Content area
Full Text
Václav Hubinger: Diplomatické Theatrum mundi.
1. vydání. Praha: Epocha, 2017, 258 stran, ISBN 978-80-7557-062-8 (signatura knihovny ÚMV 62 256).
Poměrně objemná kniha Diplomatické Theatrum mundi opravdu stojí za přečtení, ba prostudování. Autorem je bývalý diplomat, který velvyslancoval v Portugalsku, Keni, Brazílii a Turecku, a dokonce byl s delegací evropské Trojky v Pchjongjangu. Václav Hubinger je také zkušený stylista, neboť publikoval dvě další knihy s diplomatickou tematikou (Hubinger 2011, 2014) a další dvě na antropologická témata. Původním povoláním je sociální antropolog, což se ukázalo jako velmi dobrý předpoklad pro úspěšnou diplomatickou kariéru.
Cílem publikace je podat poutavou formou literatury faktu co nejširší svědectví o práci a praxi diplomata, zejména pak velvyslance. To se autorovi podařilo měrou vrchovatou. Nejenže se kniha dobře čte, ale je napsána s vtipem, uvádí mnoho příkladů z diplomatického života a zároveň přispívá k odstranění zbytečných iluzí i nepravd o diplomatické profesi. Václav Hubinger přistupuje ke své tematice odborně, tj. využívá referencí, které pak shrnuje na konci knihy do seznamu literatury (69 titulů). Chybí však rejstříky, ale věcný rejstřík je téměř nahrazen vysokým počtem kapitol (45). Knihu doplňuje řada barevných fotografií.
Potom co autor popsal svůj vstup na diplomatické kolbiště, spíše parašutistický než kariérní, dotýká se i politických nominací zejména na posty velvyslanců. Autor, který byl v diplomatickém světě výhradně velvyslancem, se soustředí právě na tuto nejvyšší pozici. Prezentuje se nejdříve jako český velvyslanec a český diplomat, neboť v této funkci má nejvíc zkušeností. Teprve poté zabíhá do zkušeností jiných, zahraničních diplomatů nebo do poznatků získaných studiem odborné literatury.
Posléze se autor dostává k diplomacii jako takové. S vysokou mírou pravděpodobnosti tvrdí, že diplomacie byla nejstarším uměním či řemeslem, protože vyjednávání a kompromis jako její častý výsledek se objevily spolu s polidštěním. Ovšem diplomacie v současném chápání se týká především kontaktů mezi státy a vládami, popřípadě nevládními aktéry. Pro všeobsáhlou definici diplomacie je čtenář odkázán na Hubingerovu Encyklopedii diplomacie (2011). Autor tvrdí, že diplomacie „je hlavním nástrojem výkonu zahraniční politiky státu " (s. 70), a připomíná, že to není jen vyjednávání, popřípadě chození na recepce, ale i úmorná přípravná práce. Dále připomíná asymetričnost diplomacie: poměrně velké státy jako takzvané regionální mocnosti mají na globálním kolbišti menší vliv než některé malé státy (jako příklad uvádí Vatikán). Hubinger vtipně podotýká, že „naše zahraniční služba v...