PROGNOSTICKÉ METODY A JEJICH VYUZITÍ V RESORTU MO

Abstract

The paper is prepared from the study "The overview of the forecasting methods useful for application in science, defence research, development and technology in Czech Republic". The study is a grant task of Strategic Study Institute from year 2001. Forecasting is connected with a strategic level management activity, with thinking of people, with scientific and research work. There is concept and content of forecasting, systematisation of methods, techniques and procedures. Qualitative, quantitative, passive, active and normative forecast. Delphi channel and Brainstorming. Validation of forecasting. [PUBLICATION ABSTRACT]

Headnote

Anotace:

Autor se v príspevku zabývá spojením prognostiky s rídicí cinností na strategické úrovni, s lidským myslením a s vedecko-výzkumnou cinností. Je zde objasnen pojem a obsah prognostiky, systematizace metod, technik a postupu. Dále jsou rozebírány metody predpovedi kvalitativní a kvantitativní; pasivní, aktivní a normativní; Delfský panel a Brainstorming; Pravdivost predvídání.

1. ÚVOD

Clánek vychází ze studie 'Prehled prognostických metod pouzitelných pro rízení vedy, obranného výzkumu, vývoje a technologií v podmínkách CR", zpracované jako grantový úkol Ústavu strategických studií (ÚSS) Vojenské akademie (VA) v Brne v roce 2001. Prognostika (Forecasting) je disciplína spojovaná s rídicí cinností predevsím na strategické úrovni (koncepcní úvahy a podklady k rozhodování), je spojována s lidským myslením (predvídání, vize) a s vedecko-výzkumnou cinností (studie budoucnosti).

Jedná se komplexní interdisciplinární cinnost. Zlatým vekem prognostiky byla sedesátá az osmdesátá léta. V té dobe byla prognostika zejména v západní cásti dríve rozdeleného sveta, i na základe státních podnetu v dusledku studené války, cílevedome rozvíjena a obohacována. Byla organizována rada semináru, sympozií a pracovních setkání a téz probíhal systematický sber informací o prognostických metodách. Jako príslusníka resortu obrany mne zaujalo, jako jiz po nekolikáté v jiných oblastech, ze v cele zájmu o pokrok prognostiky a jako hlavní uzivatel prognostických sluzeb, stálo ministerstvo obrany USA. V bývalém Ceskoslovensku se rozvíjela prognostika na vysokých skolách ekonomických a zejména v Prognostickém ústavu Akademie ved.

2. POJEM PROGNOSTIKY

Odkud vycházejí podnety pro prognostiku? Kdo prognózy vyzaduje a kde je jejich potreba? Podnety pro prognostiku vychází z výkonu státní moci, z hospodárské cinnosti, z dopravy, ekologie, techniky, ..., proste odevsad, kde je snaha o poznání budoucího vývoje a jeho cílevedomé ovlivnení.

Protoze vetsina významných rozhodnutí má své dopady do budoucnosti, provází je informacní neurcitost a informacní nejistota. Obzvláste pak v situaci trvale se menících podmínek. Snaha po odstranení ci zmírnení nejistoty o budoucnosti, vzhledem k nasemu soucasnému jednání, to je trvalý podnet pro tvorbu prognóz.

Co je vhodným problémem pro predpoved? Jsou to plány, rozpocty, projekty, výsledky výzkumu a jejich vyuzití, akvizicní procesy, stav a vliv prostredí a to v oblastech trhu a nancí, prumyslové výroby, výroby potravin, technologického vývoje, zásob prírodních zdroju, sociálního prostredí, mechanizmu rízení, vojenství atd. Pritom je zádoucí dosazení stavu systematického predvídání, získávání dlouhodobého pohledu, podchycení hlavní trendu a prípadne jejich cyklického charakteru.

Predmetem prognostiky je shromazdování poznatku, zkuseností a predstav o budoucnosti, získaných racionálními postupy a logickými úvahami. Prognostika zkoumá resení úloh a postupy myslení o budoucnosti, koriguje intuitivní predpovedi, zajímá se o význam predstav o budoucnosti, jako podkladu pro jednání a rozhodování lidí. Prognostika chápe budoucnost jako objektivne moznou, pravdepodobnou, nikoliv utopickou.

Budoucnost je chápána jako systém událostí a procesu, které mohou v urcitém case za urcitých podmínek nastat. Predmet prognózy lze zobrazit jako charakteristiky vývoje a zmen. Prognóza vyjadruje vývoj jako tendenci, trend nebo probíhající proces; zmenu (jako prícinu vývoje) v podobe událostí uskutecnujícího se jevu. Studium budoucnosti by melo poskytnout návod pro optimální jednání lidí.

