Content area
Full Text
Tomáš ČERNUŠÁK a kol. Papežství a české země v tisíciletých dějinách Academia, Praha 2017, 450 s., ISBN 978-80-200-2638-5.
Tomáš ČERNUŠÁK et al. The Papacy and the Czech Lands. A History of Mutual Relations (= Biblioteca dell'Istituto storico Ceco di Roma, Sintesi 1) Prague - Roma, Institute of History CAS - Istituto storico Ceco di Roma 2016, 382 pp., ISBN 978-80-7286-292-4.
Osm autorů inspirovaných a vedených Tomášem Černušákem se ujalo nového zpracování českých církevních dějin prismatem vztahů se Svatým stolcem,1 respektive - k tomu se dostanu níže - představení tohoto tématu mezinárodní badatelské obci. S výjimkou úvodní kapitoly Jaroslava Pánka, naznačující šíři tématu a úhelné kameny historického zpracování dějin papežství na mezinárodním i domácím poli, přitom svůj výklad rozdělili do osmi časových period: starší středověk popisuje Josef Žemlička, vrcholný středověk Zdeňka Hledíková, husitství, poděbradský a jagellonský věk Antonín Kalous, dobu předbělohorskou Tomáš Černušák, následně období do konce vlády Karla VI. Tomáš Parma, josefinismus v širokém pojetí (1740-1804) opět Tomáš Parma, zbývající „dlouhé" 19. století pojednala Jitka Jonová a situaci od první světové války až po současnost Jaroslav Šebek. Nikoho z nich přitom netřeba představovat, Pánek je v úvodní kapitole právem uvádí mezi nejvýznamnějšími, často jedinými současnými českými historiky šířeji se věnujícími římskému katolicismu v uvedených epochách (s. 25-26).
Pro první sledované období je charakteristické, že vzájemné kontakty byly - jak z důvodu velké vzdálenosti a vnitřních problémů Velké Moravy i českého knížectví, tak neutěšeného stavu papežství - spíše sporadické (cyrilometodějská mise, zřízení pražského a obnovení olomouckého biskupství, vyšehradská kapitula, knížecí mitra). To se změnilo až činností biskupa Jindřicha Zdíka a prvních papežských legátů, ve 12. století se začaly uplatňovat papežské protekce (exempce a jiné formy ochrany církevních institucí hlavně před světskou mocí) a na konci století lze již sledovat intenzivní politicko-církevní styky mezi oběma subjekty.
Vrchol papežské moci i vzrůst evropského významu Českého království ve 13. a 14. století vedly k dalšímu zintenzívnení kontaktů, včetně politických zásahů Svatého stolce do českých záležitostí (spor biskupa Ondřeje s Přemyslem I. a volba Ondřejova nástupce, vyšetřování Jana IV. z Dražic, obsazování církevních beneficií za avignonských papežů) a rostoucího fiskálního tlaku kurie. Situaci komplikovalo papežské schisma, došlo však k církevně-správnímu osamostatnění české provincie (v roce 1341 se pražské biskupství stalo exemptním a o tři roky později bylo povýšeno na arcibiskupství,...