlivé zejména pro Stredo- a Východoevropany, nezabírá v NSC více místa, net je nezbytne nutné. Príznivé závery lisabonského summitu nelze brát jako samozrejmost, vezmeme-li v úvahu siroké spektrum postoju k úlohám NATO mezi jejími cleny. Týká se to i aliancní jaderné strategie a protiraketové obrany. Ceská diplomacie musí být na tomto poli aktivní i v budoucnu.

V rovine vojenskopolitické uvádí Nový strategický koncept nekolik nových hrozeb a zasazuje je do soucasného geopolitického kontextu. Navrhuje nové prístupy k omezení rizik a resení krizí. To se neobejde bez budování nových schopností armád NATO za soucasného udrtení vetsiny schopností dnesních. Týká se to samozrejme i ACR, pokud CR chce být i nadále platným a uznávaným clenem Aliance.

Rozsah a spektrum schopností ACR nemute pokrýt vsechny potadavky NATO, ambice CR se musí vejít do daného zdrojového rámce. Vetsina spojencu je ve stejné situaci. Jediná cesta pro NATO jako celek, jak nerezignovat na zahranicnepolitické a vojenskopolitické ambice, je specializace armád clenských státu.

Touto cestou se tedy musí vydat i CR a její armáda. Konkrétní smer a hlavní kroky vedoucí ke specializaci a rozvoji schopností ACR obecne musí být zakotveny v základních bezpecnostních dokumentech. K jejich zverejnení dojde behem letosního roku. Nemely by se opakovat chyby z minulosti. Pocet prioritních projektu by mel být utsí, ale o to více bychom se na ne meli soustredit. K zásadním zmenám priorit by nemelo docházet, pokud nedojde k neocekávanému vývoji v oblasti bezpecnosti. K tomu by mohla prispet celospolecenská diskuse o bezpecnostních otázkách a rozvoji schopností, tzn. za úcasti opozicních politických stran, vládních i nevládních organizací, aby tak vznikl konsensus alespon v základním pohledu na vec. Zlepsit se musí plánovací procesy v rámci ACR, aby podnety pricházející z této strany mohly být srozumitelnejsí. V základních dokumentech by mela být zohlednena jaderná strategie NATO a protiraketová obrana.

Schopnosti, na které se budeme po konzultacích se spojenci specializovat, musí být na takové výsi, te budou opravdovým prínosem Alianci. Nutný je rozvoj i vedecko-technické základny v dané oblasti. Zahrnut by mel být civilní sektor, bude-li to motné. V dané specializaci musíme být schopni hrát vedoucí úlohu i pri plánovacích procesech ve strukturách Aliance na vsech úrovních. Na druhou stranu musí být CR pripravena nekteré schopnosti prijímat od nasich partneru.

K úspesnému plánování výstavby ACR je nutný stabilní objem financních prostredku urcených pro resort MO. Je to jeden z predpokladu úcelného vynakládání techto prostredku, a tím i lepsích schopností armády. Vetsí hospodárnost je zcela jiste motná v oblasti akvizic. Zmena systému nákupu by nemusela prinést jen úspory, ale vetsí míra úcasti ceské vedy a prumyslu na výrobe a vývoji porizovaných technologií by prinesla dalsí výhody.

V rámci snitování financní nárocnosti musí dojít k redukci tech kapacit, které neprispívají k rozvoji potadovaných schopností nebo je nepodporují. V nekterých regionech to bude mít sociální dopady. Ale bude nutné odolat politickému tlaku na zachování nepotrebných pracovist. K tomu mute prispet dnesní vetsí celospolecenská vstrícnost k prijímání úsporných opatrení. ACR vsak musí prijít s ucelenou koncepcí a s platnými argumenty na podporu konkrétních resení. Do této skupiny opatrení spadá i optimalizace velení a rízení. Jde o vztah MO a GS, o budoucnost operacních a brigádních velitelství, o zvlástní postavení Vojenské policie, Speciálních sil a Hradní stráte. Mohla by se znovu zvátit racionalizace tajných sluteb vcetne Vojenského zpravodajství.