Prognóza je systematicky odvozená a co do spolehlivosti ohodnocená výpoved o budoucím stavu skutecnosti, která má nastat za urcitých podmínek a zpravidla i v urcitém case. Je obvykle tvorena souborem alternativních mozností budoucnosti a variantních cest k nim vedoucích. Oproti prosté predpovedi se k ní nutne dospelo aplikací prognostických metod, na základe rízené cinnosti, s vyuzitím vedeckých poznatku.

Prognostika prinásí predstavy, domnenky, modely o budoucnosti, která jeste neexistuje (muze se jednat, ke stejnému problému, o více prognóz alternativ budoucího vývoje). Pokud takové hypotézy o budoucnosti vznikly racionálními postupy, exaktní metodou, hovoríme o prognóze. Prognóza muze být v predstave o budoucnosti zahrnuta zcela, prípadne muze v ní být v kombinaci s intuitivními výroky nebo se v ní neuplatní vubec.

Prognózování je systematické zkoumání budoucnosti a formulování vedeckých výpovedí o mozných variantách vývoje. Není to teoretická cinnost praktikovaná osamocene, ale je spjata s obecným vedeckým poznáváním, které vychází z poznatku o minulosti, venuje se pretvárení soucasnosti, na základe hodnocení mozností a potreb budoucnosti. Ve spolecenské praxi se prognózování stává soucástí procesu rízení a plánování. Vedecká úroven prognóz je predevsím daná jejich komplexností, úplností, víceoborovostí a názorností.

Prognostika muze sehrát výraznou roli v rozhodovacích procesech. Pokud, pri urcitém zjednodusení, vymezíme tri stadia rozhodovacího procesu, uplatní se prognostické metody a postupy v kazdé z jmenovaných:

1. Formulace problému, o kterém máme rozhodnout - tomu odpovídá informacní cinnost rozhodovatele.

2. Hledání mozných cest k prijetí rozhodnutí - tomu odpovídá konstruktivní cinnost rozhodovatele.

3. Výber urcité cesty - tomu odpovídá alternativní cinnost rozhodovatele.

Efektivnost prognózy je vztah mezi prínosy a náklady na její sestavení. Úcinky lze vyjádrit jako pusobení výsledku prognostické cinnosti pri jejich uplatnení. Odvozují se z funkcí prognózy (informacní, analytické, syntetické, ...). Náklady vznikají v jednotlivých etapách prognostické cinnosti (analýza, tvorba, prevod do praxe, ...). Úcinky prognóz posuzujeme na základe ocenování charakteristik jejich vypovídajících schopností (spolehlivost, presnost, komplexnost, ...).

Hodnota prognózy pro uzivatele spocívá v informacním (proc?, jak?, co?) a znalostním (vysvetlení budoucí reality) obsahu. Nez se k takovému stavu dojde, je treba poznat uzivatelskou potrebu prognózy - stanovit diagnózu uzivatele a navrhnout postup prípravy prognózy. Funkce prognostiky:

v Poznávací a informacní funkce - prognózováním získáváme nové poznatky o budoucích jevech a procesech, jejich zprostredkování v názorné forme pro uzivatele usnadnuje i komunikaci mezi zástupci ruzných oblastí (rízení, správa, veda, obcanská hnutí, ...). Rovnez zahrnuje propagaci výsledku prognostické praxe.

v Heuristická (objevitelská) funkce - orientování a podnecování rozvoje vedecké práce tím, ze ji orientuje na netradicní a dosud nerozpracované problémy.

v Analytická funkce - rozbor a objasnení prícin vývoje, mezioborových vztahu; dekompozice komplexních procesu a jevu na dílcí, identi kace jejich charakteristik.

v Syntetizující funkce - integrace prognóz a vyjádrení vlivu dílcích procesu a jevu na spolecenský vývoj.

v Hodnotící funkce - váha hodnotících kritérií na jednotlivé varianty prognózy, objasnení optimální proporce mezi moznostmi a cíli v oblasti predmetu prognózy.

v Interpretacní funkce - výklad pozadavku a podmínek uplatnení prognózy v praxi.

v Normativní funkce - odvozování aktuálních norem jednání a variantních cílu ze strategie budoucího vývoje. Porovnávají se prognosticky navrzené cíle s odpovídajícími realizacními opatreními. Po schválení se stávají soucástí normativních dokumentu (plány, postupy, projekty, harmonogramy).

v Explorativní funkce - orientace na opatrení, která povedou k prizpusobení vuci prognózou predvídaným dusledkum vývoje.

v Realizacní funkce - prevádení prognóz do spolecenské praxe.

v Regulativní a varovná funkce - cílevedomá cinnost predpokládá nejen si uvedomení pozadavku ze stanovených cílu, ale i prostredku a zpusobu jejich splnení. Regulace vychází z dostatecného pochopení mozných dusledku realizovaných cinností.

Prognostická praxe má interaktivní charakter, musí docházet k výmene poznatku mezi prognostikem a uzivatelem prognóz. Jde predne o dostatecne podrobné a presné stanovení cílu uzivatelské praxe, bez jejich pochopení nelze dojít k uzitné predpovedi. Prognostická praxe, trvale zapojena do strategie spolecenského zivota, muze prispet ke stabilizaci strategických rozhodnutí. Kazdé rozhodnutí obecne trpí nedostatkem predpovedí. Cím vetsí rozhodnutí nás ceká, tím rozsáhlejsí by mela být predpoved.

3. SYSTEMATIZACE PROGNOSTIKY A PROGNÓZ

Základními metodami predikce jsou predpovedi kvalitativní a kvantitativní. Z mnozství metod kvalitativních lze zvýraznit metodu Delfského panelu a z kvantitativních pak extrapolacní metodu s vyuzitím casových rad. Základní typy predikce podle predpokladové cásti jsou predpovedi pasivní, aktivní, a normativní.

Pro tvorbu pasivní predpovedi reprezentuje vhodný postup predevsím extrapolacní metoda. Aktivní predpovedi pak budeme spojovat s analýzou cílu, modelováním a tvorbou scénáru budoucnosti. Normativní prognózy jsou odvozovány od zádoucích budoucích cílu.

Významnou etapou prognózování je analýza predmetu prognózy. Na základe výsledku analýzy muze být prognóza resená jako explorativní (výzkumná), normativní (cílová) a to s globálním záberem nebo pro lokální potreby. Klasi kaci prognóz lze uskutecnit podle objektu, období, cíle, rozsahu, slozitosti, stupne determinovanosti. Z pohledu casového horizontu muze být prognóza krátkodobá, strednedobá, dlouhodobá.

Z prognostických metod mají významné postavení metody expertizní. Patrí mezi ne Brainstorming, Delfský panel, morfologická analýza, metody her a scénáre budoucnosti. V prognostické praxi se uplatnují modely matematické (extrapolacní predpis projekce), gra cké a grafové (strom významu, strom cílu), simulacní a postupy eventuelne prístupy exaktní (logicky vyjádrený postup), heuristické (objevování nových cest), systémové.

4. OCEKÁVANÉ PROGNÓZY PRO VRCHOLNÉ ORGÁNY STÁTNÍ SPRÁVY

Z charakteristiky potenciálních uzivatelu lze ocekávat i obsah zpracovávaných prognóz:

v Vývoj bezpecnostních rizik pro CR, predpokládaná opatrení pro jejich eliminaci.

v Stav a vývoj zdroju pro zajistení obrany (osoby, vecné prostredky, výrobní programy a kapacity, vedecký a výzkumný potenciál).

v Strategická koncepce obrany a její konfrontace s bezpecnostními riziky, zdroji pro zajistení obrany a navrhovanými opatreními.

v Odpovídá vývoj ozbrojených sil strategické koncepci obrany? (profesionalizace, pocty a struktura, priority výstavby a rozpocet, atd.).

v Rozpocet a jeho optimální vyuzití k zajistení obrany.

v Veda, výzkum a vývoj, prumyslový potenciál ve prospech obrany.

v Odpovídá príprava armády k plnení strategických cílu obrany?

Vlastní postupy v príprave prognóz lze v obrysech nacrtnout v etape predprognózní analýzy, rozpoznání strategie uzivatele a vytvorení jeho organizacního modelu.

Predprognózní analýza by mela:

v Rozpoznat strategii jednání uzivatele.

v Zjistit, kde v ucící smycce vznikají uzivateli nejistoty (v cem má nedostatek informací?).

v Stanovit, co bude predmetem prognostických rozboru. Rozpoznat strategii jednání uzivatele znamená:

v Zmapovat jeho cíle a jejich souvislosti.

v Urcit kritéria pro vyhodnocování cílu.

v Ohodnotit jednotlivé cíle ve strategii jednání.

v Vyjádrit strategii modelem.

Organizacní model potencionálního uzivatele, stanovení jeho cílu predpokládá znalost jeho jednání, speci kaci úcelové funkce. Model institucionální reality (tedy rozbor cílu) vychází ze studia plánu, programu, koncepcí, zámeru, pusobností, poslání, ... a jejich vztahu.

5. PREHLED PROGNOSTICKÝCH METOD, TECHNIK, MODELU A POSTUPU

Vyporádat se prehledným zpusobem s mnozstvím prognostických metod, technik, postupu a modelu je velmi nárocný úkol. Jednak to vyplývá z celé rady disciplín, co do prognostiky zasahují a pak v praktické prognostické cinnosti se metody, techniky, postupy a modely v jednotlivých etapách prípravy a tvorby predpovedi vzájemne prolínají a doplnují.

Je zrejmé, ze príprava, sestavení a vysvetlení predpovedi je spojeno s pozorováním deju v realite a jejich analýzou, s racionálními úvahami a odvozováním soudu na základe zjistených predpokladu. Prognostika vyzaduje shromázdení a úpravu dat, ze kterých se výpocetními postupy získají hodnoty o budoucnosti. Prognostické postupy vedou rovnez k sestavení vzorcu a soustav rovnic, tedy matematického modelu pro simulaci, ale rovnez tak v prognostických postupech jsou vyuzívány a zpracovány názory expertu.