V souladu s Novým konceptem a jeho Moderní obranou" by si CR mela udrtet a dále rozvinout schopnost podílet se na kolektivní obrane v rámci úcasti v zahranicních operacích. V rámci nového komplexního prístupu k temto operacím bude nutné vybudovat a pestovat vztahy s civilními organizacemi, s kterými se bude v míste nasazení spolupracovat. Spolupráce s civilními partnery by mela probíhat na vsech úrovních, na té nejvyssí by se meli vsichni úcastnit ut prvních fází plánovacího procesu. To vse bude znamenat vyssí nároky na príslusníky ACR a na jejich výber a prípravu. Komunikací s verejností by mel být lépe objasnen pravý smysl nasí úcasti v zahranicních operacích, totit te jde vtdy a predevsím o zabezpecení obrany CR.

Pres nutnou pozornost venovanou specializaci a zahranicním misím se nesmí zapomínat na úkoly spojené se zapojením do Integrovaného záchranného systému. Soucasne musí být vybudovaný takový systém, který umotní co nejrychleji dostat ACR na vyssí úroven schopností v prípade nenadálé zmeny bezpecnostního prostredí. V tomto ohledu má nezastupitelnou roli zpravodajství a výmena informací se spojenci.

ACR se spolu s vybranými slotkami státní správy a soukromým sektorem musí aktivne zapojit do projektu pocítacové bezpecnosti. Kybernetický prostor se bude stávat soucástí konfliktu stále ve vetsí míre, mel by být zahrnut i do plánování operací.

Nejduletitejsím aspektem schopností ACR jsou lidé. ACR bude muset umet zaujmout kvalifikované a motivované zájemce a nabídnout jim slutbu, která je bude uspokojovat, naplnovat a rozvíjet. Samotný nábor by mel prutne reagovat na aktuální sociálne-ekonomické podmínky ve spolecnosti.

K efektivnejsímu vyutívání lidských zdroju bude nutné lepsí centrální rízení kariér vojenských profesionálu. Systém musí být prehledný a spravedlivý. Bude nutné udrtovat a rozvíjet vztahy s civilními partnery zúcastnujícími se komplexních operací.

Footnote

POZNÁMKY

1 RINGSMOSE, Jens, RYNNING, Sten. Come Home, NATO? The Atlantic Alliance's New Strategic Concept. DIIS Report 2009:4. p. 11

2 RINGSMOSE, Jens, RYNNING, Sten. Come Home, NATO? The Atlantic Alliance's New Strategic Concept. DIIS Report 2009:4. p. 12

3 PAPIC, Marko. NATO's Lack of a Strategic Concept. STRATFOR October 2010

4 Intermarium, obvykle chápáno jako oblast mezi Cerným, Baltským a Jaderským morem

5 KELLER, Patrick. NATO's Self-Assurance: The New Strategic Concept. Konrad Adenauer Stiftung No. 86, December 2010. p. 4

6 Podrobneji o zákulisním jednání v LUNN, Simon, KEARNS, Ian. NATO's Nuclear Policy after Lisbon. The Summit Documents and the Way Ahead. ELN. London, January 2011

7 O zapojení CR do MD strucne v kapitole 5

8 POPESCU, Nicu, LEONARD Mark. A Power Audit of EU-Russia Relations. ECFR, November 2007. p. 2

9 Podrobneji rozebráno v LINDLEY-FRENCH, Julian, CORNISH Paul, RATHMELL, Andrew. Operationalizing the Comprehensive Approach. Chatham House, ISP PP 2010/01. London, 2010