Aplikace prognostických metod je individuální zálezitost, nelze postupovat schématicky a nejlépe je uplatnit kombinaci více metod. Pri vlastním postupu resení prognózy bereme v úvahu charakteristiky metodické, informacní a komunikacní.

Metodikou prognózování rozumíme postupy poznávací cinnosti, uzití mnoziny vzájemne se doplnujících metod a postupu. Je závislá na moznostech, schopnostech a potrebách prognostika. Casto se setkáváme v prognostické praxi s nekolika metodikami, které sledují jeden a tentýz cíl.

5.1 Metody kvalitativní a kvantitativní

Kvalitativní metody, nekdy téz nazývané subjektivní ci úvahové (Judgmental), jsou v prvém prípade uplatneny tehdy, pokud historická data, týkající se k predpovídané události, jsou nedostacující nebo nejsou k dispozici a ve druhém prípade pokud predpovídané události nelze postihnout kvanti kovatelnými informacemi ci se jedná o technologické zmeny. Prípadne sem muzeme radit tzv. predbezné prognózy, odvozené intuicí a zkusenostmi.

Základní uzité postupy v kvalitativních metodách vychází ze zkuseností, úvah ci názoru expertu. Kvalitativní procedury jsou bud výzkumné anebo normativní. Výzkumné metody vychází z informací o minulosti a prítomnosti, aplikují heuristické prístupy smerem do budoucnosti (casto sledováním vsech mozných scénáru) tak, aby výsledná predpoved odpovedela na otázku, co a kdy by melo v budoucnosti nastat.

Naproti tomu normativní predpoved zahajuje budoucími cíli a od nich se vrací do prítomnosti zjistováním s jakými zdroji a technologiemi jsou tyto cíle dosazitelné a jaká omezení pritom musí být eliminována.

Heuristické metody racionalizují a systematizují tvurcí práci pri sestavování prognózy, umoznují prehledne a úcelne usporádat velké mnozství prognostických informací, vedou k vyloucení logických chyb a zbytecných omylu. Zkracují resení tím, ze zkoumají jen ty varianty resení, které s urcitou pravdepodobností uspokojí pozadavky resení. V prognostice se jedná predevsím o prístupy, které nepracují se spolehlivými daty nebo zákonitostmi vývoje, ale se zkusenostmi prognostika a intuicí experta pri volbe ruzných hypotéz o budoucnosti.

Jmenujme a objasneme nekteré z typických kvalitativních metod:

v Naivní extrapolace (Naive Extrapolation).

v Predpoved na základe konsensu (Jury of executive opinion).

v Delfský panel (Delphi Panel).

v Analogie ci historická analogie (Analogy).

Pri naivní extrapolaci vycházíme z jednoduchého predpokladu, ze budoucí výsledky jsou vlastne rozsírením výsledku aktuálních událostí. Takze budoucí predpovedená hodnota se rovná hodnote aktuální (namerené).

Predpoved na základe konsensu vychází z názoru expertu v typickýchremních cinnostech jako je marketing, výroba, odbyt,nance apod.

Delfský panel je metodou, která má svuj puvod v oblasti vojenství pri prognózování slozitých problému. Metoda predpokládá zapojení expertu z oblasti tvorby predpovedi. Jsou dotazováni v dialogu ci písemné ankete v nekolika kolech s nekolikatýdenními intervaly a vyjadrují predpoved hodnotami zvolených parametru podle predem vydaných instrukcí. V prubehu tvorby predpovedi zustává kazdý expert pro ostatní experty anonymní.

Kladené otázky jsou typu: 'Dojde podle Vaseho mínení k takové události ci tendenci?" Jednotlivé odpovedi expertu jsou shromázdeny, vyhodnoceny, sumarizovány, zpracovány do tabulek a tak jsou predány znovu vsem úcastneným expertum. Experti, na základe predaného podkladu, mohou svoji predchozí predpoved korigovat. Toto se cyklicky opakuje, pokud nejsou odpovedi stabilizovány. Avsak v mezním prípade ke shode nemusí dojít, pokud experti setrvají dusledne na svých výchozích hodnoceních.

Napríklad pro oblast predpovedi 'objevy a vynálezy" by mohl postup delfského panelu být následující:

1. V prvním kole jsou experti pozádáni, aby uvedli objevy a vynálezy, které povazují za potrebné a uskutecnitelné v nejblizsích padesáti letech v oblasti, ke které mají bezprostrední vztah. Odpovedi se vyhodnotí a sestaví se seznam nejcasteji se objevujících predpovídaných objevu a vynálezu.

2. Vsem, kterí odevzdali dotazník v prvním kole, se zasle vytvorený seznam a pozádají se, aby uvedli termín, ve kterém se s pravdepodobností napr. 75 % daný objev a vynález uskutecní. Rovnez by meli uvést duvody, proc odhadnuté datum uskutecnení nemuze být dríve ci pozdeji. Prípadne by mohli jeste seznam doplnit. Odpovedi se statisticky vyhodnotí (medián a kvartily dat realizace událostí).

3. Ve tretím kole je expertum sdeleno, u kterých prognóz doslo ke shode. Ti experti, jejichz odhad se lisil, jsou pozádání o zduvodnení svého názoru. Prípadne mohou znovu svuj odhad upravit nebo se zde mohou upresnit nejasnosti. Následuje statistické vyhodnocení jako v predchozím kole.

4. Ve ctvrtém kole se zopakuje obsahove kolo tretí s dalsí precizací otázek a upresnení odpovedí, pokud nebylo v predchozím kole dosazeno dostatecné shody.

Metoda analogie se vyuzívá k prognózování jednoho systému na základe zkoumání jeho podobnosti s charakteristikami jiného systému (reálného ci abstraktního). Snazíme se nalézt co nejvíce shodných podstatných vlastností a znaku. Vybíráme je vsak náhodne, nemeli bychom se nechat ovlivnit predcasne utvoreným názorem. U zkoumaných charakteristik je nutno sjednotit jejich obsah a formu.

Historická analogie predpokládá predpoved na základe minulých událostí, které jsou analogické soucasné situaci. Je zalozena na zobecnování historických zkuseností a dusledky a souvislostmi sociálních, ekonomických a technických jevu. Technika kvantitativní historické analogie srovnává hodnoty charakteristik trendu historického a prognózovaného trendu. Technika kvalitativní historické analogie se pouzívá spíse pro získání názorného podobenství vývoje.

Záver ke kvalitativním metodám:

v Za hlavní prednost metod lze povazovat vyuzití velkého mnozství informací.

v Nevýhodou metody je její nesystematicnost v merení a vyhodnocení presnosti predpovedi a mozná predpojatost expertu.

v Jsou vhodné pro dlouhodobé predpovedi.

V kvantitativních metodách se, v protikladu ke kvalitativním, aplikuje statistická analýza dat z minulosti v ruzných casových pohledech. Prognostik s vyuzitím historických dat identi kuje cestu predpovedi, k ní pridá vhodný matematický model a pomocí rovnic modelu predpovídá body v budoucnosti. Takový prístup predpokládá, ze identi kovaná cesta pro predpoved pokracuje i do budoucnosti. Kvantitativní metody se clení do dvou skupin:

1. Vycházející z casových rad (Time-series).

2. Ekonometrické nebo prícinné (Econometric or causal).

Modely casových rad analyzují chronologické sekvence pozorování jednotlivých promenných. Pozorování mohou být uskutecnena rocne, kvartálne, mesícne, týdne, denne, kazdou hodinu, atd. Zájmová promenná muze obsahovat jednotlivé namerené údaje, údaje agregované ci odvozené z ekonomické ci jiné oblasti. Kazdopádne metody vyuzívající casové rady vychází z predpokladu, ze studiem minulých hodnot a jejich pohybu v case, lze predpovedet budoucí hodnoty analyzované promenné.

Prícinné (deterministické) modely odvozují hodnoty predpovídané promenné (závislé) z chování jiných promenných (nezávislých). Napríklad, velikost budoucího prodeje lze odvodit z objemu aktuálních výdaju, disponibilních príjmu zákazníku, ceny produktu, apod. Cílem prícinných modelu je vyjádrení vztahu mezi nezávislými promennými matematickým vzorcem k urcení predpovídaných hodnot promenné závislé.

Metoda extrapolace je zalozena na prodluzování sledovaných vývojových rad. Vychází z predpokladu, ze sledovaný proces se bude v budoucnu vyvíjet stejným smerem nebo i stejnou intenzitou. Pomerne vysokou poznávací hodnotu má extrapolace tehdy, pokud se podarí formulovat zákonitosti vývoje prognózovaného jevu nebo procesu napríklad formou krivky vývoje. Byly popsány tyto základní krivky vývoje (viz obrázek 1):

v Vývoj podle prímky (polynomu prvního rádu) s lineární rustem/poklesem, coz je pomerne rídký jev, který se ve spolecnosti a prírode vyskytuje spíse výjimecne.

v Vývoj podle cyklické krivky, tedy periodicky se opakující jev.

v Vývoj podle paraboly (polynomu druhého rádu) pro trendy charakterizované jedním sklonem.

v Vývoj podle exponenciály, popisuje jevy, jejichz intenzita neustále narustá/klesá. Zpravidla se jedná o pocátecní stavy prognózované skutecnosti.

v Vývoj podle logistické krivky ('S" - krivky) je typickým pro spolecenské jevy. Vyjadruje fakt, ze exponenciální rust/pokles probíhá pouze do urcité meze.