10 STURM, Paul. NATO and the EU: Cooperation? European Security Review No. 48, ISIS Europe, February 2010

References

LITERATURA

[1] BISCOP, Sven. From Lisbon to Lisbon: Squaring the Circle of EU and NATO Future Roles. Egmont, Security Policy Brief No. 16, January 2011

[2] DITRYCH, Ondrej, STRITECKY Vit. Beyond Borders. CEJISS News letter. December 2010, p. 8-10

[3] FLOCKHART, Trine. Hallo Missile Defence - Goodbye Nuclear Sharing? DIIS Policy Brief, November 2010

[4] GNIAZDOWSKI, Mateus, a spol. NATO Member States and the New Strategic Concept: An Overview. Polski Instytut Spraw Miedzynarodowych, Warsaw, May 2010

[5] IISS. A new strategic concept for NATO. Volume 15, Issue 10, December 2009

[6] KAMP, Karl-Heinz. NATO's strategy after the Lisbon summit. Atlantisch Perspectief No. 8. Volume 34. 2010

[7] KAMP, Karl-Heinz. The Way to NATO's New Strategic Concept. NATO Defence College, Rome 2009, No 46. p. 8.

[8] KELLER, Patrick. NATO's Self-Assurance: The New Strategic Concept. Konrad Adenauer Stiftung No. 86, December 2010

[9] KOLÍN, Vilém. Hospodárný, efektivní a udrzitelný rozvoj vojenských schopností CR: Zbozné prání nebo politická nutnost? Defence and Strategy, December 2010

[10] LINDLEY-FRENCH, Julian, CORNISH Paul, RATHMELL, Andrew. Operationalizing the Comprehensive Approach. Chatham House, ISP PP 2010/01. London 2010

[11] LUNN, Simon, KEARNS, Ian. NATO's Nuclear Policy after Lisbon. The Summit Documents and the Way Ahead. ELN. London, January 2011.

[12] McNAMARA, Sally. NATO Summit 2010: Time to Turn Words Into Actions. The Heritage Foundation, Backgrounder No. 2498, December 2010

[13] PAPIC, Marko. NATO's Lack of a Strategic Concept. STRATFOR October 2010

[14]POPESCU, Nicu, LEONARD Mark. A Power Audit of EU-Russia Relations. ECFR, November 2007. ISBN 978-1-906538-00-2

[15] RINGSMOSE, Jens, RYNNING, Sten. Come Home, NATO? The Atlantic Alliance's New Strategic Concept. DIIS Report 2009:4. 30 p. ISBN 978-87-7605-306-2

[16] STRATFOR. NATO: An Inadequate Strategic Concept? November 2010, p. 8.

[17] STURM, Paul. NATO and the EU: Cooperation? European Security Review No. 48, ISIS Europe, February 2010

[18] SINDELÁR, Tomás, JIRES Jan. Nová strategická koncepce NATO: zájmy a priority Ceské republiky. CEVRO. Praha, zárí 2010

[19] TAYLOR, Claire. NATO Summit 2010. SN/IA/5788. December 2010

[20] TUMA, Miroslav, JANOSEC Josef, PROCHÁZKA, Josef. Obranná politika Ceskoslovenské a Ceské republiky. MO CR, prosinec 2009.

[21] VOOREN, Bart van. NATO's strategic concept for the 21st century: promising, but some words of caution. Thoughts&Things on European and International Affairs. November 2010

[22] Dlouhodobá vize resortu Ministerstva obrany. Praha 2008

[23] NATO 2020: Assured Security; Dynamic Engagement. Analysis and Recommendations of the Group of Experts on a New Strategic Concept for NATO. 17 May 2010

[24] Strategic Concept For the Defence and Security of The Members of the North Atlantic Treaty Organization Active Engagement, Modern Defence". Lisbon 2010

[25] Towards the New Strategic Concept. A selection of background documents. NATO Public Diplomacy Division. Brussels, April 2010

[26] Vojenská strategie Ceské republiky. Praha 2008