Extrapolacní metody mohou být orientované na zjistování trendu parametru, na zkoumání funkcních nebo strukturních charakteristik objektu prognózy.

Postup uplatnení metod extrapolace zahrnuje etapy:

1. Urcení parametru trendu.

2. Výber dat charakterizujících minulý vývoj.

3. Volba délky extrapolovaného období.

4. Urcení funkce (krivky) vyjadrující budoucí trend.

Trend popisuje vztahy mezi dvema nebo více parametry. Je-li jedním z techto parametru cas jedná se o casové rady sledovaných ukazatelu. Trend je de nován, pokud jsou k dispozici data z více nez dvou cyklu jeho prubehu a je-li mozné urcit jeho pocátek a konec. Volba parametru vychází z uzivatelem pozadovaného cíle prognózy. Dostatecne rozsáhlý seznam parametru získáme soustredením na ukazatele, které jsou nositelem pokroku. Po urcení hlavních parametru vývoje, zjistujeme parametry vedlejsí, odvozené, doprovodné a jejich vlivy (urychlení/brzdení trendu).

Pro urcené parametry vývoje následuje sber dat. Data tvorí bud casovou radu nebo radu vzájemných vztahu na case nezávislých. Casové rady se vhodne sestavují ze zpracovaných statistik (objem národního duchodu, pocet automobilu, pocítacu, spotreba paliv, ...). Casovou radu charakterizuje usporádanost a chronologie dat, kde jednotlivé údaje jsou v absolutních (namerených) velikostech ve zvoleném intervalu nebo jako okamzité hodnoty nebo lze pracovat s odvozenými hodnotami v podobe pomerných ci prumerných hodnot. V casových radách se rozpoznávají slozky trendové, cyklické (sezónní) a náhodné.

Pro volbu délky extrapolovaného období existují 2 prístupy. První predpokládá, ze spolehlive predvídatelné trendy mají jen dlouhodobou povahu a proto je nutno analyzovat minulý prubeh co nejdále (délka prognózy nesmí být delsí nez referencní rada). Druhý prístup proti tomu nepovazuje minulost za smerodatnou, protoze budoucnost nikdy nemuze opakovat vsechny vlivy ve stejné intenzite a smeru. Platí pak jen pro krátkodobá období do 5 let.

Krivka budoucího trendu muze být nekterá z výse jmenovaných nebo i jakákoliv jiná krivka. Rozptýlené hodnoty parametru trendu vyrovnáváme nekterou z matematických nebo gra ckých metod. Známá je napríklad metoda regrese a korelace. V první etape uplatnení této metody v prognostice se zpravidla hledá vhodná regresní funkce, která co nejverneji prokládá a vyrovnává usporádaný soubor hodnot, vynesených v korelacním diagramu. Ve druhé fázi se zjistuje, do jaké míry kolísají empirické hodnoty v korelacním diagramu okolo nalezené regresní funkce. Korelaci teoretických a namerených hodnot vycíslíme metodou nejmensích ctvercu a tesnost jejich závislosti pak korelacním koe cientem.

Záver ke kvantitativním metodám:

v Po vhodném výberu nezávislé promenné (promenných), spocívá predpoved pouze na hodnotách této promenné a je tudíz objektivní.

v Existují zpusoby merení presnosti predpovedi.

v Pokud je jednou model sestaven, je generování predpovedi závislé pouze na case. v Jsou vhodné pro krátkodobé a strednedobé predpovedi.

5.2 Predikce pasivní, aktivní a normativní

Resení pasivní predikce je postupem prognostické praxe, který je nejméne komplikovaný. Vychází ze zákonitostí o realite a výsledcích merení, z nich pak prognostik extrapoluje výroky o budoucnosti tam, kde výchozí závislosti platí i v budoucnosti. Základní kroky projekce:

1. Nalezení representativní meritelné charakteristiky prognózované reality.

2. Stanovení casové závislosti hodnot této charakteristiky.

3. Urcení budoucí hodnoty charakteristiky dle extrapolacního vzorce.

Zatímco první krok má výzkumný charakter, druhý a tretí krok je spojen s pozorováním, merením a výpocetním zpracováním. Rozhodující význam má volba charakteristiky, mela by být stálá vuci casovým zmenám, citlivá k odpovídajícímu vyjádrení prognózované reality a mít vhodnou formu pro matematické zpracování. Výber charakteristiky vede na hledání prímo meritelných velicin, spolehlive s ní souvisejících.

Namerené hodnoty se usporádají do casové posloupnosti - casové rady tak, aby se dalo z nich usuzovat s pomocí extrapolacního vzorce na hodnoty budoucí. Urcení tohoto vzorce je náplní metod matematické statistiky. Vypoctený výsledek podrobujeme jeste na základe zkuseností kritickému pohledu z hlediska duveryhodnosti. Výsledek muze být oznacen za neduveryhodný, pokud presáhne urcitou prípustnou hodnotu.

Do aktivní predikce zahrnujeme výroky o lidských cinnostech a jejich dusledcích, zakládající se na poznání reality. Odvozování výroku o budoucnosti je úsudkem o dusledcích lidské cinnosti. Ve vztahu k pasivním predikcím jde navíc o uzití intuitivních metod k odhadování vztahu cinnost - dusledek. Metody odhadu spoléhají na znalosti expertu k vyhodnocení reality, zachycené nejakým modelem. Postupujeme ve 3 krocích:

1. Vytvorení modelu prognózované reality.

2. Predikce budoucnosti expertním odhadem nebo simulací (na základe modelu).

3. Generování scénáru budoucího vývoje reality.

Tvorba modelu by mela zachytit vztahy mezi jednáním lidí a realitou, která je tímto jednáním ovlivnena a zároven toto jednání podminuje. Pro jednoduchou predstavu modelu vystacíme s verbálním popisem, ve kterém zpracujeme na základe dotazování expertu seznam okolností, které mají vliv na jednání. Model by mel urcit promenlivé vztahy a vlastnosti prvku ve zjednoduseném systému. Jeho tvorba obsahuje urcení souboru prvku, které charakterizují predmet prognózy; urcení a kvanti kace interakcí uvnitr daného souboru, umoznující opravu výsledné prognózy pri zmene podmínek a odvození variantních vývojových podmínek a organizacních opatrení vedoucích k dosazení urcitých cílu dle alternativ rozvoje predmetu prognózy. Prognostický model lze popsat soustavou rovnic, gra cky, slovním popisem, tabulkami apod.

Modelování muze být zalozeno na logických postupech (analogie, scénáre, ...), muze uplatnit matematicko-ekonomické nástroje (statistika, ekonometrie, ...) nebo muze vyuzívat informatické zdroje a techniky (rozbor patentové dokumentace, ...).

Pro slozitejsí modely nutno aplikovat systémový prístup. Úcelove vymezený úsek reality - systém dekomponujeme na prvky a zobrazíme jejich vzájemné interakce z hlediska cílového chování systému. Rozhodující je správné urcení úcelové funkce (cíle systému), je zde nutná dobrá znalost uzivatele prognózy.

Predvídáním nutných nebo zádoucích cílu a stavu budoucnosti, cest a lhut jejich dosahování se venuje prognózování normativní. Postupuje tak, ze k zadaným cílum, potrebám nebo predstavám o zádoucích stavech v budoucnosti hledá a ocenuje mozné varianty jejich dosazení.

Praxe normativních predikcí nejprve analyzuje institucionární realitu, vyjádrí ji modelem a s jeho pomocí tvorí predstavy o budoucnosti. Jednotlivé budoucí stavy organizace jsou ovlivneny normami, které na jednání institucí i osob pusobí. Zkoumají se dopady prvku strategie jednání na utvárení budoucnosti. Výsledkem jsou doporucení na úpravu strategie jednání. Muzeme opet hodnotit hierarchický systém cílu a prostredku, z nich vytvorit strom významnosti.

Slozitost prognostické praxe zde ovlivnuje aktivní jednání úcastnených. Dochází k vývoji zájmu, coz se obtízne odhaduje. Prognostik se snazí usuzovat na vztah vedomí jednajícího k realite, pomáhá si pritom napríklad historickou analogií nebo teorií her.

Mezi volbou prognóz mohou být nekteré z dále jmenovaných, jako napríklad explorativní (výzkumné) prognózy, které vypovídají o mozných budoucích vývojových stavech a tendencích jevu a procesu. Odhalují smer a intenzitu budoucího vývoje. Schématicky je hledání cílu znázorneno na obrázku 2 (vlevo).

Normativní (cílové) prognózy vypovídají o mozných nebo dokonce nutných variantních cestách k zádanému cíli. Predem je tedy stanovena norma, které má být dosazeno. Schématicky je hledání cest k cíli znázorneno na obrázku 2 (vpravo).

Metoda Brainstorming ('bourení mozku", 'vírení myslenek") vznikla jako reakce na pasivní, netvurcí a nízkou úroven diskusí a porad. Jejím cílem je podnecovat tvurcí myslení tak, aby mohla být formulována nová netradicní resení zvoleného problému. Má zabránit závislosti názoru diskutujících na názorech autorit, má vyloucit potlacování nových myslenek a progresivních názoru. Podstata metody spocívá v rychlé diskusi mezi úcastníky jednání na dané téma, ve které jsou respektovány následující pozadavky:

v Formulace predmetu diskuse je volbou mezi obecným a konkrétním zadáním. Obecnejsí zadání vede k získání komplexnejsích názoru, konkrétnejsí zadání pak k presnejsím a výstiznejsím názorum. Téma diskuse by melo být známo v dostatecném predstihu.

v Kritizovat názory a návrhy v prubehu diskuse se zakazuje (zejména frázemi typu 'to nejde", 'je to slozitejsí", 'kdo to bude delat", ...). Melo by se tím predejít prosazování predsudku a tradicních predstav o resení zvoleného problému.

v Myslenky je treba formulovat presne a výstizne, aby názoru bylo predneseno co nejvíce. Tím se zvysuje pravdepodobnost, ze mezi nimi budou i názory netradicní a progresivní. Doba jednoho vystoupení by nemela presáhnout nekolik minut (3-5), stanoví se na zacátku jednání.

v Jednání rídí organizátor (moderátor), který musí zabezpecit nenucený spontánní prubeh diskuse tak, aby myslenky mohly vznikat a být vyslovovány zcela volne bez obav ze zesmesnení, ztráty prestize apod. Moderátor usmernuje diskusi pouze tematicky, sám nediskutuje (jeho autorita by mohla ovlivnit diskutující). Vyslovené názory nehodnotí, nezaujímá k nim zádné stanovisko.

v Úcastnící jednání vstupují do diskuse bez úvodu a zdvorilostních frází, nehlásí se o slovo. Diskuse muze rozvíjet i jiz vyslovené názory jiných úcastníku jednání. Proto by nemeli být úcastni lidé jesitní, netolerantní, ti s 'patentem na rozum". I pres snahu o odstranení bariér ovlivnování je vhodné, aby úcastníci jednání se prílis nelisili svoji odbornou úrovní a jejich zamerení by melo mít mezioborové slození.

v Pocet úcastníku by mel respektovat komunikacní optimum, tj. asi 3-12. Diskuse by nemela trvat více jak 2 hodiny, mela by probíhat v dopoledních hodinách, v príjemném prostredí. O celé diskusi musí být veden peclivý zápis.

6. STANOVENÍ PRAVDIVOSTI PREDVÍDÁNÍ

Predpoved je výsledkem urcitého retezu poznávacích cinností, jejichz východiskem jsou jiz overené nebo prokázané poznatky. To jsou tedy východiska predvídání. Mezi východisky a výsledky predvídání jsou vetsinou logické vztahy, ale mohou být i intuitivní. Predvídání jako celek je pravdivé, pokud jsou pravdivé veskeré jeho cásti (východiska, postupy, výsledky).

Abychom mohli predvídat jakýkoliv objekt, který v budoucnosti vznikne nebo bude objeven, musíme ve vetsine prípadu vycházet z minulých a soucasných poznatku. Avsak samotná znalost faktu o prítomnosti netvorí podmínku postacující pro predvídání. Spolu s fakty je nutno znát i vývojové tendence predvídaných jevu a procesu, prípadne jejich zákony.

Takze shrnuto, predvídání predpokládá znalost východisek dvojího druhu:

1. Fakta, popisující konkrétní situaci.

2. Zákony, teorie a tendence, odrázející charakteristiky vývoje.

Stanovení pravdivosti kazdého druhu východisek má rozdílný charakter. Výchozí fakta potvrzují svoji pravdivost porovnáním se skutecností. Slozitejsí je potvrzení pravdivosti zákonu, teorií a tendencí, coz potvrzuje trvale vedené diskuse v tomto smeru. Konstatujme pouze, ze ruzné vedecké disciplíny mají ruzné zpusoby overování pravdivosti zákonu.

Nejsnazsí odpoved na otázku pravdivé predpovedi je její srovnání a nastalou skutecností. Tato odpoved je banální a neakceptovatelná, nebot nelze cekat, az budoucnost nastane. Potrebujeme mít moznost posoudit spolehlivost predpovedi jeste dríve. Jednou z cest je uplatnení veri kacních postupu, jako jsou:

v Prímá veri kace - overení stejné predpovedi jinou metodou.

v Neprímá veri kace - porovnání dvou predpovedí stejného objektu, jez vycházejí z rozdílných východisek.

v Veri kace oponenturou - vyvracení kritických námitek k výsledkum predpovedi.

v Veri kace kompetentním expertem - porovnává výslednou predpoved s názorem experta, který se na tvorbe predpovedi nepodílel.

7. ZÁVER

Cílem clánku bylo vzbudit pozornost k problematice prognostiky, ke které je na ÚSS VA k dispozici rozsáhlá studie. Vhodné metody, techniky a postupy prognostiky by se mely postupne dostat do praxe ÚSS VA a s jejich pomocí pak podporit rozhodování v resortu MO.

Sidebar

The paper is prepared from the study "The overview of the forecasting methods useful for application in science, defence research, development and technology in Czech Republic". The study is a grant task of Strategic Study Institute from year 2001.

Forecasting is connected with a strategic level management activity, with thinking of people, with scienti c and research work. There is concept and content of forecasting, systematisation of methods, techniques and procedures. Qualitative, quantitative, passive, active and normative forecast. Delphi channel and Brainstorming. Validation of forecasting